Uvězněný 5.kapitolka
"Nemohla jsi mě nechat chvíli se s ním hádat?" vyjekl Harry na Hermionu.
"Ne! Protože tentokrát měl pravdu víš," odsekla mu a ráznými kroky uháněla ke společenské místnosti.
"No jo, ale kdy se pro toho Rona v Prasinkách stavíme? Přes týden tam nikdo není, ptal jsem se Freda a George, takže nikdo nepřijde na to, že jim tam nějaký žák zůstal… a vůbec… jak to, že nebyl Snape na tom plánku vidět? Vždyť musel být poblíž, když k nám přišel skoro hned po tom, co jsem ten plánek schoval…" hleděl Harry na Hermionu tázavě.
"To by mě taky zajímalo… potom se kouknu do knihovny, třeba tam o tom něco bude," kousla se do rtu Hermiona a začala jako vždy usilovně přemýšlet, " i když… Pobertův plánek vyrobili tvůj otec, Sirius, Lupin a Pettigrew. Asi to nebylo zrovna v souladu s pravidly, že? Takže o tom nemusí existovat žádný záznam… v tom případě ani nikde není napsáno, jak se zobrazení své osoby na plánku bránit."
"Asi máš pravdu… ale ty jsi tak chytrá, že určitě zjistíš, jak to Snape dělá, že?"
"Nedalo by mi to spát…" odpověděla.
***
Ron se mezitím třásl zimou u svého ohniště a snažil se vynalézt nějaký způsob, jak se ohřát.
Přece něco musí existovat! Říkal si a vstal. Tak jo… právě mě to napadalo, pomyslel si a rozběhl se tři, dva, jedna, TEĎ! Odpočítal si a narazil nohama do skla ve výloze. Sklo se však ani nehnulo a on se jen svezl bez ladu a skladu na zem. To byl velice bláznivý nápad Ronalde pokáral sám sebe snad sis nemyslel, že to sklo prorazíš? Asi jo, odpověděl si sám sobě a toužebně se zadíval ven… ano, chtěl prorazit to sklo… chtěl se dostat ven a tajně proniknout do hradu… věděl, že tam na něj Harry s Hermionou čekají a soudě podle toho jak Harryho dobře znal nepochyboval o tom, že se ho pokusí zachránit. Jenže co když už bude pozdě. Při jeho nedokonalém nelogickém myšlení tady nejspíš umrzne… Proč si tak nevěříš? Rýpnul do něj jakýsi hlásek v jeho hlavě (vím, že ten "hlásek v hlavě" je už strašný klišé, ale co já s tím:o))Proč si myslíš, že tu umrzneš.. zkus aspoň pro jednou trochu přemýšlet! Ležel tam pod výlohou a káral sám sebe pro svou tupost… Pak přeci jen vstal a přičaroval si novou hromádku dříví… aspoň trochu se ohřeji… pomyslel si a pořádně přiložil… jsem já ale blbec! Plácl se do hlavy nejsem já čaroděj? Normální přeměňování bych už zvládnout mohl…co třeba támhleta výkladní skříň? Podíval se na skříň umístěnou za pultem a namířil na ni hůlku… pak zamumlal nějaké zaklínadlo a ze skříně se stala jednoduchá kamna Co to? Sám se lekl svého výtvoru… že by to bylo tak jednoduché??? Nelámal si s tím však příliš dlouho hlavu a raději uhasil své improvizované ohniště v rohu místnosti. Žhavé uhlíky z něj přenesl v kyblíku (v tomhle obchodě se najde fakt všechno, pomyslel si, když ho vytahoval zpod pultu) do kamen a přihodil tam pár polínek, které mu ještě zbyly. No co, teď to tu nějak přežiju… vsadím se, že Hermiona už peskuje učitele, aby mi přišli pomoci…
***
"Dáš si? No tak, Hermiono, dneska to zkusíme znovu…"
Harry seděl s Hermionou u snídaně. Cpal do ní topinky, vejce, teplý čaj, ale všechno odmítala.
"To ti to tak vadí? Ne, že by to mě nevadilo, ale vždycky jsi byla radši, když byl Ron někde zalezlý a nepoškleboval se ti."
"Nech toho… je to přeci jenom změna. Trochu mi tu chybí.. ale to už jsem ti říkala. Neškleb se!" odsekla a konečně popadla pár topinek do ruky.
"Dobře. Co máme teď?"
"Lektvary," odpověděla a zakousla se do první z topinek.
"Bože… určitě se na mě Snape bude soustředit ještě víc, než předtím, když nás chytil…"
"Myslíš? Já myslím, že už se na tebe víc soustředit nemůže."
"Ty máš vždycky nejlepší úvahy. Tak pojď, ať nepřijdeme pozdě."
Hermiona si ještě vzala ubrousek, zabalila do něj topinky a vydala se za Harrym do temného sklepení.
Byla tam už většina třídy.
"Harry, kde je Ron?" přitočil se k nim Seville a zvědavě na Harryho poulil oči.
"Ehm… je nemocný. Víš angína, to má z toho počasí," vymluvil se Harry. Hermiona na něj vrhla varovný pohled a protočila oči směrem k temné chodbě, ze které se vždy nečekaně vynořil Severus Snape. I teď tam byl. Došel ke třídě, prodral se skupinkou nehelvítských, která se mu vždy snažila zatarasit cestu ke dveřím učebny Lektvarů a odemkl.
"Vsadím se, že on se tě bude taky na Rona ptát. Není to blbec, pochopí, proč jsme chtěli do Prasinek." Zamračila se Hermiona.
"On to pochopí a ty pochopíš, jak je možný, že se nám na tom plánku neukázal… dost mi to vadí, že zrovna on zná nějaké zaklínadlo, které ruší možnost plánku zobrazit na něm každého." odpověděl jí Harry a zdálo se, že mu vůbec nezáleží na tom, že se Snape bude ptát, kde je Ron.
Sedli si s Hermionou do poslední lavice a k nim si přisedl ještě Neville.
Snape položil své poznámky v černých deskách na katedru, rozevřel tabuli a zavelel.
"Můžete začít!"
Všichni začali pracovat na lektvaru odvahy a Snape jen procházel mezi lavicemi a kontroloval práci svých žáků. Zastavil se u Nevilla.
"Longbottome, čím to, že sedíte u Pottera a Grangerové? Kde je vůbec Weasley?"
Neville ztuhnul a ohlédl se na Harryho.
"Má angínu, pane," odpověděla pohotově Hermiona.