Lanškroun před válkou a po válce
Lanškroun před válkou a ve válce:
Od poloviny 19. století vzestup německého nacionalismu v Lanškrouně a okolí.
28. 10. 1918 – představitelé města Lanškrouna odmítli uznat československou vládu a vytvořila se německá národní rada ( cíl: odtržení od Čechů a připojení k Rakousku)
Zásah voj. oddílu z Vysokého Mýta nastolil pořádek a byla uznána svrchovanost republiky; k nacionálním výstupům docházelo ale ještě na jaře 1919.
V průběhu dvacátých let došlo ke vzrůstu vlivu českého obyvatelstva a zklidnění nacionálních vášní.
1. 10. 1933 - „Provolání ke všem sudetským Němcům“ – Henlein; Hitler se dostává v Německu k moci
Pohraničí je postiženo krizí třicátých let, která částečně zasahuje i Lanškroun a má vliv i na národnostní otázku.
Po roce 1935 ovládá politický život města Sudetoněmecká strana.
Objevují se incidenty v pohraničí. První vážný protistátní incident se objevil na Rokytnicku. Jednalo se o nacistickou provokativní akci „Sudetendeutsche Heimatnd“. Z Německa pašovány potravinové balíčky, oděvy a hračky s razítkem NSDAP.
25. 3. 1936 – masové převzetí balíčků ve Vrchní Orlici; účast více než sto lidí ozbrojenými holemi a klacky; napaden a pobodán št. stržm. K.Havlíček konající pohraniční pochůzku. Další incident se týkal únosu 31 letého německého emigranta z českého území, který prchal před fašist. pronásledováním. 8.11.1936 přepaden třemi muži a odvlečen do Německa z lovecké chaty na Sedloňovském vrchu, kde se ukrýval. Na hranici byl předán gestapu. Další osud neznám. V průběhu roku 1936 se množí národnostní třenice na různých úrovních.
20.2.1938 Hitlerova řeč v říšském sněmu zadala podnět k reálným nadějím henleinovců ….. Hitler prohlásil, že mezi základní povinnosti Němců patří i přímá ochrana 10 miliónů Němců v Rakousku a Československu, jímž je prý upíráno právo na sebeurčení.
20.2.1938 Wehrmacht obsazuje Rakousko, které připojuje k říši a ČSR je takto obklíčeno Německem.
17.3.1938 Henlein vyzývá všechny Němce v ČSR, aby nejdéle do 1 měsíce vstoupili do SdP, pak že bude přijímání členů zastaveno. (byla to výzva a svým způsobem i určitý nátlak)
Během několika dní vstoupili do Henleinovy strany SdP němečtí agrárníci, maloživnostenská strana německá a němečtí křesťanští sociálové. Tím získala SdP 55 poslaneckých a 26 senátorských křesel z celkového počtu 72 německých poslanců a 37 senátorů.
28.3.1938 Porada Hitlera, Henleina, Franka - nutnost, aby SdP kladla nepřijatelné požadavky čs. vládě, které nemohou být splněny; je vybízeno k různým incidentům a srážkám, které by vyprovokovaly zásah čs. orgánů – záminka k zakročení Německa..
Objevují se různé provokace v pohraničí, protičeský bojkot a v některých případech je bráněno například českým trhovcům účastnit se trhů a vyhrožováno likvidací majetku atd. Největší henleinovské akce v Orlických horách jsou na Lanškrounsku. Několikrát týdně se zde konají schůze SdP ve všech obcích. Přítomní zástupci českých orgánů a četnictva jsou vystavěni často posměchu a znevažování. V některých oblastech sudet party Němců vyhrožují lidem, rozbíjejí okna, vytváří nátlakové akce… Jsou přepadávány české stráže a ničen majetek.
1.5.1938 Situace v Lanškrouně vrcholí veřejnou manifestací německé moci a smýšlení ---- přijíždí K. Henlein s osobními strážci a doprovodem ochranné hlídky českého četnictva; účastní se na 15 000 lidí z Lanškrouna i okolí; shromáždění je organizačně velmi dobře zvládnuto; hajluje se a provolávají se hesla o jedné říši a jednom vůdci …; zákrok četnictva byl zakázán.
Od tohoto dne se stupňuje drzost a provokativnost Němců. Lidé a státní úřady toto ignorují a nezasahují. V květnu 1938 prchá přes hranice asi dvacet mladých Němců z Lanškrouna do Německa, aby vstupovali do tzv. bojůvek, které přepadávaly později čs. pohraničníky.
12. – 13. 9. 1938 v Lanškrouně pokus o puč ze strany henleinovců; snaha po obsazení železnice a státních úřadů --- po příchodu vojska se rozprchnou …
16. 9. 1938 zakázána SdP
17. 9. 1938 henleinovci jako protireakci zakládají tzv. Freikorpsy, záškodnická uskupení konající diversní akce v pohraničí
Freikorps(Sudetoněmecký dobrovolnický sbor)
22. 9. 1938 Freikorpsy působí aktivně v Sudetech; dochází v vraždám příslušníků finanční stráže, za přispění SA a SS byl na severu Čech odříznut od ČR celý Šluknovský výběžek a zajato 432 mužů, odvezeni do Německa, brutálně vyslýcháni a majetek rozkraden.
Mezitím velmoci marně jednají s Hitlerem o míru; ČSR nucena přijmout britsko-francouzské ultimátum, aby uchránila ČSR před přímou válkou Německa.
29.9. 1938 Mnichovský diktát přijat a Češi musí odstoupit pohraničí, ztrácejí možnost používání češtiny při styku s úřady a jsou zrušeny jejich měšťanské a střední školy…
30.9. 1938 Rozkaz generála Keitela k obsazení pohraničí.
V Lanškrouně po prvních zprávách o mnichovské dohodě vyvěšeny ve výkladech mapy s odstoupeným územím, které bylo zakresleno přesně tak, jak bylo následně obsazeno. Čs. státní úřady v tomto období projevovaly naprostou bezradnost a neinformovanost.
1.10. 1938 probíhá evakuace českého obyvatelstva a lidé prchají před německým fanatismem a nacionalismem do vnitrozemí; prodávají majetek pod cenou a nebo zde nemovitý majetek zanechávají; Lanškrounsko opouští více než 1000 Čechů
4.10. 1938 dochází teprve k evakuaci úřadů a četnické stanice; k násilnostem nedochází
7.10. 1938 městskými zřízenci jsou na četnické stanici vyvěšeny prapory s hákovými kříži; na vyzvání vedoucího místní skupiny SdP A. Winklera byli četníci vyhnáni ze stanice během velmi krátké doby a opustili město hustými špalíry jásajících Němců, kteří vítali přijíždějící Wehrmacht
Přijíždějí auta s gestapem (německou tajnou policií); náměstí jsou přejmenována na náměstí A. Hitlera a K.Henleina a tito lidé se též stávají čestnými občany Lanškrouna. Městskou radou bylo rozhodnuto, aby vyzvánění zvonů děkanského kostela sv. Václava mělo vítat přicházející německou armádu.
V 21.00 hod. přijíždí první motorizovaná jednotka německé armády, vyvěšují se prapory s hákovými kříži.
9.10. 1938 v Mladkově a Lichkově přepadeny zcela bezdůvodně dvě čety III. roty SOS ozbrojenými složkami sudetoněmecké strany (ordneři) v počtu 300 mužů; útočníci za podpory místních Němců odzbrojili četníky a příslušníky finanční stráže
10.10. 1939 Němci zabírají České dráhy a místní trať je od roku 1938-1945 podřízena ředitelství říšských drah v Breslau (Wroclav); na místní zastávce zbudovány v této době zděné WC, instalovány elektr. hodiny ve všech prostorách a zavedeno telef. spojení mezi poštovním úřadem v Lanškrouně; zřízená nová spojení mezi stanicemi a stavědly (v období války byla tabáková továrna vyklizena a objekty převzala firma Siemens&Halske; průmysl orientován na zbrojní výrobu…) ( Veřejná osobní doprava na místní dráze obnovena po válce 12.7.1945. Němečtí zaměstnanci byli po osvobození vystřídání a tři z nich páchají sebevraždu).
11.10. 1938 gestapo v Lanškrouně zatýká a předvádí k výslechu antifašisty, sociální demokraty, příslušníky německé strany rolnické, Čechy; jsou sváženi a předváděny k výslechům do budovy bývalého okresního úřadu
15.3. 1939 Vyhlášen Protektorát a včleněn do životního prostoru Velkoněmecké říše
17.11.1939 razie na studentských kolejích a mnoho studentů zatknuto (konc. tábor Sachsenhausen 1185 studentů; popraveno devět studentů; zavřeny české vysoké školy na tři roky)
28.10.1940 K. H. Frank (Pamětní spis o způsobu řešení českého problému a o budoucím uspořádání českomoravského prostoru) ( - germanizace, vysídlení, likvidace….)
Život v Lanškrouně se v průběhu let 1938 – 1945 ničím nelišil od jiných německých měst. Na vojnu rukovali hoši od 16 let, ale i starší muži. Město se postupně vylidňovalo. Obec musela dodávat povinně obilí, maso, mléko pro potřeby vojska. Pro potřeby války byly zabrány auta i koně. Roku 1940 zavedeny potravinové lístky a tabačenky. V roce 1944 a počátkem roku 1945 se opětovně zalidňovalo město uprchlíky z východních zemí. V květnu 1945 měl Lanškroun 7907 obyvatel, což byl nejvyšší počet všech dob. Na Lanškrounsku dobře organizován ilegální odboj (vůdce mlynář Josef Hrabáček). Hlouček Čechů, kteří zůstali v Lanškrouně byl dobře hlídán gestapem. 1943-1944 bylo zatknuto několik občanů zapojených do tzv. Národního výboru a odesláno: (Terezín – Německo). V posledních měsících války utíkali přes území republiky před Rudou armádou různí exponenti fašistického režimu a mnozí říšští Němci.
Lanškroun po osvobození:
9.5. 1945 město obsazeno oddíly Rudé armády
V prvních revolučních dnech vládlo v Lanškrouně napětí a těžká atmosféra nejistoty, zmatků a hrůzy. Na ulicích se střílelo. Němci byli ukrytí na půdách domů a odstřelovali české hlídky a chodce. Střelba zněla dlouho do noci ve všech částech města. Docházelo také k násilnostem vinou neodpovědných lidí, kteří se vmísili k partyzánům.
16-17.5. 1945 zasedal náhlý lidový soud před budovou okresního úřadu za předsednictví J. Hrabáčka, vůdce odboje; revoluční tribunál soudil přísně; partyzánské čety se mstily za své mučené a pronásledované členy; lidový soud soudil nacistické provinilce jejichž seznamy byly sestaveny ještě za okupace členy odbojových organizací nebo na přímé udání postižených Čechů; kdo byl předán partyzánům, přišel o život
- odsouzenci byli zastřeleni u zdi západního portálu radnice, soudila se vina nejenom individuální, ale i kolektivní …
- pro lidové soudy bylo zajištěno kolem 80 osob německé národnosti
- k pochování mrtvol sloužil hromadný hrob na hřbitově a několik šachet v neznámém dnes místě lanškrounského okolí
17.5. 1945 plnou moc nad městem převzala čs. armáda
20.5. 1945 vytvořena správní komise a postupně se začalo navracet vyhnané české obyvatelstvo
- někteří Němci, kteří měli na svědomí nějaký protičeský čin a které pravděpodobně čekal lidový soud
spáchali v revoluční nejistotě sebevraždu; sebevraždy se v pohraniči vyskytovaly též z více důvodů, ať už existenčních nebo jako akt zoufalství v dobách nejistoty...
- někteří Češi rabovali po domech německý majetek a brali věci včetně cenností, nábytku, obrazů nebo šicích strojů … , obchod s drahými kovy běžel v pohraničí „načerno“
- na zajištění německého majetku byla v Lanškrouně zřízena dvě skladiště
K odsunu Němců se zřizovaly internační tábory (Albrechtice, Jakubovice, Čenkovice). Později byly zrušeny a od 18.8. 1945
byli Němci převedeni do bývalého tábora RAD (Reichsarbeutsdiert), který byl v Lanškrouně na Ostrovském předměstí u silnice do Jakubovic. V době okupace nosili Židé žlutou Davidovu hvězdu, nyní Němci museli nosit bílou pásku na levém rameni, aby se odlišili od českého obyvatelstva. Nacističtí Němci museli uvolnit své byty a domky pro přistěhovalce a přestěhovat se do bytů náhradních a nebo do sběrného tábora. Měli povinnost vykonávat některé práce, nesměli vlastnit radiopřijímač atd.
Ve svých domech mohli zůstat antifašisté, příslušníci bývalé německé sociální demokracie, kteří nepřistoupili k žádné nacistické organizaci. V dělnickém domě se jim vydávali antifašistické legitimace. Těmto občanům nebyl konfiskován majetek. Při svém pozdějším odchodu do Německa si mohli vzít všechen svůj majetek a nikoli jen oněch 30 – 50 kg, jak ostatní. Správou jejich majetku byla pověřena Československá strana sociálně demokratická. V pohraničí to ale nebylo ani pro antifašisty jednoduché, protože noví osídlenci pohraničí nedokázali rozlišovat a neznalost místních poměrů jim ztěžovala pochopení postavení německých antifašistů.
25.5. 1945 České Petrovice - autobus partyzánů (z Těchonína?), shromážděni muži z obce, 8 mužů oběšeno na kaštanu a pohřbených ve společném hrobě; 2.6. odsunuto 57 osob, které odešly přímo za hranice a mohly si vzít co unesly (mezi oběšenými muži byli ti, kteří např. podpálily během války stavení Čechům, aby od nich získali les a půdu a nebo docházelo k předem naplánování toho, která stavení Čechů připadnou Němcům až Němci válku vyhrají…
5.6. 1945 Těchonín – divoký odsun 270 starších usedlíků na Steinbach (dnešní polská obec Kamienczyk)(během odsunů přišlo různým způsobem o život téměř dvacet lidí od umučení až po úmrtí ve sběrném táboře nebo nezvěstnost během vlastního odsunu; 4 lidé sebevražda)
19.2.1946 1. transport lanškrounských Němců do amerického pásma; 1200 Němců (40 vagónů, vybaveni dřevem a jídlem na sedm dní; organizace bezproblémová, zacházení s vysídlenci šetrné)
16.3.1946 2.transport – 1200 osob
31.10.1946 ukončen oficiálně veškerý transport Němců a Lanškroun se stal ryze českým městem
(odsunuto 12 046 Němců do sovětského, anglického a amerického pásma; zbylo ještě 500 Němců a 360 antifašistů, především sociálních demokratů)
Odsun sudetských Němců byl plánován již od roku 1943, přestože rozsah odsunu nebyl zcela znám. V rámci celé republiky byl zabezpečen odsun do různých pásem. Povoleno bylo mít sebou 500-1000 RM a věci o hmotnosti 30-50 kg podle druhu transportu a jídlo na cca tři dny. Nesměli se vyvážet peníze ve větším množství, cennosti, velké zásoby potravin. Nebyli odsouváni lidé ze smíšených manželství, antifašisté a lidé přechodně potřební na provoz závodů. Odsuny v roce 1946 se musely urychlit a zdokonalit, protože mnozí Němci se vraceli zpět přes hranice pro majetek, svůj majetek ničili, ukrývali nebo odnášeli ukryté cenné věci a přepravovali z pohraničí dobytek, movitosti atd. Toto existovalo taktéž za přispění samotných Čechů, protože přes hranice chodili pašeráci i šmelináři, kteří využívali svízelného zásobování Německa. Němci se zpět do Čech vraceli v roce 1946 z důvodu nezaměstnanosti, nedostatku bytů, emocionálních vazeb na domov a blízkým, kteří tu zůstali… V druhé půli roku 1946 zadrženo cca 8000 osob, které ilegálně překročily hranice. Pohraniční sbory hlásily 30- 100 případů denně. V průběhu roku 1946 zabaveno na hranicích 406 tun věcí, které byly ilegálně převáženy. Výdaje na odsun Němců činily cca 500 mil. Kč a odsunuto bylo asi 2.2 mil. Němců. Na konci roku 1946 zůstávalo v ČR ještě 200 000 Němců. Stěhování probíhalo až do roku 1948, kdy šlo především o slučování rodin a dobrovolné vysídlování.
Závěr:
Velký problém byl v působení tzv. lidových soudů, kdy byl dán průchod osobním soudům a tzv. revolučním partyzánským gardám, které soudily tvrdě a na místě, soudily nejenom jednotlivce, ale kolektivně samotný německý národ. Tyto skupiny se účastnily nejenom na soudech, ale i někdy na rabování majetku Němců. „Vyháněly“ v některých případech svévolně a bezohledně a nemělo to nic společného s transferem, který byl oficiálně a platně vymezen mezinárodními dohodami. Na mnohém se podílelo vzepětí protifašistických nálad mezi obyvatelstvem. Vláda se k tomuto stavěla v poválečné atmosféře poměrně laxně. Vyšel také zákon 115/1946, který promíjel zločiny páchané na deportovaných Němcích do 28.10.1945. Tímto se vlastně jaksi legalizovala a tolerovala působnost zločinných živlů, které daly prostor lidovým soudům, osobním mstám a svému obohacení. Lidé z těchto revolučních gard se stávali příslušníky SNB a je současně také otázkou, kolik lidí se ukrylo pod ochranou SNB, kolik jich také mohlo být konfidentů gestapa nebo válečných zločinců. Je ale jisté, že poválečná situace nebyla vůbec jednoduchá a opojení z vítězství a konce války si vybralo své oběti. V dobách tzv. divokých odsunů zemřelo na „bezprostřední vyhnání“ skoro 19 000 lidí. Údaje byly publikovány v Allgemeine Zeitung 4.4.1988. Zjevně násilnou smrtí zahynulo přes 5500 lidí.
Po nacistické nadvládě Německa zůstaly milióny mrtvých, umučených a zbídačených lidí. V letech okupace přišlo o život násilně 360 000 občanů Československa. Do koncentračních táborů bylo z Čech a Moravy odesláno 270 000 čs. občanů z nichž se jen 75 000 vrátilo. Na nucené práce do Německa bylo odvlečeno 640 000 mladých lidí a 5 000 se jich nevrátilo.
POUŽITÉ ZDROJE:http://natura.eri.cz/natura/1998/9/9809-6.html
http://www.mag-ul.cz/ostatni/dejiny/1945-95/ul-8-13.htm
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn1994/nn5294/obsah/20.htm
http://pes.eunet.cz/hyena2002/clanky/2002/09/24987_0_0_0.html
http://www.mesto-lanskroun.cz/index.php?clanek=846
http://mujweb.atlas.cz/www/hubi/rodiste/historie.html#podrobna%20historie
http://sweb.cz/rkf.brezova/historie.htm
http://www.mesto-lanskroun.cz/index.php?clanek=758
http://pes.internet.cz/veda/clanky/20983_33_0_0.html
http://www.narozcesti.cz/almanach.htm
http://www.olesnice.net/historie/predvalkou.html
http://pshzd.wz.cz/historie/lanskroun.html
http://www.novekralicko.cz/1003/osidleni.php
Lanškroun historický(Sborník prací žáků) 1997
