Jsem pedofil, přiznává učitel ...
JSEM PEDOFIL, PŘIZNÁVÁ UČITEL …
V sobotních novinách MF DNES 10. listopadu nebylo možné přehlédnout na titulní straně článek s názvem: „Jsem pedofil, přiznává učitel“. Článek pokračoval na straně A4 a dokonce s větším a tučným názvem „Jsem pedofil a učím“. Na příkladu tohoto článku bylo zřejmé, jak se redaktorský tým činil a dal vzorově upoutávku na první stranu, aby pak obšírněji mohl pokračovat na stranách dalších. Jediný článek měl hned dva názvy, které měly za cíl kontroverzně upoutat a vyvolat zájem, což se i stalo.
Článek jsem si pozorně přečetl a bylo mi z něj tak trochu smutno a kladl jsem si otázku, proč a za jakým účelem tato zpověď člověka, učitele a křesťana měla být na titulní straně takových novin jako MF Dnes. Úvod článku začíná na úvodní straně takto: „Petr je sedmadvacetiletý muž. Křesťan. Učitel. A pedofil.“ Opět jsem musel smeknout před účelovou redaktorskou prací, kdy úderné holé věty znějí jako kyvadlo hodin a rovnají vedle sebe hodnoty, které nelze klást na jeden řádek ve stejné významové úrovni. Nicméně mnohým lidem může místo teček vyvstat rovnítko a to i s ohledem na různé kauzy katolického kléru v USA, Polsku, Rakousku a jinde. Ale článek se hned po úvodní informaci dostává do tempa a přechází do činného rodu a uvádí: „Ve dvaadvaceti letech se zamiloval do desetileté Klárky. O pět let později do jedenáctileté Alžběty …“ Po několika větách se dozvídáme, že Petr patří do křesťanské komunity kolem fary ve svém městě, stejně jako obě jeho dětské přítelkyně. Když byl na pedagogické fakultě, tak se už prý zamiloval do Klárky a pak si na internetu potvrdil, že je pedofil. Zjistil prý, že v tom není sám a že se mu líbí holčičky od čtyř do dvanácti let a asi to jinak nebude … Vypráví to prý tiše a trochu nervózně, jak zaznamenává redaktorka článku. Učí na druhém stupni základní školy a říká: “ Krotím se, abych nedával nepřiměřeně najevo, že se mi některé holky líbí …chtěl bych, aby mne lidé soudili podle skutků, ne podle orientace, která je obecně chápána jako ubližování dětem.“
Redaktorce ukazuje na monitoru fotky svých lásek a říká: „Samozřejmě se dětí dotýkám. Když k vám přijde dítě a bude chtít obejmout, co uděláte? Podstatný je motiv. Nesmí být veden sobeckým cílem se sexuálně vzrušit. To považuji za zneužití,“ říká. Dále v článku je uváděno, že Petr je hluboce věřící člověk a pere se s tím, aby zůstal sexuálně zdrženlivý a neublížil a také bojuje prý s „hříšností“ svých myšlenek.“ „I zlá myšlenka ve které dobrovolně setrvám je hřích“, říká. Když potřebuje dát průchod svým touhám, tak masturbuje, jak uvádí. Redaktorku dále zasvěcuje do svých tajů a třináctých komnat a vede ji na internetové stránky, kde ji ukazuje fotky úplně obyčejných snímků dětí. Při hře, na výletě, se zmrzlinou. Prý tyto stránky má pro zasnění … Dále ukazuje fotky, které prý nemusí vyhledávat a přesto jsou k dispozici na internetu a slouží i jemu … Pouští se do řečnických úvah o větším a menším zlu atd. Seznamuje redaktorku, že poznal sedm „kolegů“ a že s jedním řeší problém s jeho sebeovládáním a prý pokud se ten známý nezlepší a nezačne chodit za odborníkem, tak jej udá policii. V poslední části článku uváděl, jak se svěřil mámě a přítelkyním, které mu důvěřují a také k chvílím pokušení, které prožil … A tím celý půlstránkový článek končil a ve mne zůstal onen pocit nejasného smutku.
Co říci závěrem? Je jisté, že zpověď člověka je vždy zajímavým tématem. Nejsem si ale zrovna jist, zda tematika křesťanského pedofila byla vhodným tématem na titulní stranu seriozních novin a zda to nebylo tak trochu účelové se snahou o implantaci tolerance všeho druhu. Byť v průběhu článku byla minimální snaha o textovou bulvárnost, tak jak obsah článku, tak názory odbornice v samostatném sloupku spíše vedly k absolutní toleranci a nikoli k morálním imperativům, které by určitě měly své místo. Pokud psycholožka z pražské PdF v tématu „co radí odbornice“ uvádí, že děti jsou v osmdesáti procentech zneužívány rodiči nebo příbuznými, nikoli deviantní osobou, tak to je sice možné, nicméně se srovnává nesrovnatelné. Stručně řečeno, je to asi tak, jako kdybych řekl, že chodníky jsou nebezpečnější než horské hřebeny, protože na chodnících zahyne statisticky více lidí … A tak se snažím o toleranci, ale zároveň přemýšlím o náročnosti života a představě tzv. „normálnosti“. Na každého člověk jsou kladeny různé obtíže, různé závazky, různá úskalí všeho druhu v mnoha oblastech života a musí se s obtížemi vyrovnávat a hledat řešení. Ne vždy je to úspěšné a v některých situacích jen disciplína, náročnost a odvaha pomůže důstojně žít . Co se týče konkrétního případu v článku v MF Dnes, tak nemohu být v roli soudce, ale přesto bych našel v článku momenty a názory s kterými nemohu jako křesťan souhlasit a stejně tak mne překvapilo zařazení článku na titulní stranu listu. Ostatně posuďte sami MF Dnes 10.-11. listopadu 2007 XVIII/263.
