Taktika a metody bojové činnosti sniperů prochází neustálým vývojem. S každým využitelným vědeckým poznatkem, dokonalejší zbraní nebo zlepšeným pozorovacím přístrojem je nutno zrevidovat i činnost odstřelovače. V opačném případě dramaticky stoupá riziko odhalení a likvidace snipera v akci. Stejně jako se zlepšují metody boje odstřelovačů, je nutno neustále rozvíjet postupy ochrany a obrany proti nim. Je to neustálý závod, který s každým novým bojovým konfliktem (kde jsou odstřelovači nasazeni) posouvá používané metody opět o něco dál.
Bohužel právě znalosti v oblasti bojové činnosti sniperů patří v Česku mezi dost opomíjené. Kvalitní česká literatura téměř neexistuje a to málo materiálů přeložených z ciziny je značně zastaralé (o desítky let). Je pak smutným faktem, že nejen civilní zájmová veřejnost, ale i někteří profesionální odstřelovači ozbrojených složek mají k dispozici pouze metodiku, poplatnou spíše období druhé světové války. Základní postupy jsou samozřejmě neměnné a platné univerzálně, avšak jejich provádění je nutno neustále korigovat k nově se objevujícím znalostem a stále lepšímu technickému vybavení. Stejně tak ochrana před odstřelovači již nebývá chaotická, ale při důsledném dodržení předem naplánované metodiky může účinně ztížit jejich bojovou činnost. Zejména o tom je níže uvedený materiál.
Pro inspiraci a poučení předkládám krátký popis souboru opatření, které byly realizovány před několika lety na obranu nevelkého města v jugoslávském regionu (s tehdy probíhající občanskou válkou).
Takže poloha a výchozí údaje:
Bráněné území – město na pobřeží moře, obklopené horami ze tří stran. Ze JZ –moře, ze Z – a SZ - hory , které těsně obklopují město (předměstské stavby se nachází na svazích), ze S,SV,V,JV a J se mezi městem a horami nachází údolí. Přední bojové pozice se nacházejí těsně za okrajem města. Odstřelovači protivníka pravidelně útočili z hor na přední pozice a týl do hloubky do 1000 m, používají při tom pušky ráže 7.62, nebo kulomety stejného, nebo i větších ráži, zřejmě vybavené optickými mířidly. Úkol obrany: Překazit další účinnou činnost sniperů nepřítele. S cílem vyřešit zadaný úkol, byl vedením obrany města vypracován dlouhodobý operativní plán „Úsvit“, do jehož realizace byli zapojeni nejzkušenější vojáci z různých oddílů, které bránily město.
Informace o OP „ Úsvit“ (dále OPU)
1) Systém koordinace
a) Počáteční zjištění topografických údajů o městě a jeho okolí, domluvených značek vyznačených na těchto schématech, domluvených značek pro sjednocení radiospojení.
b) Stálá podpora jednotného standartu a úplné jednoty použitých schémat a domluvených značek s přihlédnutím k dalším změnám. Každodenní informační brifingy vedené OPU, na kterých se účastnili všichni účastníci OPU.
2) Systém spojení
a) Vybavení všech bez výjimky chráněnými radiostanicemi, osobními vysílačkami a volacími znaky, seznamem volacích znaků ostatních účastníků OPU.
b) Vypracování jednotného schématu předávání informací mezi fungujícími skupinami účastníků OPU
3) Systém pozorování
a) Organizace stabilních vizuálních pozorovacích stanovišť, které kontrolují celý sniperský prostor, se snahou o překrývání pozorovatelských sektorů.
b) Instruktáž velitelů všech oddílů v předních pozicích, městských policejních hlídek o nutném postupu v případě zjištěné činnosti snipera. Vybavení velitelů a hlídek vysílačkami se spojením na centrum řízení OPU.
4) Systém řízení
a) Organizace sběru informací o aktivitě sniperů, analýza, přijetí rozhodnutí o protiopatřeních a prevenci, seznámení účastníků OPU s těmito opatřeními a poskytnutí potřebných informací.
b) Zanesení změn do OPU, materiální zabezpečení všech jeho součástí.
5) Systém aktivních protiopatření (stacionární palebné pozice a pohyblivé hlídkové skupiny)
a) Vizuální odhalení na základě informace z centra a palba na objevené protivníkovy snipery.
b) Odhalení dalších možných palebných pozic sniperů a provedení protiopatření.
c) Příprava vlastních záložních pozic.
d) Sběr informací.
To je popis s pomocí formálního jazyka J. Pokud to řekněme prostě:
Pozorování se provádělo třemi způsoby:
a) Stálí pozorovatelé na nejvyšších místech ve městě,
b) Hlídkující sniperské dvojice v okolí města,
c) Velitelé oddílů na předních pozicích a městské policejní hlídky.
V případě střelby sniperem protivníka, mohl být zjištěn stálými pozorovateli, nebo hlídkujícími dvojicemi. Velitelé oddělení a hlídek mohli potvrdit práci snipera hlavně podle přítomnosti oběti.
Každý člen OPU, který zaslechl výstřel, určil pravděpodobnou pozici protivníka ze své pozice, podle azimutu a přibližné vzdálenosti, poté okamžitě předával tuto informaci do řídícího centra.
Tam se daná informace zpracovala a určilo se místo, kde se nachází sniper. Poté řídící centrum kontaktovalo dvojice, které se nacházely v oblasti dislokace snipera, sdělilo jim přesné koordináty, rozhodlo, která dvojice může nejrychleji a nejefektivněji likvidovat snipera a předalo jí koordináty jeho palebné pozice. Určená dvojice se přiblížila na místo. Odkud mohla vést palbu a snipera zlikvidovala. (jindy, i když zřídka, tento úkol zvládly stabilní palebná stanoviště, vybavené těžkou technikou – těžkými kulomety a minomety.
Od chvíle, kdy hlídka obdržela koordináty snipera a úkol ho zničit, stále udržovala spojení s jedním ze stabilních pozorovatelů, který se soustředil na palebnou pozici snipera a který kontroloval podle možností jeho pohyb. Tak získávala hlídka stále čerstvé informace o místě, kde se sniper nachází, což zajišťovalo vysokou efektivnost práce.
Nyní co se týká prevence. V době hlídky ve svém sektoru hlídka stále zkoumala okolí, snažila se odhalit místa možných budoucích palebných postavení sniperů protivníka a tím více už připravené palebné pozice. Všechna taková místa se zanesla na mapu a ty se kopírovaly pro všechny účastníky OPU.Proti každé pravděpodobné pozici se nacházely vhodné pozice pro antisnipery, které se také zakreslovaly do mapy pod jinými značkami.
S nejúspěšnějšími palebnými pozicemi protivníka, které by se v budoucnu těžko likvidovaly, nebo s už vybudovanými palebnými pozicemi se prováděla následující prevence:Po konzultaci s velitelstvím OPU byl k takovému bodu vyslán sniper a skrytě zaminoval palebnou pozici. Jindy, jestli to příprava dovolovala, jeden ze členů dvojice minoval palebnou pozici samostatně. Obvykle se používaly miny typu OZM, nebo vyrobené improvizované nálože. Samozřejmě se zaminované palebné pozice také zanášely do mapy. Za tři a půl měsíce existence OPU se jeho činnost ukázala jako velice efektivní. Díky sladěné práci všech jeho složek byla sniperská aktivita v okolí města za krátkou dobu odstraněna a nadále měla jenom epizodický charakter.
Základními faktory úspěchu OPU bylo:
1) Komplexní a systematické provádění antisniperských opatření, a ne od případu k případu.Předběžné rozpracování a plánování možných situací, prevence.
2) Přesná koordinace činnosti všech účastníků OPU a dalších oddílů. Zabezpečení bezproblémového předávání informací.
3) Zajištění všech skupin OPU vysoce kvalifikovanými speciality, zvláště se to týkalo výběru čísel 1 ve střeleckých dvojicích.
4) Vybavení všech oddílů OPU technikou a výzbrojí, která optimálně vyhovovala zadaným úkolům.
Otázky:
1) Kolik bylo dohromady sniperských dvojic?
2) Jaký byl rozpis práce?
3) Jak byste v procentech ohodnotil kvalifikaci sniperských dvojic, účastnících se OPU.
4) Jaká byla výzbroj (kromě SVD- asi jugoslávská)a SR 86? Jaké náboje se používaly?
5) Byly případy zaměření snipera protivníka traséry?
6) Byly případy minování pozic samotnými snipery protivníka?
7) Pokud byly, byly případy výbuchu ze strany členů OPU?
8) Používaly SN obou stran pro krytí odchodu třeba dým?
1) Kolik přesně bylo dvojic, to říct přesně nemůžu, příčiny objasním později. Vím že se na hlídkách nacházelo vždy 6 – 10 dvojic.
2) Rozpis služeb byl velice komplikovaný a sice proto, že počet oddílů LS,které bránily město byl nevelký od 1500 – 2000 lidí. Dvě brigády. Proto všichni operátoři „Úsvitu“spojovali práci v OPU s prací v dalších oddílech. Například já a moje číslo 1 jsme plnili ještě dvě funkce – jako instruktoři (on v palebné přípravě, já v diverzní přípravě)a také jako spojky VDS (Výzvědně diverzní skupiny), od ve střelecké podskupině, já v diverzní. Samozřejmě v době, kdy jsme byli v týlu, nás zastupovali jiní.
V době, kdy jsme byli v akci, museli jsme ještě spojit práci instruktora s prací v „Usvitu“. A samozřejmě také odpočívat. Většinou se podařilo spát tak jednou za dva dny podle rozpisu „instruktáž – krátký spánek (2hod) – hlídkování - instruktáž – brífing v OPU – normální spánek (5 hod).
Je nutné zmínit, že bylo v OPU kolem 40- 60 polních instruktorů.
3) Kvalifikace čísel 1 byla ve většině případů nadprůměrná. Pokud vím, většina začínala pracovat s „klientem“ (cíl neboli oběť J ) na vzdálenost ne méně než 600 m. 800 metrová vzdálenost se považovala za normální. Moje číslo jedna pracoval běžně na vzdálenost 1000 m . Byl výborný střelec.
Převážná většina č.1 byli cizinci, a to docela nečekaných národností. A to by asi stačilo.
Č. 2 byli většinou jenom dobří střelci, obyčejně vojáci z povolání.
4) Výzbroj byla standartní. Většina č.1 byli vyzbrojeni mausery, koupili jich hodně, hlavně pro snipery. Bylo několik Remi – 308, s těžkými hlavněmi (model bohužel nevím), zřejmě zbytky další dodávky. Můj č.1. měl takovou pušku.Č.2. se vyzbrojovali převážně SVD, hlavně sovětskými. Ale bylo možné si vybrat i jinou zbraň. Dal jsem přednost mauseru.
Náboje k 308 byly také nakoupeny centrálně, proto všichni stříleli tím stejnými, - fed sierra. Bylo tam ještě uvedeno něco o váze kulky, ale nevím přesně. Náboj plně vyhovoval, nikdo, s kým jsme mluvil, si nestěžoval.
5) O případech určování polohy snipera traséry z stabilních palebných postavení nevím, zdá se že bylo dostatečné radiové spojení. Tak se začátek práce antisniperské dvojice nedal odhadnout a byl pro „klienta“ neočekávaný. Některé dvojice dokonce zřídka používaly systém zaměření pozorovatelem pro č.1. V naší dvojici se používal princip – „máš možnost – pracuj“. Odtud i 4 moje potvrzené zásahy.
6) Ne, případy minování vlastní pozice sniperem jsme nezjistili.Je pravidlem že na to nebyl čas ani možnosti. I když jsme takovou možnost očekávali a byli jsme na ni připraveni.
7) Odpověď je jasná.
8) Po asi měsíci práce OPU bylo několik pokusů použití kouřových clon. V těch případech dvojice odešla a podle kouře začalo pracovat dělostřelectvo a těžké zbraně na pozicích. Za nějakou dobu se už praxe používání kouřových clon přestala používat.
1) Probíhaly aktivní akce antisniperů i za podmínek snížené viditelnosti (hlavně třeba v noci, nebo brzy ráno, nebo pozdě večer?)
2) Pokud ano, používaly se PNV (infradalekohledy), nebo se nějakým podobným způsobem osvětlovaly cíle (světlice, svítivé náboje)
3) Snipeři protivníka, používali podobné prostředky?
4) Když je řeč o sniperech protivníka, mluvíme o jednotlivcích nebo o sniperských dvojicích?
5) Je nějaká informace o organizaci práce SN protivníka (plánování, úroveň kvalifikace, souvislost s konkrétními vojenskými, diverzními operacemi, co bylo cílem- znepokojovat, nebo byly cílem konkrétní osoby a úkoly)?
6) Území města bylo nějakým způsobem rozděleno na sektory pro každou SN dvojici, nebo se vydávali na pozice spontánně podle toho kde byl zjištěn sniper protivníka?
7) Používali SN zálohy na místech již dříve objevených pozicích sniperů?
8) S jakými dokumenty pracovali, mapa, vedli si kartotéku, seznam pozorování?
9) Používaly se v SN dvojicích dálkoměry, pokud ano jaké a jak hodnotíte efektivitu jejich použití?
10) Používaly se zbraně s PBS (tlumiče hluku výstřelu) , pokud ano, jak hodnotíte efektivitu?
1) Jak jistě chápete, „ aktivní činnost“ ASNH probíhala okamžitě za zjištěním aktivity snipera protivníka. Poslední pracoval za soumraku a v noci na velmi omezeném prostoru ze SZ – S. Pozice SV – V..-J je charakteristický tím , že pozice snipera ze kterých je možné efektivně pracovat za podmínek snížené viditelnosti se nacházely v tzv. čistém poli, které bylo kontrolováno a ostřelováno našimi palebnými pozicemi, které se nacházely ve vyšších polohách. Činnost snipera za takových podmínek byla fakticky sebevraždou.
Horský prostor Z –SZ byl nedostupný pro pravidelnou práci sniperů protivníka, protože byl námi silně kontrolován jako nejvíce nebezpečný vzhledem k možnosti průniku protivníka do města.
Pokud si vzpomínám, tak na území na SZ – S byla zmínka o několika případech, kdy byli v noci zničeni nepřátelští snajpeři. Podrobnosti bohužel nevím.Tak to je vše co se týká aktivní činnosti ASNH
2) Ve výstroji všech bez výjimky byly následující přístroje: Binokulární dalekohled PNV (infra) s upevněním na hlavu, dalekohled s 20 násobným zvětšením (pro č.1), a dalekohled s 16 násobným zvětšením s dálkoměrem (pro pozorovatele).V případě činnosti v noci pozorovatel periodicky obhlížel okolí s PNV. V případě odhalení snipera se podle instrukcí předával PNV č.1, který s jeho pomocí zaměřoval. Moje č.1, když to jen tak zkoušel, dost nadával. Ale podařilo se mu zasáhnout cíl. Vzdálenost nevím, experimentoval beze mě.aktivní přisvěcování se nepoužívalo, zřejmě z důvodu maskování.
3) Odpověděl jsem dotazem č. 1.
4) Většinou protivník pracoval sám. Jenom jednou se nám podařilo odhalit dvojici, výsledkem byl 8 hodinový souboj, který skončil pro nás úspěšně, ale mohlo to být i opačně minimálně pro jednoho z nás.
Velice dobrý dotaz. Zvyk pracovat ve dvou proti jednomu protivníkovi může mít fatální následky když se ASNH setká s dvojicí. Proto je nutné aby vždy viděla protivníka jako možnou dvojici. Ale v našem případě protivník pracoval většinou sám. Jak předpokládám, jsou to pozůstatky sovětské vojenské doktríny. A my jsme používali západní doktrínu.
5) Co se týká kvalifikaci protivníka mohu ji ohodnotit od průměrné do vysoké. Vím o několika úspěšných případech činnosti protivníka na vzdálenosti kolem 1000 m. Pokud mám mluvit o plánování akcí SN, můžu vyvodit následující závěry.
a) o přestávkách mezi aktivními bojovými činnostmi (snahami o čelný útok na město, kterých bylo, jestli se nepletu asi 5 za tři měsíce) SN protivníka se v okolí objevovali pravidelně, v každém případě byl poplach v OPU vyhlášen asi tak 3-4 krát za týden. Byly případ, kdy několik SN začalo pracovat téměř zároveň. Cílem byly většinou velitelské kádry a místa palebných pozic. Jindy se prováděli teroristický oheň, na všechno co se hýbalo.
Před začátkem aktivizace protivníka na frontě se snipeři také aktivizovali. Večer před útokem se objevovalo velké množství sniperů. Malý příklad: více než 3 snipeři za den, zítra nebo pozítří bude útok.
Aktivita SN protivníka v době útoku už bohužel nešla zjistit, v tu dobu nebyl čas. Byla jiná práce.
6) Služba v ASNH sestávalo z pomalého hlídkování ve svém sektoru, hlavně v horách. Výstup do hor byl většinou v prostoru Z –SZ, potom trochu po horách směrem do svého sektoru. Pak zpět. V okamžiku vyhlášení poplachu z OPU jsme se už nacházeli ve vzdálenosti max. 1.5 km od cíle, pokud působil v našem sektoru. A obvykle blíž Jako příklad uvedu následující statistiku: ze 13 sniperů zničených mou dvojicí, 8 bylo vyřízeno ze později než po 15 minutách od jejich prvního výstřelu.
7) Ne schválně jsme v záloze nebyli, těchto pozic bylo celkem hodně. Jenom jsme se snažili trávit nějakou dobu na dohled od nich. Navštěvovali jsme je, když jsme působili v sektoru, který hlídala další ASNH, abychom se na vlastní oči přesvědčili. Hlavně jsme trávili čas zkoumáním prostoru.
8) Mapa – to byla opravdu cenná věc. Fakticky tam byly koncentrovány všechny záznamy a zkušenosti z pozorování a činností OPU. Dokonce i když jsme se nacházeli v neznámé oblasti, mohli jsme si vybrat vhodnou pozici, a věděli jsme při tom přesnou vzdálenost k nejpravděpodobnějším palebným pozicím Sniperů protivníka (vzdálenosti mezi sousedními body byly zaneseny na mapě). Zápisy o palbě se vedly pečlivě, začínaly prvním odstřelem. Kromě toho se všechny údaje v našich osobních zápiscích kopírovaly centrem řízení OPU, upravovaly se a vyvěšovaly pro všeobecnou potřebu na zvláštní vývěsce na velitelství.Pro mě osobně to byla velká pomoc, protože 308 jsem do té doby nedržel v ruce. Zápisy pozorování se vedl na řídícím centru OPU. ASNH zaznamenávali svá pozorování na mapách, velitelé je pak přepisovali.
9) Jak už sem zmínil, všechny ASNH byly vybaveny dalekohledy Leitz se 16 násobným zvětšením s laserovým dálkoměrem (za což velitelství dík). Model si nepamatuju, podle všeho armádní. Do 1000 – 1300 m určoval vzdálenost s přesností 0,5, jak bylo uvedeno na krytu. Úspěšná činnost na vzdálenosti 700 m byla ve velké míře podmíněna použitím tohoto přístroje.
10) PBS (tlumiče zvuku výstřelu) se v ASNH nepoužívaly.nebylo to potřeba. V útoku samozřejmě některé skupiny, jejichž snipeři měli SVD, používali tlumiče. Kromě toho byly v každé skupině pistole s tlumiči a nějaké automatické zbraně s tlumiči.
1) V jakých oblastech byla nejvyšší aktivita protivníka?Například bych na S vybudoval v noci klamné pozice, zrcátka atd. Sám bych spíč pracoval na J – JV s aktivními činnostmi na protějším prostoru, které by odpoutávaly pozornost, aby mě neprozradily záblesky a aby se protivníku proti slunci hůře pracovalo.
2) Jaké opatření přijímal protivník proti OPU? Byly protiakce, používalo se dělostřelectvo, REB?
3) Jaká byla životnost hlídek OPU.Jaké byly ztráty, trapasy.
4) Jaké jste měli úspěchy při střelbě pod velkými úhly? Pod jakými úhly jste obvykle stříleli?
5) Co vlastně představovalo hlídkování?
1) Největší aktivita nepřátelských sniperů byla jednoznačně na prostoru SZ –S –SV – V, zvláště na SV- V. Ve směru V –JV – J se jejich činnost objevovala podstatně méně, ve směru JV – J celkem asi pětkrát, ne víc. Vysvětlovalo se to tím že tyto úseky byly na mezní vzdálenosti mířené střelby na přední pozice, nebyla možnost činnosti v týlu,tzn. složitější podmínky střelby byly spojeny s omezeným výběrem cílů a také těžkostí jejich rozpoznávání. Nepamatuji si nějaké hry s maskováním odlesky, a ani jednou jsem neslyšel, aby dvojice vyhlásila poplach a našla sklo. I když moje č.1 se občas vyjadřoval o možnosti takového způsobu. Zřejmě protivník považoval za neúčelné vysílat zvláštní oddíly aby zřizovali klamné cíle a měl pravdu. Od okamžiku zjištění těchto skupin našimi stabilními palebnými body do likvidace naší hlídkou by uběhlo maximálně 20 minut. I když musím teď uznat, že taková taktika ba mohla být celkem efektivní pro lov našich ASNH.
2) Co se týká organizovaného odporu proti OPU, mohu odpovědět, spíš nebylo než bylo. Samozřejmě jsem příkazy protivníka nečetl, ale nemám pocit že by existovaly nějaké protiopatření.Velitelství asi také nemělo takové informace, takové téma se na brífincích neobjevilo.
Mám pro to jenom tato vysvětlení:
a) obyčejný nepořádek
b) Protivník si nedokázal zjistit informace o systému činnosti OPU.
Co se týká prvního bodu, to je jenom předpoklad, i když pro něj existují nepřímé důkazy, založené na dalších aspektech činnosti nepřítele v oblasti. Co se týče druhého bodu, to je celkem pravděpodobné a proč. Odhadem množství ztrát protivníka se pohybovalo v různá období mezi 40 – 60 %. Také jenom ve výjimečných případech nekončilo setkání sniperů a ASNH pro nepřítele smrtelně. To znamená většina těch SN, kteří se vrátili zpět neměli podezření na plánovanou protisniperskou činnost. Ještě jeden faktor – jenom málo SN pozic, které jsme po akci prohlíželi, bylo vybaveno radiovým spojením, což nás dost udivilo. Nevyužít takovou možnost pro rozvědku je celkem nepochopitelné. Dále. Na začátku jsem připomenul, že naše spojení bylo chráněné, přičemž ochrana byla celkem dobrá, pokud mohu posoudit. Něco ve smyslu dodatečné modulace bílým šumem. V každém případě analogické domácí zařízení se v polních podmínkách nejen nedešifrují , ale také se nezaměřují na vzdálenost více než 5 km. Takže možností zachycení, nebo potlačování, nebo blokování protivník neměl. Co se týká agenturní rozvědky, o tom bohužel nic nevím. Protože jsem patřil k mladším velitelům, tak jsem nebyl ve štábu.Dělostřelectvo používal protivník ve dvou případech: Masivní dělostřelecké ostřelování z větší vzdálenosti (dost pravidelně), současně s požitím RSZO[1] a také přímá střelba v době velkých útočných operací, když dělostřelectvo protivníka sestupovalo do údolí. Jindy byla střelba protivníka na přesné cíle, například na ASNH nemožná, protože část hor bližší k městu jsme strategicky kontrolovali.
3) Stupeň životnosti NP OPU byla celkem vysoká ze tří důvodů:
a) dobré maskování jak za dne tak za noci. Vlastně celé město stále udržovalo PSM (kamuflážní opatření, zatemňování), ti kdo toto nedodržovali se trestali okamžitě, hlavně v období náletů.
b) Neexistence aktivních činností zároveň s SNP.
c) Celkem velká vzdálenost na pozice sniperů, 2 – 4 km. Ztráty mezi NP určitě nebyly zapříčiněny Snipery protivníka. Co se týká ztrát mezi ASNH, to můžu uvést přesně: v době hlídek zahynulo 6 lidí, 2 ranění. Případy, kdy by zahynula Asn hlídka v plném počtu nebyly. Všechny případy byly pečlivě analyzovány, výsledky byly zveřejněny na brífincích. Pokud si vzpomínám, v jednom případě se jednalo o setkání ASNH s dvojicí sniperů, dalších pět se dostalo do zorného pole snipera dřív než ho sami zjistili a další dva si nevhodně vybrali pozici, minuli a výstřely snipera je zlikvidovaly.Zároveň ale musím říct, že všechny ztráty ASNH byly v průběhu prvního měsíce činnosti , kdy se shromažďovaly zkušenosti.Ztráty na stacionárních palebných postech se mě netýkají, vím že byly, ale nejsem přesvědčen že jsou spojeny s antisniperskou činností, vždyť palebné posty byly ze začátku zajímavým cílem pro snipery.
4) stříleli jsme pod úhly od 0 do 45 stupňů, pravidlem bylo dostat se nad protivníka. Naše dvojice střílela zdola nahoru jenom jednou. Celkově jsme se snažili být nad protivníkem. Jak se říká, kdo je výš, ten má pravdu. Celkově je pocit při střelbě shora dolů, lepší, kromě toho má ještě vliv i korekce na tlak. Zvětšuje se vzdálenost přímého výstřelu. Všeobecně co se týká tabulek střelby, to jsme v první dny vystříleli velké množství nábojů pro sestavení tabulek praktických tabulek, protože jak se změnou ráže, výšky, teploty, úhlů, celá naše zkušenost(mého č.1, který také měl zkušenost s 7.62 x54, ale i dalších střelců) se zaměřováním šla k čertu.
5) V předešlém odstavci jsem tuto otázku odpověděl.
1) Jak byly chráněny sniperské dvojice?
2) Jak byly chráněny stabilní střelecké body? (ztráty?)
3) Kolik výstřelů musel nepřátelský sniper provést, než byl nalezen? (přesné místo)
4) Přibližná doba od nalezení do zlikvidování?
5) Použití maskování?
1) O ochraně ASNH. Nebyla žádná. Neměli jsme ani neprůstřelné vesty, ani přilby. Dávali jsme přednost pohybu před ochranou.
2) Palebné posty se chránily neprůstřelnými pancéřovýni pláty, vyvařenými z rozbité techniky(svojí i protivníka), pytli s pískem, hlínou, hromadami kamení, jindy se využíval reliéf konkrétního místa, nebo se zakopávali.O ztrátách v předešlém oddíle.
3) Obyčejně byl sniper odhalen po prvním, druhém výstřelu, další pohyby se většinou kontrolovaly pomocí Velitelství.
4) O době mezi odhalením a zničením, jsem už snad psal dřív. Pro naši dvojici to bylo snad 15 – 20 minut. Byli čtyři výjimky, 8 , 2, 1,5, a 1 hodina. Složitější případy.
5) Kamufláž se v raném podzimu používala žluto- zeleno-šedá, později na podzim a v zimě šedo - černá, na sněhu bílé převleky, postříkané bahnem. Obyčejné bez nějakých doplňků. V tom prostoru a pro a naše úkoly to bylo dostatečné.
1) Ve své druhé otázce jsem se ptal na pevná palebná postavení, ne na č. 2. Ptal jsem se na ty, co hlídali antisnipery a kontrolovali další Sniperské pozice. Logicky byli hlavním cílem útoku.
2) Také k nepřátelským sniperům. Použivali noční metody příchodu na pozice? Přijít v noci, ve dne ležet, střílet večer a vracet se v noci?
3) Mimochodem jak se dostávali antisnipeři na pozice, pokud nebyli dost blízko k sniperově pozici. Pohybovali se ve dne, nebo čekali na další den?
Jak jsem už uvedl – mezi stacionárními NP nebyly ztráty. Jednak se proti nim nepodnikaly nějaké aktivní akce, jinak byli dostatečně vzdáleni od pozic nepřátelských sniperů.
Noční příchody sniperů na pozice se jednoznačně používaly.Ale jak už jsem uvedl, činnost večer, nebo ráno nebo v noci byla celkem řídká a byla zjevná jenom v některých oblastech.
Příchod na pozice prováděla ASNH po kontrolovaném území, kde jsme se snažili se dostat pokud možno do vyšších pozic a svrchu do oblasti hlídkování. Tak jsme se dostávali do pozic nad protivníkem, pokud už zaujal svou palebnou pozici.
Případy setkání ASNH se snipery v době kdy vyráželi na pozice se staly třikrát, přičemž dvě z těchto setkání skončily ztrátami na straně antisniperů. Mluvil jsem o tom, když jsem popisoval ztráty mezi ASNH.
Pokud bych mohl zobecnit praxi naší práce, nejefektivnějším způsobem jak zabránit činnosti OPU by bylo použít následující schémata:
1) Příchod na pozice v sestavě sniper + anti antisniper. V tom případě by byl zajištěn dostatečně vysoký stupeň ochrany snipera. Při tom AASn by byl vybaven nehlučnou zbraní (například ráže 22 LR, nebo použití PBS)a musel by zaujmout pozice tak aby se jim ASNH dostala do zorného úhlu dřív, než by sama zjistila snipera.V zásadě by za takových podmínek bylo celkem reálné dosáhnout dobrých výsledků.
2) Příchod specializovaných AASN na pozice v předvečer předpokládané činnosti nepřátelského SN v daném místě, za účelem zničení hlídkující dvojice v daném místě.
3) Stálé sledování tras ASNH, zjištění míst jejich nejpravděpodobnějšího výskytu a organizace pasti v těchto místech.
Znova se budu opakovat, že uvedená opatření jsou možná jenom v případě jasné představy protivníka o tom že existuje OPU a o přibližném systému práce. O několika důvodech proč takovou představu nepřítel neměl jsem už mluvil.
Ještě jedno .- docela omezená výzvědná činnost nepřítele na frontové linii. Za celou dobu nebyl zjištěn ani jedna výzvědná skupina nepřítele, provádělo se pasivní pozorování z velkých vzdáleností. Rušení RDG[2] se provádělo (přesněji jejich blokování a následné zničení speciálním komandem). Dále.Kvalitní opatření proti antisniperům předpokládají existenci vlastní doktríny sniperské aktivity a následně možnosti protiopatření proti takovým aktivitám ze strany nepřítele.
Jak jsem už zmínil, nepřítel většinou používal sovětskou vojenskou doktrínu, proto nemohl mít předem připravené varianty protiopatření proti našim postupům.
Tady je možné provést závěry, že pro úspěšná protiopatření proti antisniperům je nutné mít především rozpracovanou vlastní techniku snipingu. Což mimochodem není v našich ozbrojených silách do teď provedeno.
Podle plánu:
1) Aktivní rozvědka: agenturní, vizuální, radio (radioblokace a boj na rozhlasových vlnách) atd. s cílem zjištění úmyslů protivníka.
2) Rozvědka na taktické úrovni. Zjištění NP, palebných postavení, tras hlídek, okolí.
3) Za několik měsíců obléhání zpřesnit dělostřelectvo.
4) Noční minování míst, kde chodí hlídky do hor, postavení klamných pozic, sklíček, výbušných nástrah, elektrických detonátorů.
5) Příchod na pozice v noci.
6) Spolupráce.Klamný výstřel. Lákání. Zničení z různých pozic způsoby jako stínový sniper, kolotoč a také lákání ASNH na jakoby raněného bojovníka.
7) Zničení zjištěných NP, palebných pozic dělostřelectvem a letectvem v době kdy jsou Asn Hlídky na trase. Předem připravená akce umožňuje nepříteli změnit pozici a připravit se