Říkáš, že miluješ kytky - trháš je,
říkáš, že miluješ slunce - utíkáš do stínu,
říkáš, že miluješ oheň - hasíš jej,
říkáš, že miluješ vítr - zavíráš před ním okna,
už víš proč se bojím, když říkáš miluji tě?
Co na to dál říct...??......
Stojí za přečtení
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příjde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale později to začalo být vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat a ta holka,která se jmenovala Naty se najednou cítila strašně sama.Neměla s kym hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocit bezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na něj nemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom na něj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jí žádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla bejt.Když už to trvalo několik měsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky to udělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíc a on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálně žít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jeho slova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jeden obrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že na něj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že to prostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,že zapoměla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svým světě kterýmu nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná a slabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlela ve škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala a spala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříve uzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděl jestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej a neuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsem měl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil za ní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila.
O pár dní později: Naty už byla v pořádku a s tim klukem začala chodit.Byl to nejšťastnější člověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustěj už.Jednou ten kluk ale nepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože když nepřišel do školy,tak jí to vžycky řekl.Začala hodina a do třídy přišla učitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten kluk měl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohla uvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašnym pláčem rozběhla pryč.Pryč ze školy.V hlavě se jí vybavovalo uplně všechno co spolu prožili,každý jeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišli nejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty se rozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by u nich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla aby volali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekli že musí domů.Její máma měla o ní velikej strach a nevěděla kde jí hledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její mámě všechno řekli.
O měsíc později: Naty skoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život a věděla,že její bývalý kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohla být na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis ve kterym naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpoměla si na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejího života skončily...
.................................................................................................................................................................
Básničky
Jsi!!
Nevím,čím to je,
že mi umírá naděje.
Možná je to tím,
že se zbytečně snažm.
Ty si mě ale nevšímáš
a na opačnou stranu se díváš.
Copak to nevnímáš
copak to nejde vidět,
že tě chci,že moje srdce v hrsti máš??
Co stím nadělám??
Snad jednou přijde
ten den,kdy se mi splní
můj velký sen!!
Myslím na lásku
Je mi smutno,to je tím,
že jsem lásku nezažila.
Skrývá se mi víc a víc,
nemohu usnout dívám se na měsíc.
Myslím na ní,je tak krásná,
hvězdy na obloze září a noc je vlahá.
Je vlahá a já dál si sním,
láska dál je pro mne skrytá,snad tě někdy políbím.
Stýská se mi po ní,je pro mne sic neznámou,
slzy se mi z očí valí,když oči mé ji nezahlédnou.
Hledám víc a víc,
jen ona a její smích.
Když jsem sama pláču,je mi zima,
jsem sama a nikdo mne nezahřívá.
Nikdo není mi nablízku,
je mi smutno myslím na lásku.
tolik jsem v naší lásku věřila.
Znám Tě
Znám Tě krásně celou, znám Tvůj rub i líc
Nevím ale, kdo bude Tě mít rád víc
Lásku svoji chci Ti dát
Být s Tebou a vždy se smát
Nechám si o Tobě něco zdát
Protože Tebe se nechci vzdát
.........Miluju ...
Miluju, když se na mě díváš,
Miluju, když mě něžně líbáš.
Miluju, když mě tajně hlídáš,
Miluju, když mě rád vídáš.
Miluju, když mě celé tělo hladíš,
Miluju, když mě v létě ledem chladíš.
Miluju, když mě pevně objímáš,
Miluju, když se na mě podíváš.
Miluju Tvé tajné pohyby,
Miluju Tvé malé pochyby.
Miluju Tě takového, jaký jsi,
Ale proč teď tu se mnou nejsi?
chybíš mi!!!.............................................
Stojí za přečtení
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příjde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale později to začalo být vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat a ta holka,která se jmenovala Naty se najednou cítila strašně sama.Neměla s kym hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocit bezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na něj nemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom na něj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jí žádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla bejt.Když už to trvalo několik měsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky to udělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíc a on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálně žít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jeho slova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jeden obrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že na něj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že to prostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,že zapoměla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svým světě kterýmu nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná a slabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlela ve škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala a spala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříve uzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděl jestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej a neuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsem měl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil za ní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila.
O pár dní později: Naty už byla v pořádku a s tim klukem začala chodit.Byl to nejšťastnější člověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustěj už.Jednou ten kluk ale nepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože když nepřišel do školy,tak jí to vžycky řekl.Začala hodina a do třídy přišla učitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten kluk měl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohla uvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašnym pláčem rozběhla pryč.Pryč ze školy.V hlavě se jí vybavovalo uplně všechno co spolu prožili,každý jeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišli nejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty se rozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by u nich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla aby volali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekli že musí domů.Její máma měla o ní velikej strach a nevěděla kde jí hledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její mámě všechno řekli.
O měsíc později: Naty skoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život a věděla,že její bývalý kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohla být na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis ve kterym naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpoměla si na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejího života skončily...
.................................................................................................................................................................
Básničky
Jsi!!
Nevím,čím to je,
že mi umírá naděje.
Možná je to tím,
že se zbytečně snažm.
Ty si mě ale nevšímáš
a na opačnou stranu se díváš.
Copak to nevnímáš
copak to nejde vidět,
že tě chci,že moje srdce v hrsti máš??
Co stím nadělám??
Snad jednou přijde
ten den,kdy se mi splní
můj velký sen!!
Myslím na lásku
Je mi smutno,to je tím,
že jsem lásku nezažila.
Skrývá se mi víc a víc,
nemohu usnout dívám se na měsíc.
Myslím na ní,je tak krásná,
hvězdy na obloze září a noc je vlahá.
Je vlahá a já dál si sním,
láska dál je pro mne skrytá,snad tě někdy políbím.
Stýská se mi po ní,je pro mne sic neznámou,
slzy se mi z očí valí,když oči mé ji nezahlédnou.
Hledám víc a víc,
jen ona a její smích.
Když jsem sama pláču,je mi zima,
jsem sama a nikdo mne nezahřívá.
Nikdo není mi nablízku,
je mi smutno myslím na lásku.
tolik jsem v naší lásku věřila.
Znám Tě
Znám Tě krásně celou, znám Tvůj rub i líc
Nevím ale, kdo bude Tě mít rád víc
Lásku svoji chci Ti dát
Být s Tebou a vždy se smát
Nechám si o Tobě něco zdát
Protože Tebe se nechci vzdát
.........Miluju ...
Miluju, když se na mě díváš,
Miluju, když mě něžně líbáš.
Miluju, když mě tajně hlídáš,
Miluju, když mě rád vídáš.
Miluju, když mě celé tělo hladíš,
Miluju, když mě v létě ledem chladíš.
Miluju, když mě pevně objímáš,
Miluju, když se na mě podíváš.
Miluju Tvé tajné pohyby,
Miluju Tvé malé pochyby.
Miluju Tě takového, jaký jsi,
Ale proč teď tu se mnou nejsi?
chybíš mi!!!.............................................