Anglický kokršpaněl
Předpokládá se, že místem vzniku kokršpaněla je Iberský poloostrov. Původem všech dlouhosrstých psů, kteří se využívali na lov ptactva, byl pradávný španělský slídící pes. Existuje však mnoho názorů, že původ těchto slídících psů by lidé měli hledat spíše na Balkáně, odkud se tito psi rozšířili do západní Evropy společně s Kelty.[chybí zdroj] Existuje však ještě jeden názor, který říká, že toto plemeno vzniklo v Malé Asii.[chybí zdroj] V pradávných španělských písemnostech totiž o těchto psech není žádná zmínka.
Původně se všichni slídicí psi nazývali „španělé“. Později z nich byly zformovány 2 druhy plemene. Španělé malého vzrůstu byli pro svou malou postavu byl výborně předurčeni k vystrašování lovených ptáků, především sluk, z hustého porostu keřů , kde by to vysoký pes nezvládl. Začátkem 19. století existovaly 2 druhy Španělů:
- větší a rychlejší, tj. „springeršpaněl“
- menší „kokršpaněl“.
Povaha kokršpaněla
Pokud pročítáme plemenný standard, první slova, která nám padnou do oka, jsou „veselý, zdatný a lovecký“. To je podstata kokršpaněla a skutečnost, že standard začíná těmito slovy, správně podtrhuje jejich důležitost. Kokršpaněl je šťastný pes – šťastný s vámi a s rodinou, ale i s lidmi zcela neznámými a ostatními psi. Je šťastný při práci i při hře – je absolutní optimista.
Jeho energie je neunavitelná. Uběhne dvakrát, třikrát bez odpočinku a v plné rychlosti vzdálenost, kterou ujdete a bude potřebovat jen pár minut, aby obnovil síly. Jakmile je doma, je připraven, abyste si s ním hráli, házeli mu míček, který bude přinášet, prostě bude dělat cokoliv, aby se zase zbavil své energie…