ZO ČZS VÍCEMĚŘICE

Po vynucené přestávce během nouzového stavu vyhlášeného v celé republice kvůli koronaviru, jsme konečně svolali schůzi zahrádkářského výboru, kde jsme už odpískali připravené akce – 14. 3. Gořalka roku, 21. 3. Otvírání naučné stezky, 25. 3. Přednáška o postřicích a hnojení, Velikonoční dílnička a 10. – 11. 4. Velikonoční výstava., které se bohužel neuskutečnili. S optimistickými výhledy do budoucna jsme si upřesnili a odsouhlasili akce připravované. Jednou z nich je i oblíbená „Prohlídka zahrádek“. Po odsouhlasení termínu se mi podařilo přemluvit majitele tří nemovitostí, aby nám umožnili nakouknout pro inspiraci k nim na dvůr a na zahrádku.

Ve čtvrtek šestého června jsme se pak sešli ve třetí řade novostaveb před domem p. Romana Krivčíka a p. Evy Matouškové. Po mém přivítání asi třiceti zájemců o prohlídku jsem předal slovo p. Krivčíkovi, který přítomné seznámil s florou, jež se nachází před jejich domem a v zahradě. První dotazy a odpovědi směřovali k několika palmám podobným yukám, jenž má před svým domem. Venkovní předzahrádka je místo obvyklého trávníku „zamulčována“ různě velikými valouny, oblázky a kamínky, mezi nimiž už se zapojuje zelený porost z trav, trvalek, levandulí, ibišků či banánovníků. V budování je jezírko, které je už osazeno vodomilnými rostlinami. Venkovní ráz domu je vytvářen ve stylu zahrádek v přímořských letoviscích. Záliba ve floře teplých krajů pokračuje i v zahradě. Najdeme zde již vzrostlý stromek Kaki tomel, o kousek dál mandloň či katalpu. Okolí domu a přístupových cest zdobí květiny, ale dál už zahrada přechází v sortiment běžných zeleni pro domácí využití, včetně brambor. Po obvodu zahrady nechybí ani tradiční ovocné dřeviny – slívy, hrušně, nektarinky, třešně, meruňka či jabloně. Pergolu za domem obrůstá krásně nasazená réva. Vedle posezení na terase je další nádherný posel z jižních krajů. Dva krásně vzrostlé fíkové keře obsypané plody. Výčet přímořských rostlin doplňuje vavřín, palmy, banánovníky či muchovník. Pokud je dobrý rok, dá se zde stále něco postupně zobat. Před domem majitelů je ještě kus práce v dokončování úprav, aby vše bylo podle jejich snů a představ. Budeme jim držet palce, ať se jim vše zadaří a určitě se zkusíme za nějaký ten rok „zase pozvat“, ať jsme svědky finále úprav.

Po prohlídce v nové ulici na „Pololání“ jsme se přesunuli do starší zástavby „v kopci“ k manželům Jarmile a Jiřímu Balherovým. Hned po vstupu na dvůr jsme dostali „vyhubováno“ od majitele, že jsme vstoupili na dvůr seniorů bez roušek a hned to napravoval a jednotlivě nás všechny vnitřně dezinfikoval jahodovou, medovou či čistou slivovicí. Tento vysoce příjemný způsob očisty byl všemi přijat. J Dvorek Balherů je oázou pohody. Příjemné posezení pod sloupovou pergolou v tureckém stylu, všude přítomné truhlíky s plnokvětými muškáty a dalšími květinami, lavička ve večerním stínu, pečlivě střižené a tvarované buxusy doplňuje muškátová lampa či podlouhlé jezírko s lávkou a rybičkami. Mně osobně na dvorku zaujal zajímavě vyřešený stůl či bedna se spoustou bylinek k vaření v pohodlné výšce k trhání. Dvorek zvolna přechází v okrasnou zahradu s pečlivě střiženým trávníkem s krásnými dřevinami a houpačkou pro relax. Obloukem se pak projde v klasickou zeleninovou zahrádku s už krásně narostlou zeleninou pro běžnou potřebu domácnosti. Užitková zahrada je zakončena ovocným sadem se stromy s pěkně nasazeným množstvím plodů.

Od Balherů jsme se vydali kopcem dolů l domu manželů Vlaďky a Joži Horákových. Z ulice dominantní a rozlehlý dům z sebou skrývá i neméně velký dvůr. Přestože se jedná o rozsáhlou plochu, ….ji opticky zmenšují záhony po obvodu – s azalkami, pivoňkami, kosatci a dalšími trvalkami a různobarevnými keři či dekoračními prvky v jednoduchém, ale přesto zajímavém stylu zapadajícím do rázu venkovského dvora. Vzdušnému prostoru dodávají stín šeřík, kroucená okrasná vrba či v protilehlém koutě za domem kvetoucí fialová vistárie zapěstovaná do tvaru stromku. Svěží zastřižený trávník udržuje teplotní pohodu a vlhkost dvora. Bytelná pohodlná houpačka či posezení ve stínu vrby, jistě nabízí příjemnou atmosféru pro podvečerní posezení. Za stylovou cihlovou zídkou s brankou se objeví ovocná zahrada. Stromy jsou zde postupně obměňovány, takže zde najdeme od mladých stromů přes plně plodící, až ke stromkům, jež už patří k pamětníkům. Také na této zahrádce nechybí bylinkový záhon s kořením pro vaření anebo volně rozmístěné trvalky jako solitéry. Poslední část zahrady je zeleninová. Spatřili jsme několik odrůd brambor, nadměrný česnek i cibuli, záhon s posledními zbytky hlávek salátu či kedluben, které k opečovávání střídají papriky a rajčat nebo záhon okurků, cuket a dýní. Všechny tři zóny zeleně – odpočinková, sad i zeleninová jsou velice rozsáhké a zaberou spoustu času a práce. Ale výsledný příjemný efekt dokazuje, že práce se zelení je pro majitele jistě koníčkem, neboť se jim všechny tyto prostory daří udržovat čisté, svěží a barevné.

Po společné fotografii jsme se vydali na obvyklé závěrečné posezení a besedu do zeleného domku pod tratí. Zde už byla prohlídka individuální, bez průvodce. Postupně jsme se usazovali a dělili se o zážitky z prohlídek. Občerstvili jsme se klobásou z udírny, kterou věnují zahrádkáři či chlebem s čerstvým sádlem a cibulí. Na zapití bylo pivo, limo či štamprlka jablíčkové. A samozřejmě nechyběla ani kávička a rebarborový koláč od paní domu.

Jsem moc rád, že se akce letos opět vydařila, sešlo se dost příznivců zahrádkaření, vyšlo nám počasí a hlavně chci ještě jednou poděkovat manželům Horákovým, Balherovým a p. Matouškové a panu Krivčíkovi, že nám umožnili nahlédnout do jejich krásných zelených království.

Petr Buriánek