31.8.2012 - Zahrádkářský zájezd - článek
31.8.2012 se konal tradiční výlet ČZS – trasa Kopřivnice, Štramberk, přes Hukvaldy do Kozlovic. Pak dál přes Frenštát pod Radhoštěm a pak Rožnov pod Radhoštěm. Natěšených cestovatelů z Víceměřic, Němčic n/H a Mořic bylo čtyřicet. Počasí přálo, příjemné babí léto, bez deště, pěkné vyhlídky.
Kopřivnice: Technické muzeum je zcela unikátní. Je zde zachycena 150-letá historie automobilů Tatra. Původní název města Nesseldorf a Ignác Šustala – občan města, začal vyrábět kočáry, pak železniční vagóny. V roce l897 vyjíždí první automobil Präsident. Postupně se vyráběly osobní i nákladní vozy, v roce 1923 představila firma osobní vůz T11. Před technickým muzeem v centru města stojí rychlíkový vůz Slovenská strela z roku 1935. V perfektních expozicích jsou začleňovány vozy podle doby výroby. Nadchnul nás expediční vůz Tatra 805 cestovatelů Zigmunda a Hanzelky, originály vozů Tater Dakar, vozy, které projely cestu kolem světa – 150 zemí, Tatra, která vozila léky do Lambarene. Je tu 60 osobních a nákladních aut, podvozky, motory, sportovní letoun, modely, fotky, rarity.
Každý z nás si koupil alespoň jako suvenýr pohlednici a otiskl pamětní poštovní razítka, třeba i na ruku. Potěšila nás expedice Emila a Dany Zátopkových. Emil je rodák z Kopřivnice a 19. září tu bude jeho žena oslavovat také své 90. narozeniny. Oba se narodili ve stejný den.
Další město, které je s Kopřivnicí spojeno, ale je to úplný opak – Štramberk. Před návštěvníky se na kopečku objeví perníkové malebné městečko – moravský či valašský Betlém. Nad zámečkem vévodí zřícenina hradu s válcovou věží – Trúbou. Město je tvořeno souborem valašských chalup z 18. a 19. století. U parkoviště jsme minuli chod do Národního sadu, kde jsou sochy národních buditelů, kteří mají spojitost s tímto krajem a legendární jeskyně Šipka, v níž se r. l880 nalezla čelist neandrtálského dítěte.
Město proslavily perníkové uši, začaly se péci na paměť vítězství štramberských křesťanů na mongolskými vojky v r. 1241. Mongolové opustili ležení a nechali pytle uší křesťanů, které vozili z bojů svému chánovi.
Všichni jsme si je zakoupili jako suvenýr. Nejlépe chutnají plněné neslazenou šlehačkou s malinami. Prohlédli jsme si náměstí a Muzeum hraček, které je největší v republice, Muzeum loutek, kde bude letos vystavuje M. Knížák 450 loutek, Muzeum Zd. Buriana, který zde dlouho žil a je světoznámý malíř pravěku a dobrodružství čekají většinu z nás v další návštěvě, protože nám chyběl čas. Většina z nás vyšla „zlatou“ uličkou směr TRÚBA a zpět po více než 200 schodech dolů – či opačně. Ulička je jak z pohádky, ale výhled na Beskydy je nezapomenutelný. Kdo vylezl ještě o 40 m výš na Trúbu, měl pocit jako pták.
Pro občerstvení byl zvolen Městský pivovar, který patří mezi nejstarší pivovárečné domy. Vaří speciál Trubač i silná piva s ovocnými příchutěmi a vedle u Jaroňků jsou i Pivní lázně. Ne všichni byli ale spokojeni s jídlem. Je to ovšem vina kuchaře, který nevěnoval dostatek pozornosti výpravě. Pro podruhé je nutno žádat hned nápravu u číšníka a jídlo vrátit. Čas nás velice tlačil, projeli jsme úzkou silnicí překrásnou krajinou do Hukvald, ale museli jsme pokračovat do nedalekých Kozlovic, kde jsme měli objednanou prohlídku „fojtství“. Nakonec jsme minuli i Šmířákův mlýn, který je v provozu, ale drobně pršelo a hosté jsou tam očekáváni hlavně v hospodě U mlynářky – a my byli po jídle.
V č. 1 – Objekt fojtů je od r. 2004 rekonstruován velice zdařile. V přízemí jsme navštívili školu z poloviny 19. století. Vrátili jsme se do svých žákovských let, ovšem ne tak daleko. Seděli jsme ve starých lavicích, před sebou tabulky s hubkou, kalamáře, dřevěné poháry, kolem staré obrázky, vycpaniny, Komenského desatero i školní řád, obraz císaře Pána i rákosku. Půl místnosti zaplnila obrovská kamna, která sem zasahovala z vedlejší kuchyně. Prošli jsme kabinetem, místnůstkou učitele, starou kuchyní, tam nás zaujalo všechno – třeba to, že kamna vyhřála třídu na 3 dny. Byla zde i obecní šatlava v podzemí. Nechyběl chlév, vedle byteček 2x3 m pro podruha aspoň se šesti dětmi. Život byl obrovsky těžký, ale lidi byli rádi, že jsou pospolu, žijí v přírodě. Těšil je každý den a každá maličkost. Druhá část prohlídky byla v patře. Byli jsme již unaveni a mysleli, že nic extra nás nemůže čekat. Ale vstup do Sakrální galerie většinu nás ohromil a ze všech stran proudila k nám pozitivní energie. To, co zde člověk vidí, nestačí nejen obdivovat, jen stát, vnímat očima a cítit nádhernou vůni včelího vosku kolem. Většina předmětů je lidové umění – ne technicky dokonalé, ale ti, kteří je před stovkami let vyrobili, do všeho vložili upřímnou modlitbu, výraz úcty v Boha a Svatým. Stojí za to se přijet znovu, postát při nádherné hudbě a nabít se pozitivním nábojem. Misály z 15. století, Svatováclavská bible z r. 1677, gotické misály ručně malované, křížová cesta, děkovné malby na dřevě, piety, láhve s kalváriemi z 19. století a další jsou zde uchovány pro další generace a pro krásu a odpočinek.
I v Karlovicích se vaří dobré pivo z kvasnic i borůvkové. A tak byl další suvenýr. Vaří se i na Hukvaldech.
Cesta dál vedla krásnou krajinou kolem skokanských můstků ve Frenštátě pod Radhoštěm připravených na závod 1.9. – memoriál J. Rašky. Město Rožnov pod Radhoštěm nás přivítalo v podvečer. Je plné kytek, lidí, vláček Rožnováček končil bohužel svoji poslední jízdu. A tak jsme se rozešli po různých osvěžovnách, cukrárnách a posilnili se i na cestu zpět. Jeli jsme kolem Teplic nad Bečvou, Hranic, Přerova a už ve tmě jsme projeli Chropyní, Bochoří.
Dobrý start – dobrý dojezd. Dobrá nálada nás provázela celý den. Můžeme ale všem tento kraj jen doporučit.
Věra Melíšková
