Unplugged in New York
18. listopad, osm hodin večer. Sál plný lidí dychtivě očekávajících následující okamžiky. Může kapela jak Nirvana nahrát solidní akustické vystoupení? Před nimi unplugged nahráli R.E.M., Eric Clapton, Cure a jiní, ale nikdo podobný agresivnímu zvuku Nirvany.
Světla v sále zhasnou. Objeví se Dave, Krist, Kurt a Pat. Dave usedne za bicí, Krist si vezme akustickou baskytaru, Pat sedí po jeho levici a Kurt usedne s kytarou do pohodlné kancelářské židle v čele pódia. Kolem nich hoří černé svíce a voní lilie. Kapela se usadí a Kurt uvede první skladbu: "Ta písnička je z našeho prvního alba. Hodně lidí ji nezná." A začne hrát About A Girl. Když skončí, cynicky se usměje do kamery a všem v sále je jasné, že to bude uchvacující vystoupení. Ani nedozní potlesk a Kurt už začne vybrnkávat veleznámý rif z Come As You Are. Kurtův hlas doplňuje Dave ve verši "No I don't have a gun..." (Ne, já nemám pistoli...)... Po Come As You Are Kurt představí přítelkyni Lori Goldston, která doprovází pár písní na cello. Krist mezitím předal baskytaru Daveovi a vzal si tahací harmoniku.
Jesus Doesn't Want Me For A Sunbeam. Povedená skladba od Vaselines. Kapela ji zahraje v neuvěřitelné pohodě. Krist vypadá s harmonikou ještě větší a vláčně se u ní kroutí. Krist skladbu a začal a i ji skončí. Všichni se vrátí k nástrojům a zahrajou Dumb. Zde nejvíce vyzní Loriino cello.
Další cover-The Man Who Sold The World. Kurt zapne efekt už se sálem šíří riff od Davida Bowieho. Verše "I never lost control" (Nikdy jsem neztratil kontrolu) či "I gazed a gazley stare at all the millions here, we must have died alone a long long time ago" (Zíral jsem a upřeně hleděl na všechny miliony lidí tady, museli jsme sami umřít, před dlouhou dlouhou dobou) jakoby charakterizovaly Kurtovy pocity. Písnička končí magickým sólem. Po této spíše elektrické skladbě Kurt poděkuje, napije z modrého hrnku a řekne něco jako: Myslím, že bych to mohl zahrát sám". Dave mu to schválí a Kurt po dalším vtipu, začne hrát Pennyroyal Tea. Pro mnoho lidí vůbec vrchol koncertu. Kurt hraje sám a naléhavě zpívá o tom, jak pije mátový čaj a dostane do transu celý sál. Nikdo z přítomných diváků nečekal takový nával pocitů v jedné písničce. Se zatajeným dechem všichni poslouchají a dívají se na Kurta, který prožívá každý nádech. Když dohraje, zvedne se mohutná vlna potlesku a Kurt si na to zapálí dlouhou bílou cigaretu.
"To bylo dobrý.." pronese Dave na Kurtovu adresu.
"Drž hubu." odpoví Kurt ironicky a zasměje se.
Po úvodních akordech Polly diváci začnou tleskat a už se sálem šíří melancholické "Polly wants a cracker..." (Polly chce sušenku). Dave sem tam udeří jemně do činelu, jinak se soustředí na refrén, kde dělá druhý hlas. Smutná píseň je také smutně odzpívána a když dohrají, Kurt na nic nečeká a už začne podlazovat struny na další výbušnou songu On A Plain. Kurt jakoby se snažil vyzdvihnout verše "I'm on a plain, I can't complain..." (Jsem upřímný, nemůžu si stěžovat...). Po vcelku rychlé On A Plain přichází na řadu pomalá, uplakaná Something In The Way, ve které Kurt zpívá o svých zážitcích zpod Aberdeenského mostu.
Pak už přichází na řadu bratři Kirkwoodové. Kurt je představí jako bratry z Meat Puppets a na jeviště přijdou dva kytaristi, vzhledem připomínající dřevorubce z 60.let. Curt Kirkwood bere kytaru od Pata Smeara a Cris Kirkwood Kristovu baskytaru. Pat odejde a Novoselic si vezme novou kytaru. Na řadu přichází tři coververze Meat Puppets. Jeden z bratrů začne vybrnkávat Plateau. V refrénu Kurt drsně a přitom jemně vyřve vysoké tóny tak, jak to nikdy nikdo neuměl, jenom Kurt. Lidé jsou u vytržení. Co jenom přijde dál? Na unplugged zde znaznělo nezvykle mnoho coververzí.
Pomalá, uklidňující Oh, Me dohrála a na řadě je poslední cover Meat Puppets-Lake Of Fire. Hned po prvním odzpívaném Kurtově verši "Where do bad folks go when they die?" (Kam jdou špatní rodiče, když umřou?) všem přeběhne mráz po zádech. Kurt si dá ruce do klína a odzpívá ji s největší vervou. Po posledním sólu bratři Kirkwoodowé odejdou a Nirvana zahraje předposlední píseň, All Apologies. Poté Kurt začne hrát dlouhou Leadbelyho píseň Where Did You Sleep Last Night. V sále se stupňuje napětí a každý čeká co přijde. Vzduch je prosycen příběhem o dívce a jejím mrtvém muži. V předposlední sloce se hudba zklidní a Kurt potichu vybrnkává akordy a šeptá do mikrofonu, aby si náhle mohl vyřvat duši. V posledním verši Kurt zařve: "I would shiver...", kapela přestane hrát a s ní jakoby se zastavil čas. Při slově "...the whole..." už vládne v sále okamžik absolutního ticha, ve kterém Kurt otevře oči, zadívá se nepřítomně do dálky, nadechne se,a jakoby byl na pokraji sil zařve do ticha poslední slova "...night through..."
Unplugged In New York City vstoupil tímto do historie. Nirvana ukázala, že není jen "uřvaná" kapela, kterých je dnes mnoho, ale dokázala, že Kurt byl opravdovým umělcem
Unplugged In New York City měl obrovský úspěch. Je smutné, že na cd vyšel až po Kurtově smrti. Tímto posledním albem se Kurt zapsal do dějin jako opravdový umělec.
Peace, Love, Empathy
Komentáře
Přehled komentářů
.. jo, u where did you sleep last night jsem nejednou upstila slzu :ó)
jojo....kurt....
(degentka, 8. 12. 2007 13:12)No miluju unplugged......bozebozeboze.........pride mi ze rikat ze nirvana je nejlepsí je blbost...jiste je to mozna tak, ale mne pride že sou i lepší ale nirvana je proste to...ja nevim jak to rict...je to neco co semi libit bude vždycky...je to pevnej bod.......je to prostě neuvěřitelnej......člověk...co to ovšem nevydržel......a jestli nekdo napíšete že ho zabila courtney.......tak to sem klidne napiste ale pak se nad tim zamyslete......má lepší hudbu než kurt....ale kurt je fenomén.....takhle otjá citim.....
peace,love,empathy
(Blanche, 30. 9. 2007 21:29)Nirvana byla a je nejlepší skupinou,co znám...
night trough
(Indyl, 4. 1. 2008 19:45)