S dvojčaty přichází i průser 13
"A není náhodou ten gauč rozkládací?" Nenechal se jen tak odbýt Tom. "Tome, budu sama, jasný?!" Namířila jsem na něj výhružně prstem a Tom jen na prázdno polknul. "Okey, když chceš." Zvedl ruce, jako že se vzdává. "Vždyť to není jeho vina, že seš tak podrážděná!" Nadávala jsem si v duchu a tak jsem na tváři vykouzlila alespoň omluvný úsměv.
"Ale nebudeš." Usmál se provokativně Bill a rozeběhnul se do mýho pokoje, kde si hupsnul na postel. "Tááák a je o všem rozhodnuto." Křiknul na nás z pokoje Bill. "Jen se nebojte, já mu to pořádně natřu." Mrkla jsem nenápadně na kluky a Tom se na mě šibalsky usmál.
Georg se vrhnul na mou sbírku cédéček a Gustav si šel do kuchyně pro pití. Rozhodla jsem se, že půjdu za ním. Vytáhla jsem z ledničky nějaký jídlo a začala kuchtit. Popravdě řečeno jsem na tom s vařením byla dost bídně. Vlastně jediný co jsem uměla byly palačinky. V těch jsem opravdu byla borec, ale u ostatního jsem dokázala pokazit úplně všechno. Prostě šikulka, no…
Gustav se naštěstí rozhodnul, že mi pomůže. Jenže když jsem krájela papričku, tak do mě "omylem" strčil a já se fikla do prstu. "Doprdele!" Špitla jsem při pohledu na ránu, z který se valila krev. Gustík se jen ledabyle otočil. "Co?" Mlčky jsem mu ukázala ruku. Doufala jsem, že jako gentleman přinese alespoň náplast. Ale to bych se načekala. Místo toho zblednul a najednou to s ním seklo.
"Georgu, Tome, pomoc!" Zavřískla jsem směrem k obýváku. Ale kupodivu se první přihnal Bill. Když uviděl Gustava, jen na něj bezmocně vykulil oči. Potom se podíval směrem ke mně a když spatřil můj pořezanej prst omdlel taky. Váleli se tam s Gustavem po sobě jak dva zamilovaný (akorát trochu pobledlý no :D). "Sakra TOME, GEORGU kde jste?!!" Zařvala jsem na celej dům. Konečně oba vlítli do kuchyně, jako by jim hořela koudel u prdele…
Oba vyprskli smíchy při pohledu na Gustava, kterej ležel na zádech a na Billa, kterej měl zabořenej čumec u Gustava v kalhotech. Před chvílí mi to ani nějak nepřišlo, ale teď jsem se tomu musela smát taky.
"Kluci, nedošel by mi někdo pro náplast?" Ukázala jsem na svůj prstík a andílkovsky se na ně usmála. "Sim tě, je to jenom říznutí." Odbyl mě Tom a šel "ochutnávat" co jsme s Gusťou kuchtili v hrnci za mňamku. Stočila jsem svůj prosebnej pohled na Georga, jako na svýho zachránce.
"Dobře, fajn, tak já teda jdu." Bezmocně máchnul ve vzduchu rukama, otočil se a zmizel. Já se jen spokojeně usmála. "Georgu! Koupelna je v patře a náplasti jsou v poličce nad umyvadlem." Zaječela jsem pohotově za ním, protože jsem si nebyla tak úplně jistá, kam to vlastně šel.
"Tome! Zmiz od toho hrnce nebo tě do něj hodím a udělám z tebe sekanou!" Začala jsem vyhrožovat Tomovi, kterej měl zabořenej čumec do hrnce. Ten se na mě jen znuděně podíval, ale když uviděl jak v ruce stále držím sekáček, raději se spakoval a odešel do obyváku a zapnul si telku. "No a co já tady s váma klucíí?" Ptala jsem se "spícího" Gustava a Billa. Počkat! Dostala jsem skvělej nápad!