Tábor-Kovářov 2008
Kovářov 2008
Tento článek píšu z mého pohledu, takže něco zajímavého z vašeho pohledu může chybět J
Jak to vždy bývá, každý správný tábor začíná dlouhou cestou. Ta moje začínala až o něco později, právě zde začíná náš příběh J
9. 8. 2008-Poděbrady, něco po desáté hodině ranní
Dobaluji poslední věci. Já zatím s chladnou hlavou, ostatní už nejsou tak klidní jako já
Vše je připraveno, můžeme vyrazit na cestu. Potom co jsme ujeli zhruba 200 metrů jsem si vzpomněl, že moje peněženka není tam, kde by měla být, tedy v kapse. Nervozita stupňuje, nabíráme zpoždění.
Po příjezdu na určené místo předání mám smíšené pocity. Venku prší, proto si ještě na poslední chvíli navlékám mikinu. Když v tom co nevidím, na silnici právě projel autobus. Byla to luxusní hnědobílá Karosa. Vystoupil jsem z auta a postavil se blíže k silnici, k již vynošeným věcem z auta. Autobus konečně zastavil nedaleko nás a mohli jsme nastoupit. Při vstupu jsem zpozoroval mnoho známých tváří, počáteční nervozita opadla. Zaujal jsem místo, bohužel vedle Vítka. Cestu snad není třeba komentovat, každý ji prožil po svém J
Tak už jsme za tou částí, která vlastně nikoho nezajímala J
Potom, co jsme zaslechli nejednou z úst s. Jůlie, že jsme na místě, jsme byli opravdu na místě J Kovářov, ta malá malebná vesnice, kde jsme měli strávit týden.
Po vyložení všech batohů, tašek, beden a kdo ví čeho, jsme se mohli konečně zabydlet. Děvčata zaujala vrchní patro malebné fary. My, chlapci, pouze jednu místnost, která nám byla po celý týden i jídelnou a místem setkávání.
Po zabydlovacím aktu jsme vyrazili poznat zahradu, ne jen tak obyčejnou zahradu, ale velkou farní zahradu J Každý si jistě vzpomene, co se na zahradě dělo. Na slušné výrazy se přece zapomenout nedá, i když na táboře je většina vypustila L… Také jsme si zahráli na obry, trpaslíky a kouzelníky, občas se tam připletlo i něco jiného J
Také jsme se rozdělili do rodin, Dvořákovi byli stejně nejlepší J
Naše první jídlo v Kovářově byl guláš J mnoho lidí ho nejedlo, avšak my ostatní jsme si na něm pochutnali.
Dozvěděli jsme se, že tématem celého tábora bude Zázrak života.
Neděle
Ráno jsme navštívili místní gotický kostel Všech Svatých, mimochodem je nejstarší památkou v Kovářově.
Po návratu jsme si dali krátký odpočinek a připravili se na další program.
Dalším programem bylo rozjímání nad rodičovstvím.
Polemizovali jsme o adaptaci k rodičovskému bytí a o přípravě na něj. Dále jsme mluvili o svaté rodině. My chlapci, jsme dospěli u Josefa k zamyšlení hodným výsledkům. To nám jistě potvrdí Evka, která podporovala našeho tvůrčího ducha.
Odpoledne jsme se vydali do bazénu, nikdo nevěděl, kam přesně jdeme (jen Kája…) U každého bazénu jsme doufali, že už je to ten vytoužený náš. Já a Ondra jsme jako vždy zachránili naše žaludky, nesli jsme obrovskou a těžkou bednu plnou jídla. Nakonec jsme došli až do malebné vesničky honosící se jménem Řenkov. Před Kájovým domem již netrpělivě podupával Bobík. Kájova zahrada je obrovská (ne-li gigantická…), teď nelžu, pouze fabuluji J Všichni (až na pár chorých výjimek nebo sester…), znaveni cestou se vrhali do bazénu. Vodní radovánky mohly začít. Každý byl s bazénem nad míru spokojen, někdo i s tím kanálkem kolem něj (že, Míšo?…)
Všichni pomalu vylézali z bazénu a slunili se, až na pár otužilců. Zkušené masérky se během slunění staraly o pohodlí rekreantů. Já jsem se úspěšně seznámil se zvířectvem za plotem. Po několika minutovém rozhovoru a několika trsech trávy, které jsem jim nabídl k snědku, jsem zjistil, že se jisto jistě jedná o ovce
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď: turovití (Bovidae)
Podčeleď: kozy a ovce (Caprinae)
Rod: ovce (Ovis)
Ovce jsou skvělé kámošky, nikdy se k vám neotočí zády, dokud držíte v ruce zeleň nebo jinou pochutinu.
Během polehávání se v areálu ohniště opékali špekáčky (lidově: buřty). Kdo ochutnal, nemohl litovat. Ondra s Bobíkem si na nich obzvláště pochutnali J
Před odchodem se jistá organizovaná skupina pokusila o zmatek a naházení několika civilistů do bazénu. Vše začalo nevinně. Shodit jednu osobu do bazénu. Akce dostala název Šup tam s ní. Akce bohužel byla neúspěšná a jak už to ve filmech a takovýchto situacích bývá, vše se obrátilo proti mně. Zvrhlá neozbrojená skupina dívek se na mně vrhla a já v zájmu bazénu, aby neutrpěl újmu, jsem se musel poddat jejich úmyslu a byl jsem násilně shozen oblečen do bazénu. Nic však nezůstalo náhodě a za chvíli kousek ode mne přistála Míša. Pak již šlo vše rychle a do bazénu lítal jeden za druhým, mokré oblečení měl snad každý, až na zapřísáhlé voblečenínekoupavce, nemocné, podobné Míše Mastíkové.
Mokré oblečení pověšené na plotě obzvlášť chutnalo, již zmíněným, ovcím.
Po cestě zpět se drbalo (obzvlášť některé slečny…). Většina se odebrala zpět po stejné cestě, jako jsme přicházeli, avšak my, stereotyp nesnášející, jsme si vybrali zkratku přes pole.
Po těžkém dni jsme se dočkali zaslouženého a kýženého odpočinku.
PONDĚLÍ
Po snídani a umytí nádobí jsme započali denní program.
Rozděleni do skupinek jsme přemýšleli nad kladnými a zápornými vlastnostmi děvčat a chlapců. Při následné prezentaci práce padlo mnoho zajímavých vlastností.
Pokračovali jsme dalšími projekty. Kluci měli nyní za úkol zjistit co nejvíce informací o Kovářově. Holky se líčily, vyráběly náušnice, prostě celková průprava do života, týkající se vizáže. Našimi informacemi jsme každého jistě nadchli a holky zase svým vzhledem.
Odpoledne jsme se vydali do cca.15km vzdáleného Milevska. Navštívili jsme zde premonstrátský klášter. Jeho prohlídka byla zajímavá. Klášter je velmi pěkný, tedy jeho opravená část. Ta neopravená však podle slov průvodce brzy na kráse nabude J
Před odjezdem autobusu jsme dostali rozchod, který každý využil po svém. Tento volný čas byl využit především ke koupi barev na vlasy.
Večer jsme batikovali trička. Některá děvčata si však barvila vlasy. Všechna trička se povedla. Zájem vzbuzovalo především mé tričko, šlo o velmi zajímavý projekt, o jeho úspěchu není možno diskutovat.
ÚTERÝ
Tento den byl zahájen velmi zajímavým a poučným programem.
Každá rodina si vytáhla 2 kroky, z celkových 12ti kroků v životě.
O těchto dvou krocích jsme následně v rodinách diskutovali. Po uplynutí času na diskusi, jsme se odebrali do společenské místnosti a představili si jednotlivé kroky.
Odpoledním programem byla olympiáda. Aby olympiáda byla olympiádou musí mít vlajku nebo jako v našem případě, klidně i více. Každý si dal na vlajce záležet a muselo být jistě těžké vybrat výherce (nebo spíše druhého, protože výherci byli jasní už na začátku J)
Po výrobě vlajek bylo vše připraveno na olympiádu. Tuto olympiádu hodnotím kladně. Všechny disciplíny byly akční, zábavné a super J
STŘEDA
Středa se stala dnem výletním. Naším cílem se stala Orlická přehrada a zámek Orlík.
Předtím, než jsme se vydali na Orlík, jsme si udělali výlet do Milevska. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedni šli do města. Zbytek, co neměl o nakupování zájem se vydal na vyhlídku. Já jsem se vydal na vyhlídku.
Cesta byla v kochacím tempu, za doprovodného komentáře sestry Jůlie. K mému, avšak i všech ostatních, údivu jsem našel v Milevsku svou ulici. Poté, co jsme vyšli Ulicí Štěpána Dvořáka (to zní dobře J) jsme dorazili na vyhlídku. Skupinově jsme se vyfotili u sochy Karla Stehlíka a vydali se dále. Narazili jsme na jedno z nejúžasnějších hřišť ze všech, na kterých jsem si kdy hrál J, avšak to jste již určitě poznali z fotek nebo vyzkoušeli na vlastní kůži. Po nabažení se hřištěm, jsme se vydali na autobusovou zastávku. Před odjezdem autobusu, jsem byl obdařen nadmírou společnosti Johanky a Šárky.
Konečně už jsme seděli v autobuse, cesta byla dlouhá. Přejeli jsme přes most sebevrahů a za necelou chvíli jsme vystupovali. K Orlíku jsme našli cestu snadno, jsme přece zkušení turisti. Po cestě jsme se osvěžili všem blízkou (mě jen 90km) zmrzlinou z Opočna. Na Orlíku byla plánovaná projížďka lodí, avšak loď nám ujela a další byla v nedohlednu. Tak jsme se vydali na prohlídku zámku. Skupinka (dovolil jsem si ji nazvat: Prohlídkonesnášeči-to jako že nemají rádi prohlídky J), z které bych zmínil asi jen Míšu Muchovou, protože jí se bude týkat jedna ze zmíněníhodných situací, však nešla na prohlídku zámku, ale pokochali se krásami zámecké zahrady. Prohlídka byla jako každá jiná, zajímavá.
Středa 13.8.2008-po prohlídce, Orlík
Vycházím schody z podzámecké zahrady. Chvíli čekám na ostatní. Všichni se vydáváme sednout si na lavičku. Když v tom co nevidím, na námi vybrané lavičce ležely mikiny, matně si vzpomínám, že jsem u vody viděl Míšu s těmito mikinami, velikost odpovídala, barva taky. Hned mi naskočilo „ Míša, ta hlava děravá, na co ona jen myslí“ Ještě jsem si moji domněnku ověřil u majitelek mikin, Johanky a Šárky. Opravdu jsem se nemýlil. Rozhodl jsem se, že se stanu již podruhé za týden zachráncem (poprvé to bylo společně s Ondrou J) a vezmu mikiny, očemž jsem samozřejmě ani chvíli nepochyboval.
Na lavičkách jsme se nasvačili a vydali na cestu.
Cesta z Orlíku byla dlouhá a namáhavá, stejně jako cesta na něj. Předtím, než jsme dorazili na zastávku, jsem se dočkal ještě jednoho telefonátu na můj mobil, který jsem nakonec propůjčil sestře (šlo o vládní záležitosti…) To můžu brát jako už třetí záchranu světa J
Na zastávce jsem předal zachráněné mikiny Míše, která vděčností nepopadala dech.
Autobus dorazil, cesta do Kovářova mohla začít. Ujeli jsme několik kilometrů a zase jsme vystupovali a dále pokračovali pěšky. Kája, jako zkušený vůdce a gentleman, se chopil batohu jedné z našich menších slečen. Cesta probíhala spořádaně, dokud se neobjevily jeřabiny. Každého náctiletého jistě napadne při pohledu na jeřabiny jediná věc, hodit je po někom. Neváhal jsem a začal. Mezi mnou a Míšou se rozpoutala přestřelka, za kterou by se nestyděli ani na Divokym západě. Odnášeli to i další kovboji nebo civilistky, nikoho jsme nešetřili (takový je Divokej západ).
Poté, co jsme dorazili do Kovářova mohli zájemci vyrazit na mši. Já jsem na mši nechtěl chybět, ale ještě před ní jsme se s Kájou vydali naproti opozdilcům. Na mši příliš lidí z našich řad nedorazilo, avšak pár zdatných jedinců se našlo. Na mši jsme zpívali o 106 J Po mši, při loučení s místními důchodkyněmi, nám pochválili naše zpívání, to se cení.
V dnešní den stojí za zmínku večeře, ke které jsme měli špagety. Jedli jsme venku z ešusů, co víc si přát… Po mši měl místní klub seniorů naplánovanou biblickou hodinu na faře, což pro nás znamenalo, že jídelna musela být perfektně uklizená.
ČTVRTEK
Radujte se. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Již ráno bylo ve vzduchu cítit něco velikého, Ondra to nebyl J, ano byly to Vánoce.
Ráno jsme hráli hry s tématikou Vánoc.
Odpoledne bylo velmi akční. My chlapci, jsme dostali za úkol sehnat vánoční stromeček. Dívky vytvářely vánoční ozdoby na náš stromeček.
Čtvrtek-Vánoce, odpoledne, Kovářov
Cesta pro stromek byla velmi akční a nebezpečná. Vydali jsme se do již známého lesa, kudy jsme šli ke Kájovi. Zabočili jsme však o něco dříve a šli podél ohrady se skotem. Vylezli kopeček do lesa a na rozcestí se vydali doprava, přitom se dívali neustále kolem sebe a snažili se zahlédnout vhodný stromek. Došli jsme k židovskému hřbitovu, takže jsme se museli vrátit a jít jinou cestou. Nyní jsme viděli kolem sebe samé pěkné stromky. Nakonec byl vybrán jeden, který se nám zdál nejhezčí. Kácení mohlo začít. Jako první začal řezat Vítek, štafetu po něm převzal Ondra, který stromek už uřízl. Vraceli jsme se spokojeně zpět. Cesta po silnici se nám zdála se stromkem poněkud nebezpečná, proto jsme šli po poli, avšak pole bylo až za ohradou s kravami, kterou jsme tímpádem potřebovali nějak překonat. Ondra s Vítkem se vydali vnitřkem ohrady. Já,KFC J a Honza jsme se vydali okolo, strastiplnou cestou. Jako první jsem nesl stromek já, avšak při manévrování u jedné z opěr ohrady jsem předal stromek Honzovi Řízkovi, který se cítil na podobné kusy u elektrického plotu více. Na kraji plotu jsme zaslechli hlasitý šelest v křoví, mírně jsme se přikrčili a čekali, co na nás vyběhne. Srdce nám bušily na plné obrátky, adrenalin se stupňoval. Nakonec hluk ustal a my se kvapem vydali na cestu. Kritická chvíle pro mě byla asi po 20ti metrech uražených kopřivami. Nohy na tom byly špatně, celé popálené, vyhlídky jsem měl taky špatný a ještě k tomu asi metr ode mě za plotem stála kráva, která ve mně vzbuzovala špatný pocit. Všichni už stáli u Ondry a Vítka za ohradou. Jen já jsem byl pořád v kopřivách. Jejich lákání krav k nim bylo bezvýznamné, tak jsem se musel za této svízelné situace vydat na cestu. Proběhl jsem kopřivami rychle, jak jen to šlo a celý šťastný a popálený kopřivami jsem stál po boku chrabrých kamarádů.
Další obtížná situace nastala, když jsme dorazili k farní zahradě a zjistili, že nemá zezadu žádné dveře. Situace byla napjatá a žádala si někoho, jako jsem já, trojnásobný zachránce J. Zahradu a několik domů jsme nemohli obejít 300 metrovou oklikou, protože jsme měli ještě pořád svoji čest. Rozhodl jsem se zachránit situaci, neváhal jsem a chytil se stromu, který přesahoval ze zahrady na pole. Lehce jsem se na něj vyhoupl a byl na druhé straně. Jen plot to kapánek odnesl, ale aspoň se zbytek mohl bezpečně dostat na zahradu. Plot jsme navrátili do původního stavu a jako vítězové jsme vstupovali na faru. Nejenomže jsme dokázali překonat strasti přírody, ale ještě k tomu přinesli perfektní stromek.
Naše druhá cesta se stromkem vedla k sestře Jůlii, ta nám vychvalovala stromek, jak jen se dalo. Ozdoby již byly přichystány a za nedlouho začalo zdobení stromku.
Také jsme v tomto krásném a slunném odpoledni vyráběli vánoční dárky.
Díky malým holkám za pomoc J
Po zbytek odpoledne a navečer nevím co se dělo uvnitř. Mně a Ondru zaměstnávala Šárka a Johanka, na to jsou odbornice J jen mé tričko je nyní asi o velikost větší, díky jejich tahání J
Večer jsme zasedli ke slavnostní Štědrovečerní večeři. Mazali jsme se medem, rozkrajovali jablka, prostě vše, co se řadí k Vánočním zvykům. Zlatým hřebem večera byly dárky. Všichni se radovali z ručně vyrobených dárků. Štěstí a dobrá nálada se dala krájet.
Večer nás ještě čekala stezka odvahy, což potěšilo nejednoho z nás. Na cestu jsme se vydali převlečeni za postavy známé z Betléma. Rozděleni do skupinek jsme postupně vyráželi na cestu. Já, jako již každoročně, jsem se vydal na dobrodružnou výpravu po boku Ondry a Míši. Při cestě jsme, jak je u nás zvykem, zachránili svět tím, že jsme nalezli odfouklou šipku a zavolali o tom Evce. Sice nevím, jestli to nebylo schválně, ale myslím, že ne J
Cestu jsme zvládli s ledovým klidem a dorazili až do cíle, tj. židovský hřbitov.
Rozhodli jsme se jít předtím, než dorazí ostatní skupiny, strašit na rozcestí. Nejlépe na naše strašení reagovala Johanka, která se opravdu bála J Skupina, doprovázená sestrou Jůlií šla úplně jinou cestou, takže jejich zpoždění nebylo jen nepatrné.
Poté, co všechny skupiny úspěšně dorazily do cíle, jsme rozsvítili svíčky a začali zpívat písničky. Evka hrála, všichni zpívali, polévali se voskem, prostě klasická večerní zpívačka J
Poté, co dozněly poslední tóny poslední písničky jsme se vydali zpět na faru, kde jsme se uložili ke spánku.
PÁTEK
Dnes byl pozdější budíček, takže jsme se pěkně prospali J
Dnešek byl velkým dnem pro Míšu Muchovou. Ano, 15té narozeniny. Velký zlom v životě dívky. Tento okamžik bych si dokonce dovolil nazvat jedním z nejdůležitějších, ano správně a blázen nejsem. Před snídaní jsme všichni popřáli Míše, předali dort.
Tento den se nám bohužel příliš nevyvedlo počasí, proto jsme setrvali uvnitř fary.
Na odpoledním programu bylo batikování triček a šátků. Kdo promeškal první interval batikování, neváhal a vše dnes napravil. Všechny šátky i trička dopadly skvěle. Mé projekty v batikování sice nevzbuzovaly příliš důvěry, spíše zvědavosti, ale výsledky mluví za vše.
Toto odpoledne jsme také lepili a malovali betlémy, do kterých jsme si během předchozích dní nakoupili a vymalovali postavičky.
Tento den, jsme také šli, i přes nevraživé počasí na mši do kostela, kde jsme zazpívali zase několik písniček z rozsáhlého repertoáru.
Odpoledne se několik nadšenců zúčastnilo soutěže Chcete být Milionářem. Nyní máme mezi sebou několik milionářů. Míše se konečně podařilo získat finanční prostředky pro již rok plánovaný projekt rozsáhlého komplexu. Celý bude situován jako skateshop, ale mimo jiné v něm naleznete kadeřnictví a také bar.
Pátek-večeře, někde na Divokym západě
Dnes jsme měli večeři ve stylu divokého západu, alespoň já jsem ji tak pojal. Párky a kofola mi k tomu daly jedinečnou příležitost.
Po večeři následovalo vyhodnocování tábora.
Každá rodina představila svůj Betlém. Ani u jednoho nevím, co bych vytkl. Asi i proto většina hleděla na betlémy s úžasem, až na Julču, která si vše nechala ujít. Snad bych jen vypíchl u našeho Betlému rozcestník a svatozář J a také u jednoho z Betlému křižovatku…
Celotáborovou hru vyhrála jak jinak, rodina šnečků alias Dvořáků.
Jako druzí se umístili motýlci alias Noskovic.
Třetí skončili srdíčka alias Coolmenovi.
Čtvrtí sluníčka alias Poterovi.
Pátí poslední rybky alias Borci, bohužel název nemluví za vše.
Podle pořadí jsme si chodili pro ceny.
Po tomto závěrečném ceremoniálu následovala diskotéka. Pochvalu si zaslouží úvodní tanec holek. Jedly se společně jablka. Proč jen se Míše mezi zubama zasekl provázek… Tancovalo se bez jablka i s ním, proč nám jen spadlo? L A mnoho jiných her.
Během dne se již mírně balilo a uklízelo.
Večer před spaním pokračoval program soukromně v pokoji holek. Stalo se toho mnoho. Hráli jsme si s plyšáky, obzvlášť se dvěma medvídky a jednou beruškou J nacvičovali jsme bojová umění J
SOBOTA
V sobotu se uklízelo,balilo,uklízelo a uklízelo.
Brzo však většina jen vyčkávala na příjezd autobusu. Úspěšně jsme se naskládali do autobusu. Já si vítečně pokecal s řidičem a domluvil, že mě vysadí dříve.
Bylo to tu zase, mám smíšené pocity. Jeden dobrý, z toho, že již zase budu doma, budu se radovat z věcí běžných pro městský život. Druhý špatný, dlouho zase neuvidím většinu lidí z tábora, celý rok mi bude scházet drbání s nimi a další táborové radovánky.
Již v autobuse se domlouvám s Míšou a Ondrou, že za nimi zajedu. To jsme však domlouvali i po skončení předchozích táborů a příliš se to nepovedlo. Tentokrát to musí vyjít. Nesmíme zklamat naše předsevzetí a vytrvat v našem snažení.
Během cesty se většina zabavila mluvením, spaním, posloucháním hudby. Já jsem stihl první dvě věci, na třetí jsem neměl podmínky, ale zato jsem ji nahradil hraním karet s Míšou. Ona vůbec neumí prohrávat J
Cestou jsme se zastavili na benzínce, kde jsme se občerstvili a provětrali se na čerstvém vzduchu.
Když jsem začal cestováním, cestováním i skončím.
V Praze, přesněji na začátku, už jsem provedl telefonát domů a na otázku, jestli jsme v Praze nebo za Prahou jsem sdělil, že jsme v Praze. Praha je bohužel velké město, proto by bývalo slovo začátek důležité. Na benzince jsem sdělil naši aktuální pozici. Zanedlouho potom jsem se dočkal telefonátu, ve kterém mi bylo sděleno, že oni už čekají na místě, protože jsem řekl, že jsme v Praze. Tak jsme tedy jeli dál. Rodiče čekali na určeném místě předání už cca.30-40 minut. Několik kilometrů před zatáčkou, kterou bychom měli dorazit k místu předání, jsem šel dopředu k řidiči, abych mu řekl. Vše jsme si vysvětlili, on řekl, že chápe. Bylo to tu. Zatáčka, kde jsme měli odbočit jsem ucítil menší přibrzdění. Řekl jsem si, že vše bude v pohodě a řidič zatočí. To se však nestalo, zatáčku jsme přejeli. Otázal jsem se ho, zda to náhodou nebyla ta zatáčka? On řekl, že ne, že chce jet až dál. Doufal jsem, že se v této oblasti vyzná více než já a dorazí na správné místo. To se však nestalo. Dorazili jsme na kruhový objezd za Poděbradami, ten velmi dobře znám, proto ve mně hned hrklo. Situaci jsem osvětlil řidiči. Následně i rodičům, kteří nebyli příliš nadšeni. Řidiče jsem tedy vedl městem. U naší ulice bohužel nešlo zastavit, tak jsme jeli až před náš dům, aspoň už víte, kde bydlím J Začal jsem si pomalu vynášet věci, Míša mi s něčím ochotně pomohla. Před vchodem jsme se rozloučili a ona se vydala zpět do autobusu, což se jí moc nedařilo. Po několika zmařených pokusech však nastoupila a byla připravená s ostatními pokračovat v cestě. Se všemi jsem si zamával a ještě nějakou chvíli koukal za autobusem. Hlavou mi proletěl celý týden, to už bylo však pryč a přede mnou nové věci….
Pokud se stalo něco zábavného a důležitého při další cestě, mimo nacionalistického pochodu v Hradci a Míšiny mikiny, která byla obarvena díky dešti a její barvě na vlasech, budu rád, pokud o to tento článek doplníte.
Pro lepší vžití se do některých situací jsem zmínil čas a místo a převážně použil ich-formu.
Pokud jste článek dočetli až dokonce, jsem jedině rád J Doufám, že se vám líbil. Pokud ne, tak prosím vezměte na vědomí, že je to můj první článek o táboře J Pokud se vám líbil, napište něco pěkného do komentářů J..
Na tábor zavzpomínal a sepsal vzpomínky Štěpán J
Těším se na další tábor či jiné akce s vámi…
Náhledy fotografií ze složky Tábor-Kovářov 2008
Komentáře
Přehled komentářů
Díky všem za kladné komentáře k článku :) Taky oceňuju práci všech vedoucích na táboře + aktivitu naši aktivitu :)
Taky dík za včerejší Voděrady Gril party a následný pokračování ve Vojenicích..Díky celýmu realizačnímu týmu za support(zvlášť Míše, ale té už jsem poděkoval :)... ale samozřejmě nejen jí :) )
Tak se zatím mějte, snad se ještě potkáme na nějaké z dalších akcí :)
supérr
(veruska52, 31. 8. 2008 7:37)Jj článek je suprovej, no coment, je bezvadnej, moc Štěpánovi děkuji,že se toho ujmul.Jinak Tábor taky se vydařil, musím říct,že hlavně s počasím,ale ten program co byl připravenj,myslím si že si ho každej užil po svém,i když se po ránu nechtělo někomu na rozcvičky např.,přišel a aspon se koukal:-):-D.Už se tedka těším na další:-)
masec :)
(Míša Muchová...:), 29. 8. 2008 17:32)Ty jo já se tady válím smíchy.....ale moje jméno tam zaznělo hned několikrát :-D.Tábor jsem si moc užila a hned bych se tam vrátila s tou bezvadnou partou lidí..Moc díky za článek,je fakt povedený a co se mi líbí nejvíc,že je vtipný.
Bezva článek
(Evka, 28. 8. 2008 14:24)Teda Verčo, nevěřila jsem, že se sem vejde ten článek celý. Ale je super, že ano. Štěpánovi děkuju, že se tak obětavě pustil do psaní. Ale on, jako zachránce světa, to zvládl na výbornou. Doufám, že se všichni bavili při čtení článku tak dobře, jako já. A všem, co s námi byli na táboře-díky, byli jste skvělí. Evka
:) díky :)
(Štěpán :), 31. 8. 2008 18:21)