46 měsíců
2. 3. 2010
Za poslední měsíc se toho u nás dost změnilo. O té velké radostné události jsem vám už psala - narodila se mi sestřička Maruška. Já jsem v té době byla nemocná, stejně jako tatínek, a téměř dva týdny nemohla chodit do školky. Doma jsem se pěkně nudila a moc jsem se těšila, až zas budu moct chodit do školky a hlavně na tanečky. Dočkala jsem se minulý týden. Se školkou jsme začali chodit do solné jeskyně a protože jsem první návštěvu v ní kvůli své nemoci propásla, dostali jsme poukázku na jeden pobyt zdarma - takže můžu jít s někým dospělým a tak si to vynahradit. Ještě než jsem onemocněla, tak jsme měli ve školce karneval - já jsem šla za princeznu, šatičky jsem měla půjčené od Emilky. Bylo to prima, tancovali jsme a řádili. Tatínek byl ten den nemocný a mně už taky nebylo nejlíp, a tak jsem šla domů poo i přesto, že nebylo pondělí. Ten den ráno se mi narodila sestřička a tatínek se pár hodin předtím vrátil z porodnice. Maruška si svůj příchod na svět naplánovala tak dokonale, že jsme stihli všechno, i ten můj karneval ve školce.
Zdravá jsem vydržela jen do včerejška. Ještě jsem byla tancovat, ale dneska už jsem zase zůstala doma s mamkou a Maruškou. Ráno jsem dost obrečela, že nemůžu do školky, hlavně jsem se těšila, že přinesu dětem bonbonky. Ale maminka mě uklidnila, že je dětem přinesu, později, až budu zdravá a že teď tam stejně moc dětí není, tak bude lepší, když bonbonky přinesu, až tam budou i moje největší kamarádky Maruška a Hanička.
Počasí se venku konečně začíná blížit jarnímu a já si to moc užívám. A největší změna je asi ta, že maminka už zase normálně funguje, když už nemá velké bříško a není jí špatně, takže zase chodíme hodně ven (na kopec jezdit na lopatě, když byl sníh, nebo hrát si na hřiště). Ven si s sebou beru buď svůj kočárek s panenkou nebo plyšákem a nebo tlačím kočárek s Maruškou. Doma Marušce podávám dudlíček, hladím ji a někdy si ji můžu i pochovat. A Maruška má moc ráda, když jí zpívám, to se skoro vždycky uklidní a poslouchá. A už jsem Marušku dvakrát i koupala.
Doma si teď nejčastěji maluju, ráda mám prstíčkové barvy, vodovky, voskovky i obyčejné pastelky. Umím se už podepsat jako ANA a když se mnou maluje tatínek, podepisuju za něj jeho papír, aby se vědělo, že to maloval tatínek. Taky moc ráda převlíkám panenky a plyšáky, maminka s babičkou mi pletou oblečky, které mi zrovna schází. Teď bych potřebovala prstové rukavičky na křídlo pro kuřátko, ale k tomu se zatím nemá maminka ani babička. Prý to nejde..A maminka se k tomu všemu vymlouvá ještě na to, že už nejsou rukavičky potřeba, když bude brzy jaro. Když beru nějaké zvířátko nebo panenku s sebou ven na procházku, tak musí mít i šálu, takže maminka teď postupně plete všem mým plyšákům šály (a jistě víte, že jich mám opravdu moc, takže má maminka co dělat na celou dobu mateřské dovolené a ještě to bude muset naučit Marušku, aby to holky za tu dobu stihly :D ). Návrh, že mi stačí jedna šála pro všechna zvířátka dohromady, protože stejně ven můžu vzít jen jedno, u mě neprošel. Stejně tak je to s čepičkami a ještě si rozmyslím, jestli si prosadím i ty rukavičky ;) .
A největší zálibou venku je pro mě obcházení všech domečků u nás na sídlišti a čtení jejich čísel (popisných i orientačních). Už vím, že v Bohnicích nemůžou mít dva domečky stejné červené číslo, ale modré ano. Čtení popisných čísel je pro mě zajímavější, protože dvojciferná čísla už přečíst umím celkem spolehlivě, trojciferná mi ještě trochu dělají potíže. Takže když maminka se mnou potřebuje někam jít, musíme jít takovou cestou, abychom cestou prošli co nejvíc domečků a rozhodně musíme jít po té straně, kde má domeček čísla. Ale maminka si zatím nestěžuje, protože už aspoň nedělám fóry, když mám někam jít pěšky. Od té doby, co se narodila Maruška, jsme ještě nejely autobusem a všude chodíme pěšky.
Maruška vám toho zatím moc nenapíše, protože skoro pořád spinká, ale za týden bude mít první mininarozeniny, a tak vám ještě napíšu pár řádků, jak roste moje malá sestřička. Maminka říká, že dohání i můj spánek, že spolu dohromady zatím spíme tak průměrně (a že já jsem velký nespavec ví každý, kdo mě jen trochu zná). V noci se budí na kojení většinou jen jednou, večer usíná kolem 22.-24.hodiny a spí do 7-10 hodin, přes den vyžaduje mlíčko po 3 hodinách a k tomu většinou nepotřebujeme ani hodinky, Maruška bývá spolehlivá ;) . Mimo spinkání (což je zatím pár hodin denně) vydrží i hodinu sama ležet v postýlce a koukat, ráda se chová a poslední dny i koupe. Venku v kočárku zatím prospí celé procházky a dokonce ani nevyžaduje vozit, takže můžem chodit na hriště, kde si já hraju a Maruška spinká. Uvidíme, jak dlouho nám to takhle krásně vydrží.
Posíláme zase pár fotek a moc se těším nejen na jaro, ale že nás přijdete brzy navštívit (nebo spolu vyrazíme na procházku, třeba do ZOO).
Všechny vás moc zdravíme.
Anežka a Maruška