21 měsíců
Za poslední měsíc jsme toho s rodiči hodně přečetli a postavili. Moje nejoblíbenější knížky už jsou dvě, Červená Karkulka a Hrajeme si celý den. Rodiče jsou asi rádi, že jsem ke své oblíbené knížce přidala další, protože číst Karkulku pětkrát za sebou je už fakt nebavilo. A mně už taky tolik ne, protože nejenže ji umí zpaměti mamka, ale už se ji naučil i tatínek, takže mi nezbylo nic jiného, než si oblíbit další knížku, aby při jejím čtení rodiče nemohli dělat nic jiného a plně se věnovali mně. Mamka už se naučila všechny básničky i z té nové knížky, takže u těchto dvou dlouho nezůstanu. Mamka měla trochu výhodu, protože knížku Hrajeme si celý den si pamatuje ze svého dětství a některé básničky se proto naučila hodně rychle. Když mě přestane bavit čtení, ráda stavím z kostek. Stavím nejčastěji věže z dřevěných kostek, to už dám na sebe třeba i šest kostek, nebo z nejmenších dílů lega, ale v posledních dnech mě baví skládat kostky domina za sebe a pak to zbourat jedním šťouchnutím. No a samozřejmě nejlepší je takové stavby bourat rodičům. Dalším mojí velkou vášní je malování. Na papír už tak často nemaluji, mnohem lepší je kreslit na magnetickou tabulku. Už umím kreslit spirálu a pokouším se o kolečka. Od rodičů chci vždycky namalovat AUTO. A taky moc ráda všechno namalované mažu. K tomu stačí jen přejet knoflíkem zeshora dolů nebo naopak. Kromě malování se na tu tabulku může i razítkovat, z razítek mám nejradši srdíčka. Jinak si ale pořád ráda hraju s batůžky, dřevěným pexesem v kufříku s Krtečkem nebo kelímky. Ty už umím poskládat do sebe nebo z nich postavit věž docela dlouho, teď zkouším kombinovat kelímky z různých sad dohromady. Taky moc ráda a často pozoruju z okýnka svého pokojíčku letadla. Hlavně v noci, protože to krásně svítí a blikají. Když je zataženo a letadla nejsou vidět, pozoruju aspoň havrany, holoubky nebe pejsky. Venku na procházce mě nejvíc baví tlačit moje golfky, umím s nimi jezdit i úplně sama, jen často končím mimo chodníček nebo cestičku a pokud je aspoň trochu mokro, bývám špinavá jak čuník. Venku už vydržím i delší dobu bez sušenek, ale bez jablíček málokdy. Na jablíčka mám novou krabičku, ve víčku je schovaná lžička a vidlička, tou už umím taky papat, hlavně banánek. Já už teď vůbec jím většinou sama, někdy dokonce i polévku. Jogurtek už zvládám bez větších "nehod" (je to taková dobrota, že nechci přijít ani o kapičku zbytečně).
Co se týká mého stravování, tak už skoro nepotřebuji skleničky s hotovým masíčkem. Celkem ochotně jím, co mamka uvaří. Ráno snídám nejčastěji chlebíček s Kiri, Almette, Gervais nebo sýrem, někdy banán nebo syrovou zeleninku s Almette. Svačím většinou na procházce - jablíčko. Před spaním obědvám polévku (střídavě masový vývar s písmenky a zeleninovou polévku, někdy čočkovku). Po odpoledním spaní jím mamčin oběd (mám ráda kuřecí nebo krůtí masíčko s rýží, guláš, zapečenou zeleninu), pokud obědvám s mamkou už před spaním, tak odpoledne svačím zeleninku s Almette nebo chlebíček (podle toho, co jsem ráno nesnídala) a před koupáním ještě jogurtek. Večeřím před nebo po koupání, nejčastěji rýžovou kašičku nebo chlebíček se sýrem. Po snídani mi mamka už začala dělat Sunar, chce mě totiž na dvou letech zkusit odstavit, a protože tuší, že to nebude jednoduché, snaží se mě na to připravovat pozvolna už teď. Sunar jsem už pít začala, ale piju ho jedině s Grankem. Však já jí ještě ukážu, že to odstavování jednoduché rozhodně nebude . Přes den piju jablečnou šťávičku s vodou a asi tak 3x za den mlíčko od maminky. Zkouším to i častěji, ale mamka už tak štědrá není, jako dřív. A to vím, že mlíčka má dost. Prý jsem už velká holka, říká.. V noci se budím výjímečně, většinou jen když se pročůrám nebo se mi zapletou nožičky do příček u postýlky. To pak usínám při kojení, ale jinak spím už krásně celou noc, někdy i přes 12 hodin v kuse. Vstávám ráno kolem 8.-9.hodiny, odpoledne usínám kolem 15.hodiny a spím 2-3 hodiny, večer usínám kolem 20-22 hodiny. Usínám sama s medvídkem a dvěma lištičkami v náručí. Někdy mi to hned napoprvé nejde, tak mě mamka chvíli chová, a pak to zkouším znovu. Ale večer usínám sama a bez pláče většinou hned napoprvé.
Tento týden jsme s mamkou byly na prvním cvičení u nás v Bohnicích. Bylo to moc fajn, tam cvičí hlavně děti, ale maminky taky. Říká se tam spousta říkanek a básniček, hrajeme kolo kolo mlýnský, blbneme s míčem, obručí, na žíněnce a jiných sportovních náčiních. A hlavně je tam spousta dětí, což mi už chybělo. Doufám, že se naše mamky konečně pořádně domluví a brzy se k nám na cvičo přidají i Radeček a Péťa nebo se tam potkám s Honzíkem. Na procházky chodíme jen tak po okolí, já teď víc chodím bez kočárku, takže moc daleko nedojdem. Minulý víkend jsme byli v ZOO, máme to od nás asi půl hodiny pěšky, už se těším, až bude venku hezky, mamka si prý koupí roční permanentku a budem tam chodit hodně často. Taky máme blízko do Čimického háje a volně přístupné části botanické zahrady, takže kam jít rozhodně máme. A k Vánocům jsem dostala sedačku na kolo, mamka si plánuje, že budem jezdit spolu na kole po cyklostezce podél Vltavy.
V povídání se také pořád zdokonaluji, začala jsem říkat třeba DĚTI, VR (=vrkú), PÁN, HR (=hroch), TÁTE, (=ptáček), BK (=blik, letadlo), DETE (=děti), HALO, NÉNI (není) a pořádně HOP. Místo Anežka stále říkám JÁ, když se mě mamka zeptá, kde je Anežka, ukazuju do zrcadla nebo na svoje bříško (tam jsem taky nedávno ukazovala, když se mě táta zeptal, kde jsou hrášky, co byly v polévce). No jsem prostě velký pašák a šikulka.
Fotek tentokrát posílám trochu víc, abych trochu vylepšila skóre z minulých narozeninových zpráv. Kdy se za námi přijedete podívat? Na shledanou se těší
Vaše Anežka s rodiči