Centauri forever
Centauri Forever
Šestnáct kopyt dopadalo na zem v pravidelném klusovém rytmu. Listy keřů se zachvěly a ze skryté lesní cesty se na denní světlo postupně vynořili čtyři equidi. Jezdci měli přehozené kápě přes hlavy a dávali si dobrý pozor, aby je nikdo nezahlédl. První z nich lehce zatáhl svého jednorožce za otěže. Ten začal s vycvičenou neslyšitelností couvat zpět na stezku. Všichni čtyři se schovali akorát, aby kolem nich projela postava na spídru a nic nezvětřila. Pak se nejstarší dívka otočila k ostatním a tiše pronesla „Jak ještě daleko? Tímhle tempem se tam nikdy nedostaneme.“ Poslední postava, podle hlasu taktéž dívka, jí stejně tiše odpověděla. „Nestěžuj si, sestro. Spídry jsou na lovu.“ Pak se ozval šramot v porostu. Poslední dívka se otočila a z kápě jí vyklouzlo několik zlatých pramenů. Všichni ztuhli, dokud nebezpečí nepominulo. Pak se vůdkyně lehce dotkla boků svého bělouše. Ten se opatrně rozešel přes vydlážděnou širokou cestu, pokládal kopyta, jakoby vážil každý krok. Za ním se vydali ostatní. Přešli a schovali se v lese na druhé straně právě ve chvíli, kdy kolem projížděl další spídr. „Taky by to nemuseli přehánět.“ Další, asi jedenáctiletá dívka si chtěla upravit vlasy, ale ta poslední ji lehce plácla přes ruku bičíkem. „Nech toho. Jeden neopatrný pohyb a jsme u Síly.“ Ztišila hlas až do šepotu. „Nezapomeň, že jsme nejhledanější osoby v galaxii. Jsme tady a Alfy to ví.“ Vůdkyně opět povolila svému běloušovi otěže a všichni se tiše vydali do lesního šera na druhé straně.
Stopy kopyt pokračovaly až do hlubin lesa, kde se ani nedalo jet klusem. Tam přibyly i lidské stopy, jak jezdci vedli svoje equidy po skrytých pěšinkách. Pak se stopy ztratily v husté trávě na světlém palouku uprostřed tmavého lesa. Tam si čtyři jezdkyně shodily kápě z hlav a zdálo se, že napětí trochu povolilo. Nejstarší dívka, asi devatenáctiletá, měla dlouhé černé vlasy až po pás a uhlové oči. Její klisna jednorožce byla celá špinavě bílá se stopami šedé. Druhá dívka, zrzka se světle modrýma očima, jela na statném čistém běloušovi. Předposlední doklusávala hnědovláska, tmavé prameny se vlnily jejímu bělostříbrnému pegasovi až k ohonu a tvořily zajímavou barevnou kombinaci. Všechny Centauri kromě zrzky měly na hlavách kovové čelenky s šesti různě rozmístěnými ornamenty. Celou skupinu uzavírala taktéž Centauri. Měla zlaté vlasy až po pás a zlaté oči s hnědými čočkami. Jen věčný vítr kolem ní ustal, jinak se nezměnila. Ani její jednorožec se nezměnil. Vyhazoval hlavou a pokládal se do otěží, černobílá hříva se mu vlnila okolo hlavy jako vodopád. Srst sestávala ze směsi černé, šedé a bílé s většinovým podílem.
Spike se zničehonic rozcválal a chudák Sirius ztratila rovnováhu. Nejstarší Ria zasyčela. Se Spikem byly vždy problémy. Jako každý Shadow neustále zlobil. Naštěstí v krizových situacích poslouchal, jinak už by byli všichni mrtví. Bělouš Nefelin se pokusil následovat Spika, ale Nina mu přitáhla otěže. Pegas Gerriville obtočil s roztaženými křídly dvě kolečka okolo osy, načež se ho Finny podařilo uklidnit. To snad ne… Všechny čtyři ztuhly. Spike se zastavil a naslouchal. Nemyslete si, že uniknete… Ria zbledla. „To byla Alfa Ariane. Jestli o nás ví..“ Sirius se v sedle otočila, dávala však pozor, aby se Spike znovu nerozběhl. „Neboj se sestro, tím si nepomůžeš. Alf je tady více než zdrávo, sotva tedy můžeš určit, která z nich to byla.“ Ria jen těžce vydechla. „Já vím…“ Celá skupina se opět jaksi zformovala a vydala se dál. Louka, na kterou vjeli, se táhla až dozadu téměř za obzor a na několika místech byla rozdělena mezemi s potůčky a jednou větší řekou, přes kterou byl pro nezkušené skokany postaven most. Jakmile se kopyta jednorožců a Gerryho dotkla dlouhé vlhké trávy, nozdry se jim rozšířily skrytou touhou rozletět se po tom nekončícím pruhu trávy co nejrychleji a nejdál.
Centauri ale držely svoje jednorožce zkrátka. Nina trochu povolila otěže Nefelinovi, který pohazoval hlavou, a obrátila se na ostatní. „Dáme si závod?“ Ani Ria, která byla pravděpodobně nejvynervovanější, nemohla odmítnout. Spike rozhodl za Sirius a vypálil dopředu. Ani Nefelina nemusel nikdo pobízet. Zira se rozcválala taktéž a po několika skocích zrychlila do trysku. Gerry sice zůstal trochu pozadu, ale ostatní rychle doháněl. Pegasové měli rychlost v krvi.
Nefelin se probíjel dopředu. Nina vysedla a za chvíli už svému jednorožci prakticky ležela na hřbetě. Prameny čistě bílé hřívy jí zakrývaly výhled, ale přesto věděla, že jsou první. Matně vzpomínala na okamžiky, kdy po téhle louce jezdily s Proximou. S mistryní Proximou. Asi si nikdy nezvykne nazývat ji tak. Nina tehdy dostávala vzácné okamžiky jízdy na FairyTale. Ta černá klisna byla podle ostatních nezvladatelná. Proxima věděla, že to není pravda. Pouze se jí muselo dát více volnosti než ostatním. Pak byla nejrychlejším jednorožcem v galaxii. Ani atletická Zira se jí nemohla rovnat. Nefelin nepatřil mezi pomalé jednorožce. Napínal svaly a snažil se utéct pronásledující Ziře, která se ze všech sil přibližovala. Ale na ty šťastné okamžiky nikdy nezapomene. Na Fairy se naučila jezdit. Proxima vždycky vyskočila na strom a sledovala ji. Její jednorožec Line se pásl o kousek dál. Nina na to místo zaměřila oči v naději, že tam vraníka skutečně spatří. Nikdo tam pochopitelně nebyl. Nina si povzdechla. Line i Proxima už jsou mrtví a Nina se s tím bude muset srovnat. Nefelin zafrkal, aby svoji jezdkyni vrátil do reality. Zira je minula, Spike dotahoval a blížili se k prvnímu skoku, mezi s potůčkem. Nina se připravila na zdolání překážky a Nefelin se odrazil. Nina podvědomě natáhla ruku nahoru, aby se dotkla jedné větve, ale ta zůstala půl metru mimo dosah. Když jela na Fairy, musela kvůli ní shýbat hlavu. Tohle bylo něco úplně jiného. Ne že by Nefelina musela pobízet, aby běžel. Ale Nefelin se nesnažil vyhrát za každou cenu. Neměl tak bojovné srdce. Fairy dávala do každého svého skoku všechno. Naprostou většinu překážek míjela s metrovou rezervou a jednou přeskočila i stíhačku. Nefelin skočil tak,aby se nepřerazil. Běžel tak, aby neskončil poslední. Fairy vždycky chtěla být první lhostejno, jestli jela na vyjížďku nebo dostih těch nejlepších Centauri. Jejím nejoblíbenějším chodem byl dostihový trysk , Nefelin si bohatě vystačil s krokem. Hřebec přeskočil překážku a posunul se doleva, aby vytlačil Ziru do pichlavého keře.
Gerry skočil jako poslední asi dvacet metrů za Spikem. Finny to štvalo. „Gerry! Alespoň jednou bys mohl vyhrát! Jsme poslední!“ Jezdkyně vytáhla bičík a švihla pegase přes záď. Neměla sedlo, to ale Gerryho nijak nebrzdilo. Gerriville jen nasupeně zařehtal a po druhém pobídnutí bičem přešel do trysku. Finny vypadala, že bude vraždit. „Ostatní tady závodí a ty si tu v pohodě cváláš?! Co to jako má znamenat?“ Pegas vztekle pohodil hlavou a zrychlil. Kdyby tak Finny ten bič pustila… Nic jiného než běžet jako o život mu nezbylo. Finny byla hrozně náladová. Občas v pohodě, občas ale za celý den nepustila bičík z ruky a trestala Gerryho i za špatné držení ohonu. Gerry začal pomalu dohánět Spika. Jednorožec však sebral síly a doslova Gerrymu utekl. Pegas vzápětí ucítil další pobídnutí od Finny. Pravou stranu zádi měl již značně vypelichanou a to mu na náladě nepřidalo. Učinil další pokus dostat se na třetí místo. Spike zrovna dohnal Nefelina a soupeřili spolu o každý centimetr. Gerry se zařadil vlevo vedle Nefelina a přidal se k boji o druhé místo. Sirius už také vytáhla bičík a pomalu posunovala Spika na druhé místo. Metry ubíhaly. Equidi se neodvratně blížili ke druhému potůčku.
Sirius Spika prozíravě navedla na nejlepší stopu ke skoku. Podél veškerých toků protínajících tuto louku byly vysázeny nepravidelně stromy, ale jen z jedné strany. A tři equidi vedle sebe se do jedné mezery prostě nevešli. Spike těsně před skokem uhnul doleva, takže měl jednu mezeru sám pro sebe. Dva tři cvalové skoky před mezí si najel doprostřed a hladce se odrazil. Sirius koutkem oka zahlédla, jak Nefelin s Gerrym soupeří o prostor, skáčou a opět soupeří o prostor. Nefelin byl silnější, dostal se pár centimetrů před druhého hřebce a vytlačil ho z předpokládané dráhy. Jezdkyně Gerryho znovu švihla bičíkem, aby zrychlil. Finny prostě neuměla prohrávat. Kdyby tady tak byla FairyTale… pak by Finny zapomněla, co to vlastně bičík je. Pegas s obrovským úsilím dohnal Nefelina, ale stále zůstával na čtvrtém místě – Spikovi nikdo nebránil v pohybu a tak se hravě dostal za Ziru. Zdálo se, že jí dohání. Ne, to Zira zpomalovala. Byla skoro stejně rychlá jako Fairy, ale neměla takovou vytrvalost. Sirius znovu pobídla Spika bičíkem, protože se začal pokládat do otěží. Hřebec vyhodil hlavou a přidal, jakoby se snažil před bičíkem utéct. Nepomohlo to. Sirius nechala Spika být, až by dohnal Ziru a hřebec to věděl.
Ria pomocí Síly sledovala, co se děje za ní. Zira letěla se světlem o závod, ale pomalu jí už začaly docházet síly. Ještě zbývala asi půlka louky. Ria ovšem nechtěla předčasně vytahovat bič. Zira si vybudovala obrovský náskok přes třicet metrů a stále běžela úctyhodnou rychlostí. Spike se posunul na druhé místo a už vedl před poslední dvojicí o dvě koňské délky. Nebylo těžké odhadnout, proč. Kdykoli zlobil, Sirius ho prostě přetáhla bičíkem a už se nijak nevzrušovala. Spike si tak získal k této části výstroje slušný respekt a radši by se přetrhl a nezlobil by, než aby dostal výprask. Sirius také byla jediná, kdo si s sebou vozil pro případ jistoty i drezurní bič. Jakmile ho Spike třeba jen spatřil, okamžitě se z něj stal ten nejhodnější a nejobětavější jednorožec v galaxii. Sirius už si rozhodně nenechala líbit to, co dřív. Spike dostal disciplínu – to, co mu chybělo nejvíc. No, když si Ria vzpomněla, jak se krotil Napoline…. Proti němu byl Spike i v té nejrozjívenější náladě hodný a krotký StarShine. Zira dále letěla nekonečnou záplavou svěže zelené trávy a nechávala za sebou jenom svůj bílý ocas.
Nefelin dál tryskal po louce a pokoušel se ignorovat nadávky adresované pro Gerryho i práskání bičem, jak se Finny snažila donutit pegase, aby běžel rychleji. Dneska s ní nebylo k vydržení. Celý den si jenom stěžovala a nadávala, občas pěkně nespisovně. Všichni tři hřebci letěli kupředu a snažili se dohnat jedinou klisnu, která jim jako zázrakem utekla a stále zrychlovala. Koutkem oka Nefelin zahlédl, jak Spike pomalu stahuje náskok Ziry, zatímco oni dva u pořád trčí. Nina znovu zatoužila, aby tu byla Fairy. Pak by jim všem ukázala, co to znamená trysk. Takhle… Nefelin byl mistrem v tom, jak žrát a ukusovat trávu ve cvalu, ale dostihový vítěz to zrovna nebyl. Přesto ze sebe vydával maximum. Blížil se nejtěžší skok celé louky, asi pět metrů široká řeka plná ostrých kamenů. Druhá možnost, jak ji překonat by znamenala zbrzdit jednorožce do cvalu a přeběhnout ji po mostě. Což se nikomu nechtělo. Zira se připravila ke skoku a za dvě vteřiny už běžela na druhé straně. Spike se odrazil trochu pozdě, ale nějakým záhadným způsobem se mu podařilo udržet se na všech čtyřech a neupadnout. Nefelin a Gerry stále soupeřili o každý centimetr. Překážka se neúprosně blížila.
Finny už potisící zaklela. Dnes trpěla akutní špatnou náladou a všichni v jejím dosahu se z něj rychle klidili. Všichni kromě Gerrivilla, který z pochopitelných důvodů nemohl. Rychleji běžet už opravdu nemohl, ale Finny to nějak nešlo do hlavy, že žádný pegas nemůže běžet stejnou rychlostí jako jednorožec. Kdyby tak Gerry mohl férově roztáhnout křídla a letět! Ne, nesměl se odlepit od země. Finny byla tak zabraná do jeho seřvávání, že úplně zapomněla na skok. Gerry ji z trucu neupozornil a rovnou skočil. Finny zaječela a chytila se pegasovy dlouhé stříbrné hřívy. Gerry pochopitelně zpomalil a Nefelin zůstal na třetí pozici sám. Finny Gerryho nevybíravě švihla otěžemi a ten zpomalil do cvalu a po druhém úderu do klusu. Pegas se vnitřně zatvrdil a čím víc ho Finny pobízela, tím víc zpomaloval. Nakonec mu povolila otěže a bičík schovala. Gerry jí udělal poslední možnou schválnost: vznesl se do vzduchu. Tím v podstatě rezignoval a vzdával se možnosti vyhrát. Letící pegas byl pochopitelně mnohem rychlejší než jakýkoli jednorožec. A taky byl diskvalifikovaný.
Nefelin neuvěřitelně zrychlil. Blížil se poslední potok považovaný za cílovou čáru a hřebec zjevně nechtěl skončit poslední. Zira si stále udržovala vedení a zdálo se, že Spike už nemá síly zaútočit na vítězství. Nefelin stále zrychloval. Nina mu jeho nesnadný úkol co možná nejvíce ulehčovala, moc toho ale dělat nemohla. Asi padesát metrů před cílem se hřebec posunul na úroveň Spikových zadních nohou. Nad hlavami jim přeletěl pegas s nadávající Finny. Doletěl za cílovou čáru a tam zastavil. Zira stále vedla. Nefelin teď srovnal Spika a běželi bok po boku. Pak našel tmavší hřebec sílu k odporu a Sirius se dostala do vedení. Nejdřív o nos, pak o hlavu, pak o krk, a když už Spike vedl o půl koňské délky, Nina pochopila, že zůstane poslední. Ne, vlastně předposlední. Finny to prohrála. Nefelin stále bojoval, centimetr po centimetru stahoval náskok Spika, ale oba dobře věděli, že Spike svůj post uhájí. Zira se hladce přenesla přes proud vody a klisna začala zpomalovat. Spike se odrazil jako druhý s Nefelinem v těsném závěsu. Oba bezchybně dopadli za potok a i oni začali zpomalovat. Závod byl u konce.
***
Ve vysokých štítech ledovcových hor se cosi pohnulo. Jen dvě smutné oči shlížely dolů. Otisky kopyt vyšlapané v neviditelné stezce po úbočí pokračovaly na tu nejvyšší horu bez ledu. Malý šedivý přízrak stanul na hoře Noi, jakýmsi posledním milníkem Štítových hor. Kdysi hrdě vztyčená hlava byla nyní jen nostalgicky svěšená. Přízrak se díval k Areálu Centauri. Ne. K Areálu Alf. Někdo z Areálu v dálce jej také zpozoroval. Šedivé tělo zmizelo po svahu dolů právě včas, aby se vyhnulo laserovému paprsku, který roztavil vrcholek hory Noi.
***
Čtyři poslední Centauri šly zvolna po louce táhnoucí se donekonečna. Okolo nich se pohybovali tři jednorožci a jeden pegas. Všichni měli nandané deky a obcházeli krokem Centauri, aby vychladli. Zásoby byly uschované v sedlech. Zdálo se, že je i Ria uvolněná. Zira a FairyTale byly vyhlášené svým rychlým během a dobrými skoky. Nebylo překvapením, že vyhrála zrovna Zira. Ria, Sirius a i zamračená Finny se pustily do konverzace v ryzallštině, jazyce řádu Centauri. Jen Nina byla nějaká zamlklá. Věděla, že vidí tohle místo naposledy. Tři roky se tady skrývaly. Teď musejí odejít. Když vcházely do lesního šera, Nina se ohlédla. Tuhle louku vidí naposledy. Strávila na ní mnoho šťastných chvil. Nikdy na ni nezapomene. Ani na FairyTale. Ani na to, čím byla a čím už nikdy nebude. Ria se zastavila, když zjistila, že tam Nina pořád ještě stojí. (: Všechno v pořádku, Nino?:) slyšela mladší dívka otázku v ryzallštině. „Jo.“ Nina se velmi pomalu otočila a rozběhla se za ostatními. Jediná úniková cesta odsud vedla přes Naději. Ostrov uprostřed moře TX3, něco jako Atlantida. Problém spočíval v tom, že jediná cesta na ni existovala s pomocí Avianne, Cygnis moří. A ta se jaksi zdejchla.
Nina se pomalu loudala za ostatními. Splavení jednorožci už vychládali a Centauri jim listím vytíraly pot ze srsti. Nina však na něco takového neměla ani pomyšlení. Co budou dělat? Půjdou pouští k moři, ale co dál? Po Cygnis nebyly ani památky, natož aby jim pomohly. El Fairy s Elron už dávno odletěly a jediné Alfy jim na této planetě dělaly společnost. Společnost, o kterou ani trochu nestály. Navzdory vysokým ztrátám jich tu bylo dost na udržení planety pod kontrolou. Nina si tiše povzdechla. A i kdyby se odsud jako zázrakem dostaly, co potom? Nikdy neseženou jednorožce nezbytné pro výcvik a odsud je vzít nemohou. Možná, že zde budou muset zanechat i ty svoje – stíhačky neměly pro převoz něčeho tak velkého potřebné vybavení a korvetu sotva ukořistí. A ani jedna z nich ještě nebyla dost zkušená, aby mohla cvičit mladší. Z tohohle koukal pořádný průšvih.
Nefelina se nakonec ujala Sirius. Nina jen lhostejně šla a ani se nedívala, kam, takže se párkrát přerazila o kořeny stromů. Finny se k ní po chvíli přidala a Ria taktéž nevypadala nejveseleji. Jediná Sirius vycvičeně věřila, že vše dobře dopadne. Po několika hodinách bez jediného slova dorazili všichni na malou mýtinu. (: Myslím si že se nemusíme starat o ochranu tohoto místa. Alfy se jistě o predátory postaraly. :) Ria se po Sirius jen otráveně otočila. (: Aspoň k něčemu jsou nám dobrý, že jo? :) Finny udělala to samé. (: A nemusíš furt mluvit jenom spisovně! Už mě z toho bolí hlava a to je teprve večer. :) Sirius se na ni pohoršeně podívala. (: Zato tobě by trochu více spisovných výrazů rozhodně neuškodilo. A nepozoruj mě jako temná vražedkyně. :) Finny otočila oči v sloup. (: Říká se Alfská krysa. :) Ria se po ní varovně podívala. Nina se na Riu tázavě zahleděla. „Přišla jsem o něco zajímavého?“ Ria se ušklíbla. „Finny a Sirius se zase hádají o slovník.“ Nina se po dlouhé době pousmála. „Jsem ráda, že nerozumím.“
Nina s Riou v úctyhodně krátké době rozbily tábor. Jednalo se o vytvoření přístřešku pro jednorožce a pro sebe včetně Sirius a Finny, které na sebe střídavě pokřikovaly spisovné i vulgární nadávky podle toho, která měla zrovna slovo. Nina byla docela ráda, že jejím uším zní ryzallština jen jako syčení, protože nebyla Centauri. Dobrá obrana proti odposlouchávání. Ryzallština byl jediný jazyk, který se neučil, ale uměl nebo neuměl. Podle potenciálu a porozumění Síle, v čemž Nina nikdy moc nevynikala. Zase ale měla obdivuhodný talent pro techniku a dokázala v rekordním čase odemknout jakékoli mechanicky zamykané dveře pouhým pírkem, které vždy nosila ve vlasech. Takhle už si párkrát zachránila život, když potřebovala utéct svým pronásledovatelům.
***
Finny seděla na hřbetě koně, který cválal v oblacích. Občasná bílá oblaka měla malý, oblý tvar. Držela se jeho dlouhé černé hřívy a rozhlížela se kolem. Jeho šedočervená srst se leskla potem, jak skákal z mraku na mrak. Finny se zdál uvolněný a klidný. Kůň náhle zrychlil do trysku. Finny to nečekala a svezla se mu ze hřbetu. Hříva jí proklouzla v prstech a Finny ucítila, jak padá. Snažila se volat na koně, aby se vrátil a pomohl jí, ale marně. Padala do hlubin…. V černých očích koně bylo podezření z nebezpečí, které Finny neznala. Na jeden hrozný okamžik pocítila, co je to mít prázdno pod nohama….
***
… a pak se Finny s trhnutím probudila. Rozhlédla se kolem a postupně spatřila přístřešek topící se ve tmě, ostatní spokojeně spící Centauri a venku zaslechla, jak se jeden jednorožec pase. Co to bylo? Toho koně nepoznávala a ani netušila, jaké poselství by mohla tahle zpráva mít. Že spadne z koně a zabije se? To by bylo hodně nepravděpodobné. A před čím vlastně utíkal? Finny se za něj nedívala. Nic se jí nepodařilo vymyslet a tak se opět pokusila usnout. Za chvíli už měla oči zavřené a probudily ji až první ranní paprsky.
Sirius se vzbudila jako první. Protáhla se, vyšla ven a rozhlížela se po Spikovi. Ten si za noc svůj provaz pohodlně překousal a pásl se mezi prvními stromy. Sirius se vrátila pro drezurní bič a práskla jím ve vzduchu. Spike už už vypadal, že se otočí a uteče, ale pak se krotce přiblížil ke své paní. Sirius bič sklopila a přivázala hřebce na ocelotonové lanko, na které byl každý jednorožec krátký. Přivedla ho k přístřešku a uvázala ho k jednomu kmenu. Došla si pro kartáč a začala hřebce hřebelcovat. Spike měl čištění rád, a tak ani nedělal schválnosti. Brzy se vzbudili i ostatní a všichni čtyři equidi stáli v řadě vedle přístřešku. Centauri je až na Finny osedlaly a nauzdily. Pak se vydaly do přístřešku pro zásoby, které se přivazovaly za sedlo. Celá skupina brzy na to zahladila stopy po svojí existenci a vydala se krokem do lesního šera.
Celé odpoledne proběhlo relativně klidně. Spike se pokusil několikrát vzepnout, ale Sirius ho zkrotila. Stezka vedla prudkými údolími nedaleko dolů a stále se svažovala do hlubin. Tam bylo možné naklusat, čímž se zvýšila přesunová rychlost a zkrátila doba, za jakou měly Centauri v plánu dostat se k moři. Pak už se uvidí, jestli se Avianne jenom neschovávala a pomůže jim dostat se na Naději. Náhle se stezka rozšířila do cesty, po které by mohl jet spídr. Všichni se okamžitě přesunuli do lesa, aby se vyhnuli nebezpečí nachytání Alfami. Opět se šlo krokem, ale všichni měli poměrně dobrou náladu a i Spike zlobil neobvykle málo.
***
Sirius rychle našla vykácený pruh lesa, kde se vždy konaly závody. Byl celkem daleko od Areálu a tak všechny povolily svým equidům otěže. Všichni se hromadně vyřítili vpřed. Nina opět zalitovala, že tady není FairyTale, se kterou by je všechny hladce porazila. Ne, nebudu na tu klisnu myslet, přikázala si beze slov. Ještě se z toho zcvoknu a tím nikomu nepomůžu. Nefelin jakoby pochopil, na co myslí, a vydával ze sebe všechno. Brzy už společně dotahovali na Ziru, ale klisna opět vyhrála. Nikomu to však nevadilo, protože to nebyl opravdový závod. Na konci pásu Centauri zastavily a sesedly. Equidi je opět obíhali, aby vychladli. Než se nadáli, už byl opět konec jednoho krásného dne.
Tentokrát se Sirius a Finny nehádaly a tak bylo možné najít vhodné místo k utáboření a vybudovat na něm přístřešek v rekordním čase. Sirius si dala záležet, aby Spika uvázala tak, aby už neutekl, takže potom hřebec vypadal spíš jako vězeň než jako jednorožec. Všichni se mu bezvadně nasmáli a až na hřebce šli všichni spát veselí a šťastní.
***
Finny opět spočívala na hřbetě koně, který cválal po obloze. Mraky Finny částečně zakrývaly výhled a měly lehce ocelový nádech. Kůň však nebyl stejný jako předchozí noc. Jednalo se o plaváka s černou kratší hřívou, které se Finny opět držela. Kůň měl k uvolněnosti daleko. Napjatě skákal po oblacích, aby se nepropadl k zemi. Vypadal, že každou chvíli zrychlí do trysku. Finy se připravila a ještě pevněji sevřela hřívu. Kůň najednou poděšeně zaržál a uskočil stranou. Finny ztratila rovnováhu. Kůň opět zrychlil do nevyrovnaného trysku a Finny věděla, co přijde. Prsty jí znovu sjely po hřívě a Finny se vydala na svoji nekonečnou cestu k zemi. Kůň už viditelně před něčím utíkal. Finny tím směrem otočila hlavu, aby zjistila, co to je, pohled jí však zakrývaly mraky, kterých stále přibývalo. Celý svět se s ní zkroutil do spirály…
***
…načež se Finny opět probrala. Nechápala, o co jde. Tohle už nemůže být náhoda! Nebylo ji souzeno, aby mohla odzdola zjistit, před čím ten vystrašený kůň utíkal. Bude se muset podívat za jízdy. Oblaků stále přibývalo, takže už kůň nebude muset tolik skákat a bude jednodušší se na něm udržet. Byla rozhodnutá, že zjistí, co to mělo být. Třeba… třeba ji ten kůň žádal o pomoc, ale proč by ji pak shazoval? Nebo Finny spadla vždycky, když se chystala otočit? To netušila a užíralo ji to. Nicméně se rozhodla, že se příště pokusí podívat se za sebe. Třeba při tom i spadne, hlavně musí zahlédnout útočníka. Co když se v tom okamžiku zhmotní a zabije se? To bylo silně nereálné. Finny se zvedla a vyšla pře přístřešek. Začalo svítat. Finny to odložila na jindy. Nesmí teď promrhat jedinečnou příležitost.
Vrátila se po špičkách do přístřešku a neslyšně se vyškrábala na palandu k Sirius. Pak do ní strčila. Starší dívka zaječela a za hlasitého výbuchu smíchu přicházejícího od Finny sletěla na zem. Tvrdě přistála do hromady sušeného krmiva pro jednorožce. Ostatní dvě dívky se vzbudily. Nina se taktéž začala řehtat, ale Ria propalovala Finny smrtícím pohledem. Sirius se k ní přidala a Finny utekla ven. Ty dvě se vyřítily za ní, to už ale vinice skočila na hřbet Gerrymu a ten se vznesl do vzduchu. Sirius se zvedla pro drezurní bič a než stihl Gerry nabrat dostatečnou výšku, přetáhla Finny stejně, jakoby to udělala Spikovi. Finny zaječela a prudkým poryvem větru odhodila obě Centauri od sebe. Spike se okamžitě postavil do výstavního postoje a přestal hryzat lano. Ria se podívala na kámen a ten se v mžiku proměnil v transferaci. Těsně před Finny se z ní znovu stal kámen a nejmladší dívka se svezla k zemi. Gerry nechápavě přistál o kousek dál a vyjeveně je pozoroval. Pak přišel k Sirius a začal jí z vlasů vybírat krmivo pro jednorožce. Ta na chvíli vypadala, že bude vraždit, ale když se ke Gerrymu za všeobecného jásotu přidali i Nefelin a Zira, zůstala rezignovaně stát. Následoval hromadný výbuch smíchu. Sirius jenom procedila mezi zuby: (: Možná, že by bylo optimální se pro dnešní úsek cesty rozdělit. Myslím, že hrozí snížení počtu členů této skupiny v případě setrvání v této sestavě. :) Nina pozvedla jedno obočí. Finny se donutila přestat se smát. „Chtěla říct, že kdybysme se nerozdělily, tak bysme se servaly a zbyla by z nás hromádka popela.“ Sirius vrhla po Finny pohoršený pohled.
Brzy se Centauri dohodly, že Ria pojede se Sirius napřed a Finny s Ninou je budou sledovat. Obě si budou muset zrušit clonu, aby o nich měly starší přehled. „Mladší skupinka“ souhlasila všichni po uklizení přístřešku vjeli do lesa. Nina s Finny se držely Sirius na dohled – její zlaté vlasy byly bezvadným orientačním bodem ve stereotypním lese. Finny se asi po hodině otočila k Nině. „Chtěla bych ti něco říct.“ Nina po ní vrhla tázavý pohled, a tak první dívka pokračovala. „Už druhou noc se mi zdál stejný sen. Jela sem cvalem na koni p obloze. Ten kůň před něčím utíkal. Stále přibývalo mraků a on byl stále vyděšenější. Nakonec přešel do trysku a já jsem sletěla.“ Nina po ní vrhla nerozluštitelný pohled. „Jak vypadal?“ „Pokaždé jinak. V prvním případě měl šedočervenou srst, v druhém plavou. Pokaždé měl černou hřívu a oči. Nepřipomíná ti to někoho?“ Nina chvíli přemýšlela a pak nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Tak se zkus ohlédnout, třeba zjistíš, před čím utíkal…“ „Dneska jsem to zkoušela, když jsem spadla. Mraky mi zakryly výhled.“ Nina se zamyslela. „Třeba je na to moc brzo. Možná, kdyby ses jen držela, mohla bys zjistit, kam běží.“ Finny se po ní jen smutně podívala. „Běží nekonečnou oblohou a ten pronásledovatel se stále přibližuje.“ „Možná se ti ten kůň snaží pomoct, když tě shodí. Třeba se pak dostaneš mimo nebezpečí toho pronásledovatele.“ Finny si jen povzdechla. „Už nám utíkají. Podívej, můžeme naklusat!“ Porost stále řídnul a bylo možné zrychlit. Obě dívky to udělaly a očima hledaly Riu se Sirius.
Ria se Sirius jely třicet metrů před zbytkem. (: Kam se vlastně chceme dostat? :) zeptala se Ria. Sirius jí odpověděla trochu tajemně a lehce ztišila hlas. (: Myslela jsem si, že bychom se odsud mohly dostat přes Naději. Je to ostrov uprostřed moře, kde je letiště a několik lodí. Problém spočívá ve způsobu našeho přesunu na Naději. Jen s pomocí Avianne je možné se tam dostat. :) Ria se zamyslela. (: Naděje… to je zajímavé jméno. Jak k němu ten ostrov přišel? :) (: Takhle ho pojmenovala Arinne nedlouho před Mezními válkami. „Ten ostrov je tvoje poslední Naděje, Vergillio!“ Proxima s Xionne se toho chytily a postaraly se o to, aby zůstala v utajení. Ono „Jdeme za Nadějí“ není příliš nápadné a i když Alfy rozluštily naši šifru, Naděje jim nic neřekne. :) Ria se ušklíbla. (: Netušila jsem, že by Proxima někdy myslela na únikové cesty. :) (: Byl to Xionnin nápad. A v časech, kdy Proxima neměla přílišný vliv na budoucnost… Jednoduše musela poslechnout Xionne. :) Ria neodpověděla. Cesta se rozšířila a ony naklusaly. Tohle nebylo dobré. Tohle vůbec nebylo dobré.
***
Krajina se postupně přeměnila na nekonečnou savanu s občasnými stromky a keři. Equidi cválali, aby se přehnaně neunavili tryskem a konverzace tak byla přerušena. Nina si ve cvalu rozbalila oběd a ostatní ji brzy následovaly. Spike začal žrát(umět žrát ve cvalu byla jeho specialita) a Sirius si z vlasů vytřepávala poslední zbytky krmiva. (: Teď by se ti hodil ten vítr kolem hlavy, že jo?! :) zakřičela na ni přes dusot kopyt Ria. Sirius se ušklíbla, ale neodpověděla. Spike naštěstí žral, což znamenalo, že se v dohledné době nechystá přejít do trysku a začít vyhazovat. Útočiště se pomalu blížilo k západu a po chvíli se začalo stmívat.
Nebylo těžké najít volné prostranství vhodné k vybudování přístřešku. Už obtížnější prací bylo sehnat dostatečné množství dřeva na jeho vybudování. Sirius přeměňovala trávu na dřevo, Ria přes transferace taktéž, Finny ho pomocí minitornáda dopravovala ze vzdálenějších oblastí a Nina hlídala Spika. Brzy bylo vše zhotoveno, zásoby uloženy, a mohlo se jít spát. Finny už se předem těšila na svoje další setkání s koněm. Snad pochopí, co jí chce sdělit a dokáže mu včas pomoci.
***
Finny opět zjistila, že jede na cválajícím koni v oblacích. Tentokrát to byl vysoký ryzák se srstí zabarvenou doruda. Oblaka byla opět o něco hustší než předchozí noc. Ve snu však byl den. Finny pátrala očima po slunci, nikde jej však neviděla. Neviděla ani ryzákův stín. Kůň cválal ještě nevyrovnaněji než včera a poděšeně frkal. Svaly měl napnuté k prasknutí. Finny také poprvé uslyšela něco, co jí naprosto vyrazilo dech. Odněkud za ní se linulo slabé vrčení, ale nedokázala rozluštit, co jej vydává – ani jestli se jedná o spídr nebo o paledora. Jakmile jej ryzák uslyšel, zrychlil do trysku. Finny se chtěla ohlédnout, ale nestačila. Opět sjela koni ze hřbetu a jediné, co viděla, byla temná ocelová hradba bouřkových mraků, kterými propadla. Ani koně už nezahlédla. Padala…….
***
Finny se s trhnutím probrala. Příliš pozdě se otočila… Myšlenky se jí honily hlavou rychlostí světla. Toho koně honilo něco, co vrčí, ale co? A proč je ten kůň pokaždé jiný? Dnes ani nezahlédla oči toho koně, ale byla si stoprocentně jistá, že byl ještě vystrašenější než ti dva předchozí. A co to chybějící slunce? Před ní nebylo a za ní nemohlo, protože neviděla svůj stín. Nemohlo se jednat o Útočiště? O chybějící Útočiště na mapě galaxie? Ani když k těm koním přidávala rohy nebo křídla, nikdo konkrétní se jí nevybavil. Žádný stejný jednorožec ani pegas neexistoval. Co to má znamenat?
Finny vyběhla zpod přístřešku a podívala se nahoru. Na jasné obloze svítily hvězdy a některé další planety Útočiště. Nikde ani mráček. To snad není možné. Ve snu se schylovalo k bouřce! Možná ale k bouři uvnitř řádu Centauri… Nebo ještě někde jinde... Finny si povzdechla a vrátila se zpátky na svoje lože. Pomalu se těch snů začínala bát.
***
Finny opět seděla na hřbetě koně, tentokrát už podruhé za tu samou noc. Nyní se nejednalo o ryzáka, ale o vraníka. Kůň letěl co nejrychlejším cvalem po teď už téměř jednolitých oblacích a naprosto nedbal na nějaké sebrané chody. Hukot zněl Finny v uších stejně tiše jako posledně, ale mnohem nebezpečněji. Tentokrát ale Finny nechtěla čekat, až ji vraník shodí. Doufala, že se jí nic nestane, a otočila se. V ten okamžik kůň ostře zahnul doleva a Finny se tak dostala za vyčnívající ocelovou šeď. Zase nic neviděla! Vraník v okamžiku zahnul zpátky a Finny znovu ztratila rovnováhu a vydala se na nekonečnou cestu dolů do hlubin. Propadla vrstvou mraků a neměla nejmenší šanci, že by přes ně něco zahlédla.
***
Finny znovu s trhnutím otevřela oči. Co to má znamenat?! Tenhle sen se jí zdá dnes už podruhé! Pak se donutila myslet. Ten kůň nechtěl, abych to spatřila. Zahnul tak, aby byl vidět jen vystupující mrak. Je možné, že se mě někdo snaží varovat, a pokaždé na sebe bere jinou podobu, abych ho nepoznala? Nebo že nechce přímo ukazovat nebezpečí? Co když byla tím nebezpečím třeba Sirius? Finny už nemohla usnout a až do rána se utápěla v myšlenkách.
Ráno měli všichni až na Finny výbornou náladu. Ta se utápěla v spekulacích, co mají sakra ty sny znamenat. Když si nepřítomně vyndávala z báglu lano na bosal pro Gerryho, přistoupila k ní Nina. „Co se stalo? Vypadáš jako Alfa.“ Finny se k ní otočila. „Tentokrát se mi to zdálo hned dvakrát. Ti koně nechtějí, abych to viděla. Zkoušela jsem se otočit, ale ten vraník zahnul tak, abych nic neviděla. Pak mě shodil. Jeli jsme na bouřkových mracích. Nahoře bylo světlo, ale neviděla jsem ani slunce, ani svůj stín. Nevím, co to má znamenat.“ Nina se na ni soucitně zahleděla. „Tak se neohlížej, pokud si to ten kůň nepřeje. Třeba ti chce něco ukázat.“ Finny zvedla lano a vyšla z přístřešku. „Snad.“ Nina ji sledovala, jak nasazuje lano Gerrymu jako ohlávku. Žádný pegas by totiž nesnesl v hubě udidlo. Docela se těšila, až se dostane z dosahu Finny. Byla teď pěkně protivná.
Všichni pokračovaly dál nekončící savanou. Nefelin se vzpínal a chtěl cválat, Nina ho však držela zpátky a chtěla po něm prodloužený klus. Zira už jej také vzorně předváděla, teď byla řada na Spikovi. Sirius si prozíravě schovala bičík mezi vybavení, aby hřebec nepostřehl, že ho má. Spike si to tedy nemyslel a po pobídnutí k prodlouženému klusu sklonil hlavu k zemi a ukousl si velké sousto. Sirius bičík obratem vytáhla a potrestala ho. Spikovi málem zaskočilo, jak se leknul. Aby se neudusil, musel udělat to, co po něm Sirius chtěla. Jiným způsobem se s ním domluvit nedalo.
Savana začala pomalu hnědnout, jak v ní přibývalo kamenů a balvanů. Začala se zvedat do kopce a jednorožcům se přestávalo líbit, že musí stále pádit tryskem za splašeným Spikem, který se rozhodl, že vypne nervy v zadku a Sirius prostě shodí. Ziře přišlo blbé čekat, až se unaví, a vyrazila za ním plnou rychlostí do kopce. Pegas se už dávno vznesl a kroužil nad nimi; Finny by se nikdy nesnížila k něčemu takovému jako pomoct Sirius a tak se jen dívala. Náhle Spike obratem zrychlil a Nefelin začínal odpadávat. Sirius zlomila bičík. Už jí nezbylo nic jiného než se držet, protože Spike prozíravě natáhl hlavu dopředu, aby na něj nedosáhla koncem otěží. Zira těžce oddechovala, ale nevzdávala to. Centimetr po centimetru hřebce doháněla a Ria už si chystala laso. Jenom do něj nesmí chytit Sirius, což vylučovalo zásah zezadu. Nefelin už zaostával o nějakých dvacet metrů a za pár vteřin zpomalil do cvalu. Nina mu přitáhla otěže a rozhodla se „svého“ jednorožce šetřit. Nefelin pokračoval za ostatními a stále po očku sledoval Gerryho, který si v pohodě kroužil nad nimi.
Rie došla trpělivost. Poprvé za týden pobídla Ziru k ještě vyšší rychlosti a pak Spikovi prostě střelila pod nohy transferaci. Hřebec zakopl a dlouhým obloukem přistál na zemi za Sirius, která měla brzdnou dráhu ještě o dva metry delší. Spike se postavil a podíval se na svoje spálené nohy. To byl lehce neúměrný trest za splašení se, ale musel být potrestán. Rozhodně teď bude pár dní tím nejposlušnějším jednorožcem v galaxii. Sirius se postavila a začala na něj něco v ryzallštině ječet. Ria se přidala a kdyby hřebce Sirius nedržela za otěže, couval by až k Areálu. Nina byla ráda, že jim nerozumí. Finny přistála pár metrů od nich, sesedla a přidala se. Bylo znát, že by se Spike nejraději vypařil nebo teleportoval, v čemž mu bránila Ria clonou a Sirius držením za otěže.
Sirius si ještě téhož dne odpoledne vyrobila uzdu.(Spike byl ovládán jen uzdečkou) Spike nesouhlasně zaržál, když mu narvala do huby dvě udidla, Sirius si toho však nevšímala. Vyrobila mu i martingal, pro případ, že by se chtěl zase splašit. Martingalu se Spike k smrti bál, protože mu zabraňoval zvedat hlavu a shazovat Sirius. Spike dostal i pomocné otěže, které si braly Nina a Ria, každá z jedné strany. To zabraňovalo Spikovi vyrazit ostře vpřed a utíkat. Hřebec tak dostal menší upozornění, že takhle ne. Sirius ho dorazila poslední větou. (: Pokud dále budeš se chovat takhle nehezky, pořídím si jiného jednorožce a tebe zde Alfám přenechám. :) Spike se najednou začal chovat až podezřele poslušně.
Večer se skupina dostala do kamenité krajiny s občasnými trsy trávy. Opět před nimi stál úkol zbudovat tábor, tentokrát však našly pár staveb z kamenů. Jednorožci se tam hned rozběhli v neději, že tam někoho najdou, uvítalo je však jen prázdno a ticho. Ani živáček. Nakonec odvedly jednorožce do kamenné ohrady uprostřed osady a samy si zabraly ty nejlepší stavení. Jen Spike byl nakrátko přivázaný ke stromu tak, že se skoro nemohl ani pohnout. (: Inu, jistota je jistota, :) prohodila Ria a ostatní jí daly za pravdu. Finny si vybrala nejvýše položenou stavbu. Všichni se navečeřeli, popřáli si dobrou noc a šli spát.
***
Finny byla opět unášena splašeným koněm oblohou, tentokrát však tryskem. Jela na čistém běloušovi, který poděšeně frkal a tryskem unikal hučícímu nebezpečí, které ho postupně dohánělo. Finny si dala předsevzetí, že už se neotočí. Plné denní světlo z minulé noci lehce zesláblo a mraky ještě více zhoustly. Začaly nabírat tmavší odstíny a kůň po nich skákal s obdivuhodnou lehkostí. Náhle však kolem nich něco proletělo(nebo se to Finny jen zdálo?) a bělouš uskočil doprava. Finny se už popáté svezla z jeho hřbetu a začala svoji cestu do prázdna. Proletěla temně šedá oblaka a na tváři jí studil ledový ostrý vítr. Padala dolů………
***
Finny se probrala a vyletěla z boudy. Obloha byla čistá a vítr nefoukal. Tyhle sny ji dožíraly. Co to má jako znamenat?? Kolikrát ještě pojede na koni v oblacích a sletí? Finny si povzdechla a vydala se na nedaleký pahorek. Náhle se zastavila. O kousek dál proti větru stálo stádečko jednorožců o asi deseti jednorožcích. Vedl je… počkat, v tom stádu nebyl dospělý hřebec! Většina jednorožců byly ryzky a hnědky a jen jeden hřebeček měl bílou barvu.
Finny se začala nenápadně přibližovat. Jednorožci zvedli hlavy. Nechali Finny přijít asi na deset metrů, pak se začali stejnou rychlostí jako Finny vzdalovat. Finny se zastavila. Stádečko taktéž. Když začala pomalu couvat, jednorožci nechali vzdálenost vzrůst asi na patnáct metrů, pak ji následovali. Finny couvala až do vesnice, kde vzala do dlaní trochu krmiva pro jednorožce. Stádečko zřejmě mělo hlad, protože se ke krmivu pomalu po spirále přibližovali. Nakonec se onen bílý hřebeček přiblížil k Finny tak blízko, že by ho mohla pohladit. Měla u sebe vak s krmivem a plné dlaně. Pomalu poklekla a natáhla ruku s granulemi k hřebečkovi. Ten uskočil, ale za několik vteřin se vrátil. Opatrně si nabral sousto a trhl hlavou zpátky. Když ale zjistil, že mu Finny neublíží, zklidnil se a začal hladově žrát. Jeho matka si taky občas vzala, ale mládě mělo přednost. Potom jiná klisna přistrčila svoji hnědou kobylku k dlaním Finny. Obě hříbata tak jedla první. Dospělí jednorožci pak uvolnili místo ještě ryzému hříběti, které se hladově připojilo. Finny nechala ve vaku asi polovinu krmivu a pak se zvedla. Dospělé klisny jí uvolnily místo a celé stádečko ji už téměř bez mezery následovalo do vesnice.
Jak Finny brzy zjistila, dvě největší budovy byly sýpky. Pro jednorožce nedobytné, Finny však nedělalo problémy vyskočit do postranních dvířek, vyrazit je a shazovat seno dolů. Hříbata opět měla přednost. Klisny si braly taktéž, neustále ale dávaly pozor na to, aby měla hříbata. Brzy seno přilákalo i Nefelina a Ziru. Oba frknutím pozdravili klisny, které jim odpověděly. Pak nastala hromadná žranice. Nakonec Finny zmohla únava. Vrátila se do svojí boudy a brzy už tvrdě spala.
***
Ráno se Finny vzbudila jako poslední. Vyšla ven a zjistila, že ze sena nezbylo ani jedno stéblo. Stádečko se nasytilo a pak zmizelo. Finny to nevadilo. Alespoň se ti chudáci najedli. Hvízdla. Přiběhli k ní tři equidi. Super. Nikdo neutekl. Spike u stromu vypadal pěkně nasupeně. Celou noc se musel dívat na hostinu a nemohl si vzít. Finny ho pohladila a nabídla mu dva ořechy, pro jednorožce vyhlášená pochoutka. Hřebec je zhltnul a žebral o další. Finny šla dál. Pozdravila Centauri, které připravovaly mladého akka na ohni. Finny uznale hvízdla. (: Kde jste ho vzaly? :) Odpověděla Ria. (: Ale, v noci se motal kolem Spika, tak jsem přesvědčila Sirius, aby ho šla se mnou ulovit. :) Finny si všimla, jak se Nina tváří. „Hele, mohly byste taky občas prohodit pár slov normálně. Nina nerozumí.“ Ria pokrčila rameny. „Na Ninu ryzallštinou nemluvím.“ Finny pochopila, že neuspěje. Posadila se na balvan a Sirius jí podala kousek masa.
O pár hodin později se trio jednorožců pohybovalo ve Štítových horách. Gerry poletoval nad nimi. V dálce se tyčila Noi jako první milník pohoří. Náhle Finny něco zahlédla dole. Podívala se pořádně… a spatřila to samé stádo jednorožců, které tehdy v noci nakrmila. Hříbata však byla pomalejší. Jedna klisna vyrazila vpřed ve snaze dohnat Riu, Ninu a Sirius a pozdržet je. Finny se snesla níž a zahvízdala. Ria se po ní otočila a Finny jí dala znamení, aby zpomalila. Zira přešla do klusu a ostatní ji napodobili. Gerriville přistál kousek za nimi a cvalem je dohnal. Ria se na ní podívala. (: O co ti jde? Děje se něco? :) Finny jí řekla o jednorožcích. Gerry, Zira, Nefelin a překvapivě i Spike se zastavili. Zpoza převisu se objevila hnědá klisna. Nefelin jí zaržál na pozdrav. Klisna naléhavě zaržála a hřebec jí odpověděl.
Za minutku se přihnalo celé stádečko. Ryzá klisnička měla poraněnou nohu a nemohla pořádně běhat. Nina opatrně sesedla a namířila si to k ní. Hvízdala při tom uklidňující melodii, kterou se naučila od Proximy. Klisnička zvedla uši a naslouchala. Nina měla v ruce desinfekci a ránu jí vyčistila. Nejspíš akk. Zdálo se, že Nině a Finny jednorožci věří, na Sirius s Riou však vrhaly vyděšené pohledy. Sirius si chvíli prohlížela bílého hřebečka. „To jsou naši.“ Nina se na ni podívala. „Tak to jim to nepřeji. Ještě že se jim povedlo Alfám utéct.“ Finny se vložila do rozhovoru. „Nemají dospělého hřebce. Zdá se, že utekla sekce 22. Tam hřebci nejsou.“ Ria se zamyslela. „Na tom teď nezáleží. Budeme muset dost zpomalit kvůli těm hříbatům, možná budeme dokonce muset obejít hory. Mě neznají a nevěří mi, takže se budu držet trochu stranou. Pokuste se je na Naději dostat všechny.“ Sirius přikývla. Takhle se jim cesta k moři protáhne na dva tři dny.
***
Až večer zbrzdila Nina Nefelina k klusu do kroku a začala vyhlížet dobré místo k přenocování. Dostali se k horskému ledovcovému jezeru a každý gram krmiva se hodil. Jednorožci se napili a pak odpočívali u břehu křišťálově čisté vody. Centauri budovaly tábor včetně ohrady proti akkům. Tady na náhorních plošinách si konečně mohly oddechnout. Sem by žádnou Alfu nikdo nikdy nedostal. Když slunce zapadalo, jednorožci se sami přesunuli do bezpečné ohrady a Centauri dovečeřely. Pak šli všichni spát.
***
Finny už po šesté seděla na zádech splašeného koně nebem. Tentokrát jela na majestátním do šeda zabarveném běloušovi s plavou hřívou. Zdálo se, že ačkoliv vypadá šíleně strachy, ví, kam běží. Finny si všimla, že se mraky zabarvily domodra a nebylo nepravděpodobné, že pod nimi prší. Nahoře bylo zase o něco méně světla a hukot za koněm sílil. Bělouš letěl zdánlivě šíleným tryskem, Finny však vycítila, že ji chce někam odvézt. Proto nevysedla, jak měla původně v úmyslu, ale dělala, že každou chvíli spadne. Zdálo se, že tato taktika zabírala. Pronásledovatel zatím nestřílel ani se nesnažil způsobit, aby Finny spadla. Kůň takhle běžel několik minut a Finny si uvědomila, že je to zatím její nejdelší jízda. Mraky tvořily “kopec“ a bělouš se ho směle vydal zdolat. Těsně pod hřebenem kopce ale hukot zesílil. Kůň zrychlil na maximální rychlost. Finny se tolik vyděsila, že se zapomněla držet. V tom okamžiku se jí zdálo, že kolem ní proletěl paprsek světla. Běloušovi zbývalo už jen pár skoků na vrchol kopce. Před světlem uskočil do strany a Finny sjela z jeho hřbetu. „Neeeeeeee!“ Kůň se po ní jen smutně ohlédl. Pak znovu proletěla hradbou mraků. Pod nimi byla tma a začaly padat první kapky deště. Ostrý vítr jí řezal do tváře.
***
Finny vyletěla z lože a udeřila se hlavou o nízký strop. Seshora se ozvalo rozmrzelé zavrčení Sirius, zdálo se ale, že se nevzbudila. Finny by se mohla zbláznit. Skoro! Pár skoků a viděla by za kopec. Co tam ale bylo? Něco, co neměla vidět? Nebo naopak to, kam se chtěla dostat? A kolik má ještě pokusů? Nebyla naděje, že by ještě usnula. Nabrala si kýbl ořechů a vydala se po svahu dolů k jednorožcům. Ti ji vždycky dokázali uklidnit.
Finny si sedla na ohradu a už se k ní jednorožci hnali. Opět vepředu tři hříbata. Finny rozdávala ořechy a každým okamžikem jí stoupala nálada. Tihle uprchlíci nebyli divocí, to by se k nim Finny ani nepřiblížila. Pouze byli zdivočelí. Byli novou nadějí Centauri. Nadějí. Finny se jen při vzpomínce na ten ostrov stáhl žaludek. Poslední, kdo ten ostrov prokazatelně navštívil, byla Pegasi Centauri před asi třemi sty lety. Dávno před Cygnis. Takže musí existovat způsob, jak se tam dostat i bez jejich pomoci. Jenom zjistit, jaký.
***
Po snídani se všichni vydali dál. Jednorožci se značně zklidnili a spokojeně klusali mezi těmi osedlanými. Dopoledne objeli horu Noi z odvrácené strany a překročili spídrovou cestu. Během odpoledne se začal terén opět zplošťovat a k radosti všech čtyřnohých přibývalo i trávy. Večer se usadili trochu dříve, než měli v úmyslu, ale jednorožci už byli unavení a hříbata zvlášť.
Finny a ostatní večer seděly okolo ohně. „To je zvláštní. Alfy nás nehledají.“ Ria prostě nedokázala pochopit, proč ještě nejsou všichni mrtví. Nina pronesla do ticha. „Protože neví o Naději. Myslí si, že budeme muset dřív nebo později vzít ztečí Areál nebo Pevnost a spácháme tak sebevraždu.“ Ria kývla hlavou, ale neuklidnila se. „Nevěřím, že by byla Alfa Ariane takhle blbá, když dokázala zabít Proximu a Virginu.“ Nina si zaťukala na čelo. „Dobře víš, že moc není všechno. Na to taky ty dvě dojely.“ Ria se dál už nehádala. Všichni se najedli a pak se Centauri vydaly do přístřešku. Finny si dala předsevzetí, že se dnes v noci za ten kopec podívá.
***
Finny se opět octla na zádech vyděšeného koně. Opět to byl bělouš, ale jeho hříva byla šedá. Ze všech sil utíkal před hukotem, který byl o poznání silnější než posledně. Tento kůň naneštěstí nic nepředstíral. Opět se před nimi vpravo objevil kopec z tmavých modrých mraků. Tento bělouš se ovšem hnal rovně. Vtom si Finny všimla druhého koně běžícího o kousek dál. Měl na sobě hnědé skvrny, jinak byl bělouš. Vybral si cestu do svahu. Finny se vnitřně zatvrdila. Chytila jeho hřívu ještě pevněji a nohama ho pobídla, aby se vydal doprava. Kůň zareagoval jaksi opožděně, kvůli čemuž zpomalil. Za kopcem se ztrácely poslední paprsky denního světle. Tak tam bylo to slunce! Hukot nebezpečně zesílil. Kolem koně proletěl nevlídně reálný laser. Bělouš ostře uskočil doleva a Finny sjela po srsti dolů. Vzduchem prosvištěla druhá salva a bělouš se na poslední chvíli vyhnul. Finny se hříva vysmekla z ruky a tak se znovu vydala na nekonečnou cestu do hlubin. Proletěla hradbou mraků, tudíž se nikdy nedozvěděla, co se stalo s koněm. Do očí jí udeřil ledový vítr a déšť, který se snášel z oblohy….
***
Finny se probudila. Už zase. Cítila, že to byla její poslední šance. Tenhle kůň neměl tolik odvahy jako předchozí. Nezatočil do kopce. Vybral si snadnější cestu. Chtěl ji zachránit. Finny si hořce uvědomila, že ten poslední kůň jednal v jejím zájmu. Žádný další kůň už ji tam nedonese. Finny si náhle uvědomila, kdo to byl. Cygnis. Osmá Cygnis. Těch koní bylo taktéž osm. Ten, který ji donesl nejdál, byla Lianne – vůdkyně. Měla největší zájem na tom, aby se tam dostala. Ale kam? Finny si povzdechla. Nesnášela záhady.
Finny si celý den usilovně přála, aby byl už večer. Doufala, že to Lianne zkusí ještě jednou. Finny by se vynasnažila, co by mohla, klidně by i použila světelný meč na odražení střel. Jenom aby dostala ještě jednu šanci. Ještě jednu. Jenže to by chtělo devátou Cygnis a ta neexistovala. Kéž by jednou z nich byla FairyTale. Ta by jim všem utekla. Přeskákala by klidně i čistou oblohu a Finny by donesla, kam by zamýšlela. Navíc by se nesplašila. Finny na ní kdysi párkrát jela, když Nina nemohla a Proxima měla volno. Tehdy se Finny na vlastní oči přesvědčila, že je Fairy nejrychlejší jednorožec v galaxii. A nejlepší skokan s ohromně bojovným srdcem. Kéž by tu tak byla!
Finny ani necítila, jak Gerry létá kilometry kolem jednorožců. Nemohla myslet o ničem jiném. Když konečně přišel večer, dorazili k poušti. Finny si toho sotva všimla. Gerry přistál a Finny matně slyšela Riu. (: V noci není příliš obtížné dostat se přes poušť. Držte se pohromadě a neztraťte se! A Gerry půjde na zem. :) Jednorožci ryzallštině porozuměli. Všichni se navečeřeli, a když se poslední paprsek Útočiště ukryl za obzorem, vyrazili k moři.
Finny nepřítomně pobídla Gerryho do cvalu. Tuhle noc si nepospí. Měla celkový nedostatek spánku a začalo se to na ní podepisovat. Třídobý pravidelný chod Gerryho však dokonale uspával…
***
Finny znovu seděla na hřbetě cválajícího koně, který běžel oblohou. Tentokrát to ale nebyla Cygnis. Kůň byl černější než uhel a měl dlouhou vlnitou hřívu…Napoline! Ale bez rohu. Co se mu stalo? Přišel snad o svou moc? Finny se rozhodla neřešit a pobídla ho do trysku. Držela se dlouhé husté hřívy a nevypadalo to, že by měla problémy s rovnováhou. Mraky měly tmavě modrou barvu a pomalu ubývalo denního světla. Hukot stále sílil….a Finny v něm rozeznala spídr, zřejmě ozbrojený. Line v plném trysku sám od sebe zahnul do kopce. Spídr začal střílet. Line uhýbal, ale tak, aby se Finny udržela. Vzdálenost mezi Linem a hřebenem kopce se rychle zkracovala. Finny překvapilo, jak dokáže běžet rychle. Kůň se uhnul několika příliš dotěrným střelám a doběhl na vrchol. Finny užasla, když spatřila protrhanou oblohu, v dálce Naději a za ní slunce. Kůň se vrhnul z kopce, aby se k Naději co nejrychleji dostal. Nyní však musel přeskakovat modrou propast mezi oblaky a tím chtě nechtě zpomalil. Spídru to pochopitelně nevadilo a začal Lina dohánět. Pak vystřelil jedinou přesnou salvu…před kterou vraník neměl kam uhnout. Zařehtal, když ho laser zasáhl. Svezl se i s Finny z oblaku a oba se propadli dolů. Finny nevěděla, jak moc je zraněný. (: Line! … Line, co je ti?! :) Vraník ale jen potřásl hlavou a k užaslé Finny dolehl jeho slábnoucí hlas. Finny! Najdi Hvězdu a Mlhovinu a zmiz! Jinak se nezachráníš! Finny jen zírala. Ze vzdalující se oblohy padaly provazy deště a Finny byla promočená na kost. Ledový řezavý vítr ji celou promrazil až do morku kostí, přesto se dál jen věnovala Linovi. Stále se držela hřívy. Zem se blížila. Až za několik hrůzostrašných vteřin pochopila, že Lina len laser zabil. Už byla jen pár metrů od země. Line se jí vysmekl; jen několik pramenů jeho černé hřívy jí zůstalo v ruce. Pak Finny ucítila strašlivý náraz….
***
Finny pomalu otevřela oči. Celé tělo ji bolelo. Zjistila, že leží v písku. Kolem ní Stály Sirius, Ria, Nina, Gerry i jednorožci. V prstech pravé ruky stále měla několik černých žíní. (: …Line…je mrtvý…zabil ho laser…:) Ria se na ni tázavě podívala. „Nevím, co se stalo. Spadla si z cválajícího Gerryho.“ Finny jen otřeseně ležela v písku. (: Nemůžeme se dostat na Naději…přímo. Musíme…sehnat Hvězdu a Mlhovinu… nevíte někdo, co to je? :) Sirius přetlumočila její sova Nině. Ria se zamyslela se. „Delta mi o tom něco říkala… dvě části krystalu do světelného meče Gamy Cygnis. Gama do nich narvala většinu síly Cygnis, takže když byly vyvražděny, mohly dále žít ve svých jednorožcích, kteří čerpali energii z toho krystalu. Hvězda je křišťálově průhledná a Mlhovina kouřově černá. Myslela jsem, že je Alfy zničily.“ „Třeba neví, kde jsou!“ Nina se už těšila na další dobrodružství. „A my snad ano?“ Sirius nebyla nijak nadšená z vyhlídky pátrání po krystalech. Ria znovu tahala z paměti něčí citáty. „Myslím, že jeden měla Proxima na krku.“ Sirius se ušklíbla. „Opravdu si myslíš, že by zůstal v místě její smrti dlouho ukrytý? Teď jenom kde je Hvězda.“ Ria se zatvářila tajemně. „V místě smrti Gamy Cygnis.“ Finny se rozmrzele postavila. „To může bejt celá planeta!“
Centauri se dohodly, že ve zbytku noci zkusí prohledat Pískové hory. Přece jenom… Gama tu žila a později tu vládla její Lianne. A klisny s hříbaty si tam odpočinou. Pískové hory sestávaly z vysoké bariéry, uvnitř byla oáza a venku pustá poušť. O pár hodin později, asi tři hodiny před úsvitem, se Centauri dohadovaly, jak se dostat dovnitř. Nakonec to vyřešila Finny, když pobídla Gerryho, aby bariéru přeletěl. Ria na ni jen zavolala (: Dávej na sebe pozor! :) a pak bílý pegas zmizel ve tmě. Zbytek se různě poskládal na zem a do chvíle usnul.
***
Finny přelétla bariéru a otevřel se jí pohled na ztichlé stromy. Ten krystal může být kdekoliv… Pak se Finny ponořila do Síly. Jinak nemá nejmenší šanci ho najít. Cítila celou zdejší krajinu. Mrtvou. Ne. Umrtvenou. Stále zde existovaly proudy Síly, ale slabé. Gerry pokračoval v letu přes plošiny. Náhle Finny ucítila, co hledala. Z jezírka na kraji jedné plošiny tryskaly proudy Síly jako pavučina. Probíhaly celou planetou a v Areálu se srážely s dalšími protiproudy. Hvězda a Mlhovina. Finny navedla pegase na přistání. Pegasi a Shadow měli v takovýchto úkolech výhodu – vysoký potenciál, Pegasi zvlášť. A právě tam patřila Finny.
Finny zanechala Gerryho na volnějším prostranství a vydala se k jezírku. Bylo zkalené, ale na dně cítila ten krystal. Mávla rukou a zvadl se poryv větru. Voda se poslušně roztekla v jeho směru. Finny slezla do vysušené jámy a sebrala ze dna jakýsi zbroušený válcový předmět s poloměrem větším než s výškou. Měl křišťálově čirou barvu a házel odlesky na písek. Je tma, uvědomila si Finny. Neměl by házet odlesky, když nemá z čeho. Vylezla a sevřela Hvězdu v dlani. Pak si všimla v písku ještě něčeho. Kovově se to lesklo. Finny předmět sebrala a s úžasem zjistila, že Gama myslela na všechno. Podělily se s Proximou půl na půl, takže musela mít světelný meč jiný. Dotyčný předmět měl tvar drátěného otevíracího válce na stranách zbroušeného podle tvaru Hvězdy. Finny ji do drátů zavřela a řemínek si nasadila na krk.
Nasedla na Gerryho a dala mu pokyn, aby se vrátil k ostatním. Ona sama by Mlhovinu nikomu nepůjčovala…tedy, kdyby ji měla. I když zase Proxima a Gama tak měly propojené síly a spoustu dalších výhod. Teď už se nedivila, proč byla Proxima tak nebezpečně mocná, neúměrně na svůj potenciál. A neměla stoprocentní využití sil kvůli schopnostem, ale kvůli Mlhovině. Proto měla u Cygnis taková privilegia. Proto ji tak Arinne nesnášela a ochraňovala zároveň. Chtěla Mlhovinu. A tak dále. A teď má Finny Hvězdu…
***
Těsně před odpolednem dorazilo stádečko jednorožců a čtyři Centauri(resp. tři a Nina) do savany. Mířili k Areálu. Pro Mlhovinu. Slunce pražilo a všichni byli žízniví. Proto se krátká návštěva jezera u začátků lesů protáhla na dvě hodiny. Ria ležela na Ziřině dece ve stínu stromu a vypadala silně ospale. „Co takhle podniknout noční nájezd?“ Sirius přikývla. „Ale po půlnoci měl by se odehrát. Alfy jistě budou v první polovině noci střežit Areál více.“ Finny se rozvalila do trávy. „Souhlas! A já se teď trochu prospím…“ Hlasitě zívla a otočila se na bok. Nina vylezla na strom, pod kterým ležela Ria. Sirius a Ria začaly plánovat útok. Sirius se tiše zeptala Riy. (: Myslíš si, že Hvězdu bude možné proti Alfám využít? :) Ria jí stejně tiše odpověděla. (: Nevím, sestro. Ale pokud bychom měli oba krystaly v rukou jedné z nás, tak spolehlivě unikneme. Jenom doufám, že to nebyl další Linův nejapný žertík. :) Sirius se na ni podívala. (: Finny se nebude chtít Hvězdy vzdát. :) Ria po ní vrhla nerozluštitelný pohled. (: Bude mít smůlu. :) Poslední paprsky Útočiště zapadly za les. Všichni usnuli.
***
Finny znovu seděla na hřbetě uhánějícího koně v závratné rychlosti. Opět se vznášela v oblacích. Kůň byl černější než uhel a místo žíní mu plál věčný oheň. Tryskal k Naději tak rychle, že spídr nestačil. Finny si po chvilce uvědomila, že tohle je FairyTale v koňské podobě. Celá scenérie se změnila. Fairy letěla nahoru do kopce po černých mracích, ze kterých pršel déšť. Finny doufala, že dorazí až k Naději – tohle byla konečná. Hvězda jí studila na krku a dodávala klisně sílu. Fairy doběhla na kopec ještě dříve, než se spídr dostal do dostatečné vzdálenosti pro palbu. Tam ovšem Finny strnula – jemná bílá oblačnost, která spojovala Naději v dálce a jejich bouřkový mrak, se rozpustila. Fairy neměla kam dál pokračovat! Finny pochopila, že je pozdě. Spídr se blížil. Finny se otočila… a spatřila na spídru Alfu Ariane. Fairy nezpomalila. Skočila z vrcholku mraku do prázdna a padala dolů. Ariane navedla plavidlo za ní a přesunovala se do palebné pozice.
Fairyna kopyta se dotkla země. Klisna se nějakým úžasným způsobem dostala na TX3 a nezabila se. Finny slyšela dunění spídru za sebou a ohlédla se. Tohle nebyl sen. Finny se otočila zpátky a pobídla FairyTale do trysku. Ta svištěla tryskem nejrychlejšího jednorožce v galaxii po pláni, nemohla však utéct spídru. Kolem ní začala tráva chytat a hořet. Ariane spídr zvedla dva metry nad zem, aby nespálila repulzory. Oheň se šířil rychlostí světla. Finny stočila Fairy k jezeru – nic jiného už jí nenapadalo. FairyTale pochopila a plameny se zvedaly až k nebi. Ariane musela kličkovat, čímž se jejich sestřelení odložilo na dobu neurčitou. Pak klisna v plném trysku zaletěla do jezera. Vítr vál naštěstí ve směru spídru. Zvedla se obrovská oblaka páry, která vyřadila repulzory. Spídr s sebou švihnul do písku u jezera a v další vteřině pokračoval setrvačností dál na vodní hladinu. Pak se potopil.
Finny se vynořila z jezera. Očima hledala FairyTale. Všechno mimo vody hořelo. Finny doplavala ke břehu a když měla vodu po kolena, tak zůstala stát. Konečně se z vody zvedla koňská hlava. Fairy plavala ke břehu. Její věčný oheň uhasl a místo něj vyrůstala z krku plavá hříva s nádechem dozlatova. To samé se stalo i s ohonem a rousy zmizely. Finny ji pohladila po krku. Zdálo se, že byla v pořádku. Pak klisna potřásla hlavou směrem k místu, kde se spídr poprvé zaryl do země. Finny se tam brodila a FairyTale za ní. Finny se sehnula a projela rozbahněné dno a zkalenou vodu. V tom její ruka něco nahmátla. Finny vytáhla kožený řemínek… a na něm Mlhovinu. Takže Ariane ji měla celou dobu u sebe! Finny zalila vlna štěstí.
Vytáhla svůj světelný meč a vyndala z něho stříbrný krystal. Pak Hvězdu i Mlhovinu vysvobodila a poklekla do rozvířené vody. Svůj krystal položila do mokrého písku a do svého světelného meče dala Hvězdu s Mlhovinou. Fairy udělala několik kroků dozadu, aby se vyhnula smrtící čepeli. Finny vstala a zbraň aktivovala. Tři šipky vyryté jako ozdoba do rukojeti se stříbrně rozzářily. Ze zbraně vytryskl metr dlouhý laser. Uvnitř měl křišťálovou barvu, okolo které se vinula černá spirála. Vypadal překrásně. Finny se dobrodila až k nedalekému balvanu vyčnívající z vody. Kůň ji následoval. Zkusmo švihla mečem proti kameni. Zatočila se na místě a málem Fairy setnula. V kameni byl bez nejmenšího úsilí vypálen hluboký, téměř metrový zářez. Ta čepel to snad ani nepostřehla.
***
Náhle k Finny a koni dolehly lidské výkřiky. Finny sledovala, jak postupně oheň na jednom místě zhasíná. Jako kdyby někdo vytvářel na popelu dlaždice. Fairy napjatě zafrkala. Konečně byla cestička z dlaždic dostatečně široká. Finny spatřila zlatovlasou dívku, jak doběhla k vodě a volala jméno Finny. Finny na ni zakřičela zpátky a pak se vrhla do vody s úmyslem přeplavat jezero na druhou stranu, k ní. Fairy se vydala cvalem podél břehu po kolena ve vodě, kam oheň nedosáhl. Jakmile je Sirius spatřila, na její tváři byla jasně patrná úleva. Finny se dostala k Sirius jako první (: Co se to s tebou stalo, Finny?! Najednou jsi zmizela! Žádná teleportace, nic. Prostě jsi zmizela! Měly jsme o tebe strašný strach, že se ti něco stalo! :) Byla tak rozrušená, že zapomněla mluvit plně spisovně. Finny vytáhla světelný meč. (: Podívej. :) Aktivovala zbraň a z té opět vytryskla čepel. Sirius chvíli civěla na čistou černou spirálu, která se neustále točila okolo křišťálového jádra. (: Ty jsi dala dohromady meč Cygnis… Nejsem ale jediná, která by si ráda poslechla, co se stalo. Pojď! :) Fairy k nim doběhla a celá trojice se vydala antiohnivou cestičkou zpět.
Ukázalo se, že ostatní před ohněm utekli do pouště, a ten samý úkol teď čekal i Finny, Sirius, Spika a Fairy. Spike výjimečně poslouchal. Finny dusila oheň větrem a Sirius měnila palivo v kámen. Za pár minut se obě dostaly na nehořící písek a brzy našly zbytek. Nina jim vyběhla vstříc. „Co to je za koně? Nikdy jsem ho neviděla.“ Finny sesedla. „To je vyhaslá FairyTale. Zachránila nám všem život a položila za to svoje spojení se Sílou.“ Nina a Fairy se k sobě rozběhly. Ria přišla blíž. Držela drezurní bič, kterým usměrňovala vyděšené stádo. Žádného jednorožce se však bičem nedotkla. „Ještě jsme nevyhráli.“ Finny znovu vytáhla meč Cygnis a Ria s respektem ztichla. Po chvíli promluvila Sirius. „Nyní bychom se mohly vydat směrem k Naději, ne? Přílišné čekání nikomu z nás neprospěje. Po cestě nám můžeš sdělit, co se ti přihodilo.“ „Nemluv furt spisovně,“ zavrčela Finny, ale hvízdla na Gerryho. Fairy se připojila ke stádečku. Všichni nasedli a mohlo se vyrazit. V tom si Finny vzpomněla, že nechala v jezeře svůj krystal. No, nevadí, už má přece jiný, ne?
Zbytek cesty už proběhl v nejlepší náladě. Sirius byla spokojená, Ria taktéž, Finny vypadala uvolněně a já jsem byla šťastná, že to všechno nakonec dobře dopadlo. Byla jsem s řádem Centauri od svých šesti let; nikdy jsem neměla dostatečný potenciál, abych se mohla zapojit do výcviku. Strávila jsem s nimi spoustu nádherných chvil a nikdy na to nezapomenu. Až dojdeme na Naději, odletíme odsud i se stádečkem jednorožců někam pryč. Někam hodně daleko. Nevím, jestli ještě budou Centauri chtít obnovit řád. Uvidíme… Každopádně já půjdu s nimi a budu se jim starat o jednorožce a jednoho dne třeba i o chod stájí.
O tři dny později:
Obranný systém nezávislé soustavy Resca zaznamenal havárii malé korvety při pokusu o přistání. Loď z neznámých důvodů při pokusu o přistání explodovala. Všichni cestující byli na místě mrtví.
Někdy prostě zasáhne Síla…
Komentáře
Přehled komentářů
super mrkni ke mě plis staršně
Commenter
(El Fairy, 10. 8. 2007 16:51)Je to pěkná povídka, ten konec je ale moc drsnej a taky trochu nečekanej. Ale jinak dobrý.
www.virtualni-sen-koni.blog.cz
(majda, 7. 3. 2009 14:45)