Diana IV. - prolog (místo úvodu...
. Místo úvodu…
V místnosti, ač byla poměrně rozlehlá, panovalo téměř hrobové ticho. Přerušovaly ho jen zvuky židlí a tiché pípání elektroniky. Jeden z mnoha mladíků, snad ještě skoro chlapec, se skláněl nad jedním ze tří monitorů, které měl na starosti, a právě se chystal dešifrovat zprávu nejvyšší priority. Byl celý nervózní a párkrát to zkazil, než se mu podařilo zadat správnou matici a podle ní zprávu dekódovat. Stačilo mu přečíst první tři řádky. Pak prudce odvrátil zrak a dal příkaz ke stažení dat do čipu. Křečovitě stiskl malý stříbrný předmět do ruky, vstal od stolu a rozeběhl se ke svému jednorožci. Rád by si zavolal poslíčka, který by zprávu doručil za něj, ale všichni poslíčkové v širokém okolí měli práce až nad hlavu. Bude jistější a rychlejší, když čip doručí osobně.
Z místnosti vedly malé postranní dveře do dlouhé stáje, ve které čekal kromě stovky dalších i jeho jednorožec. Rychle mu přetáhl přes hlavu uzdečku, nechtěl se více zdržovat. Nasedl na něj a tryskem se vyřítili na druhý konec centrály.
„Sem to stačí, dál už to doručím osobně,“ převzal od něho datový čip mistr Centauri ve středních letech a pokusil se o pokřivený úsměv. Mladý operátor kývl na rozloučenou a pobídl jednorožce k cestě zpět. Jistě už na něj bude čekat další práce.
***
Mistr Vergillio zůstal zírat na místo, na kterém ještě před chvilkou přebíhaly poslední slova zprávy. Padla druhá planeta systému Mineris. To není možné! To prostě není možné! Vždyť ještě před třemi dny situaci zvládali na jedničku a dokázali se bránit docela s přehledem! Prudkým pohybem se otočil a vytáhl vysílačku. Telepatie byla v Útočišti kvůli všem těm emocím už hezkou dobu prakticky k ničemu. Nastavil frekvenci nejvyšší priority a zapnul vysílač. Už se chystal něco říct, ale do uší ho uhodilo zapraskání statické elektřiny. No to snad ne! Ještě se jim tu zhroutí komunikační síť!
V několika posledních dnech toho Vergillio moc nenaspal, celý čas se točil kolem řízení obrany a celkově o vedení války. Před pěti dny napadly Alfy systém Mineris spadající pod řád Centauri. Protože se muselo velitelství na hvězdě Mineris kvůli okupaci nepřátel stáhnout štíty, ztratilo kontakt s okolním světem a veškeré protiakce byly řízeny z Útočiště. Samozřejmě, přes tisíce poslíčků, úředníků a podobné havěti, pomyslel si vztekle Vergillio. Kdybych tak mohl sebrat pár schopných lidí, vzít si svou loď, odvolat flotilu z Rescy a letět jim na pomoc – pak by měla moje práce nějaký efekt. Takhle… jsem akorát dalším zbytečným článkem tohohle nekonečného řetězu, třebaže s nálepkou Mistr č.2.
Po první vlně útoků na všechny tři systémy Řádu se většina Centauri stáhla na hvězdy – planety skoro nebyly chráněné a nedokázaly by obléhání dlouho vzdorovat. Výsledkem byly gratis odevzdané planety Alfám a přecpaná velitelství. Tedy, na Mineris. Do dvou ostatních systémů se Alfy zatím nevrátily. Ovšem to neznamenalo, že tak nutně neučiní. Stačilo jen počkat, až se obranná flotila přesune na místa aktuálních bojů. Vergillio to věděl, ale nemohl s tím nic dělat. Tuhle hru pískaly jednoznačně Alfy.
Vergillio vyrazil za dveří své kanceláře a rozhlédl se kolem s výrazem dravce hledajícího kořist. Našel ji. „Hej! Vy tam! Pojďte sem!“ Po chvilce k němu přiběhla zpoza hromady přestěhovaného nábytku lehce korpulentní uklízečka. „Máte tu jednorožce?“ Zavrtěla hlavou, že ne. Vergillio potisící proklel tuhle situaci. Allan snad promine… Vrazil uklízečce do ruky otěže jednorožce svého nového učedníka a předal jí i krystalový čip s pozvánkou na okamžitou schůzku. „Oběhněte všechny mistry první kategorie a honem! Alfy nezahálí!“
Uklízečka se sice zatvářila poněkud odmítavě, přímý rozkaz Vergillia si ale nemohla dovolit neposlechnout. „Poslíčkové už došli?“ zeptala se, když si upravovala třmeny. Ne. Tohle bylo spíš konstatování. Mistr Vergillio jí v duchu musel dát za pravdu. Vzpomněl si na SunShina, svého vlastního jednorožce, kterého poslal před půl hodinou někam… jo, vlastně vyřídit povolení pro odlet dalšího útočného svazku. Nepřekvapovalo ho, že se ještě nevrátil. Možná že ho tu uvidí zítra, s touhle vnitřní politikou Arinne…
Hořce pomyslel na doby, kdy vládl řádu Deltin otec, nevypočitatelný DarkWhite se smyslem pro praktičnost a pořádek. Byl jen malým přerušením dlouhé řady FairyTale, ale stálo to za to. Řád prosperoval, a hlavně – nikde žádní poslíčkové! Nikde žádní jednorožci vyřizující žádosti jejich pánů! Prostě nebyli potřeba. Všechno sypalo první kosmickou. Vergillio si opět povzdechl. DarkWhitům byl typický smysl pro jednoduchost, FairyTale zase pro byrokracii. Kdyby alespoň na ty všechny úředníky mohl vzít světelný meč! Jenže to kodex prozíravě zakazoval. A byla to snad jeho jediná jasně vyjádřená položka.
***
Leonne stála za okýnkem a neustále v duchu opakovala mistrynina slova. Není hněv, není nenávist… je jen Síla. Jo, a pak ještě tyhle prokletý Alfy, co mi ničí život! Je jen mír… Nechala neustálého omílání Starého kodexu a raději se podívala z okna. Bylo to zlé. Horší, než před pěti minutami. Z jejich revesů toho v celistvém stavu už moc nezbylo, zatímco Alfám právě dorazily další posily. Jedna stíhačka byla zasažena a v kouli ohně se zřítila do města. K nebi protkaném křižující se energií se zvedl další sloup dýmu, zatímco zemi zachvátily plameny. Leonne zvedla oči k asi patnácti posledním revesům snažících se odrazit útok asi padesáti plavidel nepřítele. Jedinou podporou jim byly dvě pozemní iontová děla ukrytá v posledním nepoškozeném úkrytu celé metropole.
Náhle slabou záři slunce zastínila obrovská loď snášející se k zemi. Alfská, samozřejmě. Celým bunkrem se rozezněl poplašný alarm. Obě děla se v mžiku otočila a začala pálit po přilétávající transportní lodi. Nebylo pochyb, že je napěchovaná vojáky. Náhle s sebou přepravní loď trhla a na okamžik se zastavila. Z jednoho místa v jejím boku vyšlehly plameny a loď se začala propadat. Přímo Leonne na hlavu.
Leonne nedokázala nic jiného než jen fascinovaně stát u okna a zírat na blížící se zkázu. Několik odhodlaných obránců spojilo své síly a telekineticky se pokusili plavidlo odklonit. Loď se jakoby svezla po neexistující střeše, ale v posledním možném okamžiku se vše pokazilo. Telekineze selhala a plavidlo s mohutným výbuchem, který okamžitě roztříštil všechna okna v místnosti, explodovalo vedle jednoho iontového děla. Jeho palba okamžitě utichla. Nikdo z obsluhy neměl nejmenší šanci přežít. Leonne se duchem nepřítomně zvedla z podlahy pokryté střepy a její mozek zpracoval myšlenku, jak to že se nepořezala. O vteřinu později dorazila další informace – v té dělostřelecké věži byla její mistryně. „Neee!“ Nevěděla, jestli opravdu křičí, nebo ne, ale za pár vteřin ji kdosi vytáhl na nohy, vzal do náručí a rozběhl se s ní pryč. Do spodních pater. Celá polovina komplexu byla rozbita, volně přístupná zvenčí a to nepochybně znamenalo, že část stíhaček přistane poblíž. A z nich vylezou Alfy. A půjdou všechny přeživší dodělat.