Celý rok se okolo něj děly věci, které by se daly charakterizovat jako jistá "jízda"z kopce.Domníval se, že ve svém úsilí, které předcházelo, vybojuje prostory pro stranu, která se významně podílela na vrcholu Národního obrození a dobytí naší svobody 28.října 1918.Ježkovo ministerstvo pro privatizaci tehdy spustilo tzv. "malou privatizaci"a vesměs podvodné "aukce" , bylo tu "požehnání samého ing.Václava Klause a jeho ministerstva financí. Mezi těmi co "naletěli " byl Jan Valeš. Pronájem malé části historických míst byl zaklíněn odkupem nájmu z privatizace, ačkoliv se jednalo o prostory bývalých Národních listů. Co bylo komunisty ukradeno, bylo zcizeno podruhé. Do restituce se vešli pouze někteří lidé a sahala od r. 1948. Nastala mnohaletá nespravedlnost vůči původním majitelům mnoha objektů. Pravým cílem pseudoprovatizace bylo rozmělnění toho co náš národ vybudoval.
Jan Valeš se bláhově domníval, že nový režim naváže na Pražské jaro 1968 a zejména na odkaz I.republiky.Rok 1968 intenzívně prožíval. Stačil ještě v nástavbě na Obchodní školu projít "Šikovou reformou" a stát se nejmladším vedoucím oddělení Obchodního domu, bývalého Brouka a Babky. Byl vlastně "odchovancem " lidí, kteří znali "kapitalismus". Hodně vyprávěli prarodiče.Rovněž jako o dvaadvacet let později věřil ve svobodné volby, tehdy založil "Demokratický klub mládeže", scházel se s dívkou Květou.V rámci klubu založil amatérský kulturní klub Akropol ( nikoliv Akropolis), rozepsal hry a to vše stačil. Jakoby život nastavil parametry na dlouhé dny...
V březnu roku 1968 se stal šéfem celého klubu demokratickou volbou, tajným hlasováním. Zdařil se podnikový večírek s pásmem, začal na popud dědy obnovovat stranu a jeho aktivity byly rozměrné.Podnik mu propůjoval klubovnu a zprotředkoval sál ministerstva obchodu, nyní jiného ministerstva.
První estrádu dělal pod vedením své profesorky již roku 1966 a to uváděl v tomto sále tehdejší hvězdy Karla Effu, Jiřího Štuchala, Jardu Štercla, skupinu "George and Beatovens s Petrem Novákem, Milana Chladila a Václava Neckáře, Zdenu Lorencovou, ale i některé "hvězdičky" amatérského nebe.
V dubnu roku 1968 měl již připravené pásmo o pošetilosti mocných a dokončoval hudební komedii "Dřevo pro císaře". Do toho všeho vedl své oddělení a vše dělal o víkendech a večerech. Stačil se i bavit a chodit na rande... Jak to nikdy nepochopil.....
Rok 1989 prožíval jako vedoucí velkoskladu Metra. Události jej nijak nezaskočily, 17.listopad byl na cestě z CD do centra, kde jej zastavily policejní hlídky. Sledovl dění a okamžitě svolal své přátele aby reagoval na vývoj. Zůčastnil se různých kulatých stolů. - A zakrátko byl v šoku: Pojednou byly neprostupné bariéry v obnově demokracie v tehdejším Československu.
Malá a velká privatizace prosazovaná federální vládou, prof.ing. Václavem Klausem a ing. Tomášem Ježkem se ukázala později, že to je ta nejhorší varianta jaká se mohla v zemi odehrát.
Jan se tomu stavěl na odpor, začal podnikat v prostorách bývalé redakce NL, avšak bylo to jako zápasit s "větrnými mlýny!" -Nebylo dbáno rad vynikajících ekonomů českého původu, zejména profesora Milana Zeleného, (z Fordhamské university USA) doma pak prof.Milana Matějky aj. Podle měřítek hysterických žen byl pro bachraté bývalé soudružky Klaus idol a média, již tehdy ovládaná "odjinud" vydatně fandila jeho antiprivatizaci....Noví vládci po roce 1989 sehráli s národem nechutnou komedii a způsobili velkou zlodějnu století.....
Ležel na kavalci a vzpomínal na dobu před čtyřmi desetiletími. Tehdy v šedesátémšestém roce se seznámil s Květou, společně s klukama i s jejími kamarádkami.Byli parta, chodili spolu na čaje a dýchali atmosféru toho času a nastávajícího uvolnění v kultuře a částečně i v politice. Jan valeš dokončil obchodní školu, Květka pokračovala na "hotelovce". Pak přišel "osmašedesátý" a s ním doba, která navždy poznamenala jejich životy....
Stal se nejmladším vedoucím v obchodním domě, kterému "řediteloval" syn vynikajícího českého podnikatele ing. Jaroslav Prokop ml. Bylo mu dvacet a plný ideálů. Na horách s Květou, otcem a partou učenek prožil jako jejich letní mistr okupaci naší vlasti. Tehdy to bylo na hranici s Polskem a měli "co dělat" aby děvčata uchránili před úhonou okupantů.
Před tím stačil chodit na Hyde - Parky a diskutoval s Josefem Smrkovským, Františkem Kriegelem a poprvé byl na tribuně 1. máje 1968 a hovořil s Alexanderem Dubčekem. Setkal se s prof.Ivanem Svitákem, aby projednal obnovu NDS !- Podmínkou však byl vstup NDS, ale i obnovované ČSSD vstup do Národní fronty politických stran. Do toho vztah s Květou. Byli plni dojmů, dokázali jít na Petřín, odkud to Květka neměla daleko domů. Vedle jiných děvčat mu někdy připadala daleko lehkomyslnější, ale zdání klame. Prožili spolu okupaci v Orlických horách, kde je zastihl 21.srpen. Jan tam měl tábor děvčat z I. ročníků UŠO. Ještě před nedávnem školu navštěvoval. Nyní ručil za děvčata o čtyři až tři roky mladší.....Naštěstí Ruští parašutisté skákali jinde. Poláci tu byli a shodou okolností bratr jeho polského přítele byl u armády. Tehdy Jan a Květa plánovali s Janovými obchodními přáteli výlet do Polska.Na místo toho potkal Jan u Sv. Matouše polské parašutisty a Zbyška...Ke cti paragánů se omlouvali za své protektory a doslova brečeli. Líbali ruce dívkám a klečeli. - Paradox divné okupační armády.....
Osud je však odvál. Dva roky po okupaci se láska rozplynula a nastala nová. Dívka byla ze severu jako Jan a velice skromná. To mu imponovalo. S Květou se rozešel, když ve vinárně "U žida" na Betlémském náměstí se opilá poprala.Stal se vedoucím prodejny na Vinohradech a čelil normalizaci jak mohl. Jeho odpor k totalitní normalizaci rostl den ode dne. Když na Švermově mostě s kluky z party shazoval ruské prapory do Vltavy na 9.května 1969, byl zatčen a poprvé vězněn 72 hodin. Tehdy to nebylo jako nyní.....
Před ním bylo devadesát dní vazby. Do místnosti vešel jiný zadržený, první přítel z domu hrůzy.....pokr. příště
V KOBCE VAZEBNÍ VĚZNICE
Retrospektiva pozdní, před třetím soudem týden před vánoci a propuštěním :
Přemýšlel nad osudy sedmi spoluvězňů, které se mu dostaly během psaní na tenké útržky papíru o který denně musel žádat . Byli to národnosti : Rus, Bulhar, Kosovský Albánec, Češi dva, Vietnamec,poslední byl také Čech- syn podnikatele, který ve velkém kradl luxusní auta z nudy.Mnohokrát Magistrát pod vedením tuneláře Pavla Béma projednábval možnost zrušení této staré věznice.Mezitím vězeńské tamtamy prozradily, že jistý Štefan Kula byl propuštěn na kauci i když okradl naši zemi o 800 mil.Kč....Jeho spoluvězeň na chotbě dostal dva roky za kapesní krádeže v supermarketu. Nepoměr , že ?
Můj třetí přítel Frantík ( 20 let) dostal též dva roky za "el passo" za 1800 kč! Výmluvná spravedlnost. Jiný přítel Vietnamec z cely která sousedila s bývalou Havlovou vyšetřovačkou již seděl ve vyšetřovací vazbě 9 měsíců za údajný únos dítěte jeho příbuzného. Odvolací soud na Severu měl prázdniny ? -
Paradoxní tresty vedle tunelů a neslýchaných rozkrádaček! - Jan se vrací na začátek : K prvnímu příteli z domu hrůzy v den kdy byl zhýralým soudcem dočasně umístěn do Pankráckých kasemat .....
Jistý reportér zvaný J.Xaver Veselý psal o rekreačních celách ve věznicích se zvýšenou ostrahou, kde byla televize a odsouizenec na doživotí tam byl sám. Jak směšný paradox, nemyslíte občané ?
Náhledy fotografií ze složky FOTO JAN VALENTA