EKONOMICKÁ GENOCIDA POKRAČUJE- LIKVIDACE NAŠEHO PRŮMYSLU
Kdo a proč zničil československý průmysl
Radim Scholly
21.1.2014
Po více než 20 letech stojí naše země na rozcestí. Materiální zdroje které naši předkové budovali 200 let, od počátku průmyslové revoluce, jsou většinou v troskách. Průmyslové značky světového jména – ŠKODA, ČKD apod. už neexistují nebo byly uchváceny zahraniční konkurencí (Škoda Mladá Boleslav).
Chceme – li se v příštích letech mít lépe ( a to jistě většina národa) je pochopení role průmyslu nejen v hospodářství ale v celé společnosti klíčovým, strategickým tématem. Nesmyslné teze postkomunistických politiků o dominanci sektoru služeb byly od počátku nesmyslné a škodlivé. Důsledkem jsou stovky tisíc nezaměstnaných. Pokud chce český národ přežít, neměl by to postkomunistům odpustit a měl by je volat k odpovědnosti, k čemuž ostatně částečně dochází.
Problematika průmyslu je rozsáhlá a zahrnuje několik disciplín: ekonomii, management, mezinárodní vztahy, politiku. K seriozní analýze průmyslu jsou také nutné vlastní praktické zkušenosti z práce v nějakém průmyslovém podniku, zejména pak zkušenost pohybu v mezinárodním obchodním prostředí, kde ( naštěstí) platí přísná etická a obchodní pravidla – na rozdíl od českého prostředí kde platí zákony džungle a organizovaného zločinu.
Úvodem chci také zdůraznit, že všechny současné problémy české společnosti pramení ze zničeného průmyslového potenciálu země. Požadují – li dnes zdravotníci, důchodci, učitelé, policisté více peněz na cokoli a to ihned, málo si uvědomují skutečný stav českého hospodářství, resp. jej ignorují ( asi aby nemuseli myslet). Kdo se osobně účastnil vývoje nového výrobku, obchodního jednání s potenciálními zákazníky, ví, jak je to velmi pracné, náročné a vyčerpávající. Zkrátka vydělat peníze v současném globalizovaném světě není žádná legrace. Tím nechci nijak snižovat práci lidí v nevýrobní sféře. Jejich práce je často i zodpovědnější ( lékaři) než práce v průmyslu. Ale bez obnovení průmyslového potenciálu země jsou problémy nevýrobní sféry zcela neřešitelné.
Ke zničení československého průmyslu byly položeny základy daleko za hranicemi naší země – v USA a Západní Evropě. Netvrdím, že všechno bylo naplánováno do detailu s cílem československý průmysl zcela zničit ale rámcově ano. Vývoj naší země po r. ´89 je toho jasným důkazem. Politické příčiny a konsekvence údajné „ revoluce“ 17. listopadu 1989 popsal nedostižným způsobem politický vězeň pan Miroslav Dolejší ve své slavné a legendární „ Analýze 17. listopadu“. Bez pochopení tohoto dokumentu je pochopení hospodářského stavu naší země zcela nemožné. Naprosto lživé byly proklamace západních i českých politiků o nastolení demokracie a tržní ekonomiky. Skuteční vládci západních zemí ( ne ty loutky, vydávající se za politiky) neměli nikdy v úmyslu nastolit v naší zemi hospodářskou prosperitu a tržní ekonomiku. To je základní fakt, který je třeba přijmout, jakkoli je to otřesné a nepříjemné. Z tohoto pohledu, co my Češi pokládáme za neúspěch a problém, to západní kapitalisté pokládají za svůj úspěch a vítězství nad námi. Očekávat tedy jakýkoli prospěch z dominance Západu nad českým hospodářstvím je zcela nesmyslné, nemožné. Tomuto se musí přizpůsobit česká zahraniční politika, která musí nastolit multipolaritu naší země – tedy orientaci do všech stran současného světa.
Otázka po příčinách postojů nejmocnějších západních kapitalistů je na místě a je to námět na celou studii. Stručně jenom uvedu, že příčiny jsou politického, náboženského, rasového i ekonomického charakteru. Přijmout tento fakt, že nám západní mocipáni nejsou nakloněni, je zejména ve světle oficiální propagandy, obtížné ale nezbytné. Pro nás, Čechy a Slováky to znamená nastoupit obtížnou a nelehkou cestu samostatnosti a maximální možné nezávislosti na západních zemích. Naštěstí ani nejmocnější západní kapitalisté nejsou všemocní a i na Západě se najde dost lidí, kteří nám přejí a se kterými má smysl spolupracovat.
Samotný základ likvidace československého průmyslu byl dán už politickou změnou tzv. údajným „ pádem komunizmu“. Rámcem, který měl likvidaci československého průmyslu zaručit bylo předání postkomunistických zemí pod „ správu“ ( rozuměj diktát ) Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Tzv. údajná „ smlouva“ s MMF byla defacto zrušením jakékoli hospodářské suverenity daných zemí výměnou za půjčky ( na lichvářské bázi) v západních měnách. Chci opětovně zdůraznit, že západní mocipáni neměli nikdy v úmyslu zlepšit materiální životní úroveň obyvatel postkomunistických zemí ( a kvalitu života už vůbec ne!). Ba právě naopak. Ekonomiky USA a Západní Evropy nejsou schopny konkurovat masám levné pracovní síly v Asii. Také proto západní kapitalisté, zejména v USA, přesunuli většinu průmyslových výrob do Asie. To jim ale z mnoha důvodů nestačí, proto se snaží snížit cenu práce na minimum v USA a zejména v Evropě. A země západní Evropy přesouvají toto břemeno totálního zbídačování za své hranice, do střední a východní Evropy. To se samozřejmě neobejde bez totálního rozkladu daných zemí aby nebyly schopné této politice vzdorovat. Právě proto jsme svědky takových zlých, prolhaných a podlých politických, mediálních antisociálních kampaní.
Technické provedení „ smlouvy“ s MMF je všeobecně známé, zažili jsme to všichni: totální otevření našeho trhu, devalvace, totální bezhlavá privatizace, likvidace hospodářské politiky státu a role státu vůbec. Pro realizaci těchto hrůz samozřejmě vybraly tajné služby velmocí ( USA, Sovětský svaz..) své lidi v daných zemích , ochotných za milionové úplatky zradit většinu občanů svých vlastních zemí. V Československu to byli Havel, Klaus a jejich lidé z Charty ´77 a komunistického Prognostického ústavu. Dnes jsou všichni tito lidé a jejich rodiny hmotně nadprůměrně zabezpečeni. Není náhodou, že kromě KSČM ( a i u té jen částečně), žádná česká politická strana nechce revizi privatizace a vyšetřování pozadí i průběhu tzv. „ ekonomické reformy“ Klause a spol. Úkolem politických stran dnes je jako za komunistů „ udržení klidu a pořádku“ v zájmu maximálního vykořisťování a zbídačování československého obyvatelstva zejména západními ( českými také ) podniky.
Tady je namístě udělat odbočku a vrátit se zpět do r. 1989 a uvědomit si skutečný stav československého průmyslu v té době.
Propaganda postkomunistů po r. ´89 o „ krachu“ hospodářství reálného socializmu je obrovskou lží. Není to pravda. Stav průmyslových podniků v r. ´89 nebyl ideální ale podniky nebyly v krachu a nebyly „ bankrot“ jak tvrdí postkomunisté. Naopak, zejména pokud jde o československý průmysl jehož tradice sahají až 200 let zpět. Problémy československého průmyslu byly dány především politikou Sovětského svazu za Stalina, který chtěl vtrhnout na Západ. Potřeboval tedy zbrojovky a těžký průmysl ( stavba Východoslovenských železáren, Nové huti apod.). To poškodilo československý průmysl strukturálně, nesmyslný podíl těžkého průmyslu ( z hlediska míru, ne války) poškozoval československé hospodářství až do r. ´89. To ale neznamená, že by si to vzdělaní komunisté neuvědomovali – cíleně v 70. a 80. letech rozvíjeli a budovali lehký průmysl ( např. v ČSSR zřízení Federálního ministerstva elektrotechnického a elektronického průmyslu, vyhlášení programu elektronizace hospodářství orgány KSČ atd.). Problém vysokého podílu těžkého průmyslu měl být řešen řízenou redukcí promyšlenou státní hospodářskou politikou, ne privatizací kuponovými knížkami, která je z odborného hlediska úplně směšná, absurdní, kdyby to nebyla tragédie tisíců lidí na Ostravsku, jak jsme toho dnes svědky.
I další problémy průmyslu byly dané politickým systémem, např. naprostá mzdová nivelizace, pevné ceny apod. Byly to ale problémy odstranitelné, reformovatelné a v žádném případě to nebyly důvody k likvidaci stovek podniků.
Celkově je možné konstatovat, že socialistické podniky byly zralé na reinženýring – tedy nápravu, ne likvidaci! Např. československý průmysl investičních celků byl mimořádně exportně úspěšný. Československé podniky vyráběly a montovaly celé továrny „ na klíč“ po celém světě, kde neplatilo totální embargo údajných západních „ demokratů“. Podniky jako ŠKODA, ČKD, Přerovské strojírny, Královopolská strojírna, První brněnská strojírna, Zbrojovky byly zcela mimořádně úspěšné na trzích Sovětského svazu a ve třetích zemích. Ve srovnání s těmito podniky jsou údajní podnikatelé – postkomunisté naprostí břídilové. Kdyby tento průmysl investičních celků zůstal zachován, nebyly by žádné problémy se zadlužováním státu a domácností. Zejména je třeba si uvědomit velkou poptávku po investičních celcích v Asii, zejména v Číně, také v Jižní Americe.
A takových příkladů je mnohem více. Vydaly by na několik dalších článků.
Socialistické podniky měly také zajištěny a garantovány svá odbytiště po celém světě v zemích, které nepraktikovaly embargo západních „demokratů“. Zejména pokud jde o československé podniky, byly tyto trhy RVHP předmětem obrovské závisti a zášti západních kapitalistů, kteří byli vzteky bez sebe, že tyto trhy neovládají a neřídí. Byl to také jeden z důvodů obrovské štvavé a lživé ideo – diverzní kampaně Západu proti socialistickým zemím. Trhy RVHP se v žádném případě „nerozpadly“ ale byly záměrně zničeny Západem a Gorbačovem (podplaceným zrádcem).
Celkově je možné konstatovat, že po reformě byly socialistické podniky konkurenceschopné, asi středně vyspělé. Tyto podniky nezkrachovaly, ale byly zlikvidovány podle předem připraveného plánu západních kapitalistů za účelem likvidace nepohodlné konkurence, obsazení trhů RVHP a uvolnění budoucí masy levné pracovní síly pro západní firmy.
Dalším významným faktem, na který musím upozornit je skutečnost, že odborná analýza socialistického hospodářství po r. 1989 nebyla nikdy provedena! Je to až neuvěřitelné jak to mohlo postkomunistům tak snadno projít! Odbornost byla nahrazena politickými frázemi, záplavou lží, arogance a nekompetence. Před takovou ohromnou změnou Havel, Klaus a jejich lidé ani neuvažovali, že by provedli seriozní analýzu tehdejšího stavu a podle něj navrhli optimální cesty politické a ekonomické reformy.
Problémem plánované ekonomiky byla také její neschopnost produkovat ve větší míře hi – tech odvětví – informatiku, elektroniku, farmacii. To se dalo napravit jen omezením centrálního plánování a zavedením prvků tržní ekonomiky. Ale opět to nebyl stav, který by nebyl napravitelný, odstranitelný. Naopak, byl to budoucí potenciál rozvoje, který postkomunisté rovněž zcela zničili. V tomto smyslu tzv. „privatizace“ aplikovaného výzkumu už nebyla náhodná ale bylo to cílené zničení základů možného budoucího rozvoje hi – tech sektoru a tím celého hospodářství.
Závěrem lze konstatovat, že československý průmysl až na zmíněný hi – tech, byl po reformě konkurenceschopný a plně schopen zajistit do budoucna československou společnost materiálně. To bylo samozřejmě „trnem v oku“ západní konkurenci, která chtěla československý průmysl zcela zničit, ovládnout místní trhy a vykořisťovat československé obyvatelstvo nízkými platy. To se jim také za pomoci místních zrádců a velezrádců Havla, Klause a téměř všech postkomunistických politiků dokonale podařilo.
http://www.zvedavec.org/komentare/2014/01/5812-kdo-a-proc-znicil-ceskoslovensky-prumysl.htm
25 let postkomunizmu
Kde jsou vaše světové výrobky, pánové?
Radim Scholly
3.2.2014
Navazuji na můj článek „Kdo a proč zničil čs. průmysl“ uveřejněný na Zvědavci 23. 1. 2014. K mému velkému potěšení jej přečetlo téměř 13 000 lidí. Všem čtenářům děkuji!
Nejprve několik řádek na vysvětlenou. V mém minulém článku ani v článcích které budou následovat mně nešlo a nejde o jakékoli ideologické hledisko. Zajímají mě jen fakta a čísla. Nemůžu za to, že postkomunisté (Havel, Klaus, Zeman, ODS, ČSSD, KDU apod.) jsou při správě země a řízení hospodářství zjevně méně úspěšní a kompetentní než Husák, Štrougal a jejich komunisté.
Sám pocházím z rodiny „kulaka“, mého dědy Stanislava Kopečného z Kelče. Prarodiče byli během násilné kolektivizace krutě pronásledováni, vystěhováni ze svého domu na ulici i s nábytkem. Komunistka Majdlochová mlátila babičku dřevěnou baldou do břicha v pokročilém stupni těhotenství. Prostě hnus. Proto jsem komunisty rád neměl, po vzoru dědy jsem od puberty poslouchal Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Byl jsem antikomunista (dnes se tomu směju).
Listopad ´89 mě zastihl v 21 letech jako studenta elektrotechnické fakulty VUT v Brně. „Revoluci“ jsem nadšeně prožíval a změny podporoval. Vzhledem k tomu, jak se Havel a spol. chovali, mně ovšem nadšení dlouho nevydrželo. K žádným podstatným změnám na škole nedocházelo. A ve společnosti to pod vládou Havla a Čalfy také moc dobře nevypadalo. Záhy přišel Klaus s jeho arogancí a to už mě začalo vytáčet. Hltal jsem články prof. Milana Zeleného, Sládkův týdeník „ Republika „ apod. Stal se ze mě tvrdý opozičník postkomunistů. V devadesátých letech jsme ale byli „ osamělí vojáci v poli „. Většina obyvatelstva snila svůj sen o německé životní úrovni a podnikatelé a živnostníci o svém rychlém zbohatnutí. Ale ani my, kriticky naladění jsme netušili k jakým smutným koncům postkomunisté naši krásnou zemi a český národ přivedou.
Máme tedy letos 25. výročí podvodného „ sametového „ převratu. Kdy jindy bychom se měli ptát nejen našich (?) politiků ale také podnikatelů, akademiků, novinářů na stav naší země. A samozřejmě by jsme měli srovnávat s rokem ´89 a celkově život po převratu s životem za reálného socializmu. 25 let (!!!) jsme utvrzováni jednostrannou propagandou o tom, že za „komunistů“ bylo všechno špatné, měli jsme se „ špatně „, žili jsme špatně a na Západě bylo všechno lepší, dokonalé a bez chyby (!). Jakékoli nedostatky postkomunizmu byly svalovány na dědictví komunizmu, na důsledek socialistického sytému. S touto zcela primitivní, úplně lživou propagandou vydrželi postkomunisté až dodnes. V posledních letech ale lidé, zjevně pod obrovským ekonomickým a sociálním tlakem, přestávají této sprosté propagandě věřit. Zejména starší generace, už v důchodovém věku a tedy drcená sociálně postkomunistickou zdražovací mašinerií, upouští od své dřívější obhajoby Klause a velebení režimu (údajné) svobody a demokracie. Mladou generaci toto procitnutí teprve čeká ale nebude to trvat 20 let, jen několik málo roků příštích.
My, staří opozičníci, máme tedy jedinečnou příležitost zúčtovat s našimi úhlavními politickými i ekonomickými nepřáteli – postkomunisty. A je jedno, zda jde o politiky, novináře, podnikatele nebo akademiky, kteří všichni pomáhali (a pomáhají) dávno zkrachovaný režim udržet.
A tak se tedy ptám, páni postkomunisté: když komunisté dělali všechno špatně, socialistické podniky byly špatné, jaké jsou Vaše úspěchy za 25 let vaší vlády?
Kde jsou ty vzorové, vzorné (ale české, ne Volkswagen) kapitalistické podniky, kde jsou ty světové výrobky, světové značky, moderní výrobní technologie, vývojová oddělení, zastoupení po světě?! Kde to všechno je??!! Za 25 roků!!!
Skutečností je, že za 25 let vaší vlády a vašeho podnikání vůbec žádné takové úspěchy prostě NEEXISTUJÍ !!! Za 25 let jste dokázali tak akorát všechno rozkrást, uplatit, zkorumpovat, zašantročit a přivést ke krachu! (té malé menšině slušných podnikatelů má slova určena nejsou). Tak buďte tak laskavi a přestaňte nadávat (těm slušným) komunistům, když jste se za 25 let nedokázali dostat ani na jejich úroveň!!!
A ptám se dál: jaké mají lidé v ČR platy a důchody, jsou solidní, umožňují slušnou existenci srovnatelnou se Západní Evropou a USA, jak vaši představitelé Havel a Klaus v r. ´89 lidem slibovali?!
A jaká je úroveň cen zboží? Je adekvátní příjmům?
A jaká je kvalita výrobků od potravin až po domy? Je to lepší než za komunistů?
A jaká je úroveň kriminality, je nízká jako za komunistů ? Nebo se občané bojí vyjít večer na ulici ?
A co lichva a exekutoři, je to dobré, jsou s tím lidé spokojeni?
A co mezinárodní postavení naší země, je důstojné? Nestali jsme se z kolonie Sovětského Svazu opět jen prachsprostou kolonií západních zemí?
A co postkomunističtí politici, jsou lepší než komunisté, chovají se k lidem slušně, nejsou arogantní, plní své předvolební sliby, neberou úplatky a jsou kompetentní?
A co zaměstnavatelé, chovají se k lidem slušně, nešikanují je, nevykořisťují, nediskriminují, je dostatek volných míst pro mladé i starší?!
Vyzývám všechny postkomunisty, od prezidenta až po posledního starostu, od finančníků až po posledního živnostníka aby okamžitě odpověděli na mé otázky! Máme toho dost! Vaší arogance, zlodějství, sprostoty a prolhanosti!!!
Tolik tedy k postkomunistům. Ještě se chci vrátit k mému článku o průmyslu a k diskusi nad ním.
Netvrdím, že socialistická ekonomika byla lepší než ta západní. To v žádném případě. Ostatně kdo zažil socialismus alespoň krátce, může si srovnání udělat sám. Tvrdím jen, že socialistické podniky nebyly zralé na likvidaci, jen na reformu a obnovu, tak jako většina podniků, kdekoli na světě, čas od času potřebuje.
Objevilo se jen několik málo negativních reakcí, přesto bych na ně rád reagoval.
1. Zastaralé výrobní technologie
Ano, je to pravda. Ale ne vždy a všude. Zastaralá výrobní technologie ale není sama o sobě důvodem pro likvidaci nebo výprodej podniku! Po snížení odvodů z 99 % na 30 – 40 % tedy podniky nějaké prostředky měly. Mohly je tedy investovat do nových výrob. Většinou ale k žádným novým investicím nedošlo, bylo snažší pro nové majitele podnik vytunelovat = rozkrást. Ostatně kdyby problém zastaralosti technologií byl tak fatální západní investoři by nikdy naše podniky nekoupili! Mnohem podstatnějším důvodem pro koupi našich podniků byla likvidace potenciální konkurence, přístup na východní trhy a zejména schopní a kvalifikovaní lidé, kteří jsou základem každého dobrého podniku. Když technologie zastarají, koupí se prostě nové. Můžou se koupit za hotové, na leasing, na úvěr apod. Bylo jen málo podniků zcela neperspektivních, do kterých nemělo smysl investovat.
2. SONY versus TESLA
Komunisté (Prognostický ústav) i postkomunisté neustále vyřvávali svá hesla a lži o zoufalé kvalitě výrobků socialistických podniků. V některých odvětvích – elektronika a část strojírenství – to byla pravda. V jiných odvětvích – investiční celky, atomové elektrárny, zejména české sklo a bižuterie, oděvy, textil atd. – to byla naprostá lež!
Kdyby postkomunisté (Havel, Klaus, Zeman) byli kompetentní, vysvětlili by lidem, že na koupi tohoto zboží si musí pár let ještě počkat. Bylo pro ně ale snažší populisticky uspokojit nerozumné požadavky čs. veřejnosti než odpovědně (a nepopulárně) vést zemi. To že si lidé hned po převratu mohli nakoupit SONY a HONDY bylo umožněno půjčkou od Mezinárodního měnového fondu. Tedy na dluh, ne za peníze, které si čs. občané sami vydělali.
Byl to zásadní spor nás opozičníků s Klausem – zda otevřít čs. trh zcela a ihned nebo zda postupovat krok za krokem a čs. trh otevírat postupně při postupném zvyšování technických parametrů čs. výrobků. To bylo i doporučení japonských expertů, kteří po 2. světové válce postupovali také tak. Klaus se veřejně japonským zkušenostem vysmíval a vyškleboval (přece se nebudeme učit od nějakých Japonců). Kde je dnes Japonsko a kde ČR !!! Nakonec, když už Klaus podporovaný Havlem nevěděl kudy kam, začal čs. občanům slibovat západní životní úroveň do 4 let !!! Marně profesoři Zelený, Půčik, Simon, Hába, ekonomové ČSAV i VŠE varovali před šokovou terapií MMF prosazovanou Havlem a Klausem. Kdyby nebyla aplikována šoková ale gradualistická (postupná) ekonomická reforma, byly by dnes platy a důchody čs. občanů dvojnásobné! Vnější i vnitřní dluh by byly minimální, zaměstnanost maximální.
Něco zničit, pomluvit, očernit, přivést ke krachu je primitivní a dovede to každý hlupák, který má moc. Ale něco vylepšit, zdokonalit, vybudovat primitivové, hlupáci a populisté prostě nedokážou. Tak jim jen zbývá totalitními metodami (osočování za komunisty, extrémisty) umlčovat kritiky, jak se také v 90. letech praktikovalo.
Pokud jde o spotřební elektroniku produkovanou socialistickými podniky, situace zdaleka nebyla tak černobílá jak ji líčili postkomunisté a jak ji viděla většina čs. veřejnosti. Jsem původním povoláním elektronik, tak o tom něco vím.
Je jasné, že západní výrobky spotřební elektroniky měly lepší technické parametry a zejména design než výrobky např. TESLA.. Důvody jsem vysvětlil ve svém předchozím článku.
Spotřební elektronika TESLA byla nejdříve vyvíjena a vyráběna v českých podnicích TESLA Strašnice, Pardubice, Litovel, Valašské Meziříčí. Výsledky vývoje nebyly vůbec špatné. Ovšem za Husáka, který jednostranně protěžoval Slovensko, byly vývoj i výroba spotřební elektroniky přesunuty na Slovensko. Což se ukázalo být strategickou chybou. Nijak Slováky nepodceňuji a nepomlouvám ale jejich průmyslová a řemeslná tradice je mnohem slabší než česká. Úroveň vývoje i výroby prudce upadla. V pozdějších letech se Slováci sice podstatně zlepšili, ale už bylo pozdě. Převrat byl za dveřmi. Nekompetentní komunisté i postkomunisté náš elektronický průmysl zcela pohřbili. Zbytečně, podstatná část podniků při postupném otevírání čs. trhu mohla přežít. A s nimi i tisíce pracovních míst. Nemluvě o možné celkově vyšší technické úrovni čs. hospodářství a jeho dynamizaci.
Závěrem bych rád vyzval laskavé čtenáře aby byli aktivní a nenechali postkomunisty – nejen politiky ale taky podnikatele, novináře a akademiky „vyspávat“. Každý žijeme v nějaké obci, kraji, každý máme svého poslance, senátora. Je potřeba podívat se na příslušné webové stránky, napsat těmto lumpům dopis a ptát se jich a kritizovat je! Má to nesmírnou cenu. Já se budu snažit čelit propagandě postkomunistických médií svými články. Přeji Vám ve vašem boji s postkomunisty hodně úspěchů.
http://www.zvedavec.org/komentare/2014/02/5829-kde-jsou-vase-svetove-vyrobky-panove.htm
Náhledy fotografií ze složky Tuneláři všech zemí spojte se!