INFORMACE, KOMENTÁŘE , FAKTA
Nekoneční" Romové
Vláda dnes schválila další strategii podpory Romů, tentokrát do roku 2020, na kterou půjdou znovu obrovské veřejné peníze. Zde přikládám doslova nekonečný (neveřejný) seznam všech dosud podporovaných institucí, sdružení, nadací, svazů, iniciativ, drahých koncepcí a strategií, které v současnosti řeší romskou integraci. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale připadá mi to spíše jako výhodný byznys s cílem tento stav udržet, nikoliv vyřešit. A k těmto nákladům si připočtěte dávky, podporu bydlení, zničené byty, dluhy na odpadech, vodě energiích, zplundrované části měst a kriminalitu. A jen dodávám, že tato vláda dokonce vloni navrhla, aby každý romský student vyšší školy dostal dotaci 60 tisíc korun ročně. To považuji za přímou rasovou diskriminaci majoritní společnosti. To by mně zajímalo, jak vláda pozná na žadateli, kdo je Rom a kdo není, když se při oficiálním sčítání lidu přihlásilo k romské národnosti jen zlomek obyvatel. To budou u pohovoru odebírat krev nebo DNA jako Hitler? To je přímo odporný návrh a já odmítám jakoukoliv diskriminaci na základě barvy pleti. Chci stejná práva a povinnosti pro všechny občany ČR. Fakt jsme tak bohatý stát? Na nemocná děcka se dělají sbírky. Penzisti mají běžně důchody 8-10 tisíc. Proč tato vláda i ty dosavadní toto dopustí?
Seznam:
• Rada vlády pro záležitosti romské menšiny
• Oddělení kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny
• Sekretariát Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny
• Výbor pro spolupráci se samosprávami a koncepci romské integrace
• Výbor pro Evropskou Platformu a Dekádu romské inkluze
• Monitorovací výbor pro činnost Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách
• Komise pro vybudování Památníku romského holocaustu
• Platforma pro začleňování Romů
• EU Roma Network
• Výbor expertů pro romské záležitosti při Radě Evropy
• Národní demokratický institut pro vedoucí národních romských agentur
• Evropské centrum pro prevenci a kontrolu přenosných nemocí mezi Romy
• Koncepce romské integrace na období 2010-2013
• Koncepce romské integrace na období 2014-2017
• Zpráva o stavu romské menšiny v ČR
• Materiální a sociální revitalizace sociálně vyloučených lokalit
• Monitoring situace romských komunit v ČR
• Podpora terénní práce
• Podpora romských poradců pro obce s rozšířenou působností
• Podpora koordinátorů pro romské záležitosti
• Strategie podpory sociálně vyloučených romských komunit při sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011
• Ethnic Friendly zaměstnavatel
• Akční plán pro Romy a Sinty
• Deklarace o narůstajícím anticiganismu a rasistických útocích proti Romům v Evropě
• Evropský školící program pro romské mediátory
• Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce
• Dekáda romské inkluze 2005-2015
• Akční plán Dekády romské inkluze 2005-2015
• Středoevropská romská strategie v rámci Visegrádské čtyřky04001 Podpora koordinátorů romských poradců.
MARE ČHAVE - ASOCIACE ROMSKÝCH OBČANSKÝCH INICIATIV
Cikne Čhave
Čačipen
Český západ
Čhave Jilestar
Čhavorikano lima – Kroužek her a nápadů o.s.
Demokratická aliance Romů ČR
Demokratický svaz Romů
Dětský hudební a taneční soubor CIKNE ČHAVE
Dětský klub 10
DROM - romské středisko
Dům romské kultury o. p. s.
Etnická asociace ETNICA
Hnutí občanské solidarity a tolerance
IQ Roma servis
Kale jakha - Rožnovský svaz Romů
Khetane-Spolu
Klub pomoci Romům
KoCeRo - komunitní centrum Romů, o.p.s.
Komunitní centrum Chánov
Kotec o.s.
KULTURNÍ A ZÁJMOVÉ SDRUŽENÍ ROMŮ
Kulturní svaz občanů romské národnosti
Lačhe Čhave
Liberecké romské sdružení
Muzeum romské kultury Brno
Muzeum romské kultury, o.p.s.
Muzeum romské kultury, státní příspěvková organizace
Nadace Open Society Fund Praha
Nadace R-MOSTY
Nadace rozvoje občanské společnosti
Nevo dživipen (Občanské sdružení Nový život)
Nevodrom - Sdružení moravských Romů
Nová škola, o.p.s.
o.s. Pardubických Romů
O.S. Romů Integrace NOVUM Chomutov
„Občanské sdružení ""Sdružení Romů Sev. Moravy
Občanské sdružení Amare Krupka
Občanské sdružení DŽIVAS
Občanské sdružení ESTER
Občanské sdružení olašských Romů
Občanské sdružení pro romský národnostní tisk ČR
Občanské sdružení přátel města Milovic
Občanské sdružení ROMANE ČHAVE
Občanské sdružení Romodrom
Občanské sdružení Romů - NEVO DROM
Občanské sdružení Romů - základní organizace Třebíč
“Občanské sdružení Romů ""ADAM'''
Občanské sdružení Romů Rakovník
Občanské sdružení Spektrum
„Občanské sdružení ŠES-T škola etnicky smíšená - ""Tolerance"""
Občanské sdružení za lidská práva rómských občanů
OPIM - organizace na podporu integrace menšin
OS Galerie Romale
OS Orlických Romů
OS Romů rychnovského regionu
Pomozme olašským Romům
Rada Romů města Chomutova
Ratolest Brno, o.s.
Regionální sdružení DŽENO Ostrava
“Regionální sdružení olašských dětí a mládeže ""FEDER ROMA"""
Romane Čhave
Romane čháve-romští chlapci
Romea
Romská občanská iniciativa ČR
Romská SŠ sociální s.r.o.
RÓMSKÁ UNIE
Romské křesťansko-vzdělávací sdružení Matice romská
RÓMSKÉ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ - STŘEDISKO PRO LIDSKÁ PRÁVA
Romské občanské sdružení Karlovy Vary
Rómské občanské sdružení mládeže OV Louny
Romské sdružení občanského porozumění
Romské sdružení Savore
Romské sdružení Šluknov
Romské studentské informační centrum Athinganoi
Rozvojové občanské sdružení Tolerance Šumava 2000, o.s.
Sdružení broumovských Romů
Sdružení dětí a mládeže Romů ČR
Sdružení dětí a mládeže Romů ČR
Sdružení DŽENO
Sdružení Chrastavských Romů
Sdružení kolínských Romů
SDRUŽENÍ PŘÁTEL ROMSKÉ KULTURY
Sdružení přátel romské Střední školy sociální
Sdružení Romano jasnica
"Sdružení romských žen Berouna ""BEROMA"""
Sdružení Romů a národnostních menšin Plzeňského kraje
Sdružení Rómů a národnostních menšin v České republice
Sdružení Romů a národnostních menšin v ČR o.s.
Sdružení Romů a národnostních menšin v Hodoníně
Sdružení Romů České republiky
Sdružení Romů ČR
SDRUŽENÍ RÓMŮ ČR LOVOSICE
Sdružení Romů Kopidlnska
SDRUŽENÍ ROMŮ MĚSTA LITVÍNOVA
Sdružení Romů města Mostu
SDRUŽENÍ ROMŮ MĚSTA MOSTU
Sdružení Romů v Náchodě
Sdružení Romů v Žádovicích
SDRUŽENÍ SLOVÁCKÝCH ROMŮ
Slovo 21
Sociální sdružení Romů-základní organizace Hodonín
Společenství Romů na Moravě (Romano jekhetaniben andro Morava)
Společnost přátel časopisu Romano Džaniben
Sportovní Federace Romů ČR
Svaz Romů v Břeclavi
Svaz sdružení Romů
Tolerance a občanská společnost (OS Tolerance)
Unie Olašských Romů
Vize Romů Rokycany
A abych nebyl opět médii, pseudointelektuály a politicky korektními politiky, kterými se to hemží ve všech ostatních parlamentních stranách i v médiích, hned nařčený z populismu, vyjmenuji hned několik zcela konkrétních návrhů řešení. Je potřeba uvést v život účinný zákon na zastropování doplatku na bydlení na cenu obvyklou, abychom zabránili sestěhovávání sociálně vyčleněných obyvatel na jedno místo. Zkušenosti se soužitím s takovou „ubytovnou“ s několika stovkami obyvateli má tisíce občanů po celé republice. Kdo to nezažije na vlastní kůži, neuvěří. Sociální bydlení mají dnes v rukou lichváři, místo abychom peníze přesměrovali na obce, které by mohli díky tomu sociální bydlení vybudovat a mít ho zcela pod kontrolou a hlavně sami nastavit podmínky. Navrhuji také podmínit vyplácení sociálních dávek pravidelnou školní docházkou dětí bez neomluvených hodin a pravidelnými zdravotními prohlídkami dětí – v těchto rodinách totiž dochází často k různému nestandartnímu chování. Navrhujeme také povinnou docházku do posledního ročníku mateřské školy, aby se romské děti měli šanci včas naučit česky a také základní hygienické návyky, jelikož sociologové se shodují, že tyto návyky získává dítě nejlépe do šesti let věku. Dnes končí romské děti převážně ve speciálních školách a kvůli handicapu z dětství pak mají celoživotně problém se pozitivně integrovat do společnosti. Stát by měl také proaktivně podporovat vytváření pracovních míst, například u státních stavebních zakázek může být podmínkou na určité procento manuálních prací zaměstnat nezaměstnané či sociálně vyčleněné lidi – je to lepší než jim platit donekonečna dávky, zatímco v současnosti na stavbách za veřejné peníze pracují cizinci. A v neposlední řadě – musí to v našem státě začít fungovat tak, že za jakýkoliv kriminální čin musí přijít rychle tvrdý trest. Aby každý z nepřizpůsobivých lidí, ať Romů či „neromů“, zlodějíčka z ulice nebo bankéře v bílém límečku s miliardami na kontě, jasně věděl, co bude hned následovat.
úterý 24.2.2015 8:30 (upravené pondělí 23.2.2015 20:18) | karma článku: 48.96 | přečteno 98482 x
1
1
Pravda o bombardování území ČR
na konci války
I když šlo „jen“ o dva nálety na Prahu, o kterých se navíc dodnes už ví spíše méně než více, ve své době představovaly z hlediska vcelku poklidného života v protektorátní Praze skutečný šok.
První nálet 14. února byl údajně důsledkem navigační chyby. Bombardéry původně letící na Drážďany bombardovaly prý omylem Prahu. Útočilo 62 letounů B-17, které shodily během pouhých pěti minut přes 152 tun bomb. Zahynulo na 700 osob, zničena byla velká část benediktinského opatství Na Slovanech (Emauzy), zasažena byla ale celá oblast na pravém břehu Vltavy směrem k Vinohradům, Nuslím a Vršovicím.
Druhý nálet 25. března byl už záměrně cílený na Prahu, na průmyslové centrum na severovýchodě města. Provedlo ho více než 500 (!!) strojů B-17 a B-24 v celkem třech vlnách mezi 11.40 až 13.20. Při náletu byly těžce poškozeny vysočanské objekty Českomoravských strojíren (bývalá ČKD) a Pragy. Záměrem útoku bylo zabránit další výrobě lehkých stíhačů JgdPz 38 Hetzer v Českomoravských strojírnách. Bomby padaly ale i na letiště na okrajích Prahy, kam
2
2
se stahovaly proudové letouny Me 262 Schwalbe. Celkem zahynulo při druhém
náletu na 370 osob.
Únorový a březnový nálet na Prahu
1. Toho únorového dne – tedy 14.února 1945 se na nebi objevilo 62 spojeneckých letadel. Každé ve svých útrobách neslo šestnáct 227kilových bomb.
Důsledek bombardování byl katastrofální. Žádná z bomb nezasáhla fabriky na kraji Prahy, ale všechny dopadly do centra na obydlené domy. Přitom zahynulo 701 civilistů, 1184 bylo zraněno, 183 domů bylo zničeno, dvě stě bylo poškozeno. Nebyly ušetřeny ani památkové objekty. Již vzpomenuté únorové bombardování Prahy je označováno jako „omyl“, piloti si „prý spletli“ Prahu s Drážďany… Názor si udělejte sami.
2. Znovu začaly bomby padat na Prahu 25. března 1945. Bylo to za měsíc už podruhé – a lidé po minulé zkušenosti věděli, že Američané bombardují plošně. Březnový nálet byl naštěstí mnohem menší než ten, ke kterému došlo 14. února. Američané útočili přesněji, za cíl si vybrali především průmyslové čtvrti. Nejvíc bomb padalo v Libni a Vysočanech, kde tehdy stály rozsáhlé průmyslové komplexy vyrábějící zbraně. Bomby ale 25. března padaly také ve Kbelích a Letňanech, kde stála strategická letiště. Při tomto útoku bylo zabito dalších 235 osob a dalších 417 bylo zraněno.
3
3
Celkem bylo v Libni a Vysočanech zničeno nebo vážně poškozeno na šedesát továrních objektů. V sutiny se mj. proměnily :
Českomoravské strojírny,
Českomoravská Kolben Daněk,
Vysočanská mlékárna,
hlavní sklady firmy Julius Meinl,
továrna na stroje bratří Prášilů,
Ottova chemická továrna,
libeňský lihovar,
parní mlýny Františka Odkolka nebo
továrna na celuloidové zboží a další.
škola fy Philips
Značná část zasažených továren sloužila německému zbrojařství, přesto se dodnes vede mezi historiky diskuse o motivaci a oprávněnosti akce takové intenzity na samém konci války.
Během půldruhé hodiny přes poledne dopadlo na Prahu 12 tisíc bomb o průměrné váze 250 kilogramů. Krutou daň si bombardování vybralo také mezi obyvateli obcí Letňany, Satalice, Kbely a Čakovice, které v roce 1945 ještě ležely za hranicemi Prahy. Tisk v následujících dnech nepřinesl o náletu žádné zpravodajství, což je možná jeden z důvodů, proč se na něj postupně zapomínalo a informace o něm se z různých zdrojů liší.
4
4
České Velenice
V malém pohraničním městě České Velenice na Třeboňsku bylo koncem války velmi živo. Jelikož se zde křižovaly významné železniční tratě do Vídně, Prahy, Plzně a Lince, bylo především zdejší nádraží stále plné vojáků, zajatců i uprchlíků. Navíc ve městě fungovaly velké železniční opravny, které zaměstnávaly stovky dělníků.
První bombardéry se nad Velenicemi objevily 23. března krátce před polednem. Během necelých dvaceti minut celkem 138 letounů B-24 Liberator 55. bombardovací perutě amerického letectva z jihoitalské základny shodilo na město kolem 2600 pum různé hmotnosti od 50 do 500 kg.
Následky byly tragické. Zahynulo kolem 1250 osob (150 místních obyvatel a přes 1100 vojáků, zajatců, dělníků i uprchlíků v transportech. Byly zcela zničeny železniční dílny i vlastní seřaďovací nádraží a zasaženo bylo i téměř 200 domů souměstí České Velenice - Gmünd.
České Budějovice
Týž den (23. března 1945) při návratu z náletu na cíle v okolí saských Drážďan zamířilo několik létajících pevností B-17 k náhradnímu cíli - českobudějovickému nádraží. Přímý zásah dostaly výtopny, skladiště, nákladní rampy a dva mosty. Zahynulo zhruba 50 osob, převážně železničářů. Následující den nálet spojenců pokračoval. Byl mnohem zhoubnější. Údajně až devadesát amerických strojů B-24 shodilo na město více než tři tisíce pum, které zasáhly krom nádraží i obytné domy, zejména v Havlíčkově kolonii, Pětidomí a Suchém Vrbném. Zničena byla i úřadovna gestapa. Nálet si vyžádal více než 200 obětí a obrovské materiální škody.
Cheb
Americká letadla napadla 25. března 1945 Cheb a zničila i obytné domy v dnešní Žižkově, Havlíčkově, Riegrově a Palackého ulici. Při náletu bylo zabito na 800 osob, včetně mnoha politických vězňů. Americké bomby zasáhly tábor, ve kterém byli u Chebu koncentrováni. Přes 70 francouzských antifašistů a nezjištěný počet sovětských zajatců při tom zahynulo.
Další velký nálet spojenců postihl město 8. dubna 1945. Bylo při něm zničeno nejen nádraží, důležitý dopravní uzel, ale v troskách skončila odhadem asi třetina Chebu. Přestože již 18. dubna 1945 překročila americká vojska u Trojmezí české hranice a do Chebu to měla jen několik desítek kilometrů, o dva dni došlo k bombardování chrámu sv. Mikuláše v Chebu. Podle dobových svědectví po lidech, kteří chtěli lokalizovat vzniklý požár kostela, bylo údajně stříleno z palubních zbraní bombardéry doprovázejících amerických stíhaček.
5
5
Kralupy nad Vltavou
V roce 1944 byla zahájena bitva o benzin. Německo mělo nedostatek pohonných hmot,vyrábělo syntetický benzin. Ten se vyráběl i u nás, nejvýznamnější rafinerie byla v Záluží u Mostu.
Ta se stala společně se Škodovkou v Plzni nejčastějšími cíly britského a posléze amerického taktického letectva. Při bombardování menší rafinerie 22. Března 1945 bylo zničeno také město Kralupy nad Vltavou.
Tehdy zahynulo 145 českých obyvatel. Na počátku války byla kralupská rafinerka začleněna do německého koncernu Benzin-Benzol-Verband-Bochum, výroba benzinu v tomto závodě ale byla roku 1943 zastavena jako neefektivní. Objekt byl pečlivě zamaskován a po zbytek války udržován v provozuschopném stavu. Poprvé se Američané o zničení Kralupolu pokusili 28. prosince 1944. Druhý úder pak přišel 22. března 1945. Svůj náklad bomb tehdy shodilo za půl hodiny na město asi 125 letadel…
Cílem masivního útoku bylo kromě rafinerie i vlakové nádraží, které představovalo důležitý dopravní uzel. Hned první vlna náletů zasáhla v Kralupolu plný zásobník ropy. V důsledku vzniklého požáru se město zahalilo do hustého černého dýmu a další bombardování proto bylo prováděno prakticky naslepo. Celkem na město dopadlo 1256 tříštivých bomb o hmotnosti 316 tun.
Desetina města byla podle některých zdrojů zničená. »Jen kostel se svou tichou věží zůstal trčet mezi troskami nedotčen,« popsal obraz zkázy básník Jaroslav Seifert, který bombardování Kralup věnoval cyklus šesti básní.
Bombardování ale nezasáhlo jen Kralupy - část letadel zřejmě omylem shodila svůj náklad na nedaleké Neratovice. Jejich bomby zničily desítky obytných domů a usmrtily 52 lidí.
Ústí nad Labem
Koncem války bylo několikrát napadeno i Ústí nad Labem. Tak například krátce po poledni 17. dubna 1945 před 14.00 přiletělo od jihu několik bombardovacích svazů, a otočilo se nad chemičkou. Jejich cílem bylo zřejmě zničit dopravní tepny. Proto bomby dopadaly na nádraží a pozabíjely mnoho zde pracujících vězňů. Zasáhly i centrum města, zničily i početné obytné domy.
I další dubnové nálety způsobily ve městě značné materiální škody. Při nich bylo mimo železničních objektů zničeno 165 domů, těžce poškozeno 65, středně 85, lehce přes 500 objektů, podle tehdejších zpráv zahynulo asi 1200 lidí, a několik set jich bylo bez přístřeší.
Celkový život města byl ochromen. Postiženy byly městské komunikace. V jižní části města, do Vaňova a Předlic se vůbec nedalo jezdit, pouliční městská dráha byla přerušena. Značně porušeno bylo vodovodní a kanalizační potrubí.
Životy občanů ohrožovaly narušené zdi, které hrozily zřícením, a velké množství nevybuchlých bomb o váze 250 a 500 kg, které byly pomalu odklizovány vězni z Litoměřic. Hlavní cíl opakovaných náletů - železniční křižovatka, byla sice těžce poškozena, ale nacistům se podařilo obnovit železniční provoz už několik hodin po bombardování.
6
6
Zlín
Na první pohled zcela nesmyslně byly bombardovány Baťovy závody ve Zlíně, zřejmě jen proto, že Amíci se potřebovali zbavit velmi schopného konkurenta, který vyráběl boty pro celý svět a tedy i pro Ameriku…
Plzeň - bombardování (nejen) Škodových závodů
(tento nepřátelský akt nesmí být nikdy zapomenut)
(14 dní před svým příchodem, 25. dubna 1945, byl tedy tento průmyslový gigant Američany fakticky zničen) Plzeň byla i díky Škodovým závodům jedním z nejdůležitějších měst v Československu. Společně s německými koncerny Krupp a Rheinmetall patřila mezi tři nejdůležitější zbrojní továrny, pracující v době války pro Třetí říši.
Před válkou továrnu vlastnila francouzská společnost Schneider Creuzot a americká Morganova kapitálová skupina. Po tři předchozí roky byla Škodovka terčem celkem 6 spojeneckých náletů, aniž by došlo k většímu poškození. Zřejmě ani o to nebyl zájem. Spojenci si mysleli, že po válce Škodovku získají oni, takže „si ji přece nebudou ničit“.
Proč se však, pouhých dvacet dní po vyhlášení Košického vládního programu, 25. dubna 1945, stala plzeňská Škodovka terčem jednoho z posledních spojeneckých náletů, si lze snadno a jen těžko vysvětlit jinak, než jako snahu oslabit český poválečný průmysl. Tento nepřátelský akt nesmí být nikdy zapomenut. Tak to diktují fakta a historická pravda.
Americkému velkokapitálu šlo především o zničení významného centra naší ekonomiky - Škodových závodů v Plzni a v dané oblasti. Fašistické Německo v březnu 1939 tyto závody zabralo a využívalo je pro svůj válečný zbrojní program, a to až do konce války v roce 1945.
Americký velkokapitál, vojáci a zbrojaři vedení vztekem a nervozitou z toho, že uvedené centrum naší ekonomiky nebudou ovládat, přistoupili ke zničení závodů v Plzni.
25. 4. 1945 se uskutečnilo poslední masové a tentokrát skutečně zničující bombardování Škodovky. Bylo to skutečně poslední bombardování v Evropě.
500 bombardérů USAF svrhlo na uvedený závod 5000 tříštivých, fosforových a zápalných bomb. 29 objektů Škodovky bylo totálně zničeno, 21 těžce poškozeno… nebyl elektrický proud, komunikační a celková infrastruktura byla zničena.
Americký zločin - bombardování Plzně na konci války- neměl už žádný strategický význam z hlediska dokončování válečné porážky fašistického Německa. Byl to jen cílený nepřátelský záměr proti nové osvobozené Československé republice, proti její vládě a proti strategické orientaci na SSSR v poválečném období. Američanům šlo o rozbití průmyslové a ekonomické základny ČSR.
USA bombardovaly ještě Nové Zámky, Nitru, Pardubice, Zlín, ČKD-Praha 25. 3. 1945 a další místa. 17. 4. 1945 bombardovaly dělnické čtvrti Škvrňany a Karlov.
Bylo zabito 624 Čechů, 453 jich bylo zraněno. Američané zničili 505 budov, seřaďovací nádraží a další objekty. Americký generál Patton, když si prohlížel ruiny Škodovky, prohlásil: »Dobrá práce, jsem spokojený!«
Předtím (17. dubna 1945) americké bomby zabíjely v dělnických čtvrtích Škvrňany a Karlov, které byly téměř zničeny, fakticky zničeno bylo plzeňské seřaďovací nádraží. Přes těžké ztráty na majetku se podařilo již v květnu 1945 obnovit některé základní funkce Škodovky, na něž později navázal další rozvoj výroby.
Pohled do jednoho policejního hlášení1
1 Fakta a některé údaje jsou použity z textů K. Bartošky a K. Pichlíka »Pokus o hospodářskou kolonizaci ČSR«, Praha 1969, str. 11 a další.
8
8
Pod č.j. 400 pres./1945 bylo uváděno mj. toto: »Po obsazení Plzně americkou armádou vznikla řada nesnází, které se postupem času vyvinuly v problémy. Američtí vojáci obsazují samovolně opuštěné byty bez ohledu na jejich zajištění, vnikají do nich i násilím… na otevřených táborech německého vojska v okolí Ejpovic naskýtá se týž obraz. Zde byly národnímu hospodářství způsobeny milionové škody, hlavně na motorových vozidlech, na kterých se přijela vzdát německá armáda, ustupující od Prahy. Američané velkou část vozidel zničili.«
A pokračuje se dále:
- U Ejpovic Američané zničili velké zásoby prádla a potravin.
- Za starou hrnčírnou v Plzni do obrovské jámy svážela americká nákladní auta velké zásoby potravin, konzerv, nábytku… to polévali benzínem a zapalovali…
- V Chebu zničili Američané velké sklady látek, psacích strojů, radiopřijímačů, konzerv a automobilů…
- V Kraslicích zničili vojáci USA sklady hudebních nástrojů.
- Na zámku Pozorka u Kladrub bylo velké skladiště hlídáno československými hlídkami. Američané hrozící zbraněmi naše hlídky vytlačili, skladiště polili benzínem a zapálili.
- Z Aše bylo do Mnichova uneseno pět odborníků na výrobu technického porcelánu.
- Z tachovského muzea zmizely cenné památky - olejomalby, staré zbraně vykládané stříbrem. S tím vším zmizel také major armády USA Hoower.
- Ve Stodě se americké vojenské velitelství zmocnilo násilím 40 vagonů látek, zabavených Němcům, tyto zásoby Američané spálili.
- Národní výbor v Chebu 14. 5. 1945 oznámil, že americké vojenské velitelství nařídilo odvézt 45 vagonů obilí do Německa…
Stručně závěrem
Nejsem historik a rozhodně nehodlám jejich práci a hodnocení nahrazovat. Vybral jsem z historických análů jen některé příklady, zdaleka nejsou všechny.
Je faktem, že „spojenecké“ jednotky osvobodily nejzápadnější část území tehdejší ČSR – tedy asi (pouze) jednu desetinu celkového území ČSR. Při osvobozování českého území padlo 116 Američanů. Zbytek osvobodila Rudá armáda, přičemž zde padlo 140 000 jejich vojáků.
Ale jejich „působení„ provází řada bezohledných náletů, které celkem stály životy tisíce našich občanů – převážně civilistů. Spojenci podnikali nálety v době, kdy už bylo jasné, že Německo válku prohraje.
Spíše se zdá, že po vyhlášení Košického vládního programu bylo Američanům jasné, že v ČSR žádnou fabriku nezískají, že tyto podniky budou znárodněny. Proto postupovali taktikou spálené země: vše, co bude zničeno, nebude konkurovat západním průmyslovým podnikům. A na lidech jim (nikdy) nezáleželo.
Dalo by se tedy říci, že „spojenci“ (potažmo Američané) udělali na našem území na konci války v roce 1945 více škody než užitku. Na našem území zabili (zejména při bombardování) mnohem více českých obyvatel, než německých fašistů. Naopak s Němci Američané zacházeli „jak v rukavičkách“. Proto snem každého německého vojáka na konci války bylo vzdát se Američanům…
Epilog
Tak, jako v později v srpnu 1945 odpálili Američané dvě atomové bomby nad zcela civilními městy Hirošimou a Nagasaki a zavraždili kolem milionu civilních obyvatel, tak po více než dalších padesáti letech odpálili newyorská „dvojčata“ a přitom zavraždili více než 4 tisíce svých vlastních občanů, jen proto, aby mohli zahájit celosvětové tažení – tedy znásilňování těch států a národů, které „netančí podle not USA“…
Náhledy fotografií ze složky ARCHIVY A FAKTA