Antická architektura
Antická architektura
Římané upotřebili znalosti řecké a etruské architektury a vytvořili zcela nové typy a druhy staveb i novou technologii. Pro Římany je typická plná zeď, klenba a spojení sloupu s obloukem. Mezi stavebními druhy nabyl zvláštního významu chrám a stal se hlavním nositelem slohového procesu. Chrámu předcházely četné stavby svatyň, prosté budovy obdélníkového tvaru s jednou řadou sloupů. Uvnitř svatyně byl krb, sošky bohů a cennější votivní dary. Základy svatyň byly z kamene, vlastní stavba z nepálených cihel a ze dřeva, obkládaného plasticky nebo malbou zdobenými deskami z pálené hlíny. Stavebním materiálem chrámu bylo zpočátku dřevo, později kámen, většinou mramor.
Amfiteátry byly stavěny na elipsovém půdorysu s mnoha stoupajícími řadami sedadel a sloužily ke gladiátorským hrám a bojům se zvířaty, údajně se daly napustit i vodou pro miniaturní mořské bitvy. Vespansiánův amfiteátr v Římě zvaný Koloseum pojal 45 000 diváků.
Stavěly se i rozsáhlé císařské paláce, vily s mnoha stavbami, zdobenými sochami a malbami.
Monumentálními stavbami byly hrobky – mauzolea – na kruhovém půdorysu a zejména vítězné oblouky a vítězné sloupy s bohatě zdobenými reliéfy.
Významné antické stavby
Olympský chrám boha Dia
Na příkaz Peisistrata se v Athénách začal stavět chrám boha Dia. Chrám nejvyššího a nejmocnějšího boha řeckého pantheonu tvořily 104 sloupy, které lemovaly chodbu. Stavbu se nepodařilo dokončit za Peisistratova života, ani jeho synům se toto nepodařilo. Aristoteles srovnával nedokončený Diův chrám s velkolepostí egyptských pyramid. Stavba Diova chrámu potom pokračovala s přestávkami několik století. Dílo bylo dokončeno teprve kolem roku 130 našeho letopočtu.
Diův chrám v Olympii
Chrám byl postaven z omítnutého vápence, střechu pokrývaly mramorové desky. Vnější fasádu zdobí sochy a reliéfy se scénami hrdinských Heraklových činů. Reliéf sedícího Dia s bohatou figurální výzdobou patří k nejslavnějším dílům Antiky.
Samotný Diův chrám tvoří centrum Altidy, svatého okrsku v Olympii. Okrsek se rozkládá mezi řekami Alfeios a Kladeos.
Pergamský oltář - jeden ze sedmi divů světa
Za mimořádně zdařilé umělecké dílo platí Pergamský oltář, dokončený ok. r. 160 př. Kr. a zasvěcený Diovi a Athéně, který je počítán k sedmi divům světa. Eumenés II. ho nechal vybudovat jako obětní dar bohům z vděčnosti za pomoc, kterou Pergamonu ve válkách poskytli. Oltář má téměř čtvercový půdorys. Skládá se z masívní základny, jejíž stěny pokrývá 2,30 m vysoký vlys, a z horní stavby obklopené iónským sloupořadím, v němž je umístěno oltářní nádvoří s oltářem k zápalným obětem. K oltáři vede dvacet metrů široké nekryté schodiště. Vlys na základně oltáře zobrazuje boj bohů s Giganty, mytologické bojové scény mají představovat války pergamské říše s jejími nepřáteli.
Akropolis, pýcha Athéňanů
Po dokončení chrámu Athény koncem 5. století př. Kr. dostala Akropolis v Athénách konečnou podobu.
Před chrámovou lodí jsou na přední i zadní straně umístěny haly se šesti sloupy. Celá stavba je lemována dórskými sloupy. Právě tyto sloupy bez podstavců a s jednoduchými hlavicemi ruší jinak typickou mohutnost a těžkopádnost dórského stylu. Rozsáhlá stavba s nízkým architrávem působí velmi proporcionálně.
Architekt Mensiklés Propylaje postavil,tzv. vstupní haly u vchodu na Akropoli. Propylaje mají asymetrický půdorys, lemovaný dórskými a štíhlejšími iónskými sloupy se šnekovitě zatočenými hlavicemi.
Nejvýznamnější svatyně Akropole, chrám Erechtheion, je postavena v iónském stylu, se štíhlými sloupy, které spočívají na podstavci a jsou zakončeny volutovými hlavicemi.
Posledním chrámem klasické doby, postaveným na Akropoli až koncem 5. století př. Kr., je svatyně Níké, oslavující Athénino vítězství. Také tato svatyně byla v iónském stylu.
Výraz Akropolis označoval původně opevněné návrší řeckých měst, které sloužilo jako útočiště obyvatelstva v dobách ohrožení.
Koloseum (Amphiteatrum Flavium)
V úžlabině mezi pahorky Esquilinem, Palatinem a Caeliem nechal císař Nero zřídit umělé jezero. V letech 72-80 tu dali císaři Vespasianus a Titus z rodu Flaviovců vystavět amfiteátr, který měl sloužit pro gladiátorské hry. Největší stavba antického Říma má půdorys elipsy. Je 188 metrů dlouhá, 156 metrů široká a 48,5 metrů vysoká, obvod měří 527 metrů.
Název - Koloseum - není odvozen od kolosálních rozměrů stavby (vešlo se sem 40 až 50 tisíc diváků), ale od Kolosu - obrovské Neronovy sochy, která stávala poblíž a zobrazovala císaře jako boha Hélia. Cirk byl původně obložen mramorem a výklenky zdobily sochy císařů, bohů a hrdinů. Pod vlastní arénou se nacházely podzemní chodby, šatny gladiátorů, klece pro zvířata a vodovod. Vedly odtud dvě brány - brána života, kterou vycházeli vítězní gladiátoři k vodní nádrži nedaleko Konstantinova oblouku, druhá brána sloužila jednak pro příchod gladiátorů a šelem, jednak k vynášení mrtvol do hromadných hrobů. Před slunečním žárem chránila diváky ohromná plachta.
V Koloseu přišlo o život asi 400 000 lidí, mezi nimi řada křesťanů. Poslední obětí byl údajně poustevník Telemachos, který se vrhl do arény mezi gladiátory a obrátil se na císaře Honoria (395-423) slovy: „Ustaň v tom vraždění!" Telemachos byl sice rozlíceným davem ubit, císař však r. 404 další hry zakázal.
Akropolis, pýcha Athéňanů
Po dokončení chrámu Athény koncem 5. století př. Kr. dostala Akropolis v Athénách konečnou podobu.
Před chrámovou lodí jsou na přední i zadní straně umístěny haly se šesti sloupy. Celá stavba je lemována dórskými sloupy. Právě tyto sloupy bez podstavců a s jednoduchými hlavicemi ruší jinak typickou mohutnost a těžkopádnost dórského stylu. Rozsáhlá stavba s nízkým architrávem působí velmi proporcionálně.
Architekt Mensiklés Propylaje postavil,tzv. vstupní haly u vchodu na Akropoli. Propylaje mají asymetrický půdorys, lemovaný dórskými a štíhlejšími iónskými sloupy se šnekovitě zatočenými hlavicemi.
Nejvýznamnější svatyně Akropole, chrám Erechtheion, je postavena v iónském stylu, se štíhlými sloupy, které spočívají na podstavci a jsou zakončeny volutovými hlavicemi.
Posledním chrámem klasické doby, postaveným na Akropoli až koncem 5. století př. Kr., je svatyně Níké, oslavující Athénino vítězství. Také tato svatyně byla v iónském stylu.
Výraz Akropolis označoval původně opevněné návrší řeckých měst, které sloužilo jako útočiště obyvatelstva v dobách ohrožení.
Koloseum (Amphiteatrum Flavium)
V úžlabině mezi pahorky Esquilinem, Palatinem a Caeliem nechal císař Nero zřídit umělé jezero. V letech 72-80 tu dali císaři Vespasianus a Titus z rodu Flaviovců vystavět amfiteátr, který měl sloužit pro gladiátorské hry. Největší stavba antického Říma má půdorys elipsy. Je 188 metrů dlouhá, 156 metrů široká a 48,5 metrů vysoká, obvod měří 527 metrů.
Název - Koloseum - není odvozen od kolosálních rozměrů stavby (vešlo se sem 40 až 50 tisíc diváků), ale od Kolosu - obrovské Neronovy sochy, která stávala poblíž a zobrazovala císaře jako boha Hélia. Cirk byl původně obložen mramorem a výklenky zdobily sochy císařů, bohů a hrdinů. Pod vlastní arénou se nacházely podzemní chodby, šatny gladiátorů, klece pro zvířata a vodovod. Vedly odtud dvě brány - brána života, kterou vycházeli vítězní gladiátoři k vodní nádrži nedaleko Konstantinova oblouku, druhá brána sloužila jednak pro příchod gladiátorů a šelem, jednak k vynášení mrtvol do hromadných hrobů. Před slunečním žárem chránila diváky ohromná plachta.
V Koloseu přišlo o život asi 400 000 lidí, mezi nimi řada křesťanů. Poslední obětí byl údajně poustevník Telemachos, který se vrhl do arény mezi gladiátory a obrátil se na císaře Honoria (395-423) slovy: „Ustaň v tom vraždění!" Telemachos byl sice rozlíceným davem ubit, císař však r. 404 další hry zakázal.