Autorský zákon
7. 10. 2007
Poslouchal jsem v rádiu diskusi nad autorským zákonem a lamentace nad tím, jak v dnešní informační době je to těžké všechno ošetřit a "ozákonit" a bavil jsem se. Snažíme si říkat informační společnost, obecně je přijaté, že jako byla na začátku minulého století průmyslová revoluce probíhá nyní revoluce informační. Ale tak nějak mi stále nejde do hlavy proč se "informační společnost" tak brání šíření informací ? Snaha autorů nechat si dnes platit za každý prd a snaha vědců, vývojářů a konstruktérů chránit si každý šroubek patentem vyznívá, ať se na mně nikdo nezlobí, spíš obráceně. V množství ochraných práv a prvků, tisících patentů a vzorů se již dnes není schopen nikdo orientovat a z hlediska konstrukční nebo vědecké praxe aby jste se pomalu báli namalovat šroubek, aby jste nešlápli nějakému ukřivděnému autorovi na jeho životní výtvor. Dnešní podoba ochrany autorských práv je výrazem nikoli síly a vyspělosti společnosti, ale výrazem zoufalé obavy, že mě nic nového již nenapadne, a proto ať mám alespoň ten maličký pšouk ochráněný. Je to jako by můj obdivovaný Leonardo na všechny své papíry signoval svou značku a pak každému hrozil hranicí jestli to použije. Myslím, že touha každého tvůrčího a silného autora je podělit se o své znalosti, sdílet je s ostatními, obohatit je (ty ostatní) a naopak v tom sdílení obohatit i sebe. Dnešní autorská ochrana je však výrazem něčeho úplně jiného. Je snahou ne ochránit ale uchránit před tímto sdílením, zabránit jejich volnému užití, obohacení těch ostatních, kteří mají stejný zájem. Je to snaha hrát si na svém písečku, držet si svou lopatičku co nejdéle to půjde, je to snaha slabochů a nedospělců. Je to snaha, která potvrzuje to, že ačkoli si říkáme silná vyspělá informační společnost, tak ve skutečnosti jsme slaboučká zamindrákovaná parta lidiček, kteří se bojí cokoli říct či napsat, aby z toho nedej bůh měl užitek někdo jiný. A tak si dál tvořím a badám a komukoli, kdo si řekne, rád předám všechno své know-how s úsměvem, protože tomu kdo jej "ukradne" a pak "nevrátí" s nějakým obohacením, s nějakým svým příspěvkem, s nějakou tou sdílenou hodnotou, tak tomu stejně k ničemu nejni, protože prostě a jednoduše na to nemá. Tak proč bych to chránil. A že to přinese někomu výhodu nebo třeba i zisk? Tak mu ho přejme. Zisk přeci není hybnou silou společnosti, která tvoří dějiny. Tuto hloupou myšlenku rád přenechám těm trošku natvrdlejm ekonomům, kteří nejsou schopni vnímat svět v souvislostech :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář