Draci podzemí
11. 5. 2006
Draci podzemní
Z extrémních podob draka je častá a zajímavá ta, která počítá s tvorem pouze se dvěma nohama, který se plazí po zemi jako had, a občas si zřejmě vyrývá podzemní doupata. Na první pohled to vypadá krajně podezřele, ale mýtus je to velmi rozšířený a vytrvalý.
Keltové znají tento mýtus v podobě dvou zápasících draků, které dlužno hledat pod zemí; citujeme příhody Merlina a Ludda. Angličtina má dokonce dva výrazy, dragon pro draky létavé a drake pro pozemní; kromě toho jsou tu výrazy worm (wyrm).
Severský Lindworm (Lidorm) ukazuje podobným směrem. Když nahlédneme do Beowulfa, zde je záhada ještě patrnější. Když zdejších několik draků označíme podle veršů, kde jsou, pak jsou celkem čtyři; drak 884, který je podle všeho totožný s Fáfnirem a v ději je jen jako dávná připomínka; drak 1425, kterého Beowulf zabije jaksi mimochodem, "hlavního" draka, který se počíná u 2211, a konečně tajemnou připomínku draka 2777, o kterém nevíme vůbec nic. Věnujeme-li pozornost draku 1425, pak se liší od toho "hlavního" ve všem možném - zřejmě nelétá, není ohnivý, není jedovatý, je jeden z mnoha, lze ho zabít banálně snadno šípem, a konečně se zdá, že je daleko menší.
Ostatně, i dva Luddovi draci byli celkem snadno zabaleni do pokrývky a odneseni (pokud vůbec bereme zvláštní historku vážně), což by s drakem číslo 2211 o délce padesáti stop rozhodně nešlo.
Severní Evropa ovšem není jediným místem s podivnými malými plazivci. Kupodivu se zdá, že něco podobného žilo i ve Svaté zemi - bylo to ovšem hodně dávno i v dobách autorů Bible, takže biblické zmínky jsou náramně nejasné a mlhavé. Připomínám, že hebrejština v těchto případech užívá výraz "tan", množné číslo "tanin" - většina zmínek je pak v množném čísle.
Verze Bible Kralické vyslovuje u proroků Joba, Izajáše, Jeremjáše a méně často Micheáše a v Žalmech (přesněji, pro pilné - Jb 30,29; Iz 13,22; 34,13; 43,20; Jr 9,11; 10,22; 14,6; 49,33; 51,37; Ž 44,20; Mi 1,8) mnohokrát hrozbu, že "cosi bude obráceno v příbytek draků." Velmi často jsou "tanin" ve spojitosti se sovami - třeba Izajáš 34,13 - "A vzroste na jejich palácích trní, kopřivy a bodláčí na hradích jejich, a bude příbytkem draků a sov." Mimochodem, ctihodný anglický překlad King James Version překládá v podobné situaci naprosto shodně "I am a brother to dragons, and a companion to owls".
Je to hrozba tak častá, že ji možno chápat jako jakési úsloví - jako výraz úplné postkatastrofické pustiny (něco na způsob "svrab a neštovice").
Moderním biblistům toto spojení vrtalo v hlavě, a dospěli k názoru, že vůbec není jisto, že tanin jsou draci, ale spíš se to jeví být modernějším biblistům cosi pouštního a dravého, takže navrhují šakala. A tak, nikoli bez úžasu, v moderním ekumenickém překladu čteme všude místo "draci a sovy" prý správnější "šakali a pštrosi". Jako obraz zkázy budiž; příbytek šakala je roven příbytku draka (a ta záměna pštrosa a sovy také stojí zato). V úvahu pak připadá ještě nahradit draka hadem, což je docela dobré řešení - žádná mně známá verze Bible tak ale neučinila.
Máme totiž místa s "tan", kde už verze se šakalem neobstojí - zejména nejstarší a nejctihodnější drak v bibli - Deuteronomium 32,33, kde se mluví o Sodomských, a následuje kletba "jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada." Překlad se šakalem skončí nedobře (a ekumenický překlad kapituloval, a zůstal bez vysvětlení u draků).
Další problematický "tan", už bez odporu chápaný všemi překlady jako drak, je v Ezechielovi 29,3 - "takto praví Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, ó faraone, králi Egyptský, draku veliký, kterýž ležíš uprostřed řek svých..." Zde je užití výrazu "šakal" obzvláště nemožné - a nepomůže tu ani "had".
V Ezechielovi 32 se pak říká, že faraón "byl jako drak v mořích, prodíral se svými proudy, nohama kalil vodu". Tohle vypadá na krokodýla, stejně jako předchozí případ.
Dost častý je výklad, že "tan" je ten had z počátku Genesis, Leviathan i drak sv. Jana - zjevně tu ale souvislost nemusí být, neboť proroci těžko mohli znát sv. Jana a jeho teorie 500 let před jeho narozením... Naprostou bezradnost ukazují pokusy o překlad "tanin" i světové biblistické slovníky - kromě draků, hadů a šakalů se uvažovalo i obecně o "mořské a pozemní obludě", "velrybě" (!), "obrovském mořském hadu."
V každém případě lze shrnout, že - naprostá většina ukázek uvažuje o pouštním tvorovi (snad s výjimkou Deuteronomia a Ezechiela, kde by mohlo jít skutečně o pravého draka). Většinou také není nijak řečeno, že by tento tvor měl být obrovský (naopak, množné číslo a spojení se sovami naznačuje, že je běžné velikosti). A také opravdu nikde v Bibli "tanin" nelétají, což je povážlivé. Takže je možné jedno vysvětlení - že tan je neznámý plaz střední velikosti, který vyhynul, a který by mohl být totožný se záhadným lindwormem.
Třetí zajímavá stopa je kupodivu z Alp. Zde existuje údajně záhadný "tazzelwurm", skákající červ, který žije v alpských jezerech. Zprávy o něm nejsou nijak moc staré, ale zase nejsou nejnovější.
Kromě toho některé legendy tvrdí, že Alpy se draky přímo hemžily. Důvodem byla potopa. Draci, kteří neměli v době potopy dostatek životního prostoru, se ukryli pod zem tam, kde nějaká země zbývala, tedy převážně v horách.
Čtvrtá skupina zpráv pochází z Mongolska a severní Číny. První náznaky tohoto druhu podává už Marco Polo ve svém Milionu. Žije tu "10 stop dlouhý had který má někde za hlavou dvě nohy...napadá i dravé šelmy a když jde, nechává za sebou rýhu v písku".
Na první pohled je to zjevný omyl; plazi či varani by měli mít nohy čtyři, nebo žádné; ale ty dvě nohy uvádějí někdy i evropské zprávy.
No, a konečně pátá supina zpráv je z téže oblasti, ale novější - týká se úplně záhadného tvora jménem Olgoj-chorchoj. Pokud je vůbec popisován, pak jako pouštní velký červ, který působí neznámým způsobem - zřejmě jedem.
Vysvětlení těchto podzemních draků je celá řada.
Úplně nejprozaičtější je možnost záměny těchto zvířat s nějakým existujícím plazem; například korovcem, nebo červovitými dvouplazy (Amphisbaena), kterým se některé popisy Olgoje chorchoje podobají. Samozřejmě, nelze vyloučit, že v minulosti měli tito známí plazi větší rozšíření, než dnes. Potom by byly dvě nohy prostě omyl pozorovatele.
Potom je zde známý fakt, že hadi mají párové pohlavní orgány; jejich záměna s nohama je starodávný omyl. Může se proto jednat o lecjakého jedovatého hada, zejména v těch pouštních variantách (Olgoj a tanin).
Kromě toho existovali v minulosti i zajímaví větší "pozemní" draci i v místech, kde by to každý nečekal. Například již zmíněný Varanus marathonensis, který působil v Řecku, Itálii a Maďarsku před několika miliony let. Dvě nohy a zjevné sklony k hrabání to však moc nevysvětluje.
Potom je možné, že jde o kryptozoologický problém tvora ještě nenalezeného. Darkelf předpokládá zvláštního draka písečného, který se pohybuje skrytě pod pískem a na oběť útočí překvapivě z podzemí…
Nelze rozumně předpokládat, že by se takový drak pohyboval běžným podzemím stejně snadno, jako Godzila ve filmu. Něco podobného je technicky zhola nemožné. Musel by se zdržovat buď v písku, nebo v měkkých a bažinatých půdách říční nivy - což se zajímavě shoduje ve všech zprávách o Lindwormech (v Merlinově příběhu bylo v základech věže jezírko). Dvě nohy těsně za hlavou by mu pak sloužily k rytí jako krtkovi; druhé dvě nohy mohly úplně zakrnět. V žádném případě by tu pak nebylo rozumné hledat příbuzenství mezi pterosaury nebo oviraptory; spíše se nabízejí již zmínění dvouplazi, nebo slepýšovití (kam patří i docela velcí varani).
V každém případě je zřejmé, že lindworm či worm je úplně jiné zvíře, než pravý drak, a slovo drak je tu užito z nedostatku lepšího výrazu. Dr. Ernest Drake se tedy v tomto bodě možná nemýlí; pouze nelze tyto záhadné tvory zařadit do pravé drakovědy, nýbrž se jedná o obecný kryptozoologicý problém.