K mýtům o očních nemocech tollerů
1. 8. 2012
O dědičných onemocněních PRA a CEA u tollerů už je toho napsáno na Portálu www.toller.cz poměrně dost, včetně popisu onemocnění, schématu autosomálně recesivního způsobu dědičnosti i tabulek s výsledky vyšetření u českých tollerů, kteří byli geneticky testováni z krevní DNA a jejichž majitelé dali k dispozici data ke zveřejnění.
Tématika je ale natolik závažná a mnohdy opomíjená nebo špatně interpretovaná, že neuškodí další článek, který by mnohé nejasnosti vysvětlil.
K sepsání článku mne vyprovokovala debata na internetu, ve které jsem se dočetla, že být tollerem – přenašečem PRA je nějaká hrůza. Není. Důležité je, aby z chovu vymizeli psi postižení tímto dědičným onemocněním a teprve ve druhé řadě, aby ubylo přenašečů.
Podstatné je, že je znám způsob dědičnosti tohoto onemocnění /viz schéma na Portálu www.toller.cz/ a lze tedy u geneticky vyšetřených chovných psů lehce spočítat, nakolik budou dále jejich štěňata tímto onemocněním poznamenána či ne. Předpokládá to samozřejmě vyšetření DNA z krve psa v některém z genetických ústavů.
Klinické vyšetření veterinářem – oftalmologem, na rozdíl od genetického vyšetření DNA, udává pouze okamžitý stav očí daného zvířete a jeho platnost je jednak dočasná, jednak řeší spíše důsledky než dědičnost. Toto vyšetření je třeba opakovat, kdežto vyšetření DNA se provádí jedenkrát za život psa.
Pokud si projde člověk weby zahraničních chovných psů, u téměř všech už nalezne údaj o genetickém vyšetření na PRA a CEA, u mnohých i údaj o klinickém vyšetření veterinářem, které má dle předpisů či zvyklostí dané země 1 – 2 roky platnost, tedy většinou je zde i údaj, kdy byl pes naposled takto vyšetřen, eventuelně kdy je plánováno další vyšetření.
U některých psů najdete údaj PRA Normal „po rodičích“, to v případě, že oba rodiče mají genetické vyšetření Normal, tedy jejich DNA není vůbec stigmatizována geny pro PRA či CEA. V některých zemích je zvykem uznávat toto „po rodičích“ jen pro další generaci, přesdalší už by měla být opět vyšetřena geneticky z krve, kvůli možné genové mutaci či podvodům, v jiných mají výsledky již mnohaletou historii.
Možnosti genetické výbavy u tollerů jsou tedy tři:
„Normal/Clear“ - A - nemá vůbec žádnou vlohu pro PRA či CEA, nebo
„Nositel/Carrier“ - B - má jednu z dvojice vloh normální, druhou nositelskou, nebo „Postižený/Affected“ - C - má obě vlohy nositelské pro PRA či CEA a je geneticky vybaven proto, aby onemocněl, tedy choroba u něj může dřív nebo později propuknout.
Ze schematické tabulky je patrné, že A + A dají všechna štěňata bez genů pro PRA či CEA, A + B štěňata zhruba z poloviny A i B, pak A + C všechna štěňata B, B + B štěňata A,B i C, B + C dají B i C, kdežto C + C jen štěňata C. (genetické schéma je na Portálu – pozn. autora)
|
A
|
B
|
C
|
A
|
A
|
A,B
|
B
|
B
|
A,B
|
A,B,C
|
B,C
|
C
|
B
|
C,B
|
C
|
Z tohoto vyplývá, že cílem každého chovu tollerů je pářit pouze psy s genetickým vybavením A, protože pouze Ti nemohou dále šířit žádný gen pro PRA a CEA. Progresivním krokem je samozřejmě také páření A s B, protože zhruba polovina štěňat bude ve výsledku A, je to zdlouhavější cesta k ozdravění chovu co se týče této choroby, ale minimálně tato snaha by být měla. Varianta A s C je pak stagnací, ale nemocná štěňata ve vrhu nebudou, zato v kombinaci B s B i B s C se objevit mohou. Kombinace C s C je samozřejmě nejhorší variantou, všechna štěňata by se narodila s oběma vlohami pro PRA či CEA a tedy mohou být nemocná.
Také naopak, z genetických vyšetření DNA na PRA a CEA u stále většího počtu současných tollerů v ČR, lze mnohdy zpětně vypočíst dle výše jmenovaného schématu, jaká byla genetická výbava jejich kdysi ještě netestovaných rodičů.
Je třeba poznamenat, že genetická vyšetření a jejich výsledky u tohoto málopočetného plemene nemají sloužit k vyřazování psů z chovu, jsou pouze pomůckou pro chovatele napomáhající tomu, aby dělali správná rozhodnutí a produkovali zdravé psy.
V letošním roce Retriever klub CZ na naši žádost již zavedl do chovných podmínek tollerů genetický test na PRA i CEA /i když zatím bez upřesnění mantinelů chovnosti/ a pevně doufáme, že totéž se povede prosadit i do chovných podmínek KCHLS.
Jana Daňková