Zuzana a starci
Zuzana a starci
Příběh
o ctnostné Zuzaně vypráví o krásné a bohabojné Zuzaně, manželce babylónského Žida Jójakíma.
.…Toho
roku byli ustanoveni jako soudci z lidu dva starší ... Zuzana v poledne
vycházívala, aby se prošla v zahradě svého muže. Oba starší ji pozorovali každý
den, jak vychází a prochází se, a zatoužili po ní. Pomátli se na rozumu a
odvrátili své oči tak, že nehleděli k nebi a nepamatovali na spravedlivé soudy
Boží. ... Když tak čekali na příhodný den, vyšla jako včera a předevčírem pouze
se dvěma služkami. Protože bylo vedro, zatoužila vykoupat se v zahradě. Nebyl tam
nikdo, až na ty dva starší, kteří ji z úkrytu pozorovali. Zuzana řekla služkám:
"Přineste mi olej a voňavku, a zavřete dveře zahrady, abych se mohla
vykoupat." ... Jakmile služky vyšly, oba starší se zvedli, přiběhli k ní a
naléhali: "Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po
tobě, buď nám po vůli! Jestliže ne, dosvědčíme, že tu byl s tebou nějaký mladík
a že jsi proto poslala služky pryč." Zuzana zabědovala: "Ze všech
stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to, neuniknu
vašim rukám. Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych
zhřešila před Hospodinem." Začala hlasitě křičet, ale oba starší ji
překřičeli. Jeden z nich odběhl a otevřel dveře zahrady. Jakmile obyvatelé domu
uslyšeli ze zahrady křik, přiběhli postranními dvířky podívat se, co se jí
stalo. Starší přednesli své obvinění. ...
(Dále se vypráví o
vyšetřování, do něhož zasáhl mladý Daniel. Oddělil oba svědky tak, aby se
nemohli domluvit, a zeptal se jich, pod kterým stromem údajně viděli ležet
Zuzanu s mladíkem. Když každý označil jiný strom, byli
usvědčeni z křivého svědectví.)
Z Českého ekumenického překladu.
Patří
mezi trojici velkých italských
pozdněrenesančních mistrů spolu s Tizianem a Tintoretem. Byl mistrem vyprávění příběhu historických,
alegorických, mytologických či náboženských témat. Dokázal výtečně využívat
barvy a zakládal si na detailním vypracování
bohatých kostýmů, kožešin, šperků a rouch.
Lenka Hašová