Víkend v Osečné byl takovej malej vandřík.

Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme vlakem a dáme to do Eiche pěšky; a jaxme řekli, taxme udělali. A jakoby jsme jeli vážně na vandr: těsně před tím, než jsme vyrazili, abychom to stíhali v pohodě, jsem musel řešit otravný dotazy jednoho z kolegů, čímž se pohoda klasicky změnila na sprint. Všechno jsme ale stihli a usazený ve vlaku, pochutnávali jsme si na vychlazeným pivku. V Mladý Bolehlavi nás nahnali modrý paňáčkové do busů, protože Indiáni vytrhali koleje. V Turn offě jsme si museli koupit karty, protože kulturní referent Y.CH. zapomněl všechny prostředky kratochvílové doma. Karty jsme slavnostně otevřeli u jednoho v nádražní knajpě, čekajíc 100 minut na další vlak do Sychrova. Ze Sychrova jsme slušným tempem přešli do Böhmische Eiche, dali večeři a domlaskli to k dědovi Tomášovi, u kterýho jsme jen hodili věci na zem a vyrazili do Chlívku - sice už skoro v jedenáct hodin, ale protože jsme hned zaduli do kytar, stopli jsme jim odchod a hrálo se a zpívalo do 4 do rána.

V sobotu budíček v 8:00, snídaně a už už jsme se chystali na pochod do Osečné, když nás děda požádal o kontrolu jeho nouťasu, kde si hodlal nainstalovat interfernet, aby byl ve spojení s okolní covolizací. Jenže elektronika porazila Yedowku ve druhým kole K.O., nicméně nás děda odvezl autem až k Radkovi a Lence domů. Tam nás čekal výbornej oběd a po lehkým zatrávení jsme už mazali k pramenům Ploučnice, odhalit káčatům naše umění. Začátek akce byl rozpačitej, protože hlavní paní Klubová Česká Turistová neměla vůbec žádnou organizaci (a asi ani představu), tak jsme se postavili a zmáčkli to pro dobrou náladu. Nakonec jsme si vysloužili i plácání tlapkama a pohled na trsající postavy. Rupla mi struna, tak jsem celej blok odehrál na pět.

Po projevech pana starosty a dalšího pána Kluba Českého Turistového se lidi konečně dočkali kvalitního zpěvu díky Canzonettě, ale protože umělci stáli na poloostrůvku za potokem s malejma peřejema, bylo slyšet prdlajs. Ale kdo stál blíž, tak valil oka, jak jim to zpívalo.

Po outdoorové části se turisti nahrnuli do autobusu (kterej je ostatně přivez i tam, takže turisti dali asi 60 m k pramenům) a odfrčeli k základní škole, kde už byly připravený malý mažoretky z Český Pípy. Jenže: protože paní KČTová nikoho neupozornila, jak to bude dál, po otevření dveří busu se turisti rozprchli do hospod a na hajzlíky. Shrabat je zpátky dalo fušku, nicméně ve tři začala druhá část programu, teda hezoučký vystoupení mažoretek, prohlídka fotografií a nakonec druhej díl naší produkce. Naše krásný a sehraný vlastní písničky poslouchalo tak deset lidí, ostatní se bavili, hlučeli a chlastali víno. Když jsme ale přehodili vejhybku a začali (neplánovaně!) hrát do tance, rozjel se celkem dobrej mejdan, kterej nakonec museli násilím utnout, jinak by jim řidič najatýho autobusu vynadal. Dobrý to bylo, moc dobrý.

Konečně jsme se zdravým jádrem Canzonetty zašli na pivko - naproti škole je fotbalový hřiště. Zrovna se tam našteloval tým Osečný (v černým, tudíž Hrobníci) proti týmu Bůhvíodkuď (v oranžovým, tudíž Popeláři) a rozjel se mač, ve kterým Hrobníci deklasovali Popeláře neuvěřiteljech deset nula! Mezitím se canzonettáci rozutekli osvěžit se, vysprchovat, převlíknout a připravit papů na večerní posezení u Radka a Lenky na zahradě, k čemuž jim k tanci a poslechu hrála Yedowa Chüže, v nepřetržitým, asi 4-5 hodinovým setu. Po různu koloval bubínek, rumbakoule, tamburína, jeden chlapík si uříznul kus kabelu a udělal si didžeridů (nebo jak se to didgeridoo píše) a všemu kraloval Radek, vyhrabavší klárinet a troubící na něj teskný melodie. Asi v jednu jsme to uťali a ještě chvíli pokecali doma u kafe, než jsme definitivně umřeli.

A v neděli domu.

Bylo to super. Teďka musíme do Nokturna secvičit asi pět písní, co tam budeme společně hrát - no bude k tomu velká příležitost, anžto konečně letos taky jedeme do Polska, omrknout, jak kobiety vyrostly. A vandr už je za dveřma.

P.V.