.... ale né fílma, ale góda, teda roku.

Končí nám 2017 a začíná 2018. Poslední příspěvek týkal Tour de Kubek, teda vydařený, ale proklatě krátký akce ve Wroclawi. No a pak už rychle přikvačily Vánoce a po nich neméně rychle konec roku.

Ve čtvrtek 21.12. jsme se viděli s panem Brambůrkem v Praze, když jsem jel na Vánoční večírek; zaběhli jsme na pivko (bohužel, bratr Brambůrek jen na nealko, ponivač byl autem) do hospůdky poblíž jeho práce - pěkně pokecali, povzpomínali na vandry, na Wroclaw...a upletli aspoň cosi do novýho roku: na konci února mám tady se slovenskou "kapelou" tradiční výstup a pobyt na chatě Pod Suchým v Malé Fatře, tak jsem Brambůrka přizval a zatím to vypadá hodně slibně: pan Brambůrek přislíbil účast! Konečně bysme mohli předvést v zahraničí trochu našeho umění. Konec konců - minulej rok to bylo dost dobrý - po všech smyslovejch stránkách...

No a dneškem letošek končí. V předchozích letech jsem už pomalu trpěl takovou nějakou nostalgickou náladou; a letos jsem takovej nějakej spokojenej - že by známka páprdovatění? Nebo už je konečně čas bejt spokojenej?

Povedlo se toho hodně: víkenďáčky, pěkná hrací akce u Staráků v Osečný, velkej vandr (kterej pořád píšu), podzimní víkenďák v autě, Tour de Kubek...takový intenzivní věci, ale přece jen se vkrádá pocit, že se s Brambůrkem vidíme dost málo na to, jak moc bysme teď chtěli. Ale není to jednoduchý; a mám pocit, že i kdybysme bydleli kousek od sebe, tak bysme na tom byli stejně - práce a rodiny nám užíraj hodně času, pochopitelně. Ale aspoň se nám daří držet četnost setkání na uspokojivý úrovni. I dokážeme ještě pořád zmáčknout muziku tak, že zadky posluchačů nevydržej sedět. Taky uspokojivý.

Jak tak datlím poslední příspěvek tohodle roku, v rádiu hrajou všelijaký drtě a zrovna teď jako kouzlo nechtěnýho hraje písnička, ve který se zpívá "I feel it comin´." "Cítím, jak to přichází." 

Jo, přesně tak. Já mám povznesenou náladu, žádnej sentiment a tak koukám z okna do podvečerní tmy, přemejšlím nad Yedowkou, nad letošním rokem, nad hraním a akcema, nad lidma, který jsme potkali; přemejšlím nad příštím rokem, a cítím, jak to přichází. Pomalu, ale jistě. Je pořád na co se těšit. A především proto, že je proč a s kým. Yedowka má dvě půlky - mě a Brambůrka - a to teda tvoří celou jednu prdel. Takovou, že až slzy tečou. Ať už to jsou slzy smíchu, nebo i slzy, když člověk nedokáže spolknout knedlík v krku, protože se třeba zrovna trefil písničkou do nějakýho bolavýho místa.

A tak vám, lidičky, věrný čtenáři Yedowky, kterejch je asi jako šafránu, přeju, abyste měli Vaše "proč" a "s kým."

Abyste cejtili, jak to přichází. Každým dnem, každou chvílí, odjakživa a navěky.

Každou chvílí v novým roce 2018.

Váš pan Vajíčko, 31.12.2017, 17:00