"Já jsem si představil, jak jsme na vandru, jdeme horkým, letním odpolednem, před náma je vesnice a my víme, že je tam hospoda, kde si dáme pivko."

Tak to mi řek včera pan Brambůrek, když jsme si večer volali, ponivač se mi zastesklo po brambůrčím voice, o face ani nemluvě; přece jen, je to už skoro pět měsíců, co jsme byli na pěkným víkenďáčku k Ústí nad Orlicej - sice jsme se pak krátce viděli na společný návštěvě kamarádů v Praze, ale to nebylo vono.

Řek to tak sugestivně, že v ten moment jsem si ty chvíle představil I já; teda, takovejch už jsme přece jen zažili na vandrech dost. I takový, že byla klendra, chcalo, před náma vesnice a my se, promočený a promrzlí, modlili, aby tam hospoda byla a aby byla otevřená.

Krásnej byl zážitek s letní výhní, kdy nás z hospody vyexpedovali kvůli polední přestávce; tak jsme hoďku seděli před, a potom zase vlezli dovnitř. To bylo, když jsme ještě s Mámošem ťapali z Kardašovy Řečice na Vranovskou. Kua...

...

Pan Brambůrek si užívá poslední tejden dětství. Až se v neděli vzbudí, bude už starej a všechno bude najednou jiný. Těším se, jestli se jeho stáří projeví v létě na vandru, nebo bude pořád čipernej, jako za starejch časů. Teda ruce na ňadra - posledních x vandrů má celkovej počet uchozenejch kilometrů spíš klesavou tendenci, asi stárneme voba a I když já jsem ještě jůra, tak se rád nechám strhnout k zahálce. No dobře, no, podoba vandrů vykrystalizovala a je to vo lidech, vo hraní a srandě; né vo tom, na deset dní zalézt do divočiny. Nejlepší je mix obojího - příroda, chození, a večer vino, ženy a zpěv. Komplexní požitek.

Jsem zvědavej na letošní léto.Však za necelej měsíc budeme mít výjezdní zasedání a tam určitě I trasu probereme, když už termín máme fixnutej.

Tolik k tomu, co se vaří. Mějte se, lidičky.

p.V.