Minulý týden jsem jel s naším novým kolegou Dušanem na služebku na jižní Moravěnku až ke Kyjovu (nezaměňovat s Kyjevem). Cestou jsme huby nezavřeli a protože to je dálka jak prase, nešlo se nedozvědět, že je Dušan muzikant tělem i duší a má rád folk a country, stejně jako my. Ale že to nerad někde říká, protože se mu lidi smějou, že je kotlíkář. A taky se nezapomněl pochlubit, že hraje asi na dvanáct nástrojů. A jeho hlavní nástroj, že je pozoun. Výborně, zaradoval jsem se, obohatíme YCH o dechovou sekci. Takže jsem mu řekl, ať si na čtvrtek nic neplánuje, že už má naplánováno. Souhlasil a těšil se.

Ve čtvrtek jsme se sešli jako obvykle kolem šestý ve Zlejch a čekali jsme až Dušan dorazí. V sedm jsme vytáhli nástroje a začali jsme hrát. Dušan dorazil až kolem devátý a bez pozounu. Bylo na něm trochu vidět, že Zlý časy jsou už nejmíň jeho druhá dnešní štace. Hrál s náma chvíli na kytaru, potom jsem mu pro pozoun došel do Globálu. Sestrojil ho a začal hrát. No bylo to parádní estrádní číslo. jak byl v ráži a posilněn alkoholem tak tou trubkou, kterou se na pozounu hejbá, mával mezi sklenicema na stole, že jsme měli co dělat, abysme je dávali stranou a přidržovali je, aby nějakou neshodil. Navíc lovil tóny a moc se netrefoval ani do melodie, do rytmu a vůbec to byla spíš komedie než seriozní hraní. Nejlepší bylo, když jsme přešli na dechnu, tak jeho tramtadadá začalo bejt poslouchatelný. Každopádně jsme bavili celou hospodu a nakonec jsme se shodli, že to bylo bezvadný hraní, dokonce i posluchači nešetřili chválou. Takže to nakonec dobře dopadlo. Jen doufám, že na ostatní nástroje umí hrát Dušan líp než na pozoun. Ale i kdyby ne, tak co.