Není nic lepšího, než chrstnout na vysmátej gezicht kýbl ledový vody. A přesně to se nám stalo o minulým víkendu (10. - 11.7.).

   Celý natěšený jsme s panem Brambůrkem naladili všechny nástroje, kterých jsme schopný, a rozjeli U Lojzičky velkej AjnKeslBuntoš. Pěli z plnejch hrdel, hráli z plnejch tlapek a z reakcí lidiček kolem - včetně darovanejch paňáků Drátěného kartáče - jsme měli velkou radost. Zpívali i neznámí a bylo to dobré. Dokonce se nám zamlouvalo, že to Mirek (životní druh paní Brambůrkové) nahrává na cizokrajnou krabičku.

   Sice nás František uťal v jedenáct, ale cestou kolmo domů se nám do cesty postavila další hospůdka a co jsme měli dělat? Dvě piva, dva rumy, kytary ven a aspoň pár písní pro potěchu ducha.

   Ale to ráno! Mirek pustil záznam včerejšího perfektního koncertu a OUHA! PRD! a KUA NA DRUHOU!!

   Když napíšu, co bylo špatně: tempo, akordy, slova, frázování, melodie, dvojhlas...prostě - FŠECHNO ŠPATNĚ. Možná jedna-dvě písničky se daly poslouchat, zbytek byl TREŠ.

   Po ránu vytlemený huby se staly obráceným rohlíkem. Máme teda setsakra co zkoušet. I když se nás kolem snažili všichni utěšovat, že ta nahrávka je blbá a že to FAKT nebylo TAK ŠPATNÝ. náladu nám to nezvedlo a vůbec jsme jim nevěřili. Fakt jsme si mysleli, jaký jsme dobrý, a ono se to nedalo poslouchat.

   Hlavně já si sypu popel na řepu: zpěvák č. 1 je pan Brambůrek a já se mu do toho nebudu vyměšovat. Zpívám blbě, falešně, mám hovězí barvu hlasu, kurvím slova a bečím nahlas zatímco p. B. to umí.

   Výsledkem byl návrh, že na vandr pojedeme někam mimo lidi a budeme deset dní tvrdě trénovat.

Asi bysme se toho nápadu měli držet, takže vandr do Rychlebek.

p. V.

Nebo že bysme se oklepali? :o))