Tady u nás na Dálném východě ukazují nejen politici, že kdo je tady macho, king a kdo má delšího pindíka.

Odpoledne příjemnejch 5 nad nulou, polojasno - a najednou zátah a SNÍH a všechno je zase bílý, včetně mýho modrýho auta.

Pan Brambůrek se pochlapil a vydal konečně popis vandru do Chřibů. Paráda! Čet jsem si a byl tam. V jednom místě si pan Brambůrek povzdechl, že jestlipak ten rok ještě pojedeme? Dopadlo to neslavně; ten rok už jsme nikam nejeli - ponivač den před nástupem na vandr mi ochořela žena a to tak, že byla v nemocnici. A kdo by se o ty hladový dětský krky postaral?

Ale už je o rok dýl a když jsem předevčírem s panem Brambůrkem mluvil, tak jsme se předběžně dohodli na březen, že odstartujeme sezónu. A jak jinak, než akčně: asi pojedeme k Vláďovi, ale ne na Zastávku do Velký Bystřice, ale do Full Necku, alebrž Deep Throatu, pokřtít jeho nový působiště. Prej tam jsou zpívající lidi, tak jsem na to zvědavej.

Dneska, to jest pátek sedumnáctýho února, jdu hájit hrací barvy Yedowý Chüže: s kapelou, kterou máme tady na Slovensku, jdeme hrát na velký setkání žilinskýho Klubu slovenskejch turistů. Prej tam má bejt asi osumdesát lidí, tak to bude asi epes ráres, jestli to dopadne dobře. Náš kapelník Miro je totiž všeho schopnej - třeba, že do rozjetý společnosti, který jsme zahráli Slavíky z Madridu, dá jako další píseň Pampelišky. Ale pokusím se hrát jako o život a budu intenzivně vzpomínat na pana Brambůrka, jak bysme spolu nakopali turistům zadky a udělali jim AjnKeslBuntes.

Jó, už aby byl březenec a víkenďáček.

Tak se těšte se mnou, lidičky.

p. V.