Končí léto.

Poznám to vždycky, když jedeme na velkej vandr na konci srpna. Ještě chytíme slunečný dny a když se vrátíme, začnou jako mávnutím proutku chladný noce a rána, jako by se už pomalu hlásil podzim.

Tak jsme absolvovali velkej vandr. A rovnou můžu navázat na nadpis a vysvětlit, v čem jsme překonali sami sebe. V čem? No v ušlejch kilometrech. Zatímco vloni to byl snad první velkej vandr, kdy jsme s bídou ušli padesát kilometrů, tak letos jsme neušli ani to. Ale nesmíš v tom vidět hned chybu, soudruhu.

Bylo to letos hodně dobrý, ale ránu do vazu jsem tomu zasadil já, když jsem musel jeden den pracovně do Bratislavy, na jakousi schůzku, kterou jsem nemohl odmítnout. Tím pádem to vypadalo takto:

Sobota - dojezd pana Vajíčka autem za panem Brambůrkem ze Žiliny do Lužan u Jičína (kam pan Brambůrek dovezl rodinu na pobyt). Dumání, co s náma. Protože jsem se potřeboval dostat někam na Moravu, padaly jména jako Němčičky. Nakonec to vyhrála hospůdka U trempa na Tišnovsku. Trefa - dost dobře jsme si zahráli.

Neděle - dumání, kam s náma. Zjištěno, že Vajíčkova opravená kytara vykazuje stejnej průser v místě opravy (povoluje kobylka). Rychlej telefonát do Lomničky mamince Mileně, jestli by Mirek nepůjčil kytaru. Půjčil. Přesun. Zjištění, že si zahrajeme tam. Místo velkýho hraní náseduje konzumace lahve a půl Mistra Jágra. Mrtvo.

Pondělí - dopolední převlečení pana Vajíčka do business maskáčů a přejezd do Bratislavy. Po předchozí dohodě setkání v Břeclavi na nádraží (pan Brambůrek to vyhrál o 8 minut). Auto ponecháno v bezpečný uličce, v maskáčích pokus o vandřík Břeclav-Valtice-Mikulov-Pálava-Pavlov-Šardice-Břeclav. Po jídle (hamburger) a pití (pivo) nás po cca 2 kilácích zahnali komáři zpět do Břeclavi. Komárů bylo FAKT HODNĚ a my neměli repelent. Přemejšlení a destinace Němčičky autem. Z důvodů, který popíšu v zápisu z vandru, jsme zapařili na Kraví hoře v Bořeticích. Spánek na rozhledně.

Úterý - od rána prší, déšť honí Brambůrka po rozhledně, Vajíčko v suchu. Přesun za deště do Bořetic, sedíme v hospodě a čekáme, až to přejde. Když déšť přešel, už jsme byli dost fajn. Hraní na zahrádce hospody pro cyklisty, přesun na Kraví horu, další hraní. Spánek v penzionu, kam nás propašoval jakejsi pár lidí, pro který jsme hráli.

Středa - elegantní zmizení z penzionu, aby nebyli kecy. Neprší, ale co tam? Přemejšlení na mapou = přejezd na Oslavu. V Rapoticích u nádraží necháváme auto, jdeme Ketkovice (vzala nás asi na kilometr paní C8, která nám sama zastavila) - Senoradský mlýn - Kantýna. Dáváme pivko, nakonec hrajeme. Majitelka Kantýny super zpívá! Spíme u Kantýny.

Čtvrtek - ranní probuzení tak, že v 6:50 přijela majitelka s přítelem a cosi vytahovali z chatky. Odjeli a my to dospali. Při balení přišel jeden chlapík, co včera byl u hraní, s pejskem. Dobře jsme pokecali, dobalili a chystali se k odchodu, když jsem si uvědomil, že Brambůrkův syn Toník má narozeniny. Dali jsme panáka, dopili trochu piva, co zbylo z předchozího dne, když tu přijel cyklista na pivo. Po sdělení, že je zavřeno, nejde proud až do odpoledne, cyklistu málem porazilo, ale dali jsme se do řeči, vytáhli flašku Republiky a celou jí vypili. To už jsme hráli, i cyklista; uměl dobře a hrál přesně náš repertoár. To už přijela majitelka, otevřela a dala nám pivo. Tak jsme seděli až do večera, kdy se sešlo dost lidí a hráli jsme znova. Byl tam jakejsi chlapík s moc pěknou partnerkou; chlapík hrál docela dobře na kytaru hlavně Kameloty, ale byl trochu namyšlenej. Končili jsme hluboko v noci, pak ještě přišli dva chlapi - starší a mladej, a máma toho mladýho prej zakládala Kamelot. Pak už jsme osaměli a šli si lehnout.

Pátek - celkem dobře (7:30) jsme vstali, sbalili a zmizeli. Vyšli jsme zpátky do Ketkovic a zadem přes pole a les do Rapotic, nasedli do auta, zajeli k Mileně a Mirkovi, odevzdali kytaru, vykoupali se v bazénku a jeli do Brna na Brambůrkův vlak.

Celkem jsme za vandr ušli s bídou 35km, takže pan Brambůrek razí teorii, že to bylo hudební soustředění, ješte k tomu s autem. Ale aspoň jsme upekli, že příští rok pojedeme jižní nebo západní Čechy a že to bude jako postaru - vlakem a posvejch.

Jsem zvědavej. Ale jakákoliv forma vypadnutí ven, svobody, hudby a kamarádství se počítá.

I ten letošek se mi moc líbil.

p.V.