Smutek
Smutek
Tys odešel možná navždy,
pro tebe jsem schopná vraždy.
Celou mne smutek zahalil,
kamarád mne chlácholil.
Prý vše zas bude dobré,
mě to však přijde smutné.
V noci koukam na nebe,
a stale myslim na tebe.
Proč si pripadám tak smutná,
proč je na mne láska hnusná.
Proč mě láska odmítá?
Proč brány své mi zavírá?
…
Seděla dívka na skále a plakala,
seděla dívka na skále a tiše vzlykala.
On už ji neměl rád,
jinou dívku chtěl milovat.
Nevěděla, co má dělat,
chtěla skočit, ale rozhodla se zůstat!
Nepodlehla smutku, i když jí trápil,
nešla s andělem smrti, i když jí vábil.
Vždycky zůstává naděje,
dívá se na západ slunce a jen tak pro sebe se usměje.