Bouřky
Bouřka je zajímavý úkaz na obloze. Vyzařuje z ní energie, ale pro někoho také znamená respekt a strach. Nejčastěji udeří v létě, ale také při studených zimních dnech.
Vše začíná parným odpolednem, kdy vlaštovky a jiní ptáci létají nízko nad zemí, jako kdyby je teplý vzduch tlačil dolů. Vítr skoro nefouká, jen si jemně pohrává s listy stromů jako s tenkým papírem. Na obloze převažuje modrá barva, ale později se na obzoru začínají objevovat těžké mraky, které při osvětlení sluncem připomínají velké kopečky vanilkové zmrzliny. Pomalu, ale jistě, zahalují celé nebe. Začíná foukat studený nepříjemný vítr a mraky na obloze se již podobají tmavě modrému až temně černému suknu, které se rozprostřelo nad zemí.
Najednou oblaky proletí jasně zářící blesk, ostré žluté světlo jako při rozsvícení žárovky a následném zkratu. O chvíli později se ozve ohlušující rachot hromu. Zdá se, že se někde o sebe otřely dva plechy a tento zvuk se nese v mracích dál a dál, až zanikne mezi horami, které se při bouřce mění v obry a na černém pozadí budí respekt.
Pomalu se přibližuje nějaké šumění připomínající tok potoka, později řeky. Už je tady déšť. Silný vytrvalý déšť, který se dolů na zem spouští v hustých dlouhých řetězech.
Všechno zešedlo, oblohu křižují blesky, hned za nimi se ozývá dunění hromů. Tohle se podobá velkému boji, který se děje vysoko nad námi.
Déšť ještě přidal na intenzitě a nemilosrdně bubnuje do plechových střech domů jako do obrovských bubnů. Na cestách se tvoří potůčky vody, které v úzkých pramíncích, připomínajících stříbrné nitky, stékají daleko z kopce dolů.
Když běsnícímu živlu dojde dech, poznává, že prohrál a ustupuje. Nechává prostor slunci, které se prodírá mezi tmavými mraky a snaží se vytvořit alespoň trochu tepla.
Déšť již ustal, a také bouřka ustupuje za vyjasněné hory, které nevypadají tak strašidelně. Slunce aktivně vysušuje mokrou pevninu, která je po vydatném sprchnutí nasáklá jako velká houba. Z cestiček, kde před chvílí rychlým spádem tekly proudy vody, stoupá pára jako z obrovitého kotle. Ptáci, kteří utekli před bouřkou do úkrytu, už zase lítají a vesele pískají. Opět všude nastává čilý ruch.
Je po bouřce. Jaká bude ta další? Stejná? Jiná? Horší? Kdo ví. Počasí je nevyzpytatelné. Třeba už jiná nepřijde. Nebo ano?
A jak vznikají?
Bouřky většinou vznikají v létě, kdy je zemský povrch nadměrně ohřátý slunečním zářením. Tím pádem se spodní vrstvy atmosféry od zemského povrchu přehřejí a začínají stoupat uspořádaným pohybem nahoru.
Poté, co dosáhnou určité výšky, vytvoří kupovité obláčky, které se mohou proměnit v rozsáhlé bouřkové mraky. Když je sluneční ozáření intenzivní, mohou se vytvářet podmínky pro tvorbu přeháněk a krup.
Probíhá tam tření mezi molekulami, na jedné straně mraku se nahromadí kladný náboj, na druhé záporný, respektive také země se nabije, a když to dosáhne určité hranice, přeskočí jiskra.
A proč blesky vyhledávají vysoké stožáry a stromy? Blesk je jiskra, která přeskočí mezi rozdílně nabitými mraky, respektive zemí. Každá jiskra vyhledává nejmenší vzdálenos.
Neprobádaným jevem, který se může vyskytnout i mimo bouřku, je kulový blesk. Ten prý může mít různé tvary a barvy a nikdo nedovede určit, jak a proč vzniká. Existuje teorie, že se jedná o určitý druh plazmy, což je čtvrtý druh skupenství. Z plazmy je například slunce nebo oheň. Podle odborníků se kulový blesk nedá prozkoumat, protože se vyskytuje jen vzácně.