Většina dokladů nasvědčuje tomu, že kůň byl zkrocen v Eurasii před pěti šesti tisíciletími, na konci mladší doby kamenné. Pes zdomácněl asi před 11 tisíci lety, kdežto kozy, prasata a skot přibližně o dva roky později.
LOVEC A KOŘIST : Dříve nž člověk koně ochočil, panoval mezi nima vztah lovce a kořisti. Máme mnoho dokladů o tom, že v poslední době ledové byla stáda divokých koní pro pravěké lidi zdrojem obživy. Oblíbenou loveckou taktikou bylo zahánění skupiny zvířat na útes, aby se pádem dolů zabila. Bylo to mnohem výhodnější než pronásledování jednotlivých kusů. Jezkynní malby v Lascaux ve Francii a v Santanderu ve Španělsku výstižně zobrazují lov koní, ale součastně nám přibližují život pravěkých lidí. Mocné vrstvy koňských kostí-pozůstatek štvaných stád koní-se nacházejí na mnoho místech ve Francii, například v okolí Lascaux a solutré.
PRVNÍ OCHOČENÁ STÁDA : Za zkrocení koně pravděpodobně vděčíme kočovným kmenům Arjů, které putovaly ve stepích mezi 4erným mořema a Kaspickým jezerem. O jejich činnosti máme důkazy, ale současně pravděpodobně docházelo ke zdomácnění koně i leckde jinde v Eurasii, kde žilo dost divokých koní. První kočovní pastevci se patrně omezovali na střežení polodivokých stád koz, ovcí a na severu i snadno ovladatelných sobů. Zkrocení koně mělo ryze praktické přížiny. V drsných stepních podmínkách byli právě koně ve srovnání s jinými zvířaty ve výhodě při hledání potravy. A při tom nemuseli táhnout za potravou jako sobi zcela vázání na porosty,,sobího lišejníku". Původně se i koně chovali v polodivokých stádech. Jejich maso sloužilo za potravu, z kůží se zhotovovaly stany a oděvy, trus se sušil na topení. Klisny poskytovaly mléko, z něhož se kvašením připravoval kumys, lehce opojný nápoj kočovníků. Časem se při kočování začala klidnější zvířata užívat k dopravě domácího vybavení jako soumaři. Přirozeně, že se lidé brzy naučili na koních jezdit a tak usnadnili práci u stáda. Ještě dnes se tak chovají stáda koní v asijské části bývalého SSSR, kde je kůň i pro lid 20. století životně důležitý.
POD SEDLEM I V ZÁPŘEŽI : V drsných hornatých krajích používali lidé koně hlavně k jízdě, i když se tehdy jednalo o poměrně nízká zvířata. Naproti tomu na údolích a rovinách Středního východu se poprvé v historii objevily mocné říše, pro jijichž vznik a trvání měl kůň klíčový význam. Zprvu bylo jeho téměř výlučnou úlohou tahat dvoukolý válečný vůz. Dva poměrně malí koně snadno utáhli lehký vozík s osádkou dvou nebo tří mužů. Brzy se však začali zapřahat čtyři koně vedle sebe, aby se zmenšila námaha cenných zvířat a zvýšila rychlost. Plná kola se v údolí Eufratu objevila asi kolem roku 3500 př. n. l., tahali však asijští osli, koně se začali užívat až ze Chammurabiho. Kola s loukoněmi máme doložena a roku 1600 př. n. l. z Egypta, ale vynalezena byla asi jinde.
DRAHOCENNÉ ZVÍŘE : S postupným rozvojem zemědělstvípřibývalo krmiva a koně nybyli odkázáni na pastvu. Spolu s uplatněním výběrového chovu to ovlivnilo velikost, sílu a rychlost koní podle potřeb doby. Koně byli potřeba pro vedení válek i pro dopravu, ale také pro sportovní hry například v arénách klasické civilizace Řecka a Říma. Nejstarší civilizace neužívaly koně pro práci v zemědělství nebo pro jiné podřadné úkoly. Na to byl kůň příliž cenný,práce toto druhu vykonávali voli. V předkřesťanském období byl kůň dokonce posvátným zvířetem a měl důstojné místo v mytologii i v náboženských obřadech, často byl i nejvyšší obětí. Starořecký bůh války Árés jezdil ve válečném voze taženém bílými hřebci. V nejstarších dobách měla mít bohyně Deméter, dárkyně úrody, hlavu černé klisny a její kněží se nazývali ,,hříbata". Na počest Poseidona, boha moří a stvořitele koní, bývali bílí koně obětováni utopením v moři. Zemřel-li král nebo mocný vládce, pochovali spolu s ním i jeho koně. Zkrocením konš získali lidé poprvé v dějinách možnost rychlého pohybu a využily jí v základní říši a šíření civilizace, někdy i k vytvoření nové společnosti a nového stylu života. Tak tomu bylo poměrně nedávno i u amerických Indiánů, kteří vytvořili poslední světovou kulturu postavenou na vlastnictví koně. Nemůžeme ji ovšem srovnávat se starobylými kulturami Hunů a Mongolů. Ti kočovní jezdci z Ve¨lké stepi vybudovali pod vedením největšího ze svých vůdců, Čingischána, skutečnou říši postavenou doslova na hřbetech kosmatých mongolských koníků.