Nechci se pořád obětovat.
14. 5. 2008
Nechci se pořád obětovat
Musím se přiznat, že mne hra na lepší zítřky přestává bavit.
V socialistickém režimu jsem budoval světlou budoucnost. V kapitalistickém režimu mi se stejnou ideologickou zarputilostí vnucují nové a nové oběti. Prý, aby ve svobodné, demokratické budoucnosti bylo lépe a radostněji.
To je trošku silná káva na jeden lidský život. Mravokárci samotní však čekat nedokáží, a tak si z mého života, v jistém slova smyslu, udělali kreditní kartu. Vybírají podle toho jak potřebují.
S drzostí bankomatových podvodníků se ani nenamáhají požádat o PIN. Platím za vše, co jiní dokázali beztrestně rozkrást a budu platit i za to, co ještě rozkradou.
Ohání se úctou k člověku a přitom jsem pro ně sprostý zneužívač všeho, zač solidárně a pravidelně platím. Lezou mi do kapes, aby plnili kapsy své. Drze však přitom řvou, že mne okrádá obyčejný člověk, jako jsem já.
Ruka se jim směrem k řadovým občanům klepe, jakoby dávali ze svého a přitom před volbami slibovali hory velikosti Himalájí a doly hlubší než ostravské. Jedinou útěchou je, že si mohu svobodně postěžovat. Lépe řečeno – zatím
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář