Zrození jamajského ska
Koncem padesátých let minulého století byly velké bigbandové americké orchestry nahrazeny menšími soubory s více bebop/R&B zvukem. A v té době právě i na Jamajce vetšina souborů značně mění svoji tvář. Většina muzikantů je ovlivněna poslechem amerických rozhlasových „šlágrů“ a tento fakt se zákonitě promítá v jejich následné tvorbě. Přesto Jamajčané skórují a přicházejí s něčím naprosto novým.
Zvyšující důraz je kladen na offbeatový rytmus menta, který přichází krátce a oddělovaně. Tento zřetelně synkopovaný rytmus drží kytara a klávesy a nový hudební styl je na světě. Jmenuje se SKA.
Prvním, kdo využil tohoto rytmu, byl Ernest Ranglin společně s Cluett Johnson & The Blue Buster, kteří pravděpodobně ska i pojmenovali. Cluett Johnson je znám svým pozdravem Love skaskavoovie, ten samý při jiné příležitosti řekl : „Make the guitars go ska! ska! ska!“.
Rytmus ska byl odvozen ze „Shuflle“ a „Boogie“, které bylo v místních „dance halls“ velmi oblíbené. Kombinací populárních stylů jako je „mento“, „burron rhythm“ a stylů nových byly položeny základy první populární jamajské hudby. Do jisté míry se zde promítaly i vlivy z okolních karibských ostrovů, které s sebou přiváželi emigranti z Kuby (Laurel Aitken), Trinidadu, Barbadosu atd. Ska boom se dostavil zároveň se získáním nazávislosti a odjezdem Angličanů v roce 1962. Ska se na Jamajce stalo nesmírně populárním a hudební producenti jej začali šířit do zbytku světa. Tyto kroky mají plnou podporu vlády a v roce 1964 bylo ska prezentováno jako „National music of Jamaica“ na „World fairs v New Yorku“.
Texty měly několik podob od klasických popových popěvků, přes náboženské až po politicky orientované texty a texty odrážející sociální dopady života na Jamajce, často okořeněné místním nářečím „Patois“.
Mezi nejznámější interprety tohoto období patří například Byron Lee and the Dragonaires, Jimmy Cliff , Prince Buster (vlastním jménem Cecil Campbell), The Wailers, Desmond Dekker nebo třeba Skatalites, kteří na samém počátku hráli jazz.
Rude Boys
Rude boys byli klasickým prototypem rebelů, bouřících se proti ekonomickým tlakům a sociálním nerovnostem na Jamajce. Většina z nich byla bez práce a vzhledem k tomu, že často žili mimo zákon, byli také nazýváni „Scofflaws“. Svým oblékáním (černé sako, uzké kravaty, porkpie hat-klasicky klobouček) s oblibou napodobovali hollywoodské gangstery a texty této epochy odrážely jejich mnohdy nelehký život v ghettu.
Avšak i způsob, kterým na ska tancovali do jisté míry ovlivnil samotný vývoj tohoto hudebního stylu. Při tanci si osvojili mnohem hrozivější styl, než jaký byl běžný v tradičním stylu. Rytmicky pohybovali rukama dopředu a zpět a výsledkem byla mnohem ostřejší hudba. Basová linka byla více synkopovaná, stojící v protikladu lehkému a uvolněnému boogie stylu.
Pro zajímavost pár písní věnovaných tematice „Rudies“ : The Soul Brothers „Lawless Street“, The Heptones „Gunmen Comin to Tow“', Desmond Dekkers „07 Shanty Town“, Dandy Livingstones „A Message to You Rudi“.
Od Rocksteady k Reggae
Často se lidé ptají jaký je vlastně rozdíl mezi Ska a Rocksteady. Odpověď není až tak jednoduchá, jelikož někdy Rocksteady lehce koketuje se Ska a jindy zase naopak s Reggae. Vycházíme-li z faktu, že Ska je dědečkem či chtete-li babičkou reggae, tak rocksteady zákonitě musí být jeho tatínkem či maminkou a je tedy jakýmsi pomyslným středem.
Jedno logické vysvětleni, které se můžete dočíst v podobě oblíbené historky na mnohých internetových stránkách je prosté: "Horké počasí roku 1966, tvrdošíjný ska beat a tempo lidí natolik unavovaly, že se zrodilo rocksteady v Anglii též nazývané „skinhead reggae“. Rocksteady lze tedy chápat jako pomalejší ska bez náboženských textu. Jedním z reálnějších důvodu vzniku by mohl vliv amerického R&B, který se rozvijel směrem k soulu ala Motown či Memphis a Philadelphia soul a místní soubory se stejně jako kolem roku 1960 i v tomto případě nechaly inspirovat.
Nejpozoruhodnějším hitem Rocksteady éry byl beze sporu hit „The tide is high“ od kapely „The Paragons“, kterým se v osmdesátých letech nechala inspirovat kapela „Blondie“ a díky němuž získala patřičnou slávu.
S náboženskou obrodou a rastafariantvim se zrodil „nejmladší“ potomek Ska, který dominuje jamajské bluebeatové scéně dodnes a jehož název je Reggae (dříve také nazývaný Reggay). Basa zůstává stejně dunivá jako u rocktseady, ale zpěv je více sofistikovaný. Stejně jako u předešlých stylů ska a rocksteady, i reggae vychází z všemožných vlivů od menta, R&B až po soul. Bicí jsou mnohem pomalejší. Také se zde na rozdíl od ska více promítají africké kořeny a vokály jsou mnohem sytější a táhlejší. Kromě náboženského charakteru se v textech reggae kapel často setkáváme se sociálním komentářem, hodnotícím nerovné poměry ve světě apod.
I neznalým, kterým styl reggae neříká téměř nic, se při jeho vyslovení vybaví jméno Bob Marley (1945-1980) a jeho skutečné hity jakými jsou „Could you be loved“, „I shot the sherif“, „No women no cry“ či „Buffalo soldiers“.
Když jsme se ptali tenor saxofonisty Cedrica Brookse z dnes již legendárního jamajskeho seskupeni The Skatalites, jaký vlastně Bob byl, dostali jsem tuto odpověď „Bob? Bob was a cool man“! Také nám sdělil, že Bob nechtěl zůstat uzavřený a tak opustil roots reggae a otevřel se světu. Takže pro všechny ty, jenž Boba berou spíše jako marketingovou postavičku malá dávka čehosi k zamyšlení.
Snad jen škoda, že již „méně“ známé, avšak pro zapřísáhlé reggae fans mnohem podstatnější postavičce Peteru Toshovi osud tolik slávy „nenadělil“. Mezi další postavičky,široké veřejnosti téměř neznámé patři například : Jimmy Cliff, Gregory Issacs, Toots and the maytals, The Heptones, Lee Perry, Greyhound, Dennis Brown, John Holt, Cornell Campbell, David Curley, Dillinger, The upsetters atd.
Zrození Britského Ska
Do Anglie se Ska dostalo společně s vlnou imigrantů a na samém počatku bylo nazýváno jako Blue beat. Prvním mezinárodním hitem byla píseň „My boy lollipop“ (Millie Small) nahrána v roce 1964 a vydána na Island Records. (v Česku známa též v podání Yvone Přenosilové.)
Mezi další pecky této éry patří „Guns of Navarone“ (Skatalites), „Carry Go Bring Come“ (Justin and The Dominues) či „Rudy, A Message to You“ (Dandy Livingstone). V roce 1969 se v hitparádě umísťuje hity jako „Monkey Man“ (Toots and the Maytals), „Long Shot Kick de bucket“ (The Pioneers).2Tone
2 Tone (neboli Druhá doba) je hudební žánr, který vznikl v Anglii v 70.letech sloučením základních prvků ze ska, punk rock, rocksteady, reggae a pop music.
2 Tone byla vyvinuta anglickými hudebníky (většinou se sídlem ve West Midlands), kteří vyrostli v 60. letech na jamajské hudbě a jamajských rytmech. Snažili se hrát podobným stylem, který kombinovali spolu se současným punkem a pop music. Nový hudební žánr (a subkultury spojené s ním) je známý jako 2 Tone, protože většina kapel vydávala svá první alba v legendárním nakladatelství Two Tone Record. Další nakladatelství spojená s 2 Tone byly Stiff Records a Go Feet Records. Za kapely spadající do 2 Tone jsou považovány The Specials, The Selecter, The Beat, Madness, Bad Manners a The Bodysnatchers.
Hudební termín 2 Tone vytvořil Jerry Dammers (The Specials). Na nápad přišel díky tomu, že se mu líbil černo-bíle kostičkovaný vzor na jeho skútru. Přesto si hodně lidí myslí, že se toto označení vztahuje k černo-bíle kostičkovanému oblečení, do kterého se oblékají rude boys a skinheadi, a k jednotě mezi bílými a černými lidmi. Za asistence Horace Pantera vytvořil Walt Jabsco logo reprezentující 2 Tone žánr. Založil ho na podobizně Petera Toshe a zahrnul do něj i černo-bílý kostičkovaný vzor.
2tone éra dala ska skutečně nový rozměr v podobě energické rychlé muziky, sociálních a politických textů zaměřujících se na školu, práci, zločinnost, rasismus, ale i na pití piva a užívání si legrace.
Třetí vlna ska
Třetí vlna je charakteristická naprostou uvolněností. Tato epocha se vyznačuje nevázaností, absolutní rozmanitostí a mixováním ruznorodých žánrů. Druhá doba zůstává, avšak styly se prolínají. Zatím co v první vlně bylo ska „uvězněné“ na Jamajce a ve druhé vlně v Británii, třetí vlna již doslova útočí na celou planetu. Kapely vznikají po celé Evropě, Severní i Jižní Americe, ale i Asii a Austrálii. Třetí vlna dává šanci jak souborům novým, tak i legendám. Na turné se opět vydávají legendární The Skatalites, Desmond Dekker, The Selecter, The Hotknives či Mr.Reviews.