Strom
Déšť,
déšť co padá na okapy
déšť co mačí suché šaty.
déšť co padá padá dolů,
ty sedíš, sedíš u plného stolu.
Stolu plném jídla jen
hledíš, hledíš z okna ven.
Vidíš ,vidíš strom
náhle udeří do něj hrom.
Plameny, plameny drásají jeho kůru,
kouř temný ztoupá vzhůru.
Na obloze dým jediný
co svolá obyvatele dědiny.
Ty jen dále sedíš a hledíš ven
kde stál srom jedinný, jen ten,
co v planech se zmítá,
ty před ohněm ukrytá,
neslyšíš, nedbáš jeho křiku,
Pozdě, strom s hořel v krátkém mžiku.
Ty stále sedíš, a hledíš v dál,
nemáš strach, nikdo by se už nebál.
Zmítáš se na pochybách,
jest tomu tak,
ta jména uslyšíš už jen v motlitbách.¨
Je konec, je čas mít znovu rád.