Piráti
1.článek:
NĚCO O PIRÁTECH
Pirát je někdo, kdo drancuje, okrádá, plení a loupí bez pověření (zmocnění) nějakého suverénního (nezávislého) státu na moři resp. mořských subjektech. Piráti obvykle přepadají jiné lodě, ale samozřejmě mají i své cíle na pobřeží. Činy pirátů podobné těmto se nazývají pirátství. Na rozdíl od dřívějších pirátů se šavlemi a s lodí se stěžní a množstvím plachet, dnes většina pirátů disponuje motorovými čluny, kuklami na místo šátků a užívá AK-47 spíše než šavle.
Zatímco pobřeží Jižní Ameriky a Středozemního moře jsou stále znásilňovány piráty, americké vody jsou téměř pirátství zbaveny působením pobřežních hlídek Spojených států, které se také v minulosti podílely na redukci pirátství v Kribském moři. Pirátství praktikované na širém moři (oceánské pirátství) proti dopravním plavidlům, představuje zásadní problém (s odhadovanou ztrátou 13 až 16 miliard amerických dolarů za rok pro celý svět), zejména ve vodách mezi Tichým a Indickým oceánem, konkrétněji v úžinách kolem Singapuru a Mallaca, kterými během roku propluje přes 50 000 obchodních lodí.
2.článek:
Piráti v Holywoodu-filmová historie pirátů
To, že si pod pojmem "filmový pirát" většina lidí představí spíše těžkotonážního vypalovače po internetu sebraných filmů, svědčí nejen o míře autorského pirátství, ale především o nepříliš vysoké pověsti těchto dobrodruhů na stříbrném plátně. Nebýt Pirátů z Karibiku, zůstali by všichni ti bukanýři (piráti brázdící západní polokouli), korzáři (piráti zaplaceni jistou zemí a podnikající výpady proti druhé) a další ostřílení mořští vlci jen v mlhavých vzpomínkách těch, kdo vyrůstali na zřejmě nejznámější pirátské četbě, legendě jménem Ostrov pokladů.
Paradoxně ani více než 50 (!) filmových či televizních adaptací stejnojmenné knihy Roberta Louis Stevensona neudělalo pro piráty tolik reklamy jako blockbuster, který před třemi lety vyprodukoval dolarový megaloman Jerry Bruckheimer. Do jeho kapsy přiteklo pěkných pár stovek miliónů dolarů a dokud bude po dalších dobrodružstvích v neklidných vodák Karibiku divácký hlad, může chrlit každé dva roky po vzoru Jamese Bonda jeden nový film. Jak je možné proměnit až donedávna tak opomíjené téma ve zlatonosnou žílu? Odpověď se pokusíme nalézt v malém shrnutí filmů s pirátskou vlajkou.
Něco málo skutečné historie
Ačkoli námořní pirátství jako takové existuje od doby, kdy se lidstvo vydalo na moře, tedy pěkných pár tisíc let, zlaté časy pro lodě s černou vlajkou nastaly až v 16.století. To už na starém kontinentě poznali, jaké bohatství skrývá kontinent nový, a mezi Amerikou a Evropou probíhal čilý obchodní ruch. V oblasti střední Ameriky, konkrétně Karibského moře, byla tehdy nejrozvinutější část Nového světa a směrem přes Atlantický oceán se do domovských přístavů kolonizačních velmocí plavilo mnoho lodí obtěžkaných zlatem, stříbrem a dalším cenným materiálem.
A v tu chvíli se objevili i první piráti. Nepříliš zvládnutý vládní dohled, tisíce ostrůvků, kde se dalo rychle skrýt, a zrádné moře byly ideálním prostředním pro obratné všehoschopné námořníky. Na legendy jako Henry Morgan, Edward Teach (mnohem známější jako Černovous) či William Kidd (přezdívaný Kapitán Kidd) tehdejší správci nevzpomínají s láskou. Během nejslavnějších dekád v polovině 17. století byla výprava skrz Karibské moře stejně obáváná jako o pár století dříve projížďka Sherwoodem. Soumrak klasických pirátů nastal počátkem 18. století, kdy organizace cest a dohledu značně ztížila možnosti loupení - navíc se na severu kontinentu začaly objevovat nové zdroje a nové příležitosti pro dobrodruhy. Ale to už je jiný příběh…
Pirát - jen další dobrodruh?
Z hlediska filmové historie patři pirát mezi dobrodruhy, kterým doba propůjčila určitou romantiku bez ohledu na nějaké silné historické vazby. Kdysi dávno bojovali v antických arénách gladiátoři, pak je vystřídali udatní hrdinové v drsných středověkých bitvách, do toho přišlo pár zbojníků, kterým stejně jako pirátům bylo blízké šermování, zčásti sem patří i pistolníci z divokého západu a nakonec tu máme necelé století staré hledače pokladů a dobyvatele ztracených arch.
Piráti se na rozdíl od svých kolegů vyznačují tím, že i přes postavení na druhé straně zákona nemají zvláštní potřebu se o své bohatství dělit (viz Robin Hood), nechtějí bojovat za svobodu nějakého národa či práva (Gladiátor) a ani nemohou počítat s příliš velkou psychologií svého charakteru, jako to historie naučila třeba westerny. Co je na pirátovi to nejzajímavější, je jeho touha po svobodě, chuť objevovat nové dálky a cestovat kam ho vítr či tropický hurikán zavane. Na rozdíl od námořních objevitelů jsou jeho další motivy čistě pragmatické - krade, aby si na svůj náročný koníček vydělal.
To je samozřejmě velice omezené pole pro rozvoj, navíc exotické krajiny a drahá výprava naučí každého producenta uvažovat, zda místo postavení tří galeon a pár historických přístavů raději za městem nestluče pár dřevěných baráků a do mezer mezi ně nepostaví dva pistolníky s kolty. Nejen filmová historie potvrdila přísloví, že kvantitou lze po určité době objevit kvalitu, a protože kvalitní pirátské filmy spočítáme na prstech jedné kladivounem okousané ruky, není se čemu divit, že oproti jiným žánrům jsou filmoví bukanýři značně nevyspělým dítkem.
Děj se často scvrkne buď jen na hledání nějakého "legendárního" pokladu (klíčem je samozřejmě mapa s velkým "X") či naplnění pomsty mladíka, který se stal pirátem nedobrovolně. Případně kombinace obojího. Milostný příběh naráží na úskalí námořnického prokletí žen na palubě lodi, takže romantiku bude často tvrdit jen nadýchané plachtoví.
Největší klišé potom skýtají samotní hrdinové, jejichž zjev a povaha se už dlouhá léta nemění. Většinou budou piráti vypadat jako osoby nepříliš čisté a přitažlivé (vylámané zuby, dlouhé vlasy, husté vousy), budou to hrdinové částečně fyzicky indisponovaní (chybějící noha, páska přes oko, hák na ruce) a k ruce jim bude nějaké exotické zvíře jako například ukecaný papoušek. Tuto nelichotivou image vytesaly pirátům nikoli nejslavnější pirátské filmy, ale spíše desítky drobných roliček v různých dětských groteskách či reklamách (asi tak stejně jako si dnes většinou děti představí klauna jen toho barevného od MacDonalda). Počátky filmových pirátů byli přitom zcela jiné a mnohem zajímavější.
Starodávná romantika
Ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech vzniklo několik filmů, kde krásní, mladí a udatní piráti bojovali za svých bárkách v takovém stylu, který dnes může takový Orlando Bloom jen závidět. První pirátskou superhvězdou nebyl nikdo jiný než první akční hrdina Douglas Fairbanks, který coby ČERNÝ PIRÁT(Black Pirate, 1926) mstí pod černou vlajkou smrt svého otce. Pro Fairbanske a jeho publikum to bylo završení jeho dobrodružné pentalogie, kde v průběhu šesti let ztvárnil všechny hlavní filmové dobrodruhy - Zorra, D´Artagnana, Robina Hooda a Zloděje z Bagdádu.
V podobném stylu vedl námořní bitvy Errol Flynn. Nejdříve jako KAPITÁN BLOOD(Captain Blood, 1936), příběh volně inspirovaný životem Henryho Morgana, který je dobře známý i starším čtenářům ABC. Poté si odskočil se svojí manželkou Olivii De Havilland a dvorním režisérem Michaelem Curtizem do Sherwoodu, aby se v roce 1941 vrátil v jednom z nejlepších pirátských filmů - PÁN SEDMI MOŘI(The Sea Hawk), kde byl vzorem jiný skutečný korzár/objevitel - Francis Drake.
V těchto třech filmech je pirát stejným druhem dobrodruha, jakým je dnes Indiana Jones - přitažlivý a sympatický muž zralého věku, pod kterým je pro každého námořníka radost se plavit, pro každou guvernérovu dceru radost pohledět a pro každého guvernéra neštěstí ho mít ve svém přístavu. Morální problém pirátství je snadno a lehce vyřešen - mladému hrdinovi je nějakým způsobem ukřivděno, a tak se dává na cestu piráta, aby se mohl pomstít. Jednoduché, efektivní.
Oba filmy s Errolem Flynnem navíc vynikají parádní výpravou, na lodích, přístavech či kostýmech se nešetřilo a akce působí i po více než šedesáti letech skvěle. Legendární kousek z Pána sedmi moří, kdy se Flynn zabodne s nožem na vrcholu plachty a sjede až na palubu, patří mezi nejcitovanější pirátské motivy a ve dvojce Pirátů z Karibiku ho předvede i Orlando Bloom.
Návrat do reality
Zatímco příběhy nejslavnějším pirátské kousky z třicátých let vynikaly jednoduchou a přímočarou romantikou založenou na veskrze fiktivních hrdinech, po druhé světová válce se vydali piráti už na jiný typ plavby a ke slovu se dostali skutečné postavy. Charles Laugton se představil coby KAPITÁN KID (Captain Kidd, 1945), kde už střet pirátství a zákona má mnohem třeskutější podtext vzhledem k jeho bezohledné povaze a neslavnému konci. Zřejmě nejslavnějšího skutečného piráta všech dob jménem ČERNOVOUS, si střihl ve stejnojmenném filmu (Blackbeard the Pirate, 1952) Robert Newton, který ovšem nemá se skutečným životem Edwarda Teache příliš společného a slouží spíš jako záminka k rozpoutání dalších námořních bitev a šermovaček.
Jako piráti také začínali později slavní charakterní herci. KRVAVÝ PIRÁT (Crimson Piráte, 1952) byla jedna z prvních rolí tehdy začínajícího Burta Lancastera, holohlavý Yul Brynner si ještě předtím, než nasedl na koně a jal se osvobozovat mexické vesničany, vyzkoušel coby BUKANÝR (The Buccaneer, 1958) bránit obléhané New Orleans. Zajímavější než samotný Brynner je na filmu fakt, že se odehrává už počátkem 19.století, tedy v době kdy klasičtí piráti končili. Byla by to pěkná labutí píseň, kdyby jí ovšem předcházela bohatá éra.
To se ovšem nedělo, pokud vznikl pirátský film, byla to spíše výjimečná záležitost a příběh se odehrával podle vcelku očekávané šablony. Zatímco do antických příběhů se v padesátých letech investovaly milióny a westernový žánr mířil skrz desítky filmů všech druhů k vyšší úrovni, piráti se jak jejich lodě zmítané bouří potáceli kdesi stranou zájmu. Jediný posun byl znát v pojetí pirátské ikony - sympatičtí opálení mladíci přešli do populárnějších žánrů (westerny, antická dramata) a z piráta se ten již jednou proklínaný dědek s dřevěnou nohou a papouškem na krku. A může za to jeden člověk.
Jediná klasika
Dlouhé desítky let byl synonymem pro pirátský námět jeden jediný materiál - kniha OSTROV POKLADŮ (Treasure Island). Robert Louis Stevenson v ní jednoduše shrnul veškerou podstatu pirátského děje - mladík se stává nedobrovolným účastníkem pirátské plavby (překvapivě za pokladem), jednu hlavních rolí hraje dřevěnou nohou a papouškem obtěžkaný vousáč a na lodi zpívají rumem ožralí námořníci "johoho". Přestože útlá knížka je svým stylem ideálně zacílená na čtenáře stejně staré jako hlavní hrdina a nabízí jim pořádnou dávku dobrodružství na lodích, tropických ostrovech a zaplivaných přístavech, veškerou pozornost na sebe strhne hlavní padouch "Dlouhý" John Silver, nejdůležitější pirátská ikona.
Atraktivnost této postavy je jasná i z výčtu herců, kteří ho ve filmových adaptacích ztvárnili, nejslavnější zpracování se právě odvíjejí od zářivosti herecké hvězdy v roli Johna Silvera. Nejdřív to byl Wallace Berry (1934), následuje Robert "Černovous" Newton (1950), hodně si Silvera užil legendární Orson Welles (1972) a za pozornost stojí i Charlton Heston (1990), který zaučuje mladého Christiana Balea. Většina adaptací je velice věrná knize, takže žádné překvapení nečekejte, o zajímavé rozvinutí se pokusil třeba i u nás známý seriál Návrat na ostrov pokladů (Return to Treasure Island, 1986), kde už z Jima Hawkinse vyrostl udatný mladík a velice zajímavou variací je italská seriálové verze (L´Isola del tesoro, 1987) přenesená do vesmíru.
Mimochodem vyměnit nekonečné oceány za nekonečný vesmír není až tak šílený nápad, jak se může na první pohled zdát. Starodávní piráti mají do jisté míry hodně společného s novodobými vesmírnými dobrodruhy, kteří sice vyměnily galeony za lodě s hyperpohonem, ale jejich povaha a jednání zůstaly stejné. Například takový Han Solo a jeho Millennium Falcon je ukázkový příkladem, kterak se prototyp piráta ladně vymanil ze své starodávné klícky a rozlétl se do dalšího prostoru. Ostatně stejným směrem se vydala i poslední adaptace této klasiky ze stáje Disney s názvem PLANETA POKLADŮ (Treasure Planet, 2002).
Druhou slavnou klasikou, ovšem už poněkud jiného kalibru, je kapitán Hook, který přestože hraje v americké literární klasice Peter Pan až druhé housle, patří též mezi nejznámější pirátské ikony a svým vzhledem jen potvrdil klasické klišé filmového piráta (hák a páska přes oko). Ani tady není překvapením, že pro padouchy mají slabosti slavní herci: Hans Conried (kreslený PETER PAN, 1953), Dustin Hoffman (HOOK, 1991), Jason Isaccs (PETER PAN, 2003). To už je ovšem pirátský žánr lehce říznutý fantasy, což ho sice neřadí zcela ke klasikám žánru, ovšem o jeho inspiraci pro Piráty z Karibiku nemůže být ani chvíli pochyb.
Novověk
Pohled do historie nám příliš radostných okamžiků pro milovníky pirátů nenabízí. Pár zašlých klasik, které dnes už objeví fajnšmekři, poté slušné, ale nijak převratné adaptace Ostrova pokladů a do toho pár pokusů o nový přístup. Na pirátech si vylámali zuby i ty nejschopnější tvůrci - Roman Polanski odflákl jediný svůj čistý pokus o komerci - PIRÁTI (Pirates, 1986), pod ochranným dozorem vznikla zabavná, ale nikterak rozšířená pirátská hříčka ROŠTÁCI (Goonies, 1985), kde se Sean "Samvěd" Astin a další vydávají objevovat za současné americké maloměsto pirátskou loď a propadák OSTROV HRDLOŘEZŮ (Cuthroat Island, 1995), kde se Renny Harlin ve velkém stylu odhodlal přenést akční žánr do Karibiku, aby tím pohřbil studio Carolco, je stále ještě v živé paměti.
Když tak Jerry Bruckheimer začal na přelomu tisíciletí přemýšlet o filmových PIRÁTECH Z KARIBIKU (Pirates of the Caribbean, 2003), ťukali si jeho přátele na čelo. Bruckheimer však chytře namíchal koktejl ze všech dobře známých a prověřených pirátských klišé. Vzal romantického hrdinu, který je do příběhu zatažený nedobrovolně (viz první meziválečná éra), přidal několik klasických ikon z Ostrova pokladů (hledání zlata, papoušci, ošlehaní mořští vlci), ze stejnojmenné atrakce si přidal jemný nadpřirozený motiv (viz Hook) a na závěr přidal to, co sám umí zcela nejlépe - honosnou výpravu podlejvanou v pravidelných intervalech vypečenou akcí.
Vznik a uvedení Pirátů z Karibiku se navíc dobře trefilo do současné módy historických velkofilmů, jejich výsostným znakem zůstává také zcela specifický druh nadhledu a především (původem jen vedlejší) postava Jacka Sparrowa, zřejmě nejoriginálnější původní postavy posledních deseti let.
Právě status hlavního hrdiny, který disponuje jasnou identifikací (kostýmy), působením (pirát) a samozřejmě i prostředím (Karibik), je něco, co zároveň jeho konkurentům výrazně ztíží možnosti na jeho úspěchu parazitovat. Kolik konkurentů má dnes například takový Indiana Jones?
Nemalé náklady na výrobu (s 220 milióny jsou Piráti 2 aktuálně druhým nejdražším filmem historie) tak paradoxně dostávají případné následovníky do nemožné situace. Takže ačkoliv Piráti z Karibiku udělali pro svůj žánr obrovskou službu, nastavili laťku takovým způsobem, že se nedá v nejbližší době očekávat nějaký zásadní příděl dalších lodí s černou vlajkou. Přesto mohou fanoušci žánru Jacku Sparrowovi děkovat, vždyť konečně mají piráti vedle svých dobrodruhů - konkurentů pořádné zastoupení.
3.článek:
FRANCIS DRAKE
Pirát FRANCIS DRAKE.Když FRANCIS DRAKE získával své mořeplavecké zkušenosti, obchod s otroky jen kvetl, protože byl výnosný.Otroky bylo možné výhodně prodat v AMERICE.Sˇpanělští guvernéři neměli nic proti španělským otrokářů, ale proti cizím vystupovali velmi tvrdě.A DRAKE byl Angličan.První DRAKEOVA otrokářská výprava proběhla hladce.Při duhé prodali otroky, ale náhle vypukla bouře, která znemožnila odplutí.Jen se utišila,oběvilo se španělské lod´stvo.V té chvíli DRAKE osvěčil své schopnosti a podařilo se mu španělským lodím uniknout.Druhou lod´ musel nechat na pospas nepříteli,a proto ho doma nepřivítali nejlépe.Za utržené pe níze koupil dvě nové lodě. Více najdete v knize obrázky z dějin zeměpisných oběvů.Strana 93, FRANCIS DRAKE
4.článek:
Karibští piráti (cuba)
Hlavní město Havanu či o Santiago de Cuba je důležitý přístav. Ve zdejší pevnosti Morro mají i velmi zajímavé muzeum - muzeum pirátství. Obzvláště pro nás suchozemce je to atrakce velmi lákavá a zajímavá. Karibské moře bylo po celé 16. a 17. století pro piráty a nejrůznější námořní lupiče skutečným "Naším mořem" - "Mare nostrum". Námořní lupiči zde přepadali nejen obchodní lodě, ale čas od času se odvažovali i k útokům na samotné karibské přístavy.
V odlehlých koutech Karibiku poté vzniklo několik pirátských "států" - fakticky velmi dobře organizovaných obchodních osad. Takovéto osady jako např. Port Royal na Jamajce (jeho slávu ukončilo až zemětřesení a obrovská vlna tsunami 7. června 1692) maximálně těžily z řevnivosti evropských států bojujících o zdejší území a obchod. Největší díl z karibské oblasti ovládlo Španělsko a jeho četní nepřátelé - Angličané, Francouzi, Portugalci, Holanďané, ale i Dánové a Švédové se při poškozování španělského obchodu nerozpakovali sáhnout i po pirátství. Vlastní korzárskou loď dokonce vystrojil i významný český pobělohorský exulant Augustin Heřman, který se nakonec stal váženým a bohatým osadníkem v severoamerickém Marylandu.
Většina z romantikou opředených pirátů tak byla hlavně tzv. korzáry - soukromníky najatými jednotlivými bojujícími státy k ničení námořního obchodu protivníka. Jen málo kdo tak byl skutečně nezávislým "pirátem" bojujícím na vlastní pěst.
Kubánské vody, kde se formovaly španělské konvoje vezoucí do Evropy koření, zlato, stříbro a další luxusní zboží (mj. i z asijských Filipín) proto odjakživa lákaly téměř všechny pirátské lodě operující v této bohaté a také neklidné oblasti.
Definitivní konec pirátství v Karibiku nastal teprve až kolem roku 1830, kdy mezi evropskými státy dočasně panoval mír (už od roku 1815) a zbytek pirátů bojujících na vlastní pěst byl brzy zcela potlačen
…..nezdá se vám že nějaká ta podoba s těma našima pirátama tam je…….?
supeeer
(Michal Locekr, 7. 9. 2007 15:03)