18. kapitola - Kdo má navrch?
„ Jůůů. Kdepak to asi jsem? – Bílý prostěradlo, bílý závěsy,
bílej strop. – A sterilní smrad. – Že by to byla ošetřovna v Bradavicích? – Jo,
to by šlo. Co se ti zase stalo? – No, bolí mě celý tělo, hlava mi třeští a nic
si nepamatuju, takže tipuju, že to byl potlouk. – Už zase? – Jakýpak zase.
Tenhle rok jsme ještě neprohráli…nebo jo? Začal už vůbec školní rok? – To se
ptáš mě? – Je tu snad někdo jinej? – Hm, asi ne. Ale já bych teda řekl, že
školní rok ještě nezačal. Vůbec nic si teda nevybavuju. – Co se mi potom ale
stalo, když mě nemajznul potlouk po hlavě? – Opět dobrá otázka na špatnou
osobu. – Fajn, co si pamatuješ jako poslední? – Ehm…ehm…tu dlouhou tmavou
chodbu? – Jo a dál. – Hady. Jo určitě tam byli hadi a potom…potom…potom Malfoy
a ty jeho zkurvený kletby, Smrtijedi, členové Řádu a …Brumbál? – Jo. Brumbála
si pamatuju taky, ale jinak pusto prázdno. – Ale zdá se, že jsem Voldemortovi
zase vlezl do plánů, protože je pěkně namíchnutej.“ Harry cítil, jak ho pálí
jizva na čele jako čert, ale nějak si toho nevšímal. Popravdě řečeno ležel na
posteli, zíral do stropu a měl pocit jako by v sobě měl půl lahve vodky.
Cítil se příjemně praštěný. Po chvíli začal sledovat mouchu létající nad ním a
prozpěvovat si. „ Voldemort je nasranej, Voldemort je nasranej. Nasranej je
Voldemort, nasranej je Voldemort. Nasral jsem Voldyho, nasral jsem Voldyho…“
Pomalu zesiloval hlas, který, i když slabě, protínal ztichlou místnost. Ostatní
pacienti sebou začali cukat jako při záchvatu, ale chlapci to bylo jedno.
Vlastně si to ani neuvědomoval.
„ Kdo to tu proboha zpívá? Kterej cvok?“ozvalo se zpoza závěsů.
„ Uklidněte se pane Simsi. To je jenom pan Potter,“pokoušela se sestřička
uklidnit jednoho pacienta.
„ Potter? Potter? Jako ten Potter? Ten cvok? Ten patří na jiný oddělení.“
„ Nebojte, já to zařídím.“ Sestřička vlezla k Harryho posteli obklopené závěsy
a sklonila se nad pacientem. Na hrudi měla vyšitý znak Mungovy nemocnice, ale
toho si chlapec vůbec nevšiml. Dál si prozpěvoval a zíral do prázdna. „ Sakra,
s těma oblbovákama jsem to trochu přepískla,“špitla zdravotnice. Pronesla
nějaké kouzlo a Harrymu zaklapla víka…
„ Chceš mi říct, že vám zdrhnul? Crucio.“
„ Áááá…“
„ Chceš mi říct, že vám zmizel i s tím starochem? Crucio.“ Jeho chladný hlas
byl naplněný vztekem.
„ Áááá…“
„ Chceš mi říci, že ho nedokázali chytit ani když byl po Křečové kletbě a neměl
hůlku? Crucio!“
„ Áááá…Pane prosím.“
„ Neškemrej Malfoy, víš, že to nenávidím, Crucio.“ Tentokrát pronesl kletbu jen
tak mimoděk. Další salva výkřiků. „ A teď mluv. Kdo mu pomohl se odtamtud
dostat? A neopovažuj se mi lhát. Kdo byl ten zrádce, který mu pomohl utéci?“
„ O žádném zrádci nevím, pane. To ti hadi. On je dokázal ovládat. Poštval je
proti nám.“
„ Zatracenej Potter. Já už skoro zapomněl, že má taky hadí jazyk. Ale jak to,
že znal heslo? Moji hadi by ho nikdy nevpustili, nikdy by ho neposlouchali,
kdyby neznal heslo,“chytil muže svíjejícího se na zemi pod krkem. „ A to mu
musel někdo vyzradit. Crucio.“ dodal, aby si vybil vztek.
„ Já ne! Pane, já bych vás nikdy nezradil. To Snape, to on je zrádce,“sykl.
„ Nelži mi tady, Luciusi. Ještě víc než škemrání a šmejdy nesnáším zbavování se
viny. Tvrdil jsi, že Snapea chytneme na základně toho Fénixova Řádu. Nebyl tam.
Tvrdil jsi, že Snape se objeví příliš brzo a prozradí se. Neobjevil se. A teď
tvrdíš, že to byl on, kdo Potterovi a ostatním vyzradil polohu našeho ústředí a
heslo do vězení, ale…ale tentokrát jsem se pojistil. On o tom, kde je Brumbál
vůbec nevěděl. A na rozdíl od tebe mě ještě nikdy nezklamal,
takže…Crucio,“dodal naštvaně a v dalších myšlenkových pochodech pokračoval
potichu.
„ Takže to není on. Nebo není tak blbej, jak vypadá.“
Mávl hůlkou a muž se přestal svíjet. Voldemort přešel k pohodlnému křeslu a
posadil se. „ Luciusi, Luciusi. Už mě začínáš naprosto štvát. Stejně jako
ostatní. Dvě akce. Dvě dokonalý akce a ani jedna se nevyvedla. A to o útěku z
Azkabanu ani nemluvím. Někdo z vás předává druhý straně informace a já chci
vědět, kdo to je! A nechci slyšet už ani slovo o Snapeovi,“přerušil mužovo
remcání. „Dokud nebudeš mít důkaz.“sykl.
„Máš štěstí, že alespoň ten starej paprika a ochránce mudlů brzy natáhne brka.
Nic s ním nesvedou. Ani u Munga. Za tohle tě musím pochválit, to vzpomínkové
kouzlo bylo provedeno bravurně, ale to je asi taky jediné. A věř mi, že bych tě
velmi nerad zabíjel, ale pokud se ti ještě jednou něco nepovede, tak mi radši
nelez na oči. Nevybral jsem tě do učení Nejmocnějších jen tak pro nic za nic a
proto mi věř, že jestli se ti ještě něco nepovede, tak to bude bolet a velmi
nerad bych tě zabíjel, protože cvičit vás čtyři nebylo vůbec jednoduché.
A teď přejdeme na plán B. A radím ti, abyste už nic nezvorali…“
„ Kurva drát, Voldemorte, jdi do prdele,“vykřikl Harry a posadil se na posteli.
Rukou si svíral bolavé čelo. „ Kreténe, jdi do prdele a nevotravuj slušný
lidi,“zaklel ještě a potom se rozhlédl kolem. Jeho postel byla obehnána závěsy,
vedle něho seděla Ginny a u jejích nohou ležel Blas.
Nasadila mu brýle. „ Jak tak poslouchám, tak už ti je dobře.“
„ Už dlouho mi nebylo líp,“ušklíbl se a pohladil hnědou, chundelatou hlavu,
která se mu drala do klína. „Nazdárek, Blasíku, taky tě zase rád vidím. To jsem
u Munga?“ Přikývla. „Jak tu jsem dlouho?“zeptal se dívky.
„ Dva dny.“
„ Dva dny?“vytřeštil oči. „ A co se stalo? Nic si nepamatuju. Co je s Ronem a
Hermionou a co Brum…“chrlil ze sebe, ale Ginny mu zakryla pusu rukou.
„ Brum, brum. Ale lásko,“začala láskyplně.
Vytřeštil na ní oči. „ Buďto si něco nepamatuju nebo jí přeskočilo.“
„ …proč se chceš teďka bavit o ostatních, když jsme tu sami dva?“mluvila mile,
ale při tom valila oči a cosi mu naznačovala posunky. Pochopil. Má být zticha,
protože je všichni v místnosti poslouchají.
„Máš pravdu, lásko, moc jsi mi scházela,“dostal ze sebe sladce a napodobil zvuk
polibku, aby byl hodně slyšet. Ginny mu ukázala sevřenou pěst, ale byla ráda,
že pochopil její hru. „ Tohle mi chybělo, zlatíčko,“ pokračoval Harry. „Ale co
na nás dva říkají Ron a Hermiona?“zdůraznil obě jména. Taky pochopila.
„ No, není to žádný zázrak, ale už je to s nima trochu lepší,“zdůraznila
poslední slovo. „ Brzy se s tím smíří. Ale proč se teďka bavit o ostatních? Dej
mi pusu.“ Naklonila se k němu. „ Pak ti všechno řeknu.“A stejně jako předtím
Harry napodobila zvuk líbání. Chlapec se opřel o zeď, ruce složil za hlavou a
přidal se k ní. Chvíli takhle napodobovali různé zvuky a oba se v tom naprosto
vyžívali. Mohli si jenom představovat, jak se tváří ti za závěsem. Za chvíli
Ginny zrudla jako rajče, jak potlačovala výbuch smíchu a naklonila se k němu. „
Půjdu říci ostatním, že už jsi se vzbudil.“
„ Počkej, jdu taky,“ vyskočil na nohy. Kromě pobolívající jizvy mu nic nebylo,
čili normální stav.
„ To není dobrý nápad. Právě jsi se probral z dlouhýho spánku, měl by jsi ještě
zůstat ležet.“
„ Houby, sám vím nejlíp, jak se cítím a ty dva dny jsem spal jen proto, že měl
Voldemort zas bl…“ Opět ho umlčela rukou přes pusu.
„ Mlč!“rozkázala. „ Počkám na tebe venku,“ dodala a zmizela za závěsem s Blasem
v patách. Harry na sebe hodil oblečení, které viselo přes židli, zkontroloval,
že má všechno a vyšel ven. Jakmile vystrčil hlavu zpoza závěsů, upřelo se na
něj šest párů očí. Pět dalších pacientů ležících v posteli na něho zíralo jako
na zjevení a světlovlasá sestřička na tom nebyla o moc líp.
„ Dobrý den,“pozdravil slušně a usmál se. Upravil ze sebou závěsy a vydal se k
východu.
„ Kam si myslíte že jdete, pane Pottere?“houkla na něho žena a chytla ho za
rameno.
„ Domů. Děkuji za vaši péči,“vzal její ruku ze svého ramene a políbil jí na ni.
Žena se chtěla ohradit, ale tohle jí naprosto přikovalo.„ Účet pošlete do mé
pojišťovny. Přeji všem příjemný den a brzké uzdravení,“s úšklebkem kývl na
ležící muže a jistým krokem vyšel ven. Už dlouho neměl tak rozvernou náladu
jako dneska. Korunu tomu nasadil, když ve dveřích narazil na malou boubelatou
zdravotnici, která se stejně jako ta předešlá, domáhala jeho návratu na lůžko.
Políbil jí na čelo, ušklíbl se a v klidu za sebou zavřel dveře. Těm sedmi, co
zůstali za ním trvalo asi ještě deset minut než se z toho vzpamatovali.
„ Co je Gin?“zeptal se. Jeho kamarádka stála na chodbě a vypadala, že se
rozbrečí. Zavrtěla hlavou jako že nic. „ Okamžitě to vysyp,“rozkázal a otočil
si její hlavu k sobě.
„ Víš, kdo byla ta sestra?“ukázala směrem do pokoje roztřeseně.
„ Která?“
„ Ta blondýna.“
„ Ne, nevím. Proč?“
„ To byla paní Thomasová. Deanova máma.“
„ Určitě?“
„ Jo! Vždyť jsem u nich dva dny přespávala. Všechno to slyšela,“vzlykla.
„ A jéje. Hm, tak tohle bude zajímavý. – Už máš vybranou rakev?“proběhlo mu
hlavou, ale nějak mu to na náladě neubralo.
„ Hups,“řekl nahlas. „mám pocit, že mě Dean zabije. Ale co. Jednou tam musí
každej. Prosím tě nebreč,“řekl už trochu vážněji a objal ji, když pochopil, že
ona jeho dobrou náladu nesdílí. „Prostě mu to vysvětlíš, no.“
„Bude si myslet, že prostě jenom zatloukám. Že jsem s tebou prováděla kdoví co.
A komu si myslíš, že uvěří? Vlastní mámě nebo mě?“
„ Po tom co viděl, jak mi před třema dnama usnula na klíně, bych spíš vsázel na
tu mámu. – Hm, já taky.“ Pomyslel si.
„ Určitě uvěří tobě a já to klidně potvrdim. Vždyť to byla jen legrace.“ To jí,
zdá se, moc neuklidnilo.
„ A co když mi dá kopačky? Já ho nechci ztratit,“rozbrečela se.
„ No, dobrá otázka. Co s tím budeš dělat? – Já? – Kdo jinej? – Proč zrovna já?
- Byla by to tvoje vina, kdyby jí dal vale. – Hups. – No, to jsem zvědavej, jak
chceš z tohohle vybruslit? - Rozbiju Deanovi úsměv.“
„ Hele, Gin. Jestli nepochopí, že to byl jen vtip, tak nemá cenu se s ním vůbec
zahazovat. A když tak…“ klekl si před dívku. „Má náruč je ti vždy otevřená
dokořán,“řekl škrobeně jako z nějaké divadelní hry.
Zasmála se. „ Ty seš komediant.“
„ Dean to pochopí, uvidíš. A když tak mu k tomu trochu pomůžu,“zašklebil se.
„ Fajn, dobře že to vím. Tak pojď.“ Popadla ho za ruku a táhla ho chodbama pryč.
„ Hele, Ginny, nevíš proč tam na mě všichni tak zírali?“zeptal se za chvíli.
„ No, víš…možná to bude proto, že kromě toho, že jsi živoucí legenda, to
vypadalo, že tam pořádáš nějaký orgie a hlavně…víš Harry, většina kouzelníků se
bojí jméno Pána zla jen vyslovit, natož aby k tomu jménu dávali přívlastky typu
kurva, posílali ho kamsi nebo si ve volných chvílích prozpěvovali – Voldemort
je nasranej, nasranej je Voldemort,“zabroukala dívka stejnou melodií jako před
několika dny Harry. Ušklíbl se na ní.
„ Páni, neříkej, že jsem to fakt zpíval nahlas. Já myslel, že to bylo jen v mý
hlavě.“
„ V hlavě? Zbláznil ses. Šílela z tebe polovina špitálu. Dokážeš při představit
jak vypadali ti, kteří sebou při každým jeho jménu škubnou?“
„ Jako by dostali křeče.“
„ Asi tak. Chtěli tě vyhodit z nemocnice, kvůli rušení klidu.“
„ O ou. Kam to vůbec jdeme?“
„ Uvidíš,“řekla mu a rázovala dál. Co nejmíň nápadně prošli celou nemocnicí až
do nejzažší části severního křídla. Ke konci už nepotkávali ani žádné léčitele
ani pacienty, natož nějaké návštěvníky. Tahle část budovy nebyla používaná a
Harrymu přišlo, že ani oni tam nemají co dělat. Následoval však poslušně
Blasova příkladu a šinul si to Ginny v patách. Zastavili u jedněch širokých
dveří. Dívka se rozhlédla na všechny strany a potom se naklonila ke dveřím.
„Popletal je blbec,“šeptla a dveře jemně cvakly. „ Jdeme,“otevřela a všichni
tři vešli. Byli v dlouhé úzké chodbě.
„ Co to bylo?“zeptal se jí vyjeveně.
„ Heslo,“ušklíbla se. „ Do téhle části nemá v normálních okolnostech nikdo
vstup povolen,“objasnila mu. „ Ale teď…“
„ Co teď?“domáhal se, když mlčela.
„ Když Řád potřebuje nějaký místo, kde se bude moci starat o Brumbála, tak jim
poskytli tuhle část nemocnice. Alespoň něco,“dodala naštvaně.
Zamračil se. Jeho dobrá nálada z něj rychle vyprchala. „ Jak to myslíš? Chceš
snad říct, že se odmítli o Brumbála starat?“Přikývla. „ To přece nemůžou myslet
vážně. Je to přece největší kouzelník dnešní doby. Přece ho nemůžou nechat jen
tak nechat umřít. Proč se o něj nechtěj starat?“vypálil na ni.
„ To je právě ono, Harry. Je to největší kouzelník moderní doby a oni nevědí,
co s ním dělat. Celý den u něho byli všichni léčitelé a doktoři z celý Anglie,
ale nikdo nemohl přijít na to, jak ho z toho dostat. A ke všemu muselo být všechno
pod naprosto přísným dohledem někoho z Řádu, kdyby se probral nebo se k němu
dostal někdo od ty-víš…Voldemorta.“ Zastavili se a hleděli si do očí. „ Právě
proto od něj dávají všichni ruce pryč. Nikdo si nechce vzít na triko, že pod
jeho rukama zemřel slavný Albus Brumbál.“
„ Všichni chtějí mít čistý svědomí a tak ho raději nechají bez pomoci,“šeptl
Harry nevěřícně.
„ Přesně tak. Teďka se o něj starají lidi z Řádu a snaží se ho z toho dostat.
Moc toho nevím. Jen to, že na tom je dost bledě. Ale nemocnice přislíbila
jakoukoli hmotnou pomoc. Ale jinak s tím nechce mít nic společnýho,“dokončila a
opět se vydala chodbami dál. Za nějakou chvíli dorazili ke dveřím, kde se dívka
zastavila. „Zrovna jsou všichni vevnitř, musíme počkat,“řekla a posadila se na jednu
lavičku. Harry se podíval na dveře. Jako jediné tu vypadaly zánovně a uprostřed
bylo veliké červené výstražné znamení.
Posadil se také a nějakou dobu mlčeli.
„ A co ti dva? Myslím Ron a Hermiona. Jak jim je?“
Pokrčila rameny. „ Pořád stejně. Už se jim sice podařilo zjistit něco, co jim
pomáhá, aby už neupadali do toho hlubokýho komatu, ale jinak pořád stejně.
Nesnažej se už ani probouzet. Jen čekají, co s nima bude.“ Vzdychla. „ Žádný
boží zprávy, ale alespoň něco. Nezbývá než čekat a doufat v zázraky.“ Z jejího
posledního slova zněla naprostá beznaděj a bezmoc.
„ To tu budeme jenom čekat?“zeptal se po nějaký době. „ Nepůjdeme dovnitř nebo
za těma dvěma?“
„ Vidíš to červený znamení? To znamená, že tam zrovna něco prováděj a nemáme
tam lízt. A za Hermionou a bráchou tě stejně nepustěj. Nepustěj tam ani mámu,
natož pak tebe. Prý nechtějí, aby je v tomhle stavu někdo viděl,“dodala tiše,
stáhla nohy co nejblíž k sobě a zahleděla se do prázdna. Oba mlčeli.
„ Tak tomu říkám zprávy za všechny prachy. Tak si to shrneme. – Tak to shrň. –
Ron s Hermionou už leží …kolik…tři dny v nejlepší nemocnici v zemi a jediný,
čeho dosáhli je, že už jim neupadaj do klinický smrti. – Tomu se říká úspěch. –
Dál. Brumbál. Největší kouzelník moderní doby, který se léta pral za to, aby se
v týhle šílený době žilo líp, teď leží za těmahle dveřma a nikdo mu není
ochotnej pomoci jen proto, že se nikdo nechce pošpinit. – Jo, tak jsem to
pochopil i já. – Dál. Voldemort si je jistej, že Brumbál umře a chystá nějakou
další akci a myslím, že tentokrát už si dají větší pozor na to, aby vyšla. –
Hm. To je výčet hlavních problémů. Teď ty vedlejší. – Ginny je na mrtvici. Jak
na tom jsou ostatní, třeba Molly, radši nemyslím. Dean je na mě naštvanej a
nejspíš si na mě brousí hůlku. Fénixův Řád teď vlastně nemá vůdce a …a další
„a“ radši nechci znát.“Přejel si rukou po pobolívající jizvě a zíral do stropu.
Náhle se dveře otevřely a vylezla z nich Jean. Aniž by si jich všimla, za sebou
práskla dveřma a podél stěny se naprosto vyčerpaně svezla na zem. Pokrčila
nohy, opřela o ně lokty, zavřela oči a opřela hlavu o zeď.
Oba k ní přešli. „ Jak je na tom?“zeptala se Ginny slabě.
Žena se ani nepohnula. Potom otevřela oči a hleděla před sebe. „ Umírá,“řekla s
naprostou klidností a pootočila hlavu směrem k nim. Harry si všiml, že její oči
jsou plné bolesti a naprostého vyčerpání. Zřejmě by křičela a brečela, ale
neměla na to sílu. Upírala na ně svůj žalostný pohled. Možná se divila, že už
je tu i Harry, ale neměla dost sil na to, aby se vyptávala nebo divila. Chvíli
na ně hleděla a poté opět otočila hlavu a zavřela oči.
„ To mu nedokážete pomoci?“zeptal se tentokrát Harry. Při jejím ortelu nad
bradavickým ředitelem ho bodlo u srdce. I když jejich poslední rozhovor mezi
čtyřma očima nebyl nijak příjemný, uvědomil si Harry, že má toho starce svým
způsobem rád. Sice mu občas strašně lezl na nervy, ale ještě víckrát ho dostal
z maléru nebo mu pomohl v těch nejpříšernějších situacích. A teď tu má umřít?
Jen tak? Jen tak má Voldemort dosáhnout toho, po čem tak dlouho prahne? To si
snad ze mě děláte srandu.
„ Asi tě zklamu Harry, ale my mu nedokážeme pomoci,“začala Jean velice pomalu,
jako by jí každé slovo dělalo potíže. Oči měla stále zavřené.
„ To říkali u Rona a Hermiony taky. Že se nedožijí rána a už to je dva
dny,“rozkřikl se.
„ To je něco jinýho,“řekla stejně pomalu jako předtím. „Oni mají touhu žít…Ale
Brumbál už nechce… Voldemort ho dokázal zlomit. Dokázal zlomit jeho vůli, o
který jsme si všichni mysleli, že je nejsilnější na tomhle světě. A když z něj
dokázal nějakou šílenou kletbou, horší než Crucio nebo Imperia, dostat pravdu,
tak…“ Odmlčela se. „ On už nemá chuť žít dál, Harry. A pokud nebude chtít on,
tak mi s ním nic nesvedeme,“ dodala chabě.
V chlapci něco přeskočilo. „ On už nechce žít? Ale proč? – A ty se mu divíš? On
už zažil Voldemortovu dobu temna, nediv se, že to nechce zažít znovu. – Ale to
přece není možný. Právě proto by měl chtít zůstat, aby se mu znovu postavil,
ne? – Měl by sis uvědomit, že Brumbál už není žádný mladík. – To sem teď
nepleť. – A taky. Pro Brumbála bylo držení slova vždy to nejdůležitější a teď
vyzradil tajemství. Pro něho to je největší potupa.“
„ Necháte ho zemřít?“zeptal se ještě chabě.
Žena slabě zavrtěla hlavou. „ Nesmíme. Jestli zemře Brumbál, sníží se naše šance
porazit Voldemorta na polovinu. A už teď jsou naše naděje dost na blbý
úrovni,“povzdechla.
S hlasitým PUF se kousek od nich objevil Snape. Udělal dva kroky k nim a změřil
si je pohledem.
„ Pottere, nemáte být čirou náhodou ještě na pokoji a léčit si váš další
bláznivý pokus o dobrodružství?“ vypálil na něho. „ Pokud se nepletu, tak ano.“
„ A pokud se nepletu já, tak vám do toho vůbec nic není,“oplatil mu chlapec
stejným tónem a probodl svého milovaného profesora ostrým pohledem. „ To, co
jsem dělal nebo nedělal je moje věc a jestli budu ležet v posteli nebo ne je
taky jen a jen moje věc. Takže strčte ten váš frňák někam jinak,“řekl mu Harry
a Snapeovi se zalesklo v očích. Vydal se k němu pomalými kroky a nespouštěl z
něj oči, jak pro něj hledal nejvhodnější způsob trestu. Náhle se zarazil. Jean,
kolem které procházel ho chytila za nohavici.
„ Nechte toho!“ řekla naprosto vyčerpaně a přesto rázně. Snape ještě probodl
chlapce hnusným pohledem a potom se sklonil k ženě.
„ Tak co?“ zeptal se. Pokrčila rameny. „ Pojď se mnou. Chtějí, aby jsi přišla
na radu.“
„ A nemohla by jednou rada pro změnu přijít za mnou?“nadhodila vyčerpaně.
„ Pro jednou se ti přání splní,“ozvalo se jim za zády. Moody, McGonagallová,
Lupin a rodina Weasleyova v kompletním složení si to k ní šinuli.
„ Co tu…?“
„ Dozvěděli jsme se, že už se Potter probral a jelikož se s ním Remus chtěl
setkat, tak jsme se rozhodli, že se tady zastavíme a zabijeme tak dva skřety
jedním kouzlem,“vysvětlil Moody.
„ Já bych o jednom skřetovi na zabití věděl,“zabručel Harry a nespouštěl oči ze
Snapea.
„ Takže, pokud vás mohu poprosit,“pokynul jim do jedné místnosti. Všichni se
hned začali hrnout dovnitř. Snape pomohl ženě na nohy a také vešli vzápětí s
Harrym. Po obvyklých opatřeních nastalo ticho.
„ Tedy,“začal Moody jako vždy. „ nejdříve ze všeho bych se rád od pana Pottera
dozvěděl, co se před dvěma dny opravdu stalo. Pokud můžete?“pokynul mu a
všechny oči se upřely na chlapce. Harry jim vypověděl všechno jak se stalo. O
hadech, o Smrtijedech i o Malfoyovi.
„ Oni tě poslouchali?“zeptal se Charlie, který se vrátil z akce.
„ Jasný. Nejspíš si mysleli, že když mám hadí jazyk, tak jsem s Voldemortem a
ten byl naštěstí tak blbej, že neudělal žádný jiný bezpečnostní opatření než
hady a heslo.“
„ Neříkej to jméno,“zabručel kdosi.
„ A jaký bylo heslo?“zeptal se Snape a znělo to trochu zvědavě.
Harry se zašklebil. Podíval se mu do očí. „ Vol-de-mort.“ Bavilo ho se dívat,
jak sebou při tom jménu cukl. „ Nikdy nepochopím, jak můžete být Smrtijed, když
se bojíte toho jména,“řekl pohrdavě.
„ To byste asi nepochopil, Pottere!“ucedil Snape.
„ Myslíte? Neposuzujte ostatní podle sebe,“ušklíbl se a přistoupil o krok blíž.
„ Vy dva! Okamžitě toho nechte!“rozkázal jim Moody. Hodili na sebe poslední
hnusné pohledy a odešli každý do svého rohu. „ To je dost,“ucedil ještě Pošuk.
Chvíli bylo slyšet jen tlumené šeptání.
„ Takže, je to všechno, co jsi chtěl říci, Harry?“ zeptal se Lupin. Přikývl. „
Dobře, jsem rád, že jsi v pořádku a že jsi takto pomohl. Bez tebe by stále měli
Albuse a to by nebylo dobré. Ale pokud tě můžu o něco požádat, tak nám příště
děj vědět o něco dřív. Nemusel by jsi příště mít tolik štěstí,“usmál se na něho
jeho opatrovník.
„ A pokud já můžu o něco požádat vás,“rozhlédl se po ostatních, „ tak se přestaňte
třást, když se řekne jméno Voldemort. Začíná mě to strašně štvát,“zvedl hlas,
když se několik lidí opět otřáslo.
„ My bychom tě spíš chtěli požádat, aby jsi ho přestal říkat,“ozvala se jedna
žena ze zadní řady.
„ To vás asi zklamu, ale to chcete po mně moc. To jméno zachránilo mě i
Brumbálovi život a kromě toho, tím že z toho máte strach akorát nahráváte
Voldemortovi do karet.“
„ No, myslím, že bude lepší, když budeme pokračovat,“přerušil Lupin trapné
ticho. Dál už rada pokračovala v obvyklém tempu. Harry se posadil vzádu u stěny
na starý stůl a poslouchal různé zprávy, které přinášeli různí členové. Charlie
se vrátil z Rumunska a Polska, kde měl sehnat jakousi pomoc. Jean podala zprávu
o stavu bradavického ředitele (bezhybné ležení a pomalé vyprchávání života bez
příčiny) a předala službu u nemocného někomu jinému.
„ A co se týče tebe Severusi,“otočil se k němu Lupin. „ Volal tě poslední
dobou?“
Zavrtěl hlavou. „Od únosu Brumbála ne.“
„ Dobře, jelikož stále přesně nevíme, co všechno Brumbál vyzradil, bude lepší,
když už se u něj nebudeš ukazovat. Nikdy!“upřesnil. „Když už tě nemůže použít
jako zvěd, budeme tě potřebovat, alespoň jako schopného kouzelníka.“ Vzdychl. „
Náš další trumf je v háji.“
„ Je mi líto, ale v tomhle ti musím odporovat, Lupine,“procedil Snape. Snažil
se sice mluvit klidně, ale z jeho hlasu stejně čišel odpor a chlad, ke svému
bývalému spoluškolákovi. Možná i proto, že teď po něm chtěl, aby se choval jako
zbabělec a schovával se. „ Neříkám, že bude bezpečné se teď před Pánem zla
ukázal, ale bude to mnohem bezpečnější než se před ním schovávat. Tím bych mu
dal jasný signál, že to jsem já, kdo donáší zprávy druhé straně…“
„ …a tím tak strašně sere Voldemorta, že si musí vztek vybíjet na chudáčkovi
Malfoyovi,“přerušil ho Harry sedící ledabyle na stole. „ Ač se mi to příčí víc
než sahat do dračího trusu, musím se Snapem souhlasit.
„ A čím jsem si zasloužil vaši přízeň, Pottere?“zavrčel profesor s nádachem
ironie.
„ Můžu vás ujistit, že to nedělám kvůli vašim krásnejm kukadlům, ale kvůli
tomu, že Voldemort mě dokáže nasrat ještě víc než vy. Jo, taky se divím, ale
bohužel máte na mým hnusometru až druhou příčku, ale ujišťuji vás, že jste jen
o chlup druhej…“
„ Harry!“krotil ho opatrovník.
„ No jo, vždyť já nic nedělám,“ohradil se a oči opět upřel na svého učitele.
„Víte, že mě docela mrzí, že vás Voldemort nepodezřívá, že jste zrádce. Já bych
totiž mnohem radši viděl vás na Malfoyově místě, jak se svíjíte v bolestech,
ale hold člověk nemůže mít všechno. Alespoň na něčem bychom se s Luciuskem
shodli. Víte, jak moc si přál, abyste se tam objevil a vybarvil se jako zrádce?
Víte, kolik práce mu dalo přesvědčit Voldemorta, aby vám přestal věřit? A víte,
jak ho potom muselo mrzet, když mu Voldemort řekl, že vám věří víc než jemu?
Škoda, že je Voldík takový blb a nevěřil mu.“ Snape na něho zíral a najednou
nějak nemohl najít řeč. „ Copak? Ztratil jste řeč? Ano, taky mě to překvapilo.
Nechápu, jak muže věřit někomu jako vy.“Nastalo ticho.
„ Harry,“třeštil na něho oči Remus. „ Ty už jsi měl zase ten sen?“ Přikývl, ale
nespouštěl oči ze svého učitele. „ To se mi přestává líbit. To se mi vůbec
nelíbí. Tohle spojení mezi tebou a Voldemortem. Trvám na tom, aby jsi se zase
začal učit nitroobranu. Začneš tady se Snapem od příštího týdne.“
„ Tak na to zapomeň!“ ohradili se Harry i Snape svorně. Vyměnili si nasupené
pohledy.
„ Vy na to zapomeňte. Harry, nehodlám riskovat, že tě Voldemort vyláká jako
minule a ty, Severusi se na mně nezlob, ale ber to jako rozkaz od
Brumbála,“řekl Lupin rázně.
„ Odmítám učit pana Pottera, protože to je líný a neochotný student,“snažil se
mluvit klidně Snape.
„ A já se odmítám učit s profesorem Snapem, protože to je mizerný učitel,“sykl
chlapec a měl neskonalé štěstí, že byl mimo Snapeův dosah.
„ Nechte toho,“rozčiloval se Moody s Lupinem, ale ti dva je neposlouchali.
„ Zopakujte to ještě jednou, Pottere,“křikl Snape. Tady zasáhl jeho citlivé
místo. „Řekněte to ještě jednou a je po vás, učitel-neučitel.“
„ Říkám, že se s vámi nehodlám učit, protože jste zakomplexovanej, zasednutej a
neschopnej učitel.“
„ Tak tohle jste trochu přehnal, Pottere!“ V mžiku sváral ve svých bledých
prstech hůlku. V tu samou chvíli jí ale vytáhl i Harry.
„ Copak, copak. Někomu, zdá se, ruply nervy,“zašklebil se Harry.
„ Harry!“okřikl ho Lupin.
„ Jistě, jistě. Harry Potter, stále stejný, stále úžasný. Stále stejně
arogantní jako jeho otec. Jablko nepadá daleko od stromu, co?“
„ Severusi,“snažil se je krotit Moody i ostatní, ale vypadali příliš zběsile
než aby si na ně někdo troufl.
„ Už jednou jsem vám říkal, že si mýho tátu nemáte brát do tý vaší nevymáchaný
huby!“zakřičel Harry. Byl vytočený na nejvyšší obrátky a jediné, po čem teď
toužil, bylo udělat Snapeovi díru do toho jeho tupého kvichtu. Už se
napřahoval, že vyšle kletbu…
„ Tak dost! Už toho mám plný zuby:“
Oba ztuhli uprostřed pohybu stejně jako ostatní. Pokud ti dva byli naštvaný,
tak to nebylo nic proti Jean, která vypadala jako rozzuřená šelma. „ Ty vaše
neustálý hádky už mě serou. Accio hůlky.“ V ruce jí přistály obě hůlky. „ To se
nedokážete chvíli chovat jako civilizovaný lidi??? Už mě fakt vytáčíte. Chováte
se jako nevychovaný frackové. Oba byste zasloužili pár facek. Ale jak vidím,
tak to po dobrým nejde. Severusi, tam,“ukázala do jednoho rohu.
„ Harry, ty na druhou stranu,“rozkázala. Oba na ní zírali,
ale když je vyzvala podruhý, zněl její hlas tak výhrůžně, že se ani jeden
nesnažil odporovat. Oba odkráčeli na opačný konec místnosti jako dva rošťáci ve
škole. „ A takhle zůstanete. Hůlky vám vrátím, až se přestanete chovat jako
pitomci!“dodala nakvašeně. Potom přejela všechny pohledem a už klidněji dodala.
„ Lupine, můžeš pokračovat.“
Remus chvíli těkal očima z Harryho v jednom a Severuse v druhým rohu a ženu,
která stála jako krotitel uprostřed. Harryho taky překvapilo, že jí Snape
poslechl a nenadělal z ní kůlničku na dříví.
„ Ehm, dobře. Můžu se tě zeptat, Harry, co jsi v tom snu ještě viděl?“
Chlapec se zamyslel. „ No…kromě toho, že Malfoye mučil za to, že jsem jim
zdrhnul i s Brumbálem…říkal něco jako…ať mu najde zrádce nebo najde důkaz proti
Snapeovi,“poslední slovo řekl s neskrývanou nenávistí. „ Potom ještě říkal něco
o další akci…něco jako…ať jí nezbabrá nebo že ho zabije…protože už pokazil dvě
akce…jo, ještě ho chválil za mučení Brumbála, že to je to jediný co se mu
povedlo, ale…že jestli se mu další akce nezdaří, tak ho zabije a
potom…potom…“zamyslel se. „ Nerozumněl jsem tomu. Něco jako… že by ho nechtěl
zabíjet, když mu dalo tolik práce ho cvičit na Nejmocnější…nebo něco v tom
smyslu,“dokončil s mávnutím rukou a podrbal se na hlavě. „ Nic jiného nevím.“
„ Počkej, co jsi to říkal na konci? To s tím Nejmocnějším?“zeptala se
McGonagallová a stejně jako ostatní na něho zírala.
„ Já už si to nepamatuju. Něco jako, že ho nechce zabíjet, když mu dalo takovou
práci je čtyři vycvičit na Nejmocnější. Fakt si víc nepamatuju. Proč? Stalo se
něco?“zamračil se na ostatní. Všichni sklouzli pohledem z něho na Jean, která
nasadila vítězný pohled.
„ Už toho začínám mít dost,“ucedil kdosi ze zadní řady. Znělo to spíš unaveně
než naštvaně.
„ Harry? Nezmínil se Voldemort náhodou o kletbě, kterou použili na
Brumbála?“otočila se k němu žena.
Zavrtěl hlavou. „ Ne, jen…i když počkat,“zarazil se a zavřel oči. Ty sny měly
tu výhodu, že si je nepamatoval po probuzení, ale potom se mu objevili na mysli
a pamatoval si je docela dobře. „ Co to říkal? Paměťový…ne…myšlenkový?…taky
ne…něco takovýho…něco jako,“luskal prsty. „ Něco jako…jako …jako…vzpomínkový!
Jasně, to je ono. Vzpomínková kletba.“ Rozzářil se, zatímco ostatní se
zamračili.
„ Vzpomínková? Hm, tak to je blbý.“
„ Co to je za kletbu?“zeptal se.
„ Tahle kletba je něco na způsob Mozkomora. Vyvolává v tobě ty nejhorší
vzpomínky a nutí tě je prožívat znovu a znovu. Vedlejším účinkem tohohle kouzla
je, že odpovídáš na všechny otázky, který ti jsou položený. V podstatě se
snažíš se jakkoliv zbavit těch vzpomínek, že odpovíš na cokoliv, protože
doufáš, že ti potom bude líp. Bohužel ne, protože když něco vyzradíš, třeba
tajemství, tak to je další hrozná vzpomínka. Jenže proti tomuhle v podstatě
není protikouzlo. Jakmile ho na tebe jednou někdo použije, máš mizivou šanci se
z toho dostat. A ty vzpomínky tě pomalu ale jistě užíraj, až se zblázníš nebo
umřeš.“ Dodala.
Všichni začali remcat a o něčem se dohadovat.
Harry chvíli přemýšlel. „ Vyvolává nejhorší vzpomínky? Kdyby to někdo použil na
mně, co bych asi viděl? Siriuse jak propadá obloukem. Ten jeho výraz. Potom
rodiče, jak je Voldemort zabil. – Ale to jsi přece neviděl. – Ale slyšel.
Dokážu si to představit. Potom Brumbála. Jak tam ležel jako hromádka neštěstí,
Lupina jak proti němu letí kletba a potom tu chvíli, kdy ten chlap řekl, že Ron
s Hermionou nepřežijí do rána.“
„ …a já ti říkám, že to jde!“zvýšila hlas Jean, která se do té doby tlumeně
bavila se Snapem. Všichni se k nim otočili. Oba přejeli pohledem zbylý dav a
zahleděli se navzájem do očí. Mlčeli.
„ Nemohli byste se bavit normálně?“optal se Lupin nevrle.
„ Fajn, to by šlo,“řekla žena „ Nevíte, za kolik dní je úplněk?“
Všichni se podívali na Lupina.„ Za deset. Proč?“
Žena se podívala zpátky na Severuse a opět mlčeli.
„ To se nedá stihnout, J. A hlavně nemáme hlavní ingredienci,“řekl Snape
nahlas.
„ Tak jí musíme najít. Je to naše jediná možnost a neříkej, že to nejde. Pokud
vím, přišel jsi na to ty.“
„ Že já nebyl zticha,“protočil muž panenky.
„ Byli byste tak neskonale laskavý a objasnili nám, o co se tu zase
jedná?“zavrčela profesorka McGonagallová.
„ No,“znervózněla Jean. „ Napadlo nás, tedy Severuse napadlo vyzkoušet…krevní
lektvar. Myslíme si, že to je jediný způsob, jak Brumbála zachránit.“ V
místnosti nastalo ticho.
„ Říkal jsem ti, že to není dobrý nápad,“zabručel profesor lektvarů.
„ Je to dobrý nápad. Je …trochu…bláznivej. Má snad někdo lepší řešení?“
nadhodila.
„ Slečno Párková, myslím, že rada má důležitější práci než se zabývat těmito
bláhovými pokusy,“zavrčela zástupkyně ředitele.
„ Že to říkáte zrovna vy!“oplatila jí Jean.
„ Nechte toho,“přerušil je Lupin. „ Já si myslím, že to není až zas tak špatný
nápad. Alespoň něco. Ale teď jaká je pravděpodobnost, že se to povede a co k
tomu potřebujete?“pohlédl na svého bývalého nepřítele.
„ Pravděpodobnost je dost malá…“zavrčel Snape.
„ Přestaň kecat!“ohradila se hnědovlasá žena.
„ A pokud jde o to, co k tomu potřebuji: samozřejmě krev někoho z potomků,
několik kusů Kontryhelu natrhaného v zimě, lýkovec a …mimo jiné…taky několik
květů rulíku, který byl šestatřicet dní naložený v dračí krvi a potom usušen a
v neposlední řadě taky drápy Pětinoha. A potom spoustu dalších ingrediencí,
které se dají lehko sehnat. Ale s tímhle budou problémy,“odmlčel se. Zdálo se,
že všechny tenhle nápad rychle přešel.
„ A to je všechno?“zeptala se Jean klidně.
„ Je ti to snad málo?“ --
„ Jestli jde jen o tohle, tak to je v suchu.“
„ V suchu?“vypálil Lupin. „ Pokud vím, tak rulík je silně jedovatý a drápy
pětinoha jsou vzácné, v podstatě nesehnatelné a …“
„ A hlavně nelegální,“ozval se Percy. Zvedl hlavu a zřejmě se chystal jim dát
přednášku o zákonech.
„ Sklapni,“zkrotil ho starší bratr.
„ Ano, je nelegální a rulík je opravdu jedovatý. Proto je velmi důležité, aby
byl naložený v dračí krvi, která je také nelegální,“dodala směrem k Percymu. „
Ale v tuto chvíli bych řekla, že to je jedno.“
„ Jedno? I kdyby se nám podařilo všechno sehnat, tak se ten lektvar musí vířit
sedm dní před úplňkem a to k tomu ještě těch třicetšest dní na vylouhování
rulíku. Tak dlouho Brumbál nevydrží!“řekl jí Snape chladně a opět se jí
zahleděl do hnědých duhovek.
„ To nech na mě,“šeptla po chvíli. „ Teď bych si dělala hlavu s tou
krví.“Otočila se k ostatním. „ Ví tu někdo, o nějakém pokrevním
potomkovi?“zeptala se. Jeden se začal koukat po druhém, ale všichni jen
zavrtěli hlavou.Většina pohledů sklouzla na profesorku McGonagallovou, ale i
ona zavrtěla hlavou. „ Nikdo? Nikdo. Takže?“
„ Takže bych to nechal plavat,“řekl Snape chladně.
„ Na to zapomeň. Nenechám Brumbála umřít, rozumíš?Je to mizivá šance, ale tak
se o to alespoň pokusím.“ Vztekala se. „ Jsem mu dlužná víc než kdy budu kdy
moc splatit a pokud vím, tak mnoho z vás taky. Já-ho-nenechám-umřít!“vrhla na
ostatní nasupený pohled. „ I kdybych to měla udělat sama,“dodala, když nikdo
nehnul ani brvou. „ Fajn, přeji příjemnej den.“ Kouzlem otevřela dveře a s
prásknutím zmizela na chodbě.
„ Co to do ní zase vjelo?“zeptal se Moody.
„ Je trochu náladová,“řekl na obhajobu Severu.
„ Trochu?“vypálil Bill a Charlie.
V Harrym probíhal litý boj. Mezi jeho dvěma já probíhala výměna názoru, jestli
jí má jít pomoci nebo ne. Nakonec se rozhodl pro to jít za ní. „ Stejně mi tu
nikdo nedá žádnou jinou práci.“ Seskočil ze stolu.
„ Jean počkej!“zavolal za ní, ale nebyl sám. V tu samou chvíli se rozhodl i
jeho milovaný profesor. Oba na sebe vrhli nenávistné pohledy a vyrazili na
chodbu rychlým krokem jako by se snažili být tam rychleji než ten druhý. Ve
dveřích se srazili. Vyměnily si pár „lichotek“ a vpadli na chodbu.
„ Jdu s tebou!“vyhrkli oba a opět se probodli očima. Žena se právě o něčem
bavila s Ginny, která tady sama zůstala chudák sedět. Obě zvedly obočí a
vyměnily si nevěřícné pohledy. Jean potom sklouzla pohledem na dobrovolníky.
Oba stáli vedle sebe. Zkřížené ruce na hrudníku a pokud možno zády k tomu
druhému.
„No,…tak tohle bude zajímavý,“řekla si pro sebe Jean. „ Fajn, pánové. V tuto
chvíli bych musela být pěkně hloupá, abych odmítla vaši pomoc, ale varuji vás,
že nebudu snášet žádný hádky. Je to jasný?“zdůraznila.
Vyměnili si pohledy, jako by říkali tomu druhému: Slyšíš, máš být zticha. Potom
přikývli.
„ Budu toho litovat,“vzdychla a vrátila jim jejich hůlky. „ Varuju vás! Žádný
klukoviny,“upozornila je a ještě prohodila několik slov se zrzavou dívkou.
Potom se otočila k nim. „ Takže teď máme za úkol najít někoho z Brumbálovy
krve. Jelikož se zdá, že nikdo o nikom neví, nezbývá než se poradit s knihami,
takže cíl cesty – Londýnská knihovna. Jdeme.“ Rozhodla. Podala Harrymu opět
čistou propisku a se Snapem si zase natáhla na prsty dva spojené kroužky. „
Londýnská knihovna, archiv, třetí patro,“řekla ještě žena a potom zmizeli.
Ještě se usmál na Ginny a cvakl. „ Práce se Snapem. Budu toho litovat.“
Přemístil se do jedné uličky mezi přeplněné regály a rovnou to do jednoho
napálil.
„ Sakra!“Zvedl se ze země a vykoukl za roh. U jednoho
dlouhého stolu mezi policemi stáli oba kouzelníci. Přešel k nim a oprašoval si
hábit.
„ Bezva. Takže teďka nás čeká dost hnusná práce. Vidíte támhlety
regály?“ukázala na dvě skříně přecpané k prasknutí všemožnými papíry. „ To
všechno jsou rodokmeny od středověku až do současnosti. A my v nich teď musíme
najít Brumbálovi děti. Jsou to jediný rodokmeny, který se sepisujou samy. Takže
pokud má Brumbál potomky a třeba o nich sám neví, budou tam zapsaný. Takže do
práce.“
„ Jean, a co když Brumbál děti nemá,“řekl nejistě Harry.
„ No, tak to budeme nahraný. Ale podle toho, že byl třikrát ženatý,“ Vyvalil na
ni oči. „a podle toho, že jsem slyšela, že nebyl za mlada žádný svatoušek, tak
si myslím, že bychom mohli mít štěstí. Pokud ne, tak bychom museli zkusit
alespoň nějaký synovce nebo něco na ten způsob.“ Vytáhla z regálu jeden veliký
arch pergamenů a třískla s ním o stůl.
„ A nešlo by to nějakým kouzlem nebo tak něco?“
„ Ne. Za prvé jsou ty papíry imunní proti některým kouzlům a za druhý,
kdybychom chtěli třeba přivolat pergamen se jménem Brumbál, tak se asi
zblázníme, protože kdo ví kolik lidí mělo za předky někoho se jménem Brumbál.
Přeji příjemnou zábavu,“posadila se k papírům a začala je zkoumat. Oba
společníci si sedli na opačné strany stolu a napodobili ji.
Minuta šla za minutou a hodina za hodinou.V místnosti bylo naštěstí normální
elektrické osvětlení, protože byl archiv součástí mudlovské knihovny, takže to
nemuseli zkoumat pod světlem svíček. Bylo tu také naprosté ticho a dost
zaprášeno od neustálého tahání papírů.
„ Sakra, proč nemohl mít děti normálně v legálním manželství.“ Něco v tom
smyslu Jean občas utrousila. Snape si neustále brblal něco pod vousy, ale jinak
všichni mlčeli. Občas se někdo zvedl a šel si pro nový arch, ale všem se zdálo,
že toho vůbec neubývá. Po několika hodinách už je všechny pálily oči a zívali,
div se jim neroztrhla pusa.
Už byla jistě noc, možná dokonce po půlnoci, když se Snape zvedl a beze slova
zmizel.
„ Kam šel?“
Pokrčila rameny. „ On se vrátí.“ Sklopila oči zpátky k práci.
„ Jean?“
„ No?“
„ Co to je za ty kroužky? Jak si je vždycky navlíknete na prsty?“zajímal se,
aby na chvíli ulevil očím.
„ Myslíš tyhle?“vyndala dva lesklé předměty. „ To je na přemísťování. Jsou
vyrobený z takový látky, která dovoluje se přemísťovat více lidem. Pro toho,
kdo se přemísťuje to je sice trochu nepohodlný, ale je to
praktický,“vysvětlila.
„ Nechápu. Ty se jako nedokážeš přemísťovat sama?“napadlo ho. Zavrtěla hlavou.
„ Já myslel, že to umí každej.“ vypálil.
„ Jak vidíš, tak ne.“ Pokrčila rameny.
„ Vždyť to je součást OVCí ne?“
„ Já OVCE nemám,“řekla bez většího zaujetí. Vyvalil oči. Jak nemůže mít OVCE.
Tak blbá snad není, aby neudělala ani jedinou zkoušku nebo že by….
„ Ty jsi OVCE nedělala nebo jsi je neudělala?“
„ Nedělala.“
„ Proč? Vždyť v Bradavicích jsou povinný, ne?“
„ Jistě. Pokud jsi v Bradavicích až do zkoušek.“ Nechápal. Trochu znejistěla a
začetla se do dalšího pergamenu. „ Vyrazili mě, takže jsem u zkoušek nebyla.“
Vypadlo z ní.
Harry ztuhl uprostřed pohybu. „ Cože, oni ji vyrazili? To přece není možný. – A
proč by to nebylo možný? – V době, kdy byla na škole už přece řediteloval
Brumbál a ten by jí nevyhodil. – Tobě už taky párkrát hrozil vyhazov. Dokonce
loni už sis málem balil kufry. – To bylo kvůli kreténovi Popletalovi. Ale
Brumbál ty výhrůžky nemyslel vážně. Brumbál by nikoho nevyhodil. Dokonce i
Hagrida nechal dělat hajnýho, i když si mysleli, že byl důvodem smrti Uršuly.
Co mohla provést, že ji ředitel vyhodil? – Asi něco vážnýho. – Hodně vážnýho. –
Že by někoho zabila? Úmyslně? – To by se s ní potom asi Brumbál nebavil a
nebral by jí do Řádu. A taky Lupin jí má rád a ten by se asi nebavil s vrahem.
– Se Siriusem se taky bavil. – Ale ten byl nevinný. – Ona je třeba taky.Tak co
provedla? – Tak se jí zeptej. – Ne to by bylo blbý. Nevypadá, že by se o tom
chtěla bavit. Ale jaktože teda může používat hůlku? Vždyť by jí ji museli
zlomit. – To nevím. Ale počkat, co to bylo na tom ministerstvu? To se Smithem?
‚Mám povolení, všechno je legální.‘ To říkala, že jo? Smith je z odboru pro
zacházení s hůlkami. Proto jí chtěl zabavit hůlku. Jestli jí kdysi hůlku
zabavil a teď měla novou, tak si myslel, že porušuje zákon. – Ale jakto, že
může kouzlit? – Třeba dostala druhou šanci, aby mohla být v Řádu. Tak se jí
zeptej!“ Už se nadechoval, že se jí zeptá, když se opět objevil profesor a
Harry si to radši rozmyslel.
Snape nabídl ženě nějaký hrnek a podle namodralé páry v něm byl nějaký lektvar.
Harry radši nechtěl vědět, co to je. Žena se na něj usmála a trochu si lokla.
Pak se ale zarazila a vyprskla tekutinu zpátky do hrnku.
„ Co je?“nechápal Snape. „ Nic tomu není. Jen něco proti únavě.“
„ V tom je Vrchlík, že jo?“zamračila se.
„ Samozřejmě,“tvářil se Severu trochu nechápavě. „ To je základní bylina.“
„ Já to radši nebudu pokoušet,“řekla pro sebe, zvedla se a odešla do vedlejší
místnosti. Muž za ní chvíli zíral, ale potom se vrátil zpět k práci. „ Máte
nějaký problém, Pottere?“zavrčel. Harry se zašklebil a opět se zabořil do
rodokmenů. Něco na povzbuzení by potřeboval. Oči už se mu klížily a měl stále
větší práci se soustředit. Měl však svoji hrdost. Za nic na světě by nepoprosil
Snapea o lektvar. Chvíli se ještě pokoušel vzpomenout na vlastnosti Vrchlíku,
ale potom to vzdal.
Dlouhou dobu oba mlčeli a prokousávali se hromadou práce.
„ Do prdele!“vyjel najednou Snape vyděšeně a jako blesk vyletěl z místnosti za
Jean. Chlapec nějakou dobu zíral ke dveřím, kde oba zmizeli, ale potom se
vrátil zpět k práci.
Trvalo docela dlouho než se ti dva vrátili. Harry radši nechtěl vědět, co vedle
provádějí.
„ …a pokud se nemýlím, tak už to teďka není tvoje starost. Takže ti to může být
jedno. Vůbec bych ti to nemusela říkat. Konec. Tečka,“dodala rázně, když se
chtěl kouzelník ohradit a oba usedli zpět na svá místa. Další hodiny strávili
nudným hledáním. Harry párkrát našel jméno Brumbál, ale vždycky v nějakém
patnáctém koleni. Oči už ho pomalu přestaly poslouchat.
„ Tak dost,“zvedl se a šel se trochu protáhnout.
Všude jinde už byla naprostá tma. Regály byly tmavé, ponuré a trochu
strašidelné. Bylo mu to jedno. Potřeboval si rozhýbat ztuhlé tělo a trochu se
protáhnout. Dal si menší rozcvičku a zase se vrátil zpátky.
„…tak si lehni a vyspi se.“
„ Já jsem v pohodě, Severusi.“
„ To vidím. Jsi na mrtvici. Kdy jsi se naposledy vyspala? Tak před týdnem,
tipuju. Takhle za chvíli zkolabuješ. Takže se koukej vyspat. To je rozkaz!“
„ Ty máš o mě nějakou starost,“nadhodila.
„ Mám k tomu svoje důvody.“Zamračil se. „ Takže…“
„ Dobrá. Ale jen si na pět minut zavřu oči. Potom mě vzbuďte.“ Dřepla si do
jednoho velkého křesla. „ Za pět minut mě kou-kej-te vz-bu…“víc už neřekla.
Jakmile se uvelebila, klesla jí víka a ona usnula.
Snape se slabě usmál. Přehodil přes ní plášť a nechal jí spát. Harry rychle
uhnul pohledem, aby neviděl, že ho sleduje a pozornost věnoval dalšímu
rodokmenu. „ Dorian Mory, jeho manželka Penelopa…zííív… Mory… dcery…Ešelon a
Helena Moryovi…zííív…sakra, kde jsem skončil…jo, Moriovi…a hele nemanželský
syn… Adrien Mory-Datali…zííív…sakra.“ Z práce ho vyrušil podivný zvuk. Zvedl
hlavu a jen tak tak zastavil malou ampulku, která se k němu řítila po stole.
Zvedl oči ke Snapeovi.
„ Vypijte to. Je to na povzbuzení. Když takhle budete půl hodiny čučet na jeden
papír, je nám to k ničemu,“ucedil profesor.
Lektvar sice zabral a Harry se mohl opět soustředit, ale stejně to nevydržel
dýl než hodinku dvě. Ani nevěděl, kdy mu zaklapla víka a upadl do hlubokého
spánku…
Probral se na tom samém místě s brýlemi nakřivo a s otlačeninami po celém těle.
Pořádně se protáhl. Stále seděl u stolu u veliké hromady papírů. Snape to
zřejmě vydržel ještě nějakou dobu po něm, ale potom to taky zalomil. Ležel na
stole a hlavu měl položenou na rukách. Jean jediná byla vzhůru. Zřejmě nakonec
spala celou noc. Probírala se opět rodokmeny a ujídala u toho propečenou
housku.
„ Dobrý ráno,“usmála se a poslala k němu pytel s čerstvým pečivem.
„ Páni díky. Mám hlad jako vlk.“ Vyndal jednu housku a s chutí se do ní
zakousnul.
„ Jo, já taky. Ještě, že je pekárna hned pod knihovnou. Kdy jste to vy dva
zabalili?“
Pokrčil rameny. „ Já asi za hodinu po tobě a Snape…Nemám ponětí.“
„ Měli jste mě vzbudit.“
„ No, myslím, že už jsi toho měla taky dost.“ Ujídal snídaně a listoval dalšíma
pergamenama. Náhle se objevila sova a dala Jean Denního věštce. Žena si ho
vzala a když sovička odletěla, rozvinula hlavní stránku. Vytřeštila oči a
houska jí vypadla z ruky. „ To NE!“vykřikla.
Její výkřik probudil Snapea. Ještě chvíli zírala na noviny a potom je třaslavě
podala společníkům. Přeletěli očima hlavní stránku.
DENNÍ VĚŠTEC
Zpráva dne:
Tragická zpráva zasáhla dnes po ránu celý kouzelnický svět. Albus Percival
Wulfric Brian Brumbál, držitel Merlinova řádu první třídy, člen Starostolce a
největší kouzelník dnešní doby, dnes v noci po těžké nemoci zemřel…..
Komentáře
Přehled komentářů
Ahojík,
Na svém blogu na adrese http://www.kacenuska.estranky.cz/clanky/____mega-soutez_____prihlas-se_____/____mega-soutez_____prihlas-se_____ pořádám soutěž o nejhezčí stránky,blog nebo něco v tom smyslu. Myslím, že bys měla šanci tak se pls přihlaš. Díky
P.S. Platí to pro všechny kdo si tento vzkaz přečtou.
Pls
(Kačenuška, 29. 7. 2007 18:41)