16. kapitola - Špatné zprávy
Objevili
se na tom samém místě, kde předtím s Jean. Oba se okamžitě svezli na zem.
„ Do prdele, moje noha,“zakřičel, aby ze sebe dostal tu strašnou bolest a chytl
se za nohu, do které schytal poslední ránu. V dalším okamžiku se kolem nich začali
hemžit léčitelé.
„ Co se vám stalo?“
„ Smrtijedi,“špitla Ginny.
„ Zase?“vyhrkli a vyčarovali pro ně nosítka.
„ Harry, Ginny,“vrhla se k nim Jean. „ Jste v pořádku?“
„ Jo. Jen jsem to schytal do nohy,“ zaskučel.
„ Co je s Ronem?“vypálila dívka.
Harry si všiml, že se Jean v očích zaleskly slzy. Nadechla se k odpovědi, ale
než mohla cokoliv říci, tak jí léčitelé odstrčili a je odnesli oba pryč.
Ačkoli sebou vůbec nepohnul, náhle se mu ze zasažené nohy ozvalo dvoje silné
křupnutí a jeho končetina se sama od sebe zkroutila do nepřirozeného úhlu. „
Áááá…“
Harrymu nejspíš dali nějaké oblbováky, protože se po chvíli vzpamatoval a jaksi
si nebyl sto vzpomenout, kde je nebo jak se tam dostal . „Dobrý, nohu máš snad
v pořádku a rameno taky. Ten zbytek bude muset počkat,“ řekl mladý léčitel a
urychleně zmizel z místnosti. Chlapec se posadil. Zkontroloval si nohu, která
už nebolela a měla i normální vzhled. Rozhlédl se. Byli nejspíš na nějaké
ošetřovně.
„ Fajn, jinak to vypadá, že jsi zdravá,“ ozvala se jedna léčitelka, která
prohlížela Ginny za závěsy a potom rychle odešla za svým spolupracovníkem.
Harry skrz závěsy zahlédl, jak si Ginny oblékla noční košili a přes to přetáhla
svetr. Seskočila ze stolu a vydala se do míst, kde byl Harry.
„ Jak dlouho tu jsme?“zeptal se a vstal.
„ Asi tři minuty. Potřebovali tě na chvíli uklidnit, protože jsi strašně
křičel. Co noha?“ strachovala se. Zahýbal s končetinou na důkaz, že je v
pořádku.
„ Co je s ostatními?“vzpomněl si najednou. Chvíli proti sobě bez hnutí
stáli a potom vyletěli na chodbu. Místnost, kde leželi Ron s Hermionou našli
snadno. Jean přecházela přede dveřmi po chodbě, jednou rukou si držela přes
pusu, aby nezačala křičet a po tvářích jí tekly slzy.
„ Jak je jim?“vyhrkli svorně. Upřela na ně svoje uslzené oči. Harrymu spadl do
žaludku náklad kamení a Ginny se ho chytila za rameno, aby se udržela na nohou.
„ Co je s nima?“šeptla dívka.
„ Já nevím,“hlesla žena. „ Vůbec nevědí, co s nima je. Nevědí, co na ně použili
za kouzla. Nemůžou je probudit.“ Poslední slova jen zašeptala a zase přikryla
pusu rukou, aby utišila svůj pláč.
„ Neumřou, že ne?“pískla dívka a vyslovila něco, na co Harry nechtěl ani
pomyslet.
„ Já nevím, Ginny,“zavrtěla hlavou Jean a opět začala rázovat po chodbě sem a
tam. Ginny se přitiskla ke kamarádovi a smáčela mu hábit proudy slz. Harry jí
chtěl utěšovat, ale měl co dělat sám se sebou. „ To snad není možný. Přece
neumřou. To mi přece nemůžou udělat! – To si piš, že můžou. – Ne, to přece
nejde. Nemůžou umřít. Nemůžou mě tu nechat samotnýho. Přece nejsou takový
parchanti, aby mě tu nechali. – Myslím, že v tuto chvíli o tom oni nerozhodují.
Pochybuji, že by Hermiona s Ronem chtěli umřít. – To je pravda. Ale léčitelé.
Ti je uzdraví. Uzdravili už i horší případy, že jo? – Já nevím. – Určitě. Určitě
ano. Pomůžou jim. Zachrání je. – A co když ne? – Není žádný ne. – Harry,
buď realista. Jestli v nejlepší kouzelnický nemocnici nevědí, co s nima je,
tak…“ – Tak to zjistí. Brzy už budou vědět, co s nimi je a potom je uzdraví.“
Přitiskl k sobě Ginny ještě blíž a aniž by si toho všiml, mu po tvářích začaly
téct slzy. „ Musí. Musí je zachránit. Nesmějí zemřít. Nechci zůstat sám. – A co
když zemřou? – Tak nechci žít ani já!“
Minuty se vlekly jedna za druhou. Oba si sedli na lavičku a už jen zírali do prázdna.
Jean na rozdíl od nich neměla stání a stále nervózně pochodovala sem a tam. To
čekání bylo úmorné. Nesnesitelné. Občas sice někdo vylétl z místnosti a za
chvíli se zase vrátil, ale nikdo s nimi neztratil jediné slovo.
„ Ginny!“
„ Mami!“ Paní Weasleyová se k dceři přiřítila jako vítr.
„ Holčičko moje. Jsi v pořádku?“objela Molly svojí jedinou dceru. V mžiku se za
ní objevil i její manžel a nejstarší syn. „Ginny, Harry. Není vám nic? Před
chvíli jsme se dozvěděli, že jste tady. Co se stalo?“drmolil Artur.„ Kde jsou
ostatní?“dodal nejistě, když nikde neviděl zbylé děti.
„ Tam,“ ukázala Jean na dveře. Víc ze sebe nedostala a zase začala brečet.
Všichni tři Weasleyovi zbledli jako smrt. Harrymu bylo jasné, že bude asi
jediný, kdo je schopen vysvětlení.
„ Smrtijedi na ně použili nějaký kouzla a nikdo neví, co s nimi je,“ hlesl.
Artur chytil svoji žena, která vypadala, že každou chvíli zkolabuje a Ginny se
vrhla bratrovi kolem krku. „ Ani Rona, ani Hermionu nemůžou probudit,“dodal.
„ Rona s Hermionou? A kde jsou Fred a George?“znejistěl otec ještě víc.
„ Ti zůstali celou noc v obchodě.“
„ Díky bohu. Alespoň někdo je v bezpečí,“ vzdychl. „ A co se vůbec stalo?“
„ No, já přesně…“
„ A co jsi dělala ty?!“vykřikla najednou Molly na Jean, když si nějakou dobu
zíraly do očí,
„Měla jsi
je hlídat. Slíbila jsi, že je budeš chránit. A vidíš kde skončili?“křičela
Molly zoufale. „ Je to tvoje vina…“
„ Molly, nech toho. Jean určitě udělala všechno, co mohla,“krotil jí manžel a
pevně jí stiskl, aby se na ženu nemohla vrhnout.
„ Molly, promiň, nedokázala jsem je ochránit,“špitla Jean, jak jí hlas dovolil
a poté se rychle klidila pryč. Harrymu bylo jasné, že jestli se předtím cítila
strašně, tak tohle jí rozhodně nepřidalo. Ale vyčítat něco ženě, která možná
přijde o své dítě by taky nebylo fér. „ Ne, nepřijde! Nikdo tu o nikoho
nepřijde!“rozkázal si chlapec v hlavě. „ Nikdo tady neumře. A jestli jo, tak ať
si Voldemort s Malfoyem a Bellatrix šusem rezervují místa na hřbitově. –
Neříkal jsi náhodou, že se ti nebude chtít žít, když…no zemřou? – Možná. Ale
jestli se jim něco stane, tak nepřestanu, dokud nevyhladím Smrtijedy do
poslední kapuce. – To jsi řekl hezky.“
Minuty se opět nekonečně táhly. Artur utěšoval svoji ženu, Ginny visela na krku
bratrovi a Jean seděla na opačném konci chodby sama s hlavou v dlaních. Přisedl
k ní.
„ Jean?“
„ No?“opřela ruce o kolena, ale stále zírala do země. Už vypadala celkem
klidně, ale Harry tušil, že to je jenom zdání. Mlčel. Najednou nevěděl, co
říct. „ Je to moje vina,“řekla.
„ Nedávej si vinu. Ty za to nemůžeš.“
„ Ne? Tak kdo?“
„ Smrtijedi. Ty za to nemůžeš. Naopak nebýt tebe, tak nás dostanou všechny.“
Mlčela.
„ Neber
vážně to, co ti řekla Molly. Je jen …“
„ Ale ona na to má právo, Harry,“zvedla k němu oči. „ Ona má pravdu. Můžu za to
já. Dala mi vás na starost. Já za vás měla zodpovědnost. Měla jsem vás chránit
a místo toho dva z vás…“ S každým slovem její hlas sílil a nakonec jí selhal.
Složila hlavu zpět do dlaní.
„ Kdybych
byla na jejich místě já, bylo by to lepší.“ V tu chvíli Harry poprvé pochopil,
co mu tenkrát říkala o zodpovědnosti dospělých. Měla je hlídat a nepovedlo se
jí to. Nebyl to strach, ale pocit viny, co jí ubíjelo. Ozvaly se spěšné kroky.
„ Severusi,“vystřelila Jean z místa a vrhla se muži kolem krku. „ Díky bohu, že
nedostali alespoň tebe.“
„ Já jsem v pořádku. Co ty? Co se stalo?“objal ji.
„ To bychom myslím rádi věděli všichni,“ozval se za ním Moody.
„ Harry, jsi v pořádku?“ hnal se k němu jeho opatrovník.
„ Jasný, Remusi, jsem.“
„ Nevypadáš tak,“chytil ho za ramena a zkoumal jeho obličej.
„ Jen pár škrábnutí. Jsem na tom ale mnohem líp než oni,“pohodil hlavou ke
dveřím.
„ Ron a Hermiona?“ Přikývl. „ Co se jim stalo?“ Harry mu řekl to, co předtím
Weasleyovým. „ Cože? Oni nevědí, jaké kouzlo je zasáhlo? To je snad
nemožný,“vytřeštil oči.
„ Ale je to tak.“ Pokrčil Harry rameny. „ Co Smrtijedi? Podař…“
„ Tady ne, Harry,“zarazil ho Moody a začal svým okem přejíždět všude kolem.
Vzápětí se vynořila i profesorka McGonagallová. A podle Harryho názoru se tvářila
víc než ustaraně.
„ Potřebuji s vámi mluvit. Někde v soukromí,“vypálila okamžitě a přejela
pohledem po členech řádu. Pošuk i Náměsíčník přikývli.
„ O něčem bych věděl.“Harry je zavedl do místnosti, kde je předtím ošetřovali.
Artur zůstal u manželky s dcerou. Ještě se k nim stačili přidat Tonksová a
Kingsley. Moody pronesl kouzlo, aby je nikdo nemohl odposlouchávat a všechny
oči se upřely na profesorku.
„ Mám pro vás špatnou zprávu,“začala. Všichni začali remcat. „ Špatnou? Copak
jich už dneska nebylo málo? Co může být horšího než to, že ti dva tam bojují o
život?“
„ Brumbál zmizel…“
V místnosti zavládlo naprosté ticho. Všichni se dívali z jednoho na druhého,
jako by čekali, kdo na ně vykřikne – Apríl! Nikdo se nedočkal.
„ Jak to myslíš, že zmizel?“zeptal se Lupin. „ Minervo, Albus nemohl jen tak
zmizet. “
„ Bohužel. Mám strach, že to pravda je. Je pryč už několik dní.“
„ Hloupost. A kdo by nám tedy poslal varování?“
„ To jsem byl já,“hlesl chlapec a Moody se zatvářil rozpačitě.
„ Ví snad někdo, kde Albus je?“zeptala se netrpělivě profesorka přeměňování. „
Ne. Nevíte. Kdy jste ho viděli naposledy?“ Všichni shodně odpověděli, že
v den, kdy uprchli Smrtijedi.
„
Správně. Já ho viděla ještě den poté. Tvrdil, že musí na ministerstvo kvůli
nějakým informacím. Dokonce mi i řekl, kam jde, ale nedorazil tam. Od té doby
ho nikdo neviděl.“ Odmlčela se. „ Teď zbývá otázka, kde je?“
„ Má ho on.“ Harryho sdělení znělo naprosto klidně. Všichni na něho zírali, ale
on mlčel stejně jako oni. Sám si totiž v hlavě musel nejprve dát dohromady dvě
a dvě. „ Má ho Voldemort,“ pokračoval a rozhlédl se po ostatních. „Do prdele,
já jsem vůl!“ Teď si konečně uvědomil krutou pravdu a vší silou kopl do
nejbližší skříně.
„ Co se děje Harry?“vyřkl Lupin otázku, která se všem honila hlavou. „ Jak to
víš?“
„ Není to snad jasné? Kde jinde by byl? Jak jinak by zjistil, kde je
ústředí?“vyštěkl.
„ To si myslíme taky, ale proč říkáš, že jsi vůl?“ nechápali.
„ Proč? Protože já to věděl. Věděl jsem, že mají Brumbála. Věděl jsem, že přijdou,
jenže jsem takovej kretén, že jsem si to neuvědomil.“
„ Jak jsi to mohl vědět?“převzal slovo Moody.
„ Protože mi to řekl,“ rozhodil ruce. Všichni vyvalili oči. „ Já to slyšel. Konečně
zničím to, po čem už dlouho toužím. A kdo mi k tomu dopomohl? Kdo? On. Osobně,“
opakoval Harry věty ze sna, které mu teď jasně vyvstaly na mysli. „Myslel tím
Brumbála. Mělo mě to napadnout hnedka.“
„ Kde jste to slyšel, Pottere? Jak víte, že mluvil o Brumbálovi?“ ozval se
Snape.
„ A o kom asi jiným?“ utrhl se na něj. „ A slyšel jsem to ve snu. Kde jinde? Já
totiž s Voldemortem na čaj nechodím,“řekl chladně. Snapovi se jeho narážka ani
trochu nelíbila.
„ Už zase začínáte, Pottere?“zavrčel. Tentokrát je však Jean zarazila dřív než
se stačili rozjet. „ Nechte toho. Jste jak malí kluci.“
„ I bez toho vašeho kočkování, máme problémů až až,“přidal se Lupin. Nastalo
ticho.
„ Tedy,“ujal se slova Moody. „ Jestli je pravda, to co tady říkáte a pokud
vezmeme v potaz, že Brumbál jako strážce tajemství a jako jediný mohl vyzradit
polohu ústředí, tak…“
„ ...tak jsme v prdeli,“doplnil ho Bill.
V jiných situacích by se ostatním jeho slovník nejspíš nelíbil, ale teď to bylo
všem jaksi jedno.
„ To se mi nelíbí,“řekla McGonagallová. „ Znám Albuse už velmi dlouho a i vy
byste měli vědět, že on je jedním z lidí, kteří by radši zemřeli než…než aby
něco vyzradili. Troufám si říci, že je natolik silný, aby vzdoroval i Kletbám,
které se nepromíjejí. A vůbec je dost chytrý na to, aby se Smrtijedům vyhnul
velkým obloukem. Pokud by k tomu neměl závažný důvod,“dodala.
„ V tom s tebou naprosto souhlasím, Minervo. Albus by nikdy nezradil ani pod
kletbou… ale nevidím jinou možnost, jak tohle vysvětlit,“řekl Moody. „ Bohužel,
pokud Brumbála opravdu dostali a pokud nedej bože použili veritasérum… tak
nechci ani domýšlet, co se bude dít.“Nastalo ticho. „ V tomto případě by pro
nás všechny bylo výhodnější, kdyby ho zabili.“ Tato varianta zněla strašně, ale
všichni si uvědomovali, že Pošuk má pravdu. Brumbál toho věděl až příliš mnoho
na to, aby byl v rukou nepřítele.
„ Tak v tomhle vás asi zklamu,“ozval se chlapec. „ Brumbál žije.“
„ Víš to jistě?“zeptala se Tonksová s nadějí. (asi jako jediná)
„ Jo. Voldemort ho zakázal zabít. Chce si ještě… pohrát.“ Po této zprávě bylo
na všech znát zděšení.
„ Harry, víš ještě něco?“zeptal se ho Lupin.
Zamyslel se. „ Ne.“ Zavrtěl hlavou, ale poté si na něco vzpomněl. „Vlastně jen
jednu věc. Když se spolu s Malfoyem bavili, říkal Voldemort něco ve smyslu, že
se do jeho pasti chytí další ryba. Myslel tím vás,“ ukázal na Snapea, který ho
jako vždy probodl pohledem. „ On věděl, že tam jste. Věděl, že vás tam může
najít. Myslel si, že vás tam chytí a dokáže, že jste špeh.“ Profesorův obličej
zůstal bez hnutí, ale jeho oči se zúžily.
„ Takže o tobě ví,“ hlesl Moody. „Brumbál mu to zřejmě vyzradil, že jsi zvěd.
Takže tu máme další problém.“ Moody i Lupin se opřeli o stůl a nevěřícně vrtěli
hlavami.
„ Jestli můžu něco říct,“zvedla nenápadně ruku Jean, jako by se hlásila. „ Když
už jsme u těch problémů, tak…vím, že jich už je víc než dost, ale…není to tak
moc důležitý, ale…všimla jsem si, že když se na ústředí objevili Smrtijedi, že…
nehledali plány ani informace o Řádu. O to jim nešlo. Šli na jistotu.
Chtěli…chtěli Rona a Hermionu nebo Ginny.“ Odmlčela se a těkala očima po všech
kolem. „A horší na tom je, že zatímco mě se pokusili hnedka zabít, je chtěli
dostat živý. Ani se nesnažili najít nebo chytit Harryho, který tam měl
teoreticky být… Chtěli je. Oni chtěli návnadu,“ dodala do naprostého ticha a
upřela zrak na černovlasého klučinu. Harry naprázdno polkl. „ Návnadu. – Na co?
– Na tebe, ty trubko. Na koho jinýho. – A proč? – Protože to ví. Ví, kde máš
slabý místo. Ví, že kdyby je dostal živý, že by sis pro ně přišel. Že by jsi je
nenechal zemřít. – Hups. Tak to mě znají asi dobře. – Ke smůle tvý i
ostatních.“
Hloučkem to zašumělo a bylo k rozeznání i několik nadávek.
„ Má ještě někdo takovou nějakou příjemnou informaci?“optal se Lupin ztrápeně.
Mlčeli. „ A mohli byste nám teďka vy dva objasnit, co se tedy stalo? A jak se ti,
Harry, vůbec povedlo utéct?“ Přikývli. Chlapec se ujal slova a ve zkratce řekl
vše, co se stalo. O jeho snu, jeho usmiřování se Snapem a Jeanině vizi.
„ Ty jsi měla vidění?“zamračil se Remus.
„ To je blbost, Reme. Já jsem Jiskra, ne Vidoucí. Nemůžu mít vidění. Nevím, co
to bylo,“ hájila se, jako by to bylo něco špatnýho.
„ Ať to bylo cokoliv, zachránilo vás to,“ konstatoval Pošuk a Harry pokračoval.
Nemohl si však nevšimnout, že se Jean najednou zarazila a začala očima těkat
sem a tam, jak nad něčím usilovně přemýšlela. Když dokončil, začala Jean svoji
verzi. Harry se dověděl, že jakmile zmizel, tak se pokoušela co nejrychleji
dostat spáče z postele, ale než se stačili dostat ze schodů zpátky do kuchyně,
vrazili dovnitř Smrtijedi a hnali se po nich. Roztrhli je na tři skupiny: Ona,
Ron s Hermionou a Ginny, která utekla na půdu. Oba jeho spolužáci prý odrovnali
pěkných pár nepřátel, ale když se k nim potom Jean dostala, zrovna je nějaké
kouzlo skolilo. A potom už se tam objevil Harry. Ještě jim popsala, jak se
odtamtud přemístili a všichni na chlapce pohlíželi s jakousi úctou. „ A co jste
dělali vy?“zeptal se Lupina, aby na něho přestali zírat.
„ My jsme byli všichni na svých místech a sháněli informace, když jsme dostali
výstrahu i s místem. Já jsem si nejdřív myslel, že se musela stát chyba, že
přece na ústředí se nemůže nic dít, ale jakmile jsme se přemístili, zjistili
jsme, že se to kolem základny hemží Smrtijedy. A…bohužel má asi Jean pravdu,
když tvrdí, že jim šlo o to dostat vás živý, protože nejen, že nám zabránili se
dovnitř přemístit, ale hlavně veškerý úsilí soustředili na to, abychom se
dovnitř nemohli dostat vůbec. Nějakou dobu jsme bojovali, ale oni potom
najednou zmizeli. Nechápali jsme, co se děje. Celý dům byl naprosto prázdný a
my nevěděli, co se s vámi stalo. Až potom z někoho vypadlo, že tě tu viděl a že
jsi říkal, že už tu je jenom Ginny. Modlili jsme se, abyste se odtud dostali
celý. A potom jsme dostali zprávu, že jste tady.“Odmlčel se.
„ Kdyby
se Jean nestalo to zvláštní vidění a vy byste neutekli, tak vám nejspíš nikdo
nepomůže. I tak nás dokázali udržet daleko od vás na tak dlouho, aby jste byli
v brindě. Tohle Řád nezvládl. Za to, že to nedopadlo hůř, vděčíme velkým díkem
vám a hlavně tobě Harry,“dořekl Lupin a zahleděl se na chlapce s pokorou.
„ Já…já jsem nic…dělal jsem, co jsem uznal za správný,“brblal s zkoumal špičky
svých bot.
„ To je dobře, Harry. Dokázal jsi, že…“
„ Dokázal jsem Voldemorta pořádně vytočit,“hlesl a chytil se za čelo. Jizva mu
opět dávala pěkně zabrat.
„ Jizva?“ zeptali se se strachem. Přikývl, ale potom mávl rukou. „ To bude v
pohodě.“
Ostatní se začali o něčem dohadovat, ale Harry to moc nevnímal, protože už ho
opět začínala bolet zraněná noha. Nedával na sobě nic znát a snažil se
soustředit na to, aby zahnal tu bolest. Ale pouze do té doby než se pobolívání
změnilo v záškuby, záškuby v křeče a po křečích, kdy už se Harry držel jen
silou vůle, se opět ozvalo do naprostého ticha dvoje křupnutí.
„ Už zas!“zakřičel a svezl se na zem. „ Do prdele, co to je?“
„ Co je ti?“
„ Ta noha. Ta, do který jsem schytal to zaklínadlo.“
„ Já myslela, že ti to spravili,“řekla Jean.
„ Já taky,“zaskučel. „ Udělejte s tím prosím někdo něco!“ Svíjel se na zemi a
držel si nohu, ve které měl pocit, že mu po ní přejíždí parní válec a drtí mu
všechny kostičky.
„ Dojděte pro někoho,“zakřičel Lupin a Tonksová vyběhla ven.
„ Na to stačím sám,“vyndal Moody hůlku.
„ Ne, Pošuku,“zarazila ho Jean. „ Jestli to je to, co myslím, tak mu to akorát
zhoršíš. Harry, jaký to bylo kouzlo, který na tebe použili?“
„ Já nevím, nevím, nevzpomínám si.“ Ozvalo se další křupnutí. „ Áááá…“
„ Dobrá, tak to hold musím zkusit,“šeptla si pro sebe. „ Severusi, chytni ho za
kotník, ať sebou přestane škubat. Lupine, ty taky.“ Namířila hůlku na nohu. „
Ať se mi to povede,“hlesla a začala odříkávat nějakou dlouhou formuli. Z hůlky
vylétl drobný proud světla a obalil celou končetinu. Ozvalo se další křupnutí a
chlapcem projela silná vlna bolesti. Tentokrát však od toho, jak se mu kosti
rovnaly zpět.
„ Jean…“
„ Vím, co dělám Reme. Držte ho!“Ještě dvakrát to zakřupalo a když už si Harry
myslel, že je konec, vyslala ještě jedno zaklínadlo. Zakřičel ještě víc.
Připadalo mu to jako dýka, která se mu zaryla do nohy, prozkoumala jí skrz na
skrz a poté se řítila celým tělem nahoru. V příštím okamžiku se Lupinovi
vysmekl a vyzvracel se na zem. Bolest sice přešla, ale on měl pocit, že je
naprosto vyčerpaný. Jean si vydechla.
„ Co to bylo?“nechápal Lupin.
„ Musel to ze sebe dostat, jinak by se mu ta noha lámala znovu a
znovu,“odvětila.
„ Já se ptám, co to bylo za kouzlo. To jsem snad ještě neviděl,“ podíval se jí
do očí. Žena pokrčila rameny a rychle vyšla ven. Zdálo se, že ke zvracení taky
nemá daleko.
Dovnitř se vřítil léčitel. Vysvětlili mu, co se stalo, zkontroloval Harrymu
nohu, uklidil to, co před chvílí vyvrhl a opět odešel. „ Co se to dneska kurva
děje?“slyšeli ho ještě ode dveří.
Spolu s ostatními vyšel na chodbu. Hned přede dveřmi seděla Ginny na lavičce a
před ní klečela Jean.
„ …a jaký účinky to mělo?“
„ Všechno mě začalo strašně bolet, kůže pálila a bolela jako by se do ní
zarývaly nože a měla jsem pocit, že se mi svíraj všechny vnitřnosti. Nemohla
jsem nic ovládat. Měla jsem pocit, že mi tím tlakem pukne srdce…“
„ A to asi taky mělo,“přerušil Harry Ginnino popisování příznaků kletby.
„ Na tebe to použili taky?“zeptala se Jean klidně.
Přikývl. „ Bylo to snad horší než Crucio,“řekl, když se postavila a pohlédla mu
do očí.
„ Kdo to použil? Malfoy?“ Ginny přikývla. Žena se podívala na Harryho a ten
přikývl taky.
„ A
kolikrát?“
„ Jednou,“řekl chlapec.
„ Na mě taky jednou. Vyhrožoval mi, že to zopakuje a že to už mě zabije, ale
neudělal to…i když mohl.“ Odmlčela se. „ Připadalo mi…jako…jako…“
„ Jako by už neměl sílu, to zopakovat?“zeptala se Jean a dívka souhlasila.
Harry neměl ponětí, kam tím míří, ale neptal se, protože žena vypadala, že nad
něčím usilovně přemýšlí. Poodešla kousek dál. Potom zabořila ruce do vlasů a
opřela čelo o zeď. Chvíli mlčela.
„ Merde!!!“ vykřikla najednou a kopla do jedné z laviček. „ Putain!!!“ Všichni
v doslechu na ni vyvalily oči, co jí to proboha popadlo. Ještě chvíli kopala do
lavičky a brblala něco, čemu Harry nerozuměl.
„Qu´est-ce qui se passe?“vyhrkl Snape stejnou hatlapatilkou, která v jeho
podání zněla divně.
Chvíli na něho zírala a potom se nadechla. „ Je sais pourquoi ne connait
personne les sorcelleries, pourquoi ils savent pas, qu’est-ce qoi se passe a
Ron et Hermi, pourquoi Bmachien a parle le secret a les Magmort. Comment ils
ont lui pu domineri,“chrlila ze sebe.
„ Merde!
C’est chant!“ opět kopla do lavičky. Odmlčela se.
„ Comment? Pourquoi?“vypálil Snape.
„ L‘ arme du plus puissant,“řekla klidně. Zíral na ni jako na zjevení.
„ L‘ arme du plus puissant?“zopakoval a zdálo se, že se mu ulevilo. „Mais,
Jean, c’est seulement …ehm…l’imagination.“
„ Nemůžete mluvit normálně?!“ohradil se Lupin a ostatní přikývli.
„ Non, c’est pasm,“ ohradila se Jean pevně a Remusovy poznámky si nevšímala. „
Ca dépend c´est pas vrai le tout. Mais c´est pas l’imagination. J´ai vu ca.“
„ Jean, tu dois avoir tort. C’est seulement la fabla pur les enfants.“
„ Non, C´est pas,“ohradila se chladně a probodla ho pohledem, kterým se mu
mohla rovnat.
„ Jean, L‘ arme du plus puissant existes jamais,“zvýšil hlas i Snape.
„ Non, non, non!“ Konečně Harry něčemu rozuměl. A konečně mu taky seplo, že ta
hatlapatilka je Francouzština. „ Snape umí francouzsky? Tak to je tedy silnej
odvar. – Nebo máš slyšiny. – Pak je tu maj asi všichni. Každej tu pozoruje tu
jejich rozmluvu jako tenisovej zápas. - No, vona to jeho francouzština jen tak
mezi námi zní dost ulítle. – A myslím, že nejen francouzština. - Neví tu někdo
o čem se mluví?“
Jean začala být dost naštvaná. „ Tu ecoutes pas moi! Je sius pas cone. J´ai
parle…“
„ Jean, je veux pas ecouter…“ přerušil jí Snape rázně.
„ Merde! Ta queule et ecoutes moi,“vykřikla ně něho. „J´ai parle, j´ai vu ca.
Tu croyes pas moi? Aloir, parles moi, comment ils onz craigne Bmacien a parler?
Comment la sorcellerie ils ont applique dans Ron et Hermi. Et Harry aussi.
Pourquoi Malfoy a pouvoir user les sorcelleries seulement un fois? Pourquoi
savent personne les sorcelleries? Pourquoi?" Odmlčela se. "Parce que
c’est seulement l’imagination,“ z jejího hlasu zněl sarkasmus a vztek. „ Pur
tous.“ Snape na ní zíral, ale mlčel.
„ Jean…“začal pomalu.
„ Je veux pas ecouter toi,“přerušila ho. „ Ecoutes moi. J´ai savoir la
sorcellerie a guerir la jambe de l´Harry. Et pourquoi? Parce que j´ai vu ca. Je
sais L‘ arme du plus puissant.“ Odmlčela se. „ Vous savez pas imaginer comme la
force a ce chose. Est-ce tu croyes moi maintenant?“dokončila klidně a lapala po
dechu.
„ Oui,“řekl po chvíli, kdy vypadal naprosto zmateně.
„ A jestli jí získal, tak jsme při nejmenším v prdeli. Při nejmenším,“řekla už
tak, že tomu všichni rozuměli, čímž ukončila jejich tajný rozhovor.
„ Jestli získal co?“ vypálil Remus. To, že ničemu nerozumí, ho štvalo stejně
jako Harryho.
„ Vous parlez francais?“zeptal se Bill, který se objevil před chvilkou.
„ Další,“zavrčel Moody.
Jean i Snape přikývli. „ Oú vous apprendez le francais?
„ Je suis neé en France,“odvětila Jean klidně. Bill pohlédl na Snapea.
„ Elle a apprender francais de moi,“ucedil Severus.
„ Pourquoi?“nechápal Bill. (ten čas strávený s Fleur nebyl tak úplně k
zahození)
„ Ce n’est pas importent,“přerušila je Jean netrpělivě. „ Merde!“
„ Můžete už nám sakra vysvětlit o co se tu jedná?“vypálil Harry, Lupin,
Tonksová a Moody najednou.
Jean se Snapem mlčeli. Drahnou chvíli si jen zírali do očí a Harry měl opět
pocit, že se dokážou bavit i beze slov. „ Haló, posloucháte nás?“vypálil na ni
Remus, ale bylo mu jasné, že z těch dvou teď nic nedostane. „ Bille, mohl by
ses jich prosím tě zeptat, o co tu šlo, o čem se dohadovali? Nejspíš zapomněli,
jak se mluví anglicky,“řekl Lupin pořádně nakvašeně. Všichni se otočili na
nejstaršího z Weasleyů. Podrbal se na hlavě a po chvíli ze sebe vyklopil
nějakou větu v cizím jazyce.
„ Děláš si srandu?“zeptal se Snape Jean aniž by přerušil kontakt jejich očí. „
Jsi cvok,“dodal. Billa si ani jeden z nich nevšímal.
„ To už by jsi měl vědět dávno,“odvětila klidně. „ Jdeš?“ Muž přikývl a oba se
otočili k odchodu. Bill na ženu ještě jednou vyhrkl otázku ve francouzštině.
Zastavila se a chvíli se mu dívala do očí.
„ Qu´est-ce que? L‘ arme du plus puissant,“odvětila klidně. Vyvalil na ni oči,
stejně jako předtím Severus a ještě chvilku do ní něco hučel. Odbila ho jednou
větou a vydala se pryč.
„ Kam jdete?“křikl na ně ještě Lupin.
„ Za chvíli jsme zpátky,“houkla Jean a oba zmizeli.
„ Ne, vono by jí to zabilo, kdyby alespoň jednou odpověděla
normálně,“rozčiloval se Remus. „ Bille, koukej vybalit o co tady šlo nebo se
neznám.“
„L‘ arme du plus puissant,“zopakoval nevěřícně. Teprve potom si uvědomil, že to
slyšeli taky, ale byli by docela vděční za překlad. „ Zbraň nejmocnějších.“
„ Cože?“ vyhrkli všichni. „ Chceš mi říct, že se tu dohadovali o tý báchorce?“
„ Někdo má zřejmě důvody se domnívat, že to není báchorka,“odvětil Bill svým
pohodářským hlasem. „Mami, mám ještě nějakou práci,“ líbl matku na tvář. „
Kdyby se cokoliv dělo, dej mi hned vědět.“ Kývl na ostatní a zmizel pryč.
Nastalo ticho. „ Lupine? Co to je Zbraň nejmocnějších?“zeptal se Harry trochu
přiškrceně. Už ten název zněl dost děsivě. A jestli to Voldemort opravdu
získal, tak… „ Jsme v prdeli,“doplnil jeho hlásek. „ Díky, na to bych bez tvý
pomoci ani nepřišel. – Nemáš vůbec zač.“
„ Zbraň nejmocnějších je…“ začal jeho opatrovník dost nejistě. „ Je…pro mě to
vždycky byla jen pověst, ale…“zarazil se.
„ Ale co?“naléhal chlapec.
„ Ale doufám, že se mýlí,“ dokončil. „ Někdy ti to vysvětlím. Myslím, že je
načase, abychom podnikli určité kroky a pořádně se dohodli, co dál,“ otočil se
k ostatním členům Řádu. „ Ale myslím, že nejdříve bychom měli najít nějaké
lepší místo.“
„ Souhlasím. O jednom bych věděl. Jdeme,“rozhodl Moody.
„ Jdu s vámi,“řekl Harry.
„ Ne, nejdeš, Harry. Bude lepší, když zůstaneš tady. Kdyby se něco stalo. Budeš
je tu teď mít na starost.“
„ Nechci tu zase zůstat sedět, Remusi. Proč už…“
„ Já vím, Harry, že se ti to nelíbí, ale…zůstaň teď tady, u přátel. Budou tě
potřebovat víc než my,“usmál se smutně. Poplácal ho po ramenou a společně s
ostatními zmizel.
„ Molly,“otočil se na svou ženu Artur. „ Máme práci, nejraději bych tu zůstal,
ale…“
„ Jen jdi. Chápu to,“hlesla. Líbla manžela na tvář a ten taky zmizel.
„ Bezva. Zase sami. Až na to, že teď tu je místo brečící Jean, brečící Molly a
já se zase nic nedozvěděl. – A co by ses chtěl dozvědět ještě navíc? Víš, že
Brumbála má Voldemort, víš, že tím pádem jsme všichni v pr…, přišel jsi na to,
že jsi naprostej blb, mimochodem žádná novinka… - Jseš milej. – Já vím. Dál ses
dozvěděl, že Snape umí francouzsky… - Kdybych se spíš dověděl o čem to krafali,
byl bych spokojenější. Kdyby mi někdo řekl, co to je ta Zbraň nejmocnějších.
Sakra, proč vždycky někdo něco řekne, ale nikdo to nevysvětlí. – To je zákon
schválnosti. – Hm, bezva. Dál by mně taky třeba zajímalo jak to, že jim Brumbál
vyzradil tajemství, jak to, že Jean měla vidění i když není Vidoucí. Co jsem
měl sakra s tou zasranou nohou… - Myslíš to, že dělala křup křup? – Jo, myslím
to, že sama od sebe dělala křup, křup. – A víš co by zajímalo mně? – Co? – Co
je s Ronem a Hermionou.“ Harry se zastavil. Zjistil, že celou dobu pochodoval
po chodbě a teď zíral na bílé dveře s nápisem NEVSTUPOVAT. Za nima byli. Oba
jeho nejlepší přátelé právě bojující o život. „ Nebo už možná mrtvý. – Ne. To
NE!“ Ale nechápal, co se s nimi mohlo dít tak dlouho. Už tu byli při nejmenším
pár hodin a pořád jim nikdo neřekl ani slovo. Ani jedno slovo. Harry měl náhle
pocit, že kdyby vyšli ven a řekli, že zemřeli, bylo by to snazší než tohle
nesnesitelný čekání.
„ Deane!“vykřikla najednou Ginny a vrhla se kolem krku chlapci, který se
vynořil zpoza rohu.
„ Ginny, jsi v pořádku?“objal ji.
„ Jsem. Ale co ty tu děláš?“
„ Máma tu pracuje. Řekla mi, co se stalo. Bál jsem se o tebe.“
Harry se nadechl a vydal se přivítat se spolužákem. „ Nazdar Deane.“
„ Ahoj Harry. Ty tu jseš taky?“vyvalil na něho oči před dívčino rameno.
Přikývl. „ A jak je mu? Myslím Ronovi?“
„ Nevíme, nevíme nic o něm ani Hermioně, nikdo…“
„ Hermiona tu je taky?“ Opět přikývl.
„ Nikdo nám není schopen nic říci,“zavrtěl Harry hlavou a opět začal pochodovat
po chodbě.
„ Vy jste rodiče těch dětí?“objevil se najednou jeden plešatý léčitel. Molly,
Ginny a Harry byli v mžiku u něho. „ To jsou vaše děti?“optal se znovu. Z jeho
tváře se nedalo vyčíst nic jiného než únava.
„ Jsem matka toho kluka. Ale to děvče jako vlastní. Co je s nimi? Řekněte mi
to,“vypálila na něho paní Weasleyová a bylo na ní vidět, jak bledne.
„ Kde má to děvče rodiče?“zeptal se znovu a všichni tři už z něj začínali
šílet.
„ Jsou to mudlové, nevíme, kde teď jsou. Proč? Co je s nimi?“vypálil teď Harry.
„ Neříkejte, že…“
„ Jsou na živu,“přerušil ho a všem se ulevilo. „ Zatím. Použili jsme veškerá
kouzla a přípravky, které máme k dispozici, ale stále se nám nepodařilo
zjistit, co jim je. Uvedli jsme je do umělého spánku, abychom je uklidnili a
získali čas. Musím vás ale bohužel upozornit, že jsou na hraně. V dost vážném
stavu.“ Ronova matka i Ginny spustili další zoufalý pláč. „Teď dostali nějaké
lektvary a čekáme na výsledky. Nezbývá než čekat,“dokončil a odešel pryč. Ze
dveří se začali trousit další léčitelé a léčitelky. Bylo jich asi osm a všichni
vypadali naprosto vyčerpaně. Trousili se pryč. Najednou se Harry rozhodl se
jich jít zeptat ještě na to, jakou šanci mají. Vydal se za nimi, ale za druhým
rohem strnul.
„…jseš fakt pako. Neviděl jsi, jak ta ženská byla vynervovaná? To jsi jí to
nemohl říct jemněji?“
„ Hele, já toho za ty tři hodiny mám až po krk. Co jsem měl podle tebe říct?“
„ Něco normálního. Nejsi začátečník.“
„ To fakt nejsem. A za tu dobu, co tu pracuju, jsem zjistil, že takhle lhát a
dávat zbytečný naděje, je ještě horší než pravda. Taky jsem jí mohl říct celou
pravdu, ale kdybych těm třem řekl, že nám za tu dobu, co jsme byli zavřený
vevnitř, třikrát upadli do klinický smrti a že je při životě jakž takž udržujou
jen lektvary a kouzla, tak by se tam ta holka i ta ženská složily. Je to krutý,
je to tak. Taky tuhle bezmoc nesnáším, ale jestli sis všimnul, tak nikdo neví,
jak tohle léčit, nikdo neví, co jim je. Ani ten kluk, kterej přišel s nima…tu
nohu mu museli spravovat dvakrát. Co to bylo za svinský kouzlo?“Odmlčel se. „
Hele, jseš tu novej a budeš se muset nějaký věci naučit. Jsou věci, který je
lepší říkat, věci, který se říkaj jenom někdy a věci, který se neříkaj nikdy.“
„ Jako třeba?“
„ Jako třeba to, že bude zázrak, jestli se ti dva dožijou rána. To se třeba
neříká, protože ta jejich matka by za chvíli ležela vedle nich. A teď, když
dovolíš, se jdu vyspat.“ Pak už se ozývaly pouze vzdalující se kroky.
Harry stál jako přimražený. Z toho, co právě slyšel, se mu dělalo špatně. „
Bude zázrak, když se ti dva dožijou rána. To snad ne. To nemůže být pravda.
Přece jim musí nějak pomoct. – Ne vždy to jde, Harry. – Já vím, že ne vždy to
jde, ale u Rona a Hermiony to přece jít musí.“ Křičel ve své hlavě. Opřel se o
chladné dlaždičky a po tváři mu stekla jedna slza.
Když se vzpamatoval z počátečního šoku, vydal se zpátky. Snažil se vypadat klidně,
i když jeho vnitřek křičel za všech sil. Rozhodl se nikomu nic neříct, protože
ten léčitel měl pravdu, že by to holky asi nevzaly moc dobře. Ginny se k němu
okamžitě vrhla a opět mu začala brečet na rameno. Dean se někam ztratil a ona
se potřebovala někoho držet. „ Nesmí umřít. Nesmí. Že neumřou, Harry? Že
ne?“vypískla.
„ To víš, že ne, Gin.“ Pohladil jí po vlasech a snažil se o svém tvrzení
přesvědčit hlavně sebe.
Minuty se opět vlekly ve strašlivém čekání. Černovlasý chlapec seděl s opřenou
hlavou, zíral do stropu a byl uzavřený ve své hlavě. Ze zamyšlení ho vytrhlo až
vzdálený bouchnutí dveří. Rozhlédl se. Proti němu seděl Dean a probodával ho
pohledem. „ Co na mě tak zírá? – Proč asi? – Já nevím. Ať si jde zkoušet vraždy
na někoho jinýho. - Pokud sis toho ještě nevšiml, tak ti na klíně usnula jeho
holka a tím, jak jí neustále hladíš po vlasech ho asi dost vytáčíš.“ Harrymu
sklouzl pohled a uvědomil si, že to je pravda. Ginny ležela stočená do klubíčka
na lavičce, s hlavou položenou v jeho klíně a Harryho ruka jí naprosto
automaticky hladila po vlasech. „ A sakra. To se divím, že mně ještě nezabil. –
Jo, to já taky. – Co mám dělat? – Hlavně na sobě nedej znát, že jsi nervózní a
nějak z toho vybrusli. – Hm, dík za radu. – Vždy k službám.“
Harry jemně zvedl dívce hlavu a vyklouzl zpod ní. Pokynutím zavolal Deana,
který si ochotně sedl na jeho místo. „ Potřebuju se protáhnout. Hlavně jí
nevzbuď,“šeptl na vysvětlenou a vydal se chodbou pryč. Opravdu byl naprosto
ztuhlý. Obě půlky ho bolely od dlouhého sedění a celé tělo měl zkoprnělé.
Protáhl se a začal se toulat po chodbách. Prošel několika bloky až narazil na
dlouhou chodbu, která byla lemovaná velkými okny. Vyhlédl.
Zjistil, že právě svítá, ale jeho pozornost upoutalo něco jiného. Skrz sklo
mohl zahlédnout dvě osoby stojící kousek od něj na kamenné verandě. Přešel
kousek blíž a nahnul se k pootevřeným dveřím. Nemýlil se. Venku stáli opření o
mohutné zábradlí Jean se Snapem. Už ho nepřekvapilo, že je vidí spolu, ale
docela ho zarazilo, že stojí za sebou, Snape jí drží kolem ramen a pozorují
východ slunce.
„ Vzpomínáš na ten východ v Bradavicích? Ten v šesťáku?“zeptala se zasněně.
„ Na ten se zapomenout nedá,“ odvětil klidně.
„ Kdo tenkrát mohl tušit, jak všichni dopadneme. Že skončíme takhle.“ Odmlčela
se. „ Chybí mi to. Chybí mi ten bezstarostnej život v Bradavicích. Chybí mi
ostatní. A chybíš mi ty,“dodala.
„ Ty mě taky, ale to už jsme snad probírali. Nejde to. Už ne.“
„ Já vím. Co bylo, nejde vrátit,“řekla a poté se začaly ozývat jen vzlyky.
„ Ale no tak,“utěšoval jí Snape hlasem, o kterém vůbec Harry netušil, že ho
profesor ovládá.
„ Co když se jim něco stane, Severusi? Co když umřou…“vzlykala
„ Nikdo tady neumře, Jean.“
„ Ale co když jo? Jak se budu potom moct podívat Molly do očí? Je to moje vina,
že jsou tady…“
„ Není to tvoje vina. Díky tobě mají ještě naději. Udělala jsi, co se dalo.
Dostala jsi je až sem a připravila jsi jim ten lektvar. Teď nezbývá než čekat.“
„ Ale co když ten lektvar nezabere? Co když…“odmlčela se. „ Nesnáším čekání. A
bezmoc. Nesmí se jim nic stát. Jestli jo, tak to nepřežiju. Oni by umřeli kvůli
mně. Proč jsem to radši neschytala já?“
„ Přestaň vyvádět. Za ty roky, co jsme byli spolu, jsi mě naučila jednu věc.
Vždycky je alespoň nějaká naděje. To jsou tvoje slova.“
„ Ty si to pamatuješ?“
„ Hučela jsi je do mě celý ty roky. Takže teď…“zašklebil se. „ Pusu jako
měsíček a špičkama nahoru. Tak, vidíš že to jde.“ Oba se na sebe usmáli a potom
už jen dál pozorovali vycházející slunce.
Harry se radši vytratil pryč. Už se naučil, že Snape nemá zrovna radost, když
ho nachytá v tomhle rozpoložení. Po vyslechnutí jejich rozhovoru se mu sice
neulevilo, ale jednu výhodu to mělo. Odvedl svoje myšlenky na něco jinýho.
Nemohl se zbavit pocitu, že mezi těma dvěma něco je. Nebo bylo…
Jestli v tom nechcete mít takovej hokej jako Harry, tak tady máte překlad tý
francouzský části.
„ Do prdele!!!“ vykřikla najednou a kopla do jedné z laviček. „ Kurva!!!“
Všichni v doslechu na ni vyvalili oči, co jí to proboha popadlo. Ještě chvíli kopala
do lavičky a brblala něco, čemu Harry nerozuměl.
„ Co se stalo?“vyhrkl Snape
Chvíli na něho zírala a potom se nadechla.„ Už vím, proč nikdo nezná tyhle
kouzla, proč je nikdo neumí, co se stalo Ronovi a Hermioně, proč Brumbál
vyzradil tajemství Smrtijedům, jak ho donutili to říct. Do prdele. To je na
hovno.“ Opět kopla do lavičky. Odmlčela se.
„ Jak? Proč?“vypálil Snape.
„ Zbraň nejmocnějších,“řekla klidně. Zíral na ni jako na zjevení.
„ Zbraň nejmocnějších?“zopakoval a zdálo se, že se mu ulevilo. „Ale Jean, to je
jenom …ehm…výmysl.“
„ Můžete mluvit normálně?“ohradil se Lupin a ostatní přikývli.
„ Ne, není.“ Ohradila se Jean pevně a Remusovy poznámky si nevšímala. „ Možná
to není CELÉ pravda, ale není to výmysl. Já to viděla.“
„ Jean, musela ses zmýlit. Je to jenom báchorka pro malý děti.“ Na profesorovi
začínaly být znát známky netrpělivosti.
„ Ne, to teda není!“ ohradila se chladně a probodla ho pohledem, kterým se mu
mohla rovnat.
„ Jean. Zbraně nejmocnějších nikdy neexistovaly,“zvýšil hlas i Snape.
„ Ne, ne, ne!“ Konečně Harry něčemu rozuměl. . A konečně mu taky seplo, že ta
hatlapatilka je francouzština. „ Snape umí francouzky? Tak to je tedy silnej
odvar. – Nebo máš slyšiny. – Pak je tu maj asi všichni. Každej tu pozoruje tu
jejich rozmluvu jako tenisovej zápas. - No, vona ta jeho francouzština jen tak
mezi námi zní dost ulítle. – A myslím, že nejen francouzština. - Neví tu někdo
o čem se mluví?“
Jean začala být dost naštvaná. „ Vy mně neposloucháte. Nejsem blázen. Říkala
jsem…“
„ Jean, nechci už to dál poslouchat …“přerušil jí Snape rázně.
„ Do prdele! Drž hubu a poslouchej mě!“vykřikla na něho. Zmlkl.„Říkala jsem, že
jsem to viděla. Nevěříš mi? Dobře, řekni mi, jak donutili Brumbála mluvit, co
to bylo za kouzla použitý na Rona a Hermionu? A Harryho samozřejmě. Proč mohl
Malfoy použít to kouzlo jen jednou za sebou? Proč nikdo ty kletby nezná? Proč?
Protože to jsou jenom výmysly,“z jejího hlasu zněl sarkasmus a vztek. „ Pro
všechny, to jsou jen výmysly.“ Snape na ní zíral, ale mlčel.
„ Jean…“začal pomalu.
„ Nechci tě poslouchat.“přerušila ho. „ Ty poslouchej mě. Já znala kouzlo na
vyléčení Harryho nohy. A Proč? Protože jsem jí viděla. Zbraň nejmocnějších.“
Odmlčela se. „ Ty si neumíš představit, jakou má ta věc moc. Teď už mi věříš,
že to je pravda?“dokončila klidně.
„ Jo,“ řekl po chvíli, kdy vypadal naprosto zmateně.
„ A jestli ji dostal, tak jsme přinejmenším v prdeli. Přinejmenším,“řekla už
tak, že tomu všichni rozuměli, čímž ukončila jejich tajný rozhovor.
„ Jestli získal co?“ vypálil Remus. To, že ničemu nerozumí, ho štvalo stejně
jako Harryho.
„ Vy mluvíte francouzsky?“zeptal se Bill, který se objevil před chvilkou.
„ Další,“zavrčel Moody.
Jean i Snape přikývli. „ Kde jste se to naučili?
„ Já se ve Francii narodila,“odvětila Jean klidně. Bill pohlédl na Snapea.
„ Mně to naučila ona,“ucedil Severus.
„ Proč?“nechápal Bill. (ten čas strávený s Fleur nebyl tak úplně k zahození)
„ To není důležitý,“přerušila je Jean netrpělivě. „ Do prdele!“
Komentáře
Přehled komentářů
je to dobrý ale celkemčasto tam jsou sproste slova ne???jinak super!
hmm
(katie r., 26. 5. 2006 16:47)