Napadlo by vás, že naši předkové zapalovali ohně přibližně v tento den již před více než tisíci lety? Tento zvyk znaly germánské kmeny a pravděpodobně i Slované tehdy vykonávali něco obdobného. Keltští předkové nazývali tento svátek, který měl pro ně magický význam, Beltine. Po skončení temné a zlé zimy se prostřednictvím ohně duchovně očišťovali a zároveň se připravovali na roční období, které bylo označováno jako světlé a bylo spojeno s teplem, plodností a rozmnožováním. Byl to čas určený pro sexuální zasvěcování a milostné hry, které se během svátku ohně živě provozovaly. Oheň měl ale i ochrannou funkci, neboť v tuto noc nabývaly na moci a síle bytosti z jiného světa, jako elfové, víly a čarodějové. Ohně se přeskakovaly nebo se mezi jednotlivými ohništi procházelo, což symbolizovalo přechod z jedné části roku do druhé. V souvislosti s tímto svátkem je zmiňována tradice uzavírání zkušebního manželství. Tyto svazky trvaly rok a jeden den. Když partneři nebyli spokojeni, mohli se zas bez problémů rozejít. Jeden ze zvyků spojených s touhle nocí, známý již Keltům, je stavění máje. V českých zemích bylo zvykem sázet svobodným dívkám mladé březové stromky. Máj před domem znamenal pro děvče veřejnou poctu a zároveň vyjadřoval náklonnost mladého muže. Stavěly se ale také obecní máje pro všechny dívky, což se na mnohých místech dodržuje dodnes. Germánská tradice nazývala noc z 30. dubna na 1. května Valpružinou nocí. Svatá Valpurga (zemřela roku 778) pocházela z Anglie, posléze však žila v Německu, kde se stala abatyší hildesheimského kláštera v Eichstätte. Proslula jako bojovnice proti temným silám a později se paradoxně stala patronkou čarodějnic. Právě z Německa se tradice pálení čarodějnic dostala i k nám. Křesťanství se později snažilo potlačit všechny pohanské zvyklosti, zejména ty, které oslavovaly plodnost a byly provázené uvolňováním mravů. V Českých zemích nazývali tuto noc Filipojakubskou a patronát těchto svatých měl pravděpodobně zabránit provozování pohanských zvyklostí (později byl tento svátek přesunut na 3. května). Ohně se zapalovaly i nadále, ale jejich význam se pozměnil, měly ozářit oblohu, aby bylo dobře vidět čarodějnice, které se v tu noc slétaly na sabat. Dle rozšířených představ se čarodějnice na sabatu oddávaly hříchu se samotným ďáblem a znesvěcovaly křesťanské symboly i rituály nebo ničily úrodu. Když čarodějnice na vrcholku kopce, kde se vatry obvykle pálily, přece jen přistála, mohla být ihned upálena. Různá sdružení a obce organizují 30. dubna tradiční pálení čarodějnic. Nejvelkolepější oslavy bývají tradičně v Mohelnici v prostorách místního autokempu. V dnešní době ale nemáme strach z "náletů" čarodějnic, právě naopak. Mnohé ženy zláká možnost se vyřádit v převlečení za divoženku a zatancují si s koštětem kolem ohně. Akce jsou spojeny také s taneční zábavou, koncerty kapel nebo zábavnými soutěžemi. Tuto noc se ale hlavně nemá šetřit veselím a tancem. A když u toho bude hodně "čarodějnic", promine se snáz také nějaká ta "čertovina".

(Petra Chrenková - deník Právo, čtvrtek 27. dubna 2006)