Zelené židle, Paříž
Zelené židle patří k Paříži tak jako Eiffelovka, bageta nebo Rodinovo polibek. Lucemburské či Tuillerské zahrady by bez nich neměli tu svoji pověstnou romantickou atmosféru. Kovové zelené židle, na kterých se učí, čte, jí, líbá, objímá, opaluje, pokládají se na ně nohy, jsou cílem objektivů, poskakují po nich vrabci. Návštěvníci Lucemburské zahrady je přemisťují, natáčejí k slunci, odtahují od slunce do stínu, přísouvají k jezírku s malými plachetnicemi, které děti pohánějí hůlkami.
Jsou vystaveny žáru, dešti, jsou na pohlednicích Paříže, celý svět v nich vidí romantiku, když se na nich tvoří loužičky dešťové vody, když na ně padá podzimní listí, když jsou obsazene, když jsou v sychravém počasí prázdné, mokré, když se ve vodě na nich odráží Paříž, její známé momumenty a obloha.
Ani během těch nejkrásnějších, nejletnejších, nejslunnějších dní se vám nestane, že byste volnou židli nenašli. I když Lucemburská zahrada praská ve švech, místo k sezení se vždy najdete. Lidé spočinou na nich deset minut, hodinu, zda tři hodiny, neustále odcházejí a přicházejí.
Lucemburskou zahradu vytvořila Marie Medicejská v roce 1612. Postupně Pařížané stále více trávili volný čas procházkami po bulvárech a zahradách. A tak v 18. století se Senát rozhodl nahradit lavičky židlemi, které by se daly snadno přemisťovat.
Před 1. světovou válkou se v Lucemburské zahradě dalo sednout za 20 „sous“ (grošů). Od roku 1920 se platí 20 centimů za židli a 30 centimů za „fauteuil“ (židli s opěradly). Židle byly a jsou olivově zelené barvy, ze železa a s dřevěnými opěradly. Od roku 1974 se dá na židlích v Lucemburských zahradách sedět zdarma, stejně tak jako v ostatních parcích v Paříži.
V roce 1990 Senát vyhlásil výběrové řízení na židle Lucemburské zahrady, které vyhrála firma Fermob. Ocel nahradila hliníkem, aby byly snáze a lépe odolávaly korozi a meteorologickým podmínkám. Vyrábí je ve 25 barvách a vyváží do celého světa jako symbol Paříže a Francie.
Kdy a na kterém místě je máte nejraději? Na podzim pod stromy Tuillerských zahrad, s výhledem na náměstí Concorde, zachumlaný ve vlněném kabátě se šálou a s papírovým kelímkem s horkým čajem? Nebo s rozečtenou knihou pod sochou jedné z francouzských královen v Lucemburské zahradě? Nebo se spoustou papírů z přednášek a sluchátky na uších? :-)
Zdroj: Archiv webu Paristep. Fotografie: Jan Schinko jr., FotoSchinko.
Další zajímavé články a informace o Paříži naleznete zde: Paříž průvodce.