Fantasmagoria

 Dokonalost je, když si chcete dát houby v octě a najdete ležet vidličku na stole. Dokonalost je, když začne pršet, zatímco vy jste ještě nedošli domů. Dokonalost je všude a v každém okamžiku. Všechnu ji ale nemůže obsáhnout nikdo.

 „Na co myslíš?“ Dotaz zněl trochu naštvaně. Asi jsem nechala svůj obličej zatvářit neprozřetelně snivě. „No, jen tak. Jak je to hezký.“ „A co?“ Šedé oči si mě prohlížely, jako by skenovaly každou mou myšlenku. Ne, dokonalost je, že mě nemohou prohlédnout. „Všechno.“ Ta nekonečně abstraktní odpověď na okamžik dala zabrat šedým očím. Zdálo se mi, že se v nich mihlo něco z dýmu snění, tak typického pro ty mé. Tenhle dým zavinil, že mé oči nebyly zelené, ale jako malířskou rukou neuměle smíchané se šedou.

 „Myslíš, že všechno je hezký? Podívej se z okna.“ Uposlechla jsem, neviděla jsem jediný důvod, proč se nepodívat. Za sklem se mrtvě skvěly opadané stromy, mlha, kouř a déšť. „Krásný podzim,“ odvětila jsem s úsměvem. Kupodivu nebyla moje odpověď jízlivá ani myšlená jako automatická opozice. Skutečně jsem viděla za oknem krásný podzim svítících svíček, dopisního papíru a snů za šera. „Tohle?“ Šedé oči se zabarvily nesouhlasem.

 Myslím, že ta zeleň v  očích mi umožňuje jiný pohled na svět než těm všem modro, šedo, hnědo a černookým. Je snad zelená něco z dokonalosti, která se odráží v oknech lidské duše? Ale čistě zelené chybí ta snivá podstata, ta možnost si za dlouhých deštivých podvečerů jen tak sednout na zem k topení a zaplňovat modrými stopami bílé stránky. Chybí jí ten dým, který znamená hloubku a zároveň nekonečnou naivitu. „Tohle. To je dokonalost.“ Zelená zvítězila.

 „Dokonalost? Prší tam, je tam zima a hnusně. Mlha, kouř, šeď…“ Šedivá zavířila a usadila se ve znechucené konstelaci. „Mně se to líbí. K podzimu to prostě patří.“ Možná že právě zelenoocí jsou zatíženi na zelené roční doby a nemají rádi podzim ani zimu, protože neodráží jejich oči, nelahodí jejich duši. Ale dým v mých očích mi dal dar vidět krásu všude. Zeleň zase zasela dokonalost. Moje oči vidí jinak. A šedooký nemůže pochopit.

 „Vidíš svět jinýma očima.“ Zeleň vyslovila tu myšlenku, protože to je myšlenka dokonalá. „To teda jo.“ Úšklebek. Pochopení? Ne, ale konec znechucených úvah. Nedám šedivé proniknout na svou tvář, zanechám si ji v očích, aby přinášela krásu všem, kteří o ni stojí. A jestli budou chtít dokonalost, ať si ji k ní neuměle přimíchají tak, jak to udělal malíř mých očí. Protože dokonalost spočívá v tom, že právě ji naleznete.