Fantasmagoria

Vodní hladinu rozčeřily drobné vlnky, narušující neprostupné ticho okolo. Na břehu jezera stály tři postavy bojovníků.

„Něco tu je, určitě. Všichni to říkají,“ řekl hlasem plným strachu první z těch, kdo byli okolo jezera. Vzápětí se na hladině utvořila kola. „Vypadá to tak,“ odvětil druhý. Následně vytryskl z jezera proud vody. Ve výbuchu vody, který je všechny smetl do jezera se objevila hlava. Byla to hlava s necitelnýma plazíma očima, ostny a strašlivými tesáky. Seděla na dlouhém krku, který byl posazen na rozložitém těla s netopýřími křídly a čtyřmi pařáty.

Obluda strašlivě zařvala a zamávala křídly, čímž okolo sebe začala vířit a rozstřikovat vodu. První z lidí byl smeten do vody a teď plaval pryč od nestvůry. Druhý se krčil na břehu, celý zlitý vodou. Třetí ležel těsně u vody, neschopen cokoli podniknout. Vodní drak měl úchvatné, perleťově se lesknoucí tyrkysové šupiny přecházející do zelené barvy. Přestal bít křídly do vody a podíval se na prvního člověka, který ochromený hrůzou nebyl schopný udělat vůbec nic.

Netvor se na něho podíval a začal se blížit. Člověk strašlivě zařval a v momentě, kdy po něm drak vyjel, se odkutálel a vytasil meč. Rozmáchl se, ale netrefil. Drak zařval a vyjel po něm podruhé. Člověk vyskočil na nohy a v panice po drakovi sekl. Meč ale jen sklouzl po tvrdých šupinách a drakovi se nic, kromě malého šrámu na čumáku, nestalo. V jeho žlutých plazích očích se objevil nenávistný výraz. Odhalil obrovské tesáky a máchl křídly. Člověka to vymrštilo a spadl na břeh. Druhý člověk však již doplaval na břeh. Nepozorován, vylezl drakovi na hřbet a zachytil se za jeho mohutná křídla. Teď to obluda zjistila a ohnala se po něm. Zamávala křídly a rozstříkla kolem sebe hektolitry vody. Člověk se téměř neudržel, ale v tu chvíli zaútočil i třetí. Vytáhl luk, nasadil na tětivu šíp, zamířil a vyslal střelu. Mířil na oko. A trefil se. Drak se zuřivě zapotácel, ale pak šíleně zařval. Jako smetí setřásl člověka ze svých zad a křídlem mávl tak, že srazil lučištníka na břehu. Ten spadl do vody.

Drak se ohnal křídlem na druhou stranu a člověk plavoucí ve vodě vylétl vysoko ke stropu a se zaječením spadl na vodní hladinu, těsně vedle draka. Ten po něm vyjel a malý smrtelník zmizel v jeho obrovské tlamě. Ale první útočník už vstal, uhnul všem útokům a stál proti vodní nestvůře. Drakovi stále z oka trčel šíp a vodu barvila zelená krev. Drak se na zlomek vteřiny rozhlédl a jediným šikovným pohybem hlavy do vody spolkl lučištníka. Pak se ohnal hlavou proti břehu.

Voják se sehnul a vyjel po drakovi mečem. Ale byl příliš pomalý. Nenávistně zařval a rozběhl se smrti vstříc. Když se drak rozmáchl křídlem, sekl po něm. Natrhl ho a odlétl deset metrů daleko. Drak zavřeštěl a chvíli bil do vody natolik, že kvůli vlnám a stříkající vodě nebylo nic vidět. Vyburcován hněvem, který vzplanul, když uviděl, jak skončili jeho dva druhové, plaval tak rychle, jako ještě nikdy v životě. Netvor na něho zaútočil a on nestihl zcela uhnout. Jeho šat se zachytil o osten na netvorově hlavě a bojovník vylétl na hlavě draka nahoru. Obluda s ním mávala, ale on se nevzdával. Drak rozevřel tlamu a trhl hlavou. Člověk udělal výpad mečem. Z posledních sil zabodl meč do drakovy tlamy a vytryskla zelená krev.

Drak se zazmítal a smrtelník dopadl na tvrdou skálu z výšky několika desítek metrů. Takový pád nelze přežít. Tyrkysové stvoření zařvalo bolestí a zamávalo křídly. Vzneslo se a zakroužilo jeskyní. Kropilo jezero svou zelenou krví a letělo k východu. Po cestě spolklo bojovníka a pokračovalo.

Letělo podzemními chodbami, nad řekami a stokami a když vyletělo ven, naposledy spatřilo krvavý západ slunce. Majestátní drak už nemohl mávat jedním křídlem. Skropený vlastní krví i krví nepřátel dopadl v poslední smrtelné křeči na ostré skály pod sebou a v pláni zalité posledními slunečními paprsky opět zavládl klid.