Orava-M.Fatra 1.9.2012
1. 9. 2012
Rafinovaně připravený zájezd potěšil všechny. Dokonce tak, že se zaplnily dva autobusy, jeden odjížděl v sobotu a druhý v neděli. První atrakcí byla cesta na Oravu. Lákadlem byla jízda parníkem a kulturní návštěva expozice lidové tvorby na Slanickém ostrově. Další atrakcí byla návštěva Malé Fatry a Jánošíkových dier.
Začnu netradičně, zpáteční cestou. To jsme si totiž v autobuse odsouhlasili, že nevadí, že občas trochu pršelo. Mohlo být daleko hůře. Mohly padat kroupy, mohlo sněžit. A ono jenom trochu pršelo. Tolik k počasí. A taky dodám, že ty kameny v roklích a soutěskách byly zatraceně klouzavé.
Vysvětlení: Vašek plánuje své turistické trasy velmi zodpovědně a rozvážně, s tím, že se údajně dají napasovat na všechny věkové kategorie a různý stupeň turistické zdatnosti. Napínavá hra začíná v autobuse detailním popisem všech etap. Stává se, že mnohý posluchač získá utkvělý pocit, že se může těšit na rozvážné kroužení po městském korze. První úsek trasy k samotnému startu mnohdy Vašek vůbec opomine zmínit, takže pocit, že by ji ušel v pohodě i somnambulní člověk, se násobí. Přesto z nějakého záhadného důvodu někteří neduživci vrávorají a padají už na těchto nepodstatných úsecích na cestě k cíli. U paty druhého úseku většinou tyto vysílené a umazané mátohy zkoprní hrůzou. Možná se jim podaří vyšplhat na schod, který je vysoký mezi sedmdesát ï a 150 centimetry. Ovšem stačí další pohled na pět centimetrů široký chodníček nad běsnícím vodopádem, případně děsivý pohled na kamzičí chodník po takřka kolmé skále vzhůru. Následuje totiž jejich totální zatuhnutí a zbabělý horolezecký sestup z toho vysokého schodu zpět. Dodržují přitom důsledně zásadu aspoň pěti pevných dotykových bodů se zemí současně, dvě ruce, dvě nohy a zadek. Pokud Občas Vašek prohlásí, že třetí úsek je poněkud nebezpečný. Říká vlastně, že ho zvládnou jen ti šílenci, kteří denně dvoufázově trénují a jednou týdně si vyběhnou na nějaký ten Mont Blanc nebo si přeplavou jen tak pro radost La Manche. Přesto se našli i netrénování chrabří hrdinové, kteří se rozhodli překonat sami sebe a vydat se do neznáma po žluté. Těm patří velká sláva. Pak se našlo mezi námi i několik poněkud menších dobrodruhů. Ti se nezalekli toho prvního žebříku a vyšplhali aspoň o kus výše. Sláva patří i jim. A na závěr: určitě si zaslouží uznání i ti, co prošli aspoň kousek trasy. Někteří s mokrým zabláceným zadečkem, jiní s rozbitou bradou, další za vydatné pomoci ostatních. A jako útočiště čekala na ty, kteří si zatím ještě tolik nevěří, útulná hospůdka Diery, odkud si všechno okolo hezky prohlíželi, a plánovali své příští hrdinské výstupy, aby se mohli vyrovnat svým statečnějším kamarádům. Na své si zkrátka přišel opravdu každý.
Závěr: Tyhle akce jsou úžasnou příležitostí překonávat sebe sama. A pokud to nevzdáme, třeba jednoho krásného slunečného nebo možná propršeného dne zvládnou účastníci zájezdu o fous větší úsek. Ti, co kolabovali na začátku prvního okruhu, vstoupí udatně do dalšího předpeklí a zdolají je. Protože tyto malé zázraky, kdy lidi překonají sami sebe, se děly i na této naší výpravě. A to je na těchto výpravách tak krásné. A taky ta pohoda, a smích, a radost, a pocit, že je nám spolu fajn.
Protože my všichni si můžeme zpívat: „We Are the Champions. „
S láskou vaše užvaněná Božena Mokrošová, foto přidal Honza Marek
Náhledy fotografií ze složky Orava-M.Fatra 1.9.2012
Komentáře
Přehled komentářů
Boženka nám popsala strasti pochodu turistů v Jánošíkových dierách a já přidávám co pravil jeden náš nejmenovaný turista. Když přišel sám z túry ke stolu pravil manželce : objednej mi velké pivo protože je lépe být živý zbabělec než mrtvý hrdina.
Na další putování ve všichni těšíme !
Jarka
jen malé doplnění
(Jarka Půrová, 8. 9. 2012 11:05)