kapitola 8
Oh whoa…
My body’s saying let’s go.
Oh whoa…
But my heart is saying no.
( Christina Aguilera – Genie In a Bottle )
Harry se unaveně opřel zády o chladnou stěnu a nechal na sebe dál dopadat proud příjemně horké vody. To byla kombinace, kterou potřeboval. Klid a sprchu a trochu chladu za sebou, aby se probral.
Jestli o tom před tím nepřemýšlel nebo nechtěl přemýšlet… teď už to bylo jedno.
Nebylo možné dál zavírat oči před realitou, která se mu před chvílí zjevila v celé své zvrácené kráse.
Draco Malfoy.
Draco Malfoy ho zajímal.
O tom nebylo pochyb.
Ale možná… ne, už ne možná… tentokrát spíš skoro jistě…ho zajímal daleko víc, než si dřív připouštěl.
Zatraceně.
Zachvěl se a zavřel oči. Všechno se mu vybavilo znovu, ostře a skutečně. Mohl to prožívat stále dokola. Všechno bylo čerstvé jako právě otevřená rána… na jak dlouho?
Obrovské oči. Hrůza, překvapení a pak stříbrná chladná prázdnota. Útlé tělo, které tak marně bojovalo. Harry sebou trhnul. Nikdy neměl pocit, že by byl nějak fyzicky silný. Vzpomínal na Dudleyho a jeho kamarády, kteří ho tak rádi trápili. Bylo to dávno. Tenkrát před nimi utíkal. Teď už utíkat nemusel. Bylo to pryč.
Tentokrát utíkal někdo jiný.
Draco Malfoy.
Prchavá vanilková vůně.
Útlé paže.
Pobledlá tvář.
Harry vypnul sprchu, pečlivě se osušil a pak konečně zamířil do postele. Cítil se vyčerpaný a trochu bezmocný. A vyprahlý, ano, hodně vyprahlý.
Padnul do měkkých podušek, prudkým pohybem zatáhl závěsy kolem své postele, a poddal se myšlenkám. Právě tohle opravdu potřebuje. Všechno si trochu srovnat v hlavě.
Draco Malfoy rozhodně… nebyl jeho typ. Vůbec ne. Harryho nikdy ani nenapadlo, že by mohl být přitažlivý. A tím méně, že by mohl být přitažlivý pro něj.
Jistě, byl určitým chladným způsobem půvabný.
Ale rozhodně ne krásný nebo přitažlivý!
Jeho půvab byl příliš vzdálený, neosobní a svým způsobem nežádoucí.
Lidé jako Draco Malfoy by neměli mít půvab. Zlo může být uhrančivé nebo oslnivé, to Harry uznával a chápal, ale éterické a křehké? Může být vůbec křehkost osudová? Nikdy dřív ho nenapadlo předpokládat něco takového. Křehké zlo… ale přesně takový se Draco Malfoy zdál.
Jeho půvab byl obestřen tajemstvím, protože on sám byl nepochopitelnou záhadou.
Záhadou, která zřejmě neměla mít řešení.
Harry se sám pro sebe zamračil.
Nejspíš… nejspíš jsem jen moc dlouho sám.
Ale není to zase tak moc dlouho.
Byl tu také Justin, zřejmě dost ochotný jejich vztah vzkřísit, ale…
Stačilo by to ještě?
Nakonec… možná bude lepší přemýšlet o tom ráno, až se trochu uklidní. Pak bude všechno jasnější.
I to proč mu náhle Malfoy připadal daleko víc žádoucí než kdokoli, koho předtím poznal.
Draco ponořil hlavu do ledové vody a pár vteřin tak vydržel. Pak vzhlédl. Zrcadlo mu ukázalo obraz, z něhož se mu znovu… znovu zvedl žaludek. Jeho pleť měla téměř mrtvolný odstín, rty měl bledší než obvykle a oči červené. Znovu ponořil svůj obličej pod hladinu.
Když se dostal k sobě, zvracel. Pak vypil blíže neurčený počet sklenic Ohnivé whisky, pak znovu zvracel a teď se snažil přesvědčit sám sebe, že tohle… tohle určitě zvládne.
Nijak zvlášť to nefungovalo.
V první chvíli, když ho Potter tak nečekaně napadl… napadlo ho, že tohle je konec.
Nepamatoval se, kdy měl naposledy takový strach.
Naposledy… možná tenkrát, když kvůli strachu také zvracel. Otec ho učil používat nejhorší z Kleteb, které se nepromíjí. Bylo mu čtrnáct.
Možná ji budeš potřebovat.
Asi to ve skutečnosti nebylo tak zlé jako ty druhé dvě. Nakonec, když je někdo mrtvý, je mu už většinou všechno jedno.
Ale přesto…
Teď ho ale děsilo něco jiného.
Zítřek.
Ráno musí vstát a jít… na snídani a bude se tvářit, že se nic nestalo.
Ale půjde to?
Musí.
Musí.
Musí!
Zaúpěl a svezl se na chladnou podlahu koupelny.
V každém případě… potřebuje zachovat chladnou hlavu.
Takže klid.
Klid.
Hlavně… klid…
Nenechat se vyprovokovat. Ignorovat všechno kolem. Neodpovídat. Neupozorňovat na sebe. A především… nikdy nedávat najevo strach.
Všechno musí být jako obvykle. Žádné změny.
A klid.
Nic se nestalo.
Vůbec nic se nestalo.
Zvládne to. Bude to docela snadné. Žije v tichu a malé vlastní tragédii od narození. Půjde to i teď.
Pomalu zvedl ze země měkký temně smaragdový ručník a opatrně si začal sušit vlasy.
Pak se rozplakal.
Harry sledoval, jak Draco vstoupil do Velké síně. Šel vzpřímeně, jen hlavu měl trochu skloněnou. Mezi Crabbem a Goylem se zdál ještě útlejší a bledší. Harry napůl čekal, že se něco stane… možná něco nečekaného, ale všechno bylo jako obvykle.
Až na ten pocit uvnitř. Ten byl jiný než dřív. Uvnitř ho pálilo něco nového. Žádost.
Zkusmo přejel pohledem Justina, ale neucítil vůbec nic.
Proti své vůli se vrátil ke sledováni Draca Malfoye. A žádost uvnitř byla s každou další vteřinou, kdy se na něj díval, silnější.
Komentáře
Přehled komentářů
už se snažím, už se snažím :)
díky moc! :)
:0')
(Didina (didib.estranky.cz), 29. 12. 2007 20:00)Já tuhle povídku miluji jako tvé ustatní ale tahle je jedna z mích nej.
jééé
(Starvation, 23. 12. 2007 18:17)
Další kapitolu!!pls!!!pls
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
RE: jééé :) + :0')
(Alexis, 27. 1. 2008 22:12)