HC Skulls Hlinsko

S jasným cílem jsme odjeli do Ameriky. Urvat konečně alespoň jedno zámořské vítězství. Cíl se zdál být velmi snadný, ale po vzpomínkách z kanadského Toronta, jsme my pamětníci moc dobře věděli že nepůjde o nic jednoduchého.

Opojeni velkoměstem se pouštíme bez jakékoliv aklimatizace hned druhý den našeho pobytu do tolik milované zábavy a prapůvodní záminky zájezdu. Rozruch vzbuzujeme už na nádraží na Manhattanu. V červenci se to hokejisty u haly Madison Square Garden (kde jsme bydleli) zrovna nehemží :-) Ve vlaku celkem suveréně obydlíme i s bagáží celý vagón, přeloženo do angličtiny, soupeře jsme si udělali už ve vlaku, naše bágly a hokejky si před zápasem prostě sednout musí! 

V prvním ze dvou přátelských duelů se utkáváme s týmem SUFFOLK MARINERS, mančaftu složených téměř výhradně z fíz...ehm, policistů.

Start do utkání se nám opravdu vydařil, skóre otevřel Honza Hospodka po parádním ťukesu s Kubou Málkem. Ještě v témže střídání se opět po Kubově pobídce trefil Fífa. Když pak v zápětí přidali své branky kluci Zdražilovi, bylo na střídačce dost veselo. Soupeř moc nebruslil, nenapadal a byl naší českou hrou očividně vyveden z míry. Ale jak se později ukázalo, probudili jsme spícího draka. Následující minuty k nám soupeř přistupoval jako ke zločincům, každý jednotlivý puk měli dřív, napadli, nedali nám prostě šanci. Manko vzalo brzy za své a po první třetině jsme se o výsledek už obávali, 4:3.

V druhé části hry padlo stejně branek do obou sítí, do té americké se trefil opět Jarinek a opět Fífa. Hra byla už vyrovnaná, dokonce k vidění dva brutální fauly v našem podání, které soupeř ustál s úsměvem na rtech a rukou na bouchačce. Autory nebudu uvádět, Wasku i Jarinka to určitě hrozně mrzelo :-)

Do poslední části za stavu 6:5 pro nás vlétlo bílé tornádo mariňáků. Stav vzal brzy za své, jediné co svítilo v náš prospěch byl ukazatel střel 33:21, ale skóre 6:8 už tak úsměvný nebyl. Kosmetická korekce v podání Dejva Zdražila už nic nemění a tak si na vítězství v zámoří musíme ještě počkat.

Nočním vlakem se tak vracíme z Long Islandu a debatujeme co do rána zlepšit.

Pospíme si pár hodinek a v pět ráno zpět na vlak, ale už bez bagáže. O tu se nám postarali naši američtí přátelé. 

4th JULY INDEPENDECE DAY TOURNAMENT je tu. Páratkama podepíráme víčka a soustředíme se na turnaj. Hrajeme druhý zápas, takže máme čas skouknout soupeře, i když, on se to kecá a hodnotí... Kdo ví jaký je pohled na naši hru :-)

Úvodní zápas je tu, lehoulince nervozní lezeme na led. Soupeř s názvem ROAD WARRIORS se rozcvičuje pěkně z ostra. My se promeneme oči, protáhneme kostru a jdem na věc. První střídání, první útok, první pokus a Fífa to šoupe za brankářova záda. Neskutečné, stav držíme dobrých 10 minut. Pak soupeř jakoby zapne na úplně jinou úroveň a Dydy se v brance nestačí ohánět, hrozivý stav zmírňuje v samém závěru Kuba Málků, výprask 2:5 nám opět vzdaluje sen o vítězství v zámoří.

Úprava ledu a jdeme opět do akce, tentokráte má duel velice zvláštní příchuť, NEW YORK BLUELINERS je totiž pod vedením Reggie, našeho kamaráda, který nejen organizuje turnaj, ale plánuje naše přáteláky a dělá nám kompletní servis. Zápas se hraje pěkně od podlahy a v parádním tempu, Poprvé v zámoří si zkoušíme roli týmu, který ztrácí a dotahuje. Kuba Málků má ale v dobře naladěné pušky a navíc souhra s Honzou a letitým centrem Fífou mu jde jen k duhu, zkrátka, zanedlouho je srovnáno. Do vedení nás dostane Dejv Zdražil, který dostane luxusní pobídku od Wasky. Přestáváme oslabení a vzhlížíme časomíru, která se jen pomalu sune k nule. Než se ale úplně zastaví, stihne soupeř potrestat laxní přístup ke kotouči při hře vzad. Domeček z karet se zase sype a my se výhry snad nedočkáme. Jak jsme si slíbili před zápasem, hrajeme do poslední sekundy. Dejv zatahuje v posledních vteřinách do pásma, hodí před kasu a tam se rychle orientuje Lukáš Waska, obrovský gejzír radosti vypukne souběžně se sirénou, máme první vítězství za velkou louží! Reggie se přijde do naší šatny vybrečet, ale bere to sportovně, byli jsme dle jeho slov lepší.

Vítězství nám dává šanci, na třetí duel jsou objednaní čeští ultra fans! Celek z SCRM BUFFALO nepůsobí na turnaji jistým dojmem, i když mají svého Dádu v saku na střídačce. Hra začíná, diváci nikde, ploužíme se po ledě, teda tlačíme soupeře ale branka nikde. Náhle se rozrážejí dveře a do haly vtrhne horda čechů, hala se začíná chvět při jejich skandování a my se roztáčíme do neuvěřitelných toček. Fífa, Jarin Kadleců, Dejv a dvakráte doktor Špagy, neskutečné, soupeř zničen poměrem 5:1. 

Je to fakt jak z amerického filmu o splněném snu, nebo opravdu Miracle on ice? Hrajeme finále turnaje proti ROAD WARRIORS. Kvalita soupeře je nám už známa. Nepouštíme se do žádných velkých akcí, ale pěkně trpělivě a chytře po česku hráme. Hrdina a strůjce prvního vítězství v zámoří, Lukáš Waska se nesmazatelně zapisuje i pod účet tohoto turnaje, když bleskově reaguje na Kubovu přihrávku z poza branky. Definitivu a klid dá pak kdo jiný, než Kuba. Za bouřlivého povzbuzování našich fans hrajeme naši hru a nepouštíme soupeře do ničeho. Všechno vyšperkuje Davča v kase, nula, která vejde do dějin :-) Máme zlato!

Tečku za naší zámořskou misí děláme v úterý večer a to navíc oslabení o zraněného Aldu a Dejva. Improvizovaně se vrháme na posledního soupeře, byť přátelsky. Tým CORRECTIONS budí naší pozornost už po příjezdu na zimáček v Kings Park. Jeden větší než druhej, paže jak my dvě stehna. Prej bachaři...hned se nám vybavuje Trestná lavice. Ujišťujeme se, že mač bude bezkontaktní. V kabině se ještě dozvíme, že s naším soupeřem nikdo nechce hrát a že je z každé soutěže vyhodili. No proč ne :-)

Utkání zahajujeme aktivně, smrští branek, nejprv Waska otevře pumelící skóre, pak se první trerfou blýskne Filda Zeman, který po boku Rádi a Špagyho neskutečně ožil. Dvakráte za sebou se trefuje hádejte kdo.. no on se pak Kuba Málků trefil ještě 4x, tak to asi nemá cenu ani psát :-) Zdá se, že bachaři nás neberou jako svoji práci a jsou v klidu, až do příchodu jednoho beka, údajně tvrďáka a jednoho útočníka, prý po Gretzkém, největší talent. Hoši se hbitě dvakrát trefí, ale to asi nikoho nezajímá, na ledě to začíná celkem jiskřit. Vše vyšperkuje Jarinek, když vokáže český strom a Fífa s Waskou, když vytasí svoje kila a ukáží, že se nebojíme. Rozhodčí neví co si počít a tak raději nic nepíská, hole lítají vzduchem a my se za stavu 10-9 chceme sbalit kufry, naštěstí tak neučiníme a posíláme jasný vzkaz do amerických věznic, takhle pánové ne. Tupou silou nikdy nic nezmůžete. V posledních minutách nám je trochu líto věznů v okrsku Suffolk, protože až se vrátí do práce bachaři, kteří to od prostých čecháčku dostali na prdel, nevím nevím.... Ještě zrekapituluju české střelce: Kuba Málek 6x, Waska 3x, a po 1 fíku: Fífa, Filda Zeman, Lukáš Waska a Jarin Kadlec.

Dík nepatří jen týmu ve složení: Jan Hospodka, Filip Chaloupka, Jakub Málek, David Zdražil, Lukáš Wasserbauer, Jaroslav Kadlec, Filip Zeman, Radek Černý, Martin Špaček, Martin Vtípil, Jaroslav Zdražil, Aleš Picka, Jakub Wasserbauer, David Ondráček a Michal Řezníček, ale i našemu fanclubu: Martina Chaloupková, Jana Kadlecová, Nikola Černá, Viola Černá, Nela Dufková, Lucie Dufková, Pavel Dufek, Jan Pospíšil, Hana Pospíšilová, Guseppe Vaněk, Hana Vaňková, Matouš Sockel, Leona Sockelová, René Josková, Hana Havlová, Petra Picková :-) DÍKY!!