Černý rytíř
Krajem jede muž na koni,přes sebe má dlouhý plášť,projel určitě už velký kus země,jeho kůň je plně naložený a on potřebuje nocleh,teplo,místo,kde se najíst.Není za co,peníze jim došli už dávno.Oba se živili řemeslem prastarým.Když vyjeli z lesa,jezdec zakřičel:,,Kde jsi ty špíno?´´V chroští to zašumělo.Vyvalil se z něj starý kulhavý sluha muže na koni.,,Tady pane,už tady…´´
Dali se do řeči:,,Tak jak to vypadá ve městě?´´Ptal se ten v kápi,plášti a přitom ani nesesedl z koně.,,Všichni rytíři už se sjely na turnaj můj pane,z těch peněz,co jste mi ráčil dát máte zajištěné ubytování v samostatném domě a s koněm jsem si nedělal starosti jak jste poručil.´´Z pod látky zakrývající obličej ,neznámého, byl vidět úsměv.,,Dobře tedy,ukaž mi cestu.´´Sluha se rozeběhl po vyšlapané a udržované cestě.
Šli dlouho,jezdec hnal sluhu z koně kupředu.Oba,kůň i jezdec,vypadali velmi zvláštně.Kůň měl černé brnění skryté pod kusy také tmavé látky,dokonce měl přilbici,ale když bylo vše zakryto,vypadal spíš jak přízrak.Jezdec měl plášť přes celé tělo,na rukou černé,zohýbané pláty na velikost jeho ruky.Čas od času se mu ze zad zableskl meč.Kůň nesl velký náklad,jediné co bylo však špatně zakryto a schováno byl luk,který se pohupoval v rytmu kroku.
V tu se zastavili.,,Co se děje sluho?´´Řekl pán.,,Mám špatné tušení,když jsem šel pro vás,tyhle věci na cestě tu nebyli a ta kláda už vůbec ne.´´Pán mu pokynul aby šel blíž.,,Schovej se…´´Zašeptal.Dříve než to stihl udělat přiletěl šíp mířící přímo do hlavy jezdce,odrazil se jakoby narazil do železa.Pán shodil kápi,byla vidět velká přilbice a přes nos natažený šátek.Kůň,ani ten na něm nečekali.Jezdec vytáhl luk ,začal střílet podle sluchu do houští,z něho padali střelci,kteří si mysleli,že jsou dobře schováni.,,Kdo to je?Na něj!´´Znělo z křoví a tak se taky stalo,vyběhli muži oblečení jak vandráci před koně.V tom jezdci došly šípy,schoval tedy luk a vytáhl meč.Ve tmavém večeru ,západu slunce se lesklo jeho ostří v odrazu červánků rudě,jako krev.
Ty,co přibíhali,ve snaze ho oloupit se stali najednou těmi překvapenými, vyděšenými.,,Stůjte,smrti už neutečete.´´Řekl jezdce , rozjel se na ně.Kácel hlavy jako stromy v lese.Sluha se zatím krčil v příkopě u cesty.Tahle malá bitva pomalu končila.Poslední zbabělci utíkali , jezdce jim dosekával to,co měli na krku.Nakonec schoval hlavy a postavil sluhu na nohy.Pokračovali v cestě,teď už beze slov.
Přijeli před městské hradby,bylo už pozdě a tak brána byla zavřená.Na ní vysely hlavy nedávno popravených.,,Uhni sluho.´´Zaznělo pod šátkem.Kůň se postavil na zadní, za hlasitého řehtání začal předními kopyty dupat do vrat.Stráž to slyšela,ze shora se na ně vyklonil muž s kuší namířenou přímo na jezdce.
,,Kdo jsi?Co tu chceš?´´Ptali se ho.,,Jsem černý rytíř,přijíždím na turnaj.,,Kde je tvá pozvánka,kdo tě tu chce?´´V tu přiletělo na toho nepozorného střelce tucet hlav lapků z lesa.,,To je má pozvánka,mohli by jste být aspoň vděční.´´Stráž na hrabkách se chvilku zkoušela vzpamatovat,ale na to rytíř nečekal.Jeho kůň se pořádně opřel do starých vrat a vyrazil je.Když jeli dál branou,jezdec se otočil, na vyděšené lidi kolem zakřičel:,,Až vyhraju turnaj,zaplatím vám novou bránu.Zatím si můžete na hradby vystavit nové hlavy.´´S těmito slovy odjel dál do města.
Přijeli před dům,kde měli být ubytovaní.Jezdce pošeptal do ucha koně jakási slova,sesedl z něj a šel do domu.,,Dobrou noc sluho…´´Řekl svému věrnému,ten odešel za svými povinnostmi.Kůň zmizel v noci , v domě zhaslo světýlko.Den první končí.
Na druhý den jeli na turnaj.Dnes už bez látek,co schovávalo brnění.Hrdě na kolbiště.
,,Jste přihlášení?´´Zeptal se jich správce kolbiště.Jediné na co nemyslel bylo,že se ptá někoho,koho v životě neviděl.Z pod plátů se na něj otočili dvě temné hlavy,kůň se svým pánem,sám ďábel jim dal sílu do svalů.,,Nepotřebujem přihlášku…´´Prošli přes zábranu,u které se krčili dvě stráže.Za koněm cupkal sluha , potměšile se smál těm ustrašencům.,,Jsem černý rytíř,tak mne napište do seznamu…´´Pořadatel na něj ještě stihnul zakřičet:,,A v čem budete zápasit.´´Jezdec odpověděl:,,S mečem na zemi a kopím na koni.´´Dál už se raději nestarali.
První vystoupení se blížilo.Turnaj trval jen jeden den a rytíř musel vyhrát oboje,jinak by neměl na další živobytí.Zajímavé bylo,že si ani jednou za tu dobu nesundal šátek, ani kus svého brnění.To samé kůň.Oba přijeli na kolbiště,souboje z koně začali.Jeho nepřátelé padali jako oschlé,staré listí na podzim ze stromů.Spíš ho to nudilo,než aby se na to soustředil.Utíkal den a zlámaných kopí se na zemi vršili hromady,ale černý rytíř měl pořád to své,jediné,s kterým přišel.,,To je podfuk,podvádí.´´Ozývalo se z hledí,ale vždy když se na ně rytíř otočil,jejich slova utichla jako by ani nikdy nevyzněla.
Sluha zatím obcházel trh a prohlížel,co se děje.,,Pojďte se podívat na záhadného rytíře na kolbišti,beze jména,bez strachu klátí všechny své nepřátele.´´Znělo ve městě,ale on věděl co je to zač.Využíval toho shonu aby nakradl jídlo pro sebe a pána.Koncem dopoledne už měl dost, tak se mohl vrátit,koukat,jak jde jeho pán do arény s ostřím svého meče.
Souboje končili stejně jako předešlé klání z koně.Nepřátel ubývalo až přišel poslední.,,Všechny přede mnou jsi srazil na kolena a oni se vzdali,já přicházím,abych napravil jejich čest.Buď padnu já nebo ty.´´V tu se obloha zatáhla mraky.Z přilbice prosvitl dvě hadí oči, hned zase vyhasli.,,Plamená slova mladého pána stojícího před silou,které neodolá žádný živý.Na smrt tedy?´´Nastala chvíle ticha,ale nakonec z nepřítele černého rytíře vyšla kladná slova:,,Ano,na smrt.´´
Zápas začal.Spíš to vypadalo,jakoby černý rytíř čekal.Jeho kůň se na něj přišel podívat,udělal si místo mezi davem,který mu ustupoval jako před králem.Asi z něho čišel stejný strach.Bojovali dlouho,ale když už ten živý pomalu padal na kolena,černý se mu začal smát.,,Tak takhle chcete umřít,tu radost vám za chvíli udělám.´´To nadzdvihlo druhého rytíře a souboj pokračoval.Když už zase nemohl,teď doopravdy,celý dav se ztišil.Černý přikročil, připravil si meč na useknutí hlavy,už už se napřahoval.Najednou se z ticha ozval tichý,krásný hlásek.,,Počkej rytíři…´´Dav začal ustupoval,s ním i kůň,asi nic tak krásného ještě neviděl.Překrásná panna sáhla na ostří,nebála se ho,odklonila meč od toho chudáka,ten pod sebou zatím udělal loužičku.,,Rytíř jste pro své srdce,ne pro smrt.Co se skrývá pod vaší přilbicí a šátkem?Ukažte se,vítězi.´´
,,Má paní,omlouvám se,byl to slib,ale kvůli vám ho překonám.´´Bylo to po prvé kdy neudělal to,co slíbil.Něco se v něm začalo dít.Něco,co nikdy před tím nezažil.Ustoupil před tou kráskou.Nešťastník zatím utekl.,,Budu ráda,když vás ještě někdy uvidím.´´Řekla princezna potichu k rytíři a odešla.Jemu zažehli oči a poslal ji myšlenku:,,Přijďte dnes večer tajně za město k lesu.Uvidíte…´´
Ten den pomalu končil,druhý den mělo být vyhlášení výherců,ale na to rytíř nemyslel.Co si má vzít na sebe?Má ještě něco,co by ji nevyděsilo a co ji vše ukáže?Nikdy to neřešil,nepotřeboval to,ale dnes,dnes se v něm probudilo něco,co už nikdy nečekal.Koně pustil,sám se vydal k lesu,tajně prošel zničenou branou ve svém plášti.Vzal si lehké oblečení,jen dýku za pás.Čekal na ni čelem k městu a myslel,že ji uvidí,ale v tu ho něco překvapilo ze zadu:,,Jste tu včas,pane.´´Otočil se, uviděl ji.Vypadala překrásně.,,Musím vám něco povědět.´´Řekl ji,ale ona ho přerušila:,,Potichu,nepřišla jsem jen tak,mám šat holý,pro chudinu a v plášti jsem tu oděná.Co mi chcete?´´Rytíře to zarazilo:,,Nepromluvil jsem s ženou přes pět set let aby mi ta,která bych řekl proč vynadala?S tím jsem nepočítal…´´
Nastala další chvíle ticha.V tu se ale ozval dupot,tak hlasitý a silný,až to nebylo normální.Před les přijel rytířův kůň,zastavil se,sklopil hlavu a poklekl na jedno koleno před tou dívkou.,,Milé překvapení..´´Řekla rytíři a poděkovala koni,nasedla.Jenže to si rytíř neplánoval,vůbec to netušil.Pomalu přišel ke koni:,,Myslel jsem,že máš poslouchat mne a ne dívky,zrádče!´´Pošeptal mu.,,Něco jste povídal?´´Řekla ona.,,Nic nic,připravte se,pojedem.´´Aniž by se zeptal,přisedl za ní , ona jakoby to čekala,položila se plnou vahou do jeho náručí.Jeli dlouho,předlouho.Kůň asi věděl kam jede.Vyjeli na horu kus od města,otevřel se jim krásný výhled.Oba slezli.Začal západ slunce.,,Proč máte pořád ten šátek přes obličej? Nejste přeci na kolbišti,nemusíte mi nahánět strach.´´On tu otázku čekal.
,,Mohl bych vám to říci a nebo si svá tajemství nechat pro sebe.Mohl bych vás nikdy nepotkat a napořád být takový,jaký mám být.Měníte mi osud.´´Slunko pomalu zacházelo,ptáci přestávali zpívat,kraj utichl.,,Dala jste tomu chudákovi novou šanci,v životě jsem to nezažil,po prvé já dal někomu odpuštění.´´Ona se začala usmívat.,,Zítra je vyhlášení vítězů,uvidím váš obličej tedy zítra?´´Na to už odpověď nedostala.Místo toho rytíř pískl na koně, ten se zase sklonil pro princeznu.,,Je čas má paní…´´Jí se ale ještě nechtělo,moc toužila po tom,aby ho poznala.,,Počkejte…´´Řekla,když vylezla na koně.Jediné,co se ji dostalo byl malý pergamen,co ji podstrčil do ruky.
Jeli do města.Kůň ji za přihlížení davu vyložil před jejím křídlem hradu.Byla už noc.Ona vyběhla do své komnaty,s nikým se nebavila,hned pod svící číst tu zprávu začala.
Najdi krásu v příšeře,
najdi světlo v temnotě.
Dokážeš odpustit bestii škaredost?
Dát ji novou krev do žil?
Jediný tvůj čin změní osud mnoha
Tobě snad i pro radost,jemu,pro milost.
Pochopíš?
Když dočetla,pergamen se zbarvil do černa,zuhelnatěl a rozpadl se.Ten prach letěl povětřím,dostal se k jejímu nosu,v šatech ji dal spát a přinesl sen.Viděla něco,co nečekala.Byl tam voják,stál před svým pánem a přijímal rozkazy.Plamen se mu dostal do očí.Drancoval zemi,zabíjel a pálil.Každý příkaz,čím dál tím víc,měnil jeho osobnost.Přestal vnímat co je, co kdysi byl,vraždil pro radost.S krutostí,z radosti,bez lítosti.Její sen končil,když plamen sežehl myšlenku na něho,jakoby vešel do obličeje rytíře,mizivá vzpomínka na jeho šátek se ji rozpustila před otvírajícíma se očima.
Začal den předávání cen.Oblékla se do přenádherných šatů,připravila cenu.Byl to krásný zdobený kříž,pro rytíře čistého, překrásné ocenění.Těšila se,jak ji příjme a ukáže světu.Těšila se na jeho tvář.
Vystoupila na nádvoří,kde byl přítomen dav lidí.Šuškání, zvuky příchozích se začali utišovat,tvořila se ulička,šel tam hrdě a silně ten kůň se svým jezdcem.Uklonili se před kráskou, rytíř sesedl z koně.Jistým krokem se postavil před pannu.Klekl na koleno.,,Přijímám svojí odměnu.´´Ta mu dala kříž před oči,ale on ucukl.,,Vy nechcete to,co si zasloužíte.´´ Mlčel. ,,Vezměte si odměnu,je vaše.´´Rytíř pořád nic.V tom přiskočil jeho sluha a vzal kříž z rukou panny.,,Přijímám ji…´´Jí se to nezdálo,ale co mohla dělat.,,Teď povstaňte, ukažte svou tvář,udatný rytíři.´´On na to:,,Já vstanu,však ukážu se jen vám.´´
Odklopil šátek.Dívka ucukla.V tu se před ní zjevila příšera ukrutná.Bez pysků,tváří,kůže strhaná.Vyděsila se.,,Věděl já,že jsem se spletl.´´Odhodil ji na stranu, vběhl do hradu.Zklíčená se schoulila na zem.Rytíř vyběhl na nejvyšší věž hradu.,,To je můj osud,měnit se neměl.Ukončím svůj život,navždy jen prachem…´´Dav se shromáždil před dopadištěm.,,Skoč zrůdo odporná,k ďáblovi se vrať.Zmiz odsud.´´Rytíř se spustil k zemi,jeho kůň začal řehtat, bolestí kopat kolem sebe,když jeho pán dopadl,přikročil k němu a začal ho lízat,dav se ho bál a tak jim nic neudělali.Tekla z toho chudáka černá krev na trávu,ta začla uvadat.
Tak jako prve,šla ona uličkou v davu,který se utišil.Hladce a svědomitě.Sundala mu šátek z obličeje.Už se nebála,pochopila jak to je.Políbila jej na ústa.Slunko v tu prosvitlo přes mraky přímo na ty dva,stín oklopil ten dav nechápavý,skutky utišený.Od úst až k nohám se mu začala rozlévat bílá barva,látka se měnila,s ní jeho kůže,dorostla mu tam,kde chyběla.Oči změnili svou barvu na modrou.Ta krev prve černá rudou se stala,zalila trávu,vykvetla.Kůň nevěřil svému zraku,i on v bílého se změnil.Rytíř otevřel oči:,,Pochopila jste,má paní…´´Dostal od ní polibek a teď úsměv nejsladší.,,Smrt mne opouští,život se probouzí.´´Dav úžasem ani nedutal.Po chvíli se rytíř postavil na nohy.Přišel jeho sluha, podal mu cenu,teď už ji přijal řádně a se ctí.
Nedej na poslaní,každý a vše se dá změnit.Minulost končí okamžikem,stává se z ní snění.