Lidská čarodějnice
Čarodějnice byly ty nejhorší služebnice všeho zla na této zemi.Obcovali s temnotou za pohanských dob.Jejich odkaz pokračoval,začali obcovat s ďáblem.Však nemohli být nepotrestány.Pálení čarodějnic bylo obvyklé a před dobou osvícenskou to byla normální věc.Někdy se říká o 40 000 mrtvých lidí v inkvizičních procesech,přes to většina byla podvod a nebo jen vymyšlenina.Inkvizice bohatla na kacířích,čarodějnicích,upírech a dalších ´´prý´´ ďáblech na zemi.
,,Nabral ze tří studnic vody na nový měsíce ve čtvrtek neb v sobotu.A tou vodou odmyjíc koně,aby nalil na kříž(o)vatku.A kteří koni to přejdou,že budou schnouti,i lidi.´´ (Zápis ze smolené knihy z výslechu Jana Kulhavého)
Jak vidíte,tak zápis je velmi slohový a na tu dobu pro normálního vesničana zdobený a upravený.Výslechy byli prováděny na mučidlech.Hrdelní tresty byli normální.Pro čarodějnici bylo nejednoduší ji spálit a její popel rozsypat do řeky.Někdy se zakopala za živa do země a byla probodnuta klínem do srdce.Rozčtvrcení za živa nebylo výjimkou,když bylo dostatek koní.
K mučení bylo používáno klád,pout,palečnic,španělských bot,drtič kostí.Takzvané právo útrpné.Na mučidlech promluvil i člověk bez jazyka.
Ale nebyli vždy zlé.Pomáhali od nemocí krav,léčili pomocí zaříkávání,kouzel,bylinek a různých jiných vlastností co dokázali.Dnes by jsme se spíš zasmáli než začarovali a nebo zakleli,zaklínadla vypadala spíše jako říkanky.Tyto byli spíše představy postav,které vyslýchali a ty jim radili,co mají před vrchností říci.
Ty zlé čarodějky páchali to nejhorší co se dalo vymyslet.Nejčastěji jak vzít krávě mlíko,jak zabít svého nepřítele,odpravit koně,přičarovat si přítele.Tyto se pálili a po jejich přiznaní byli nejvíce trestány.Lítali na černé mše,na kterých obcovali se satanem.Byli to po většinou staré ženy,co při výslechu nevěděli ani kde jsou.Proto tak velká přiznání.
Maleus Maleficarum (v překladu:kladivo na čarodějnice) bylo velké rozsáhlé dílo,ve kterém se nalézali veškeré klíče pro odhalení čarodějnice a záznamy s některých výslechů.Když toto dílo vyšlo po prvé,nebyl pod ním nikdo podepsán a za pár let po druhém přepisu byl podepsán jen jeden autor.Po smrti jeho se najednou objevilo autorů více,až přes deset.Dnes se asi nedá určit přesné autorství.Český překlad z latiny je velmi rozsáhlý a také složitý pro obsáhlost textu.Vyšly i jiné knihy na toto téma.Češti inkvizitoři v největším zápalu honu na čarodějnice tuto knihu neznali,za svého života neviděli.V této době bylo na světě jen deset (+/-) přepisů.
Jestli byly čarodějnice doopravdy nebo ne,obrana proti nim je jedině ji zabít a to nejlíp upálit.Kříže ani jiné svátosti nejsou obranou,leč dobré čarodějnice je využívali k čárům. Použití hostii v rituálech bylo časté (beletrie:Kladivo na Čarodějnice) Stát se cílem těchto kouzel nebylo výhodné,v podstatě se z nich nedalo vymotat.