Pohyb
Tai-jutsu je nauka o pohybu těla,proč je to tak těžká?Každý máme své tělo a víme co s ním,jak jít a jak se pohybovat tak aby nám to vyhovovalo.Když jsem přišel na sebeobranu po prví,tak nebylo co nechápat,jediný co jsem z jistotou věděl,že mé tělo má ještě co se učit.O to větší byla má snaha přitvrzována krásou pohybu a jeho podstatou.Každý pohyb má svůj cíl,má svou podstatu a musí být plně procítěný jinak ztrácí svoje kouzlo.Přijít na tohle mi trvalo nejmíň rok,mít úctu k pohybu.
Z mého kurzu zůstali do této doby jen dva členové.Nejsem si jistý,ale asi z dvaceti.To je docela milé.Mlýny melou a svědomí a píle každého z nás je obměňována pravými výsledky.Jestliže někdo usoudil,že jeho pohyby už nepotřebují pro jeho samého zdokonalit,pak by měl na této domněnce uživit velmi dobře své ego,protože to tak je,ale ne podle všech,ale podle jeho samotného.Proč děláme vlastně sporty?Proč třeba děláme právě tai-jutsu?Není to pro naše ego,to by jsme byli jako všichni ostatní,snad kvůli přátelům,které nám tento sport dal.Někteří s tímhle vysvětlením klidně zůstanou.Já chci najít odpověď.
Každý máme svého bojového ducha,zkusme si popsat jen techniku kiai.Vychází ze země a prochází celým naším tělem,bere nás jako vítr a ten pak vyšlehne jako jedna velká rána z našeho nitra.Při správném použití a vhodné chvíli nám tato technika může zachránit život a nejen náš,ale i našeho nepřítele.Pak techniky síly,v podstatě je nepotřebujem,ale když je použijem,ničí a vše berou z cesty,to je ten duch,ten který nás unáší pohybem a jen na nás jak moc ho zklidníme a uděláme z něj sílu,která neničí vše,jen nás učí chodit a řvát,šlehat z našeho nitra.Cesty by se měli spojit,jak tvrdá,tak měkká.Tahle domněnka mi zabrala měsíce uvažování.
Tak jako jiný to umí se štětcem a jiný zase na kytaru,pak mi umíme dělat pohyby co dávají život a taky ho berou.Napadlo vás někdy kolik toho vlastně můžete umět když chcete?Jak léčit pomocí ki?Jak přemoci svého nepřítele,kterého si nosíme uvnitř?Je mnoho otázek a až moc málo správných a čistých odpovědí bez kazu a jinotajů.Ta pravá síla každého z nás je jen duch co žije v našem těle,je nevyčerpatelný a překrásný,jen ho správně najít.Jestliže skočím krásný skok,můžu být spokojený,pohyb byl pěkný.Jestliže se mi skok nepovede nesmím umlčet ducha a musím pracovat na jeho zdokonalení.My lidé potřebujem víru,ať je jakákoliv.
Nemůžu s jistotou říct nic.No a?O to tu přece nejde.Svět je plný síly a krás,které námi prochází ať je to tai-jutsu nebo hra na klavír.Správné je jen to co sami chceme a vyžadujeme aby náš duch uměl,tak je to dobře v naší mysli.Jestliže náš rozum bude nutit mysl a pak sílu aby dělala něco co nechce,nemá to smysl,chuť musí přijít sama tak jako víra.Meč nikdy neprojde naším nepřítelem dokud to nebudem chtít celou svojí osobností.Šíp nikdy neprojde středem terče dokud si nepřipustíme,že je to vůbec možné.Kůň nikdy neposlechne do té doby,dokud nebudem chtít aby nám rozuměl.Nikdy nebudem šťastní dokud doopravdy nepochopíme to co chceme pochopit.
Pokud někdo dělá vše srdcem a celým rozumem,má můj obdiv,někdy mi vynechá rozum a nastoupí srdce a to kazí lásku,protože rozum je potřeba všude.Nemůžem milovat pokud chceme být krutí válečníci,nemůžem litovat,protože každý náš pohyb vede naše tělo,včetně srdce a rozumu.Pokud chceme udělat věrnou a dobrou armádu,musíme vymazat její city,všechny pohyby musí vycházet jen z jednoho srdce,jedné hlavy,jednoho generála.Pokud je moc srdcí,je moc ukvapených vojáků,co až moc zaměstnávají svou mysl.Pokud nemáme armádu,stáváme se jí mi sami.Naše tělo musí být část stroj,část rozum a správné rozhodnutí a kus srdce.Vše pohromadě tvoří celek,jedno bez druhého je nic.
Už je to pár let,co se snažím ptám se a přemýšlet a pár let se taky o zajímám o to jak se dá odpovědět.Přečetl jsem nejednu moudrou knihu,nejednoho moudrého mistra a přesto můžu z hrdostí a s klidným svědomím říct,že nevím vůbec nic a přece hodně.