Šero
Bylo nebylo. Kdysi dávno, za sedmero horami, žil byl jeden kapr. A nebyl to jen tak obyčejný kapr, jmenoval se Ježíšek. Jednoho krásného dne, asi čtvrtek to byl, potkal kapr skauta. Spíš skaut kapra. Skaut pravil: to je ta země zaslíbená, domestikovaných kaprů plná, purpurou oplývající, sněhem nepadajícím. Kapr aktivně odpověděl: "Haluz". Na to skaut: Kapře milý, jméném Ježíš, vydej se mnou do země, kde sny se stávají zkutečností. Kde hvězdy osvětlují stromečky a kapři jsou pány všeho tvorstva. To je teprve země zaslíbená.
Kapr neváhal, sbalil si všechny kufry a vyrazili. Přešli sedmero hor, potkali devatero krkavců, přebrodili sedmero řek, spořádali sedmero divočáků a až na samém sklonku roku, vyčerpáni a bez energie dorazili do Betléma. Ubytovali se a šli na novoroční mši.
V kostele u jesliček kardinál stál a s choránem koledu zpíval. "Nechť lidé země celičké medu mají dosti, i purpura v jejich kredenci přidává na radosti..."
V tom se dveře rozrazly a temný pán vkročil. Kapr Ježíšek neváhal a skolil temnotu do nekonečné a temno-temné propasti.
Hned národ Betléma radoval se a skandoval: "Ježíš, Ježíš, Ježíš..." I skaut radoval se a hostinu vyzdobil. Všichni se radovali a pili po celé 3 dny a 3 noci. Vši byli šťastní a radostní a mysleli, že to tak bude na věky věků. Opak byl však pravdou.
Radikální hnutí temného pána se bouřilo. Na Tři krále se již schylovalo k boji o osud kaprstva. Panovaly poslední chvilky před bouří, když kaprál Mirek zradil. Vyzradil plány obranného systému a dobro padlo. Diktátor LuSk se ujal vedení. Na Velikonoce temné síly dobývaly poslední odboj na hranicích, když slunce zhaslo. Až se o pár minut později zase rožlo, vše bylo zase po starém.
"Bůh je všemohoucí", pravil kapr Ježíš a na znamení nezávislosti vyvěsil kulatý prapor, znak svobody.
Dobro zvítězilo. Zase.